Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 75
Hra Metro 2033 svého času vzbudila značný rozruch a přestože se recenzenti vesměs uchýlili ke střízlivým hodnocením, rozmluvili se o fantastickém světě a obřím potenciálu. Před 4A Games stál tedy úkol udělat všechno znovu a trochu lépe.

Logická volba padla na adaptaci navazující knihy Metro 2034. Vývojářům se ovšem zápletka nepozdávala a proto požádali Dmitrije Gluchovského, aby ji přepsal. Hráči znalí předlohy tedy prožijí nové dobrodružství, aniž by oželeli známé lokace, nebo povědomé postavy. Prostředí je různorodější a nápaditější než v předchozím díle, přesto mi nepřišlo tak charismatické a velkolepé. Možná tím, že to byla už druhá návštěva tohoto světa, ale kupříkladu sestup do D6, Knihovna nebo Most působili uvěřitelnějším a plnějším dojmem, než Bažiny nebo Fabrika. Příběh není nijak nápaditý, ale vcelku bezpečně se dá říci, že je mnohem přístupnější a pro FPS vhodnější, než filosofické rozjímání z knihy. Závěr má dvě varianty a ten "správný" konec je při prvním průchodu prakticky nedosažitelný. Hra k němu nijak nevede a některé rozhodující okamžiky jsou buď banální, nebo téměř neviditelné.

Kritika zmiňovala především pokažený boj s mutanty a přílišnou linearitu. Vývojáři si vzali výtky k srdci a obojí znatelně vylepšili. Pasáže na povrchu a celkově potýkání s přírodou stále patří k tomu horšímu, ale už nejsou rozčilující, ani přehnaně dlouhé. Většinu času se Arťom utkává s lidskými obyvateli zdevastovaného světa. Pokrok je o to větší, že stealth konečně funguje a přizpůsobily se mu i mapy. V určitých místech je tichý postup nevyhnutelný, protože nepřátelé mají děsivou převahu, případně drží strategické a lehce bránitelné pozice. Nikdy to nesklouzlo až do stavu, kdy bych musel nějakou misi několikrát opakovat a pilovat taktiku, ale určitá kombinace obtížností by mě k tomu nepochybně donutila. Znovu platí, že pečlivý průzkum okolí může situaci hodně ulehčit.

Trudné a do jísty míry frustrující hledání toho jediného správného postupu téměř zmizelo. Většina problémů má viditelné a intuitivní řešení, nebo je k němu hráč naveden spolupracujícími postavami. Bez občasného zapojení mozkových buněk to ale nepůjde. Last Light je stejně přísně lineární jako minulý díl, ale lépe klame tělem. Neměl jsem pocit, že mě hra táhne dopředu, nebo mi cokoliv zakazuje. V určitý moment sice zavře cestu zpět, ale dělá to tak nenápadně a přirozeně, že mi to ani nevadilo. Ukládací body jsou citlivěji rozmístěné, takže neomezují, ani nehází klacky pod nohy.

Zbraně mi přišly variabilnější a použitelnější než v předchozím díle. Arzenál je tradičně omezen na tři kusy a je vhodné využívat celou paletu nábojů, protože s umanutým lpěním na jedné zbrani budete brzo na suchu. Většinu času jsem si vystačil s pistolí v odstřelovačské úpravě na lidské protivníky, posílenou brokovnicí na mutanty a univerzální útočnou puškou pro případ nouze. Pocit ze střelby je stěží průměrný, ať už co se týče zvuku, tak co se týče efektů. Vysloveně působivá je jen silná odstřelovačská puška, k níž jsem se bohužel dostal až na samém závěru. Jsem si ale téměř jistý, že jeden její exemplář je pohřbený někde ve spleti tunelů, protože munici jsem měl k dispozici už zhruba v polovině cesty.

Metro Last Light je méně ambiciózní, méně filmové, ale přímočařejší, akčnější a zábavnější než minulý díl. Přesto ctí ducha série a zachovalo si hutnou temnou atmosféru. Občas vykouzlilo téměř hororové pasáže, občas zdařile předstíralo taktickou střílečku a občas krásně pracovalo s postavami.

Pro: fantastické prostředí, taktické pasáže, atmosféra, zvuky, souboje s pavouky, silní záporáci

Proti: tuctová střelba, souboje s přírodou, souboje s bossy, šablonovitý příběh

+11
  • PC 95
U tohoto druhého dílu herní série jsem dal na radu známých a k českým titulkům jsem si pustil dialogy v ruštině. Když to srovnám s prvním dílem, kde jsem měl dialogy v angličtině, tak ruština ještě více dokreslila celou atmosféru hry a hráč si to o to víc užije.

Líbilo se mi, že jsem se podíval i na povrch, kde jsem na vlastní oči viděl celou zkázu, která se na zemi stala a vyhnala zbylé přeživší do útrob metra.

Kdy porovnám ztvárnění prostředí hry s mojí vizuelní představou metra, kterou jsem si udělal při čtení knižní předlohy, v mnoha ohledech se tato moje určitá představa ztotožnuje s herním prostředím. Mile mě překvapilo, že když se člověk dobře během hry díval uviděl občas na stole knihu Metro.

Ve hře je na výběr z většího množství různých zbraní, které jsem si průběžně mohl měnit podle typu nepřítele s kterým jsem bojoval. Nevzpomínám si, jak to bylo v prvním díle, ale tady se mi líbilo, že na zbraních bylo znatelně vidět, že jsou vytvořený z různých součástek, aby se lidé v metru se mohli vyzbrojit a chránit se před nepřáteli, kteří přicházejí z venku.

Dějová linie byla také pěkně zpracována a ani mi nepřipadalo, že by byli slabší místa, která by měl člověk chuť přeskočit, neboť jsou o ničem.

Jediné co mě trošku mrzelo, bylo, že není herní svět více otevřený v určitých místech a jde jít pouze dopředu a ne se více podívat po okolí.
+16
  • PC 95
Metro Last Light je skvělá akční hra která má i hororové prvky a když má být hra strašidelná tak to působí. Mezi další klady patří příběh který umí byt i dojemný, taky se mi líbí že hra má dva konce dobrý i špatný. Zhruba ve třetí čtvrtině hry se k vám přidá jako parťák malý temný který vám pomáhá tak že vám třeba přinese filtr do plynové masky, zpomalí čas a nebo vám umožní vidět skrze zdi. Mě osobně se líbí že v nějakých pasážích hry muže hru projít buď že bude přestřelka nebo potichu. Upravování zbraní je za mě velký klad můžete si na zbraň dát zaměřovat s nočním viděním nebo tlumič a to jen pár věci je jich mnohem víc. Ve hře je i pár bossu ale ty mi přišli trochu zbyteční ale to je jedno.

Pro: příběh, grafika, atmosféra, prostředí, úpravy zbraní, zvuky a hudba, hodně druhů nepřátel, čas od času nějaký vtípky.

Proti: zbyteční bossové.

+15 +15 −1
  • PC 85
Knihu som nečítal, ale postapo vízia našej budúcnosti ma vždy zasiahne jak má. Krásy zániku civilizácie 20 rokov po Tretej svetovej vojne sú tu opäť vykreslené jak sa patrí. Dej, ponuré prostredie, aj hrateľnosť je na vyššej úrovni v porovnaní s predošlým dielom. Lepší príbeh, viac frakcií, mláďa Temného, atď. Aj sklo plynovej masky má oveľa väčšiu životnosť, vďaka čomu som sa ani raz nezadusil.

Prebojovávať sa cez ľudských nepriateľov ma bavilo viac ako väčšina súbojov so zvieratkami, ktoré útočili skupinovo a bez rozmyslu. Keď sa dalo, podrezal som ich odzadu, zvyšných som dorazil headshotmi. Možnosť hrať skryte, plaziť sa a ticho likvidovať nepriateľov, alebo ich obísť, som privítal, ušetrí to veľa guliek. Uprednostňujem hladké čisté zabíjanie pred masovým súbojom. Mojimi obľúbenými zbraňami sa stal samopal Bastard s tlmičom, prídavnou pažbou a infračerveným mieridlom, Kalash s dvojitou optikou, tlmičom a laserovým zameriavačom, a na zvieratká Katr s úsťovou brzdou, plne automatickou spúšťou a rozšíreným zásobníkom. V neskoršej fáze hry Kalash vystriedala ostreľovačská puška Preved s štvoritou optikou, rozšíreným zásobníkom, laserovým zameriavačom a tlmičom výšľahu. Na apgrejdoch zbraní netreba šetriť, na normal obtiažnosti je platidiel dostatok, pri konci hry som ich mal až nejakých 740 (a to dokonca napriek tomu že niekedy som ich využíval aj ako strelivo).

Dosť mi vadili nezmyselne nastavené morálne body. Príklady: Za peniaze darované žobrákovi, ktorý sa za ne opije, sú pozitívne body. Za podrezanie prasaťa Lesnitskeho, ktorý má na svedomí totálny masaker obyvateľstva stanice Oktyabrskaya, sú zlé body! Zastrelenie nácka, ktorý sa vzdáva (nácek je nácek aj keď nemá zbraň), sú zlé body. Snažil som sa síce nazbierať si aj nejaké pozitívne body, vypočúval som si tragické príbehy ľudí v staniciach metra, našiel som macíka chlapcovi, v tunely som zachránil ženu pred znásilnením, ale negatívne morálne body mi zabezpečili jasný bad ending, a mne to neprekáža; Nevidím na tom nič zlé, že D6 vyletela do vzduchu aj so všetkými frakciami. Takýto ending sa mi každopádne páčil oveľa viac, ako ending predošlého dielu. V podstate ide o presný opak, a to je dobre: Až keď zomrú prisluhovači, bude mier.

Pro: Anna, benátske prostitútky, atmosféra metra

Proti: morálne body

+11
  • PC 85
Atmosférická, temná střílečka s úžasným smyslem pro detail od soudruhů z Ukrajiny, kteří neměli při vývoji ani pořádný židle. Metro:LL je produkt, na který valná část západní masové produkce musí koukat jako Bulhar do sbíječky. Ano, jistě kvalita zážitku se paradoxně blíží prvním dvěma modern warfare. Tato kulišárna má však něco navíc.
Něco o čem si můžou dnešní hardcore militární výžblepty pro děti nechat jen zdát.

Herně je LL o třídu lepší, než jeho předchůdce. Boj s mutanty má ty správný koule a stealth tu konečně funguje jak má. Hrátky se světelnými zdroji a shovka v temných koutech připomíná skvělého Riddicka. To hlavní, ale je, že mě oba postupy bavily, kdežto v jedničce to fungovalo na půl, z čehož ta druhá půlka byla silná frustrace, jenž mě skoro donutila pozřít vlastní genitálie.

Boj je ve většině případech intenzivní jako feferonka. Valí se na vás horda mutantů, je noc, munice není na rozdávání, filtrů do masky taky málo a drogy na bolest v čoudu. Na jednou mě něco čapne za flígr a mává to se mnou ve vzduchu až mě to hodí do nějaký tekutý srajdy. Maska špinavá, hodinky pípaj a já mám jen několik broků v zásobě. Nějak střet s munatníky přežiju, ale v tom padám hubou na zem. Náhle jsem si vědom, že jsem byl udušen toxickým ovzduším. Hra vás nutí myslet na víc věcí, než jen na samotný boj a to je prostě kůl.

Prezentace a produkční hodnoty jsou špičkový. Jako Ukrajinské tanky. Grafika je skvělá, efekty světel boží, a nejlépe zpracovaný oheň, jaký jsem viděl. Opravdu pozor! Mohl by ve vás vyvolat pyromanské choutky. Ve zbraních máte přesně tolik munice kolik ji mít máte, hledí masky praská, špiní se, (blátem, krví, toxickou vodou) apokalypsa je zde krásná. Zdejší metro vesnice jsou zpracovány živě a uvěřitelně. Lidé jsou v pohybu, věnují se své práci, obchodníci se svým hulákáním snaží přilákat zákazníky a množství náhodných konverzací mě taky překvapil. Škoda, že Artyom vyšel ze školy Gordona Freemana. Pak je tu něco jako systém karmy, který určuje konec. Je to pěkný a někoho odbarovat svýma kulkama je velice potěšující.....

Ve výsledku jsem dostal parádní FPS, která mě zanechala zasáklého v čase, kouknul jsem se na rudé divadlo, obdivoval jsem z blízka fyziku nader striptérky a opil jsem se do němoty probudíc se mezi prasatama. Která střílečka mi toto někdy umožnila? Správně. Metro LL je unikát, kterému se dostalo zasloužené pozornosti finančního úspěchu, což je z veškerých mých útrob velmi těší. Respect pro dámy a pány, kteří v tak nehostinných podmínkách udělali FPS roku.
+10
  • PC 80
Last Light je povedený návrat do Glukhovského světa Metra 2033. Nic moc nemění, nic moc nepřidává, ale pořád se skvěle hraje. A co hlavně - prožívá. 4A znovu předvádí mistrovskou práci s atmosférou, kterou jim valná většina západních vývojářů může (a měla by) srdečně závidět. Úvodní wow efekt možná zmizel, ale hra už ho tentokrát nepotřebuje. Tady se ví do čeho jdete. A budete potřebovat pořádně velkou lžíci, aby jste se touhle radioaktivní hutnou kaší prodrali.

Herní mechanizmy se prakticky nezměnily. Častěji se podíváme na povrch. Ten díky tomu už bohužel nepůsobí tak nebezpečně. Přibyl tu větší důraz na stealth. Inu, pseudo stealth. To znamená pokud možno nezabíjení lidí. To sebou přineslo jednu z nejtupějších umělých inteligencí za posledních deset let. To ale kupodivu samotný zážitek ze hry nijak zvlášť nekazí.

Děj hry se v Last Light silně odvrací od konce knihy a defakto je jejím alternativním pokračováním. To je teprve onen kámen úrazu. Na scénáři se sice podílel sám Glukhovsky, ale i přesto hra místy ztrácí soudnost a k závěru se z ní stává naprosto tuctová fantasmagorie s rotačákem. To je panečku, po excelentně gradovaném a zaslouženém finále z jedničky, opravdové zklamání. Což platí pro celý příběh, který se zde tváří důležitější, než samotná cesta. A co si budeme vykládat. To je, v případě tak atmosférické záležitosti, vcelku nešťastný přístup.
+14
  • PC 80
Z některých her mi v paměti utkví krásná grafika, z jiných pěkná dějová linka nebo skvělý mechanismus interakce s prostředím, z dalších zase třeba neustálé padání, záseky, trapné boje nebo rozmrzelost z odbytého konce. Metro: Last Light si budu pamatovat jako těch dvacet napínavých hodin, co jsem strávila v postapokalyptickém moskevském metru.

Ponoření do herního prostředí bylo okamžité a dokonalé, a to i přes to, že jsem z nějakého těžko definovatelného či omluvitelného důvodu nehrála jedničku. Zkrátka hrajete za velmi bojeschopného mladíka Artyoma s traumatickým dětstvím a jistou výjimečnou schopností, který má tu smůlu, že žije v době, kdy je lidstvo kvůli světové nukleární válce odkázáno na život v tunelech metra, které ovládají tři znepřátelené skupiny - náckové, komunisti a ti v porovnání nejnormálnější, tzn. ti vaši - navíc Artyom v předchozím díle nedopatřením zlikvidoval nově objevenou rasu inteligentních bytostí, z nichž to vypadá, že přežil poslední exemplář... No a teď to řešte.

Řešit se to dá více i méně humanitárními způsoby, většinu lidských protivníků totiž nemusíte zabít a části nelidských protivníků je lepší se vyhnout. Přitom se pohybujete v malých, ale neuvěřitelně atmosférických lokacích metra a povrchu, kde je buď taková tma, že si musíte svítit, nebo taková radiace, že musíte mít plynovou masku -- nebo obojí. Vyvrcholení příběhu (tj. linka s malým "Temným") možná zabíhá trochu do patosu, ale hlavně, Metro žije. Je plné lidí a každý vypadá nejenže jinak než ostatní, ale hlavně taky, že něco dělá, něco chce a někým je. Stačí pár zaslechnutých dialogů a hned máte pocit, že se kolem vás něco děje. Vyvolený může být jen jeden (spoiler: jste to vy), ale sebebezvýznamnější postava si s Artyomem nezadá co do vykreslenosti (což je chvála i kritika, protože s nemluvným Artyomem jako takovým moc zábavy není).

V Metru ale zábava je, ať už se jedná o stísňující úsek karantény, nacistické shromáždění nebo o podzemní Benátky, kde je jedním z bodů zábavního programu drezura nespolupracujího mutanta. Co se těch mutantů týče, tak jsou opravdu nepěkní a někteří poměrně nezdolní, takže pobyt v oblastech, kde se vyskytují, opravdu probíhá s dávkou adrenalinu. Na střídavě normální a těžkou obtížnost mi náboje stačily jen tak tak a mým hlavním achievementem byl rekordní počet pádů do radioaktivní bažiny, takže bych hru hodnotila jako zdravě náročnou, až na to, že pokud se chcete cítit opravdu drsně, musíte si připlatit za obtížnost ranger.

Jelikož jsem si ve hře chtěla připadat jako v prostředí, kterému rozumím, a ne jako na karlovarské kolonádě, hrála jsem hru nakonec anglicky, a na prožitku to neubíralo. Taky jsem se snažila být co nejmilosrdnější, ale občas to prostě ujede, takže jsem se pravděpodobně dočkala toho horšího z konců.

Pro: neuvěřitelná atmosféra

Proti: Artyom místy působí trochu zabedněně

+13
  • PC 95
Podľa knižnej predlohy bez predchádzajúceho filmového spracovania sa veľa hier nevidí, jednou z takýchto hier je aj postapokalyptické sci-fi Metro Last Light, ktoré je priamym pokračovaním Metra 2033. Aj keď sa hra nedrží scenára knižného pokračovania, príbeh sa taktiež posúva do roku 2034. Opäť sa vžijeme do role Arťoma, ktorý bol po úspešnom zničení Temných prijatý medzi hraničiarov pod vedením Millera, ktorí sa utáborili v tajnom vojenskom komplexe D6.

Príbeh hry nie je veľmi zložitý, ale dokáže hráča previesť mnohými rozličnými lokáciami a spoznať či už staré (škoda že Chán je v hre tak krátko) alebo nové postavy. Cesta na povrchu za zlikvidovaním posledného Temného sa mení na opätovnú záchranu zvyšku ľudskej civilizácie, ale tentokrát hrozbou nie sú mutanti, ale samotní ľudia. Vidina neexistujúcich zásob v D6 poštve proti sebe najväčšie bojujúce strany (komunisti a nacisti) a je len na Arťomovi aby odhalil tajné plány jednej zo strán. Mnohé deje v hre nasvedčujú tomu, že príbeh knihy Metro 2034 má nadväzovať na udalosti tejto hry (na dobrý koniec) – napr. syn Moskvina Leonid.

Grafická stránka hry je okúzľujúca, hranie so svetlom v tuneloch metra ovplyvňuje vnímanie hráča a taktiež spôsobuje možnosti ako hru hrať v štýle stealth, ukrytý pred zrakmi nepriateľa. Z toho bohužiaľ vyplýva aj nie príliš dobrá AI ľudských protivníkov, ktorí si nevidia so zapnutia baterkou ani pod nos. Celkovo metro vyzerá živo, môžete pozorovať ako plameň zo zapaľovača pohltí pavučiny alebo sledovať pohybujúce sa liahne pavúkov (trochu mi to pripomínalo Votrelca). Prostredie sa výrazne, mení tak ako povrch je tvorený prázdnymi ulicami alebo rádioaktívnymi močiarmi, tak aj tunely metra ukrývajú svoje tajomstvá v podobe úkrytov mutantov, rôznorodých staníc alebo zaplavených podzemných tunelov = jazier.

Aj napriek možnosti postupovať vpred v tieňoch hra nezaprie svoje FPS korene. Takže hra ponúka široký arzenál zbraní – zbrane videné už v predchádzajúcom dieli a taktiež pár noviniek, niekoľko zbraní prinášajú aj DLC – napr. 6-hlavňová brokovnica, pištoľ na štýl nemeckého Mausera, rotačný guľomet, ostreľovacie pušky (novinka, tie predtým vôbec neboli), guľomet na broky; plameňomet, granátomet a tlakovú sniperku prinášajú DLC. Mnohé zbrane si pri predajcovi môžete upraviť podľa vlastných predstáv, chcete na AK-čko mieridlo s nočným videním, nech sa páči, chcete rozšírený zásobník, tlmič, predĺženú hlaveň na brokovnicu alebo laserový zameriavač, máte na výber pokiaľ máte dostatok predvojnových nábojov. Je len škoda, že pokiaľ už máte nejakú svoju obľúbenú vylepšenú zbraň a chcete ju vymeniť, späť dostanete len časť nábojov za zbraň a nie za upgrady. Ale to nevadí, celkovo nie je až taký veľký rozdiel medzi zbraňami, pokiaľ máte presnú mušku a dokážete ciel trafiť do hlavy nepotrebujete silnejšiu zbraň (pozor platí len pri ľudských nepriateľoch, mutanti sú tvrdší oriešok, tí už niečo vydržia).

Rady nepriateľov boli spomedzi ľudských cieľov zmenené, tentokrát banditov stretnete asi 2x a skôr pred vašou hlavňou budú poskakovať vyššie spomínané navzájom sa neznášajúce strany. Mutantov prišli podporiť nejaké zmutované kôrovce a pár bossov. Aj taký okrídlený démon je teraz ľahším cieľom.

Sklamalo ma najmä určenie konca hry (správne, hra má 2 konce), ktorý je závislý od vašich morálnych rozhodnutí. Zaujímalo by ma koľko bodov (ktoré sa nikde nedajú zobraziť) je potrebné na získanie toho dobrého konca. Morálne body sa získavajú pri prebliknutí obrazu, ale neviete, či ide o kladný alebo naopak záporný. Aj keď sa kladné body dajú získať za odhaľovanie skrytých priestorov/mŕtvol, zrejme väčšiu váhu majú tie, ktoré sa týkajú prejdenia určitých oblastí bez preliatia kvapky krvi. Nechápem prečo hra na jednej strane podporuje alkoholizmus kladným bodom a na druhej strane za príspevok v podobe 5 nábojov ťažko pracujúcej tanečnici pri tyči záporným bodom.

Prechod stanicami vám nezaberie veľa času, ale je vidno, že autori si na nich dali záležať, hocikde sa môžete postaviť a počúvať rozhovory, len škoda, že väčšina z nich nie je otitulkovaná. Potešila ma možnosť pozrieť si vystúpenie v divadle, navštíviť bar, zastrieľať si na strelnici po myšiach alebo jednoducho debatou so žobrákom o umení.

V hre naďalej ostali známe prvky z predchodcu ako nabíjanie batérie (baterka a nočné videnie), hodinky ukazujúce skutočný čas alebo ako dlho vám vydrží filter v plynovej maske, zapaľovač s denníkom, bonusové svetlo v duchárskych priestoroch, kde všetka elektronika zlyhá a taktiež možnosť ako zapáliť fakle. Za novinku považujem utretie zaprášenej/zablatenej plynovej masky.

Dĺžka príbehovej línie je v závislosti od hernej obtiažnosti a ako vás chytí prostredie, čo je cca. 10-12 hodín. Hra taktiež okrem normálneho režimu ponúka hraničiarsky režim - ešte ťažšia obtiažnosť a bez HUD-u.
Malý Temný v tomto postapokalyptickom svete pôsobil trochu humorne, či už jeho výrokmi alebo tým ako sa chcel podobať ľuďom takže si našiel oblečenie.

Pre hru sú určené 4 DLC balíčky :

Developers Pack – obsahuje jednu misiu za bezmennú osobu, ktorá sa pri hľadaní tajného komplexu ocitla v liahni pavúkov, DLC umožňuje použiť plameňomet, takže konečne môžeme pocítiť ako horí obrovský zmutovaný pavúk. Druhá časť DLC umožňuje vyskúšať si všetky zbrane na strelnici (pozor okrem terčov a figurín, máte možnosť rozstrieľať aj živé figuríny), pozrieť si múzeum mutantov a NPC.

Chronicles Pack – celkom zaujímavé misie za iné postavy ako bol Arťom. Misia za Pavla je útek z Benátok, misia za Annu ukazuje prečo nemohla zachrániť Arťoma na začiatku hry, a misia za Ulmana, kde sa neskôr ujmete roly Chána z jeho minulosti.

Tower Pack – o tomto DLC neviem čo si mám myslieť, je to niečo ako bol Operation Anchorage, virtuálny svet, len tentokrát sú to arény plné nepriateľov s nedostatkom munície, rýchlo ma to prestalo baviť, keďže nepriatelia vás obkľúčia a vy už nie ste schopný doplniť muníciu.

Faction Pack – zmes rôznorodých misií, prvá za Reich – hráte to, čo v poslednej misii za Arťoma, lenže tentokrát ste na opačnej strane tunela a strieľate červených. Misia za snipera červených je tichá, likviduj systematicky ciele bez spustenia poplachu. A na záver zrejme najzaujímavejšia misia bola za hľadača artefaktov, kde ste sa ocitli pod trochu upravenou knižnicou (videná v Metre 2033) a snažíte sa priniesť z povrchu konkrétne predmety (trojkolka, reproduktor, medvedík, kanister s benzínom atď.), pričom vždy sa musíte vrátiť na základňu a doplniť zásoby, taktiež zaujímavý je spôsob pitvania mutantov a následné nájdenie munície.

Táto hra nie je len bezhlavou FPS, ale umožňuje prechádzku postapokalyptickou Moskvou, chvíľky smútku/hrôzy (metro je teraz viac zaplnené kostrami, hlavni tie ktoré v rukách zvierajú kosti svojich detí ma spočiatku zaskočili, vidiny autori taktiež ponechali) a údivu (podzemná rieka želaní) s novým príbehom, ktorý v knihe nenájdete. Hranie tejto hry prináša aj smútok na srdci, keďže vieme, že S.T.A.L.K.E.R. 2 nebude.

Pro: atmosféra, príbeh, zbrane, malý Temný, Chán, grafika, niektoré DLC, bossovia

Proti: niekedy AI, výber ukončenia hry

+12
  • PC 85
Tak podobná a přesto zbrusu nová! Metro: Last Light nepřináší téměř žádné inovace a nové herní prvky oproti svému předchůdci, a přesto předkládá hráči unikátní herní zážitek, který rozhodně nepůsobí jako (s)prostá kopie!

Jednoznačně nejlepším aspektem hry je atmosféra, ta vás bude provázet od začátku do konce a povýší veškeré vaše počínání ve hře na zcela novou úroveň. Již intro působí velice pěkně, vnoření do hry tak proběhne rychle a bezbolestně. Obtížnost Ranger je nutností pro každého muže s penisem nad 5 centimetrů. Její nevýhoda sice spočívá v tom, že hra nepomyslela na to, jak checknout zásobu munice, ale to nevadí. Prozradím vám totiž rovnou, že ji bude vždy nedostatek, což je z hlediska hratelnosti ideální stav. Žádný hud a žádný crosshair, toť budoucnost realistických FPS! Pomalé plížení se v chodbách, vynikající zvuková stránka hry, úzkostná a znepokojivá hudba – atmosféra Metra je něco dokonalého. Samozřejmě tady nemluvím o další Amnesii, ta stojí bokem v jiné kategorii i jiném herním žánru…

Perfektní atmosféru ze značné části utváří i design prostředí. Ať už jde o opuštěné tunely metra naplněné zlověstnými zvuky, přítmí uliček nepřátelských základen, démonické bažiny, nebo o apokalyptický, vyprahlý zemský povrch s šedivým sluncem a depresivním deštěm, vypadá to skvěle. Navíc se všude něco válí, zbořené budovy, proražené zdi, trosky a špetka naděje v podobě nově vyrostlé trávy. Zkrátka svět okolo vás věrně odpovídá představě postapokalyptické Země, byť se vlastně jedná jen o koridor světa, v němž nejde vybočit z cesty načrtnuté herními designéry. Příběh tvoří pro atmosféru kvalitní základ, nelíbila se mi jen spolupráce s Dark one v pozdější fázi hry, neboť nadpřirozený pomocník značně ubírá z pocitů nebezpečí, strachu a osamělosti, jež jsou pro Metro esenciální.

Hratelnost nemůže být za výše zmíněných podmínek zklamáním. Každé procházení lokací a očekávání nebezpečí, je požitek, přestřelky jsou také ok, nicméně velkou výhradu mám ke stealth prvkům. Jistě, Metro nemá před názvem „Tom Clancy's”, jenže tohle je primitivní až moc. Nemyslím, že by bylo třeba přepracovávat levely, dělat cestu pro hráče složitější, umísťovat na stropy kamery nebo cokoli v tomto duchu. Do nebe volající demence spočívá v umělé inteligenci, přesněji ve zrakových a sluchových (ne)schopnostech vojáků. Pokud zrovna nestojíte u zdroje světla nebo pokud nejste dementní a vypnete ho, voják vás zkrátka nevidí, ani když jste metr před ním a cpete mu do nosní dírky hlaveň kalašnikova. Voják je zhruba jako tank, má před sebou úzkou štěrbinu, v níž je schopen vás zaznamenat (a i tak se nejprve ozve varovný signál a vy máte dost času na útěk), ale jinak můžete kolem něj tancovat kozáčka a s ním to ani nehne. Kdyby se tento nedostatek znatelně vylepšil, přičemž obtížnost by se zpět vyvážila např. snížením počtu vojáků, hovořil bych zde o pokořiteli Dishonored a nejlepší hře za poslední rok(y)…

HW: Minimum: C2D 2.2 GHZ CPU, 2 GB RAM, GF 8800/HD3870 / Doporučeno: C2D 3,2 GHZ, 4 GB RAM, GF GTS 460/HD5850
+17
  • PC 50
Metro: Last Light hodnotím o celých 35 % procent níže než Metro 2033. Mám z toho rozpačité pocity. První díl se mi ve své době ohromně zalíbil, dokonce mě i navnadil k přečtení předlohy, nyní se ale obávám, že by mi při opětovném hraní moc radosti neudělal.

Nejdřív to dobré. Last Light nemůžu plně odsoudit, protože jako jedna z mála FPSek si dokáže svou přísnou koridorovou strukturu obhájit. Už z principu musí být prostředí stísněné. Atmosféra se kazí jen na povrchu, kde se praktikují stejná omezující pravidla. Dále se mi líbila dějová linie přátelství, kterému stojí v cestě rozdílná ideologie. Bohužel někde za polovinou se společník vytratí a po zbytek hry se stává docela zbytečným.

Teď k tomu nechvalnému. Především mi Last Light přišlo tupé, ploché, ničím nevybočující. K žánru přistupuje jen o špetku víc originálně, než nejhloupější z hloupých (singleplayery posledních dílů Call of Duty, Battlefield 3), ve všem ostatním se jim nebezpečně přibližuje. Je tu směšně lehký stealth, který hru činí dvakrát delší a nudnější. Kdo se rozhodne pro cestu zásobníků a kulek, bude odměněn ryzím CoD klonem bez respawnu a s nevhodně rozmístěnými savepointy. Troufám si tvrdit, že do celkového vyznění pasuje druhá volba lépe. Hráče totiž čekají všechna ta veselá klišé – zkratky v podobě neustálého omdlévání a probouzení se do vhodných chvílí, naskriptované kontaktní souboje nebo pády z výšek, efektně prázdný zpomalený pohyb a tak dále.

Příběh je podávaný mimořádně zmatečně, přestože tu vůbec není přehršle dílčích motivů (jako v Crysis 3) a z hlediska výstavby je to vlastně strašně banální věc (cesta za Temným + cesta s Temným). Záchranou je Artyomovo shrnutí před začátkem každé kapitoly, které směšně nedokázalo propojit objasnění děje hráči s formou deníku. Ale poslouží. Za nejostudnější potom považuji přítomnost postavy, která zázračnými schopnosti dovoluje nahlédnout do mysli dalších. Odhalujeme tím podstatné plány a intriky, ale ve skutečnosti je to berlička scénáristy (samotný autor předlohy, tentokrát bez asistence dvou spolupracovníků), který nebyl sto hráči zprostředkovat, co kterého fanatika k čemu vede. Povšimněte si taky, jak jsou ty všechny obezličky natlačeny do poslední hodiny. Teprve tam někomu začalo docházet, že se na otázky taky musí hledat odpovědi.

Metro 2033 nám Artyoma představilo v poměrně rutinní každodennosti, kdy cesta metrem v prvním plánu nevede ke spasení a přítomnost nadpřirozena jde spíš vytušit než vidět. Last Light všechen strach z Temných vkládá do malého Dreamworksovského žvanila, čímž veškerou stísněnost budovanou původním Metrem zcela zevšedňuje a neguje. Největší hrozbou se tak stává člověk – ale ne lidská masa, jen pár mocichtivých ignorantů, kteří rozhodně netvoří vzorek obyvatelů metra. Zachraňuji lidstvo, ale ve jménu čeho? Do příběhu násilně napasovaných rodinných hodnot? Pro ideál dobrého člověka, který nepije, nezabijí a nekouká na striptýz? Přijde mi, že Last Light nemá a neví co říct. Je to jen diskutabilně zábavný spektákl.

Sorry. :'(
+13 +16 −3
  • PC --
Tak prvně vybleju to, co mě neskutečně sralo…

Zvířecky kreténský save systém zůstal nezměněn. Automatický save ve spojení s totálně chaotickými savepointy i během bitev tak často vedou k nutnosti opakovat celý level. Auto-uložená hra vteřinu před tím, než dostanu ránu do hlavy, mě opravdu dokáže nakrknout.

Díky nemožnosti kontroly munice na obtížnost Ranger Hardcore jsem se rozhodl hru rozehrát znovu v Normal Modu na Hard. Nerozumím, koho vůbec napadlo něco takového dávat do hry. Když už jsem schopný si spočítat Military Grade munici, proč nemůžu i tu ostatní? Co je to za demenci? Zvláště, když sebraný pás 5ti nábojů mi dá fyzicky pouze jeden jediný???

V Normal Módu mě také hodně překvapil naprostý přebytek munice a vlastně veškerých zdrojů. Filtrů jsem měl ke konci na více než na 30minut, náboje se válí všude kolem a zbraně je možno prodávat zpět ochodníkům, takže v jeden moment ve hře je možno nasbírat spoustu peněz farmením. Oproti prvnímu dílu je toto opravdu velké zklamání.

Ačkoli se příběh točí kolem nadpřirozených sraček s Dark Ones, není to taková tragédie, abych při jeho sledování musel zavírat oči. Naopak jeho zakončení mě velice potěšilo. Stejně jako v prvním díle je i zde velice obtížné dosáhnout kladného konce. Množství morálních bodů, které musím nasbírat, je podle mě přehnané a ačkoli mě Little Man počastoval pochvalou, nakonec mě v tom stejně nechal. A to jediným mým prohřeškem byla smrtelná likvidace lidských protivníků.

Stealth přístup už je použitelnější než ve 2033, ačkoli je schopnost nepřátel nevidět mě na dva metry poněkud diskutabilní. Jenže kdo by se pachtil s tichým postupem, když jsou přestřelky tak zábavné? Létající kusy zdiva s pokročilým PhysXem, bezkonkurenční granáty a jejich těžkotonážní výbuchy nebo slastné čvachtání headshotů při střelbě s tlumičem... utírání špíny a krve z plynové masky, její praskání, zamlžování, dártvejdrovský zvuk těžkého dýchání nebo výměna filtrů… bombastické přebíjení brokovnice, pumpování tlaku chlustačky kuliček nebo nabíjení svítilny, to všechno jsou věci přispívající k pohlucující atmosféře a hratelnosti. To všechno dělá z Metra poctivou FPS, kterou těch pár nasíracích věcí prostě nemůže stáhnout dolů…

*****/5
Obtížnost: Normal Mode Hardcore
+30 +30 −1
  • PC 85
Víceméně porovnání s jedničkou.

Last Light bohužel o něco víc hráčovi říká co má dělat. Atmosféra tu pořád je, i když ne tak silná - částečně je to dáno i tím, že je to prostě podruhé a Artyom taky začíná hru v jiné pozici, než tomu bylo dřív. V tomhle hra dost dohání hlavně ve druhé polovině. Příběh se nese v podobném duchu - hraje spíš vedlejší roli a okolnosti prostě táhnou Artyoma napříč metrem.

Souboje jsou tak trochu problematické téma, protože na otevřený boj s lidskými protivníky u mě došlo docela výjimečně a obvykle netrval dlouho. Zatímco v prvním Metru byl stealth použitelný tak napůl, tady je tichý postup naopak až příliš jednoduchý a tak nějak zabíjí akci - přestřelky v jedničce byly mnohem zábavnější, než stealth v Last Light. Potyčky s mutanty doznaly změn k lepšímu, ale způsob, jakým se jejich tělo chová při smrti je absurdní a nechápu, jak to můžou ti ukrajinci pořád kurvit. Mam vektory pro posledni pohyb potvory, mam vektor poslední kulky, mam hmotnost potvory, gravitaci, ragdoll. Není důvod, aby mutant nelehnul na místě k zemi, nanejvýš s krátkým obloučkem od brokovnice. Místo toho se mrtvoly mutantů zase chovají, jako by je někdo napustil héliem. Mezi mutanty se objevilo pár nových nepřátel, i když většinou obývají jen konkrétní oblasti, likvidace řady z nich vyžaduje specifický přístup, takže za to by se našly nějaké plusové bodíky.

Graficky je Metro Last Light nářez. I když mi přijde, že první Metro chrlilo na obrazovku o něco víc detailů, Last Light vypadá špičkově a opravdu se to dá hrát na maximální detaily (alespoň na mé GTX 660) a ani na minimální nevypadá blbě. Trochu proti konkurencí zaostává zpracování obličejů. Bouře na povrchu stojí za to.

Příliš jednoduchý stealth je po stránce gamepalye určitě největší chyba, ale naštvalo mě i občasné přílišné šetření zdroji v některých lokacích (dvě celé lokace před jedním z bossfightů jsou poloprázdné) nebo totální absence HUDu v Ranger Hardcore módu. To má sice být jeho vlastnost, ale při QT eventech si musíte domyslet, že máte něco mačkat, změna sekundární zbraně se provádí naslepo, protože krom slabého zvuku při výběru není poznat že se něco děje - mohl by ji Artyom aspoň vzít do ruky. Stejně tak když už si hrajeme na realismus bez HUDu, mohla by tu být klávesa, kterou když držím, můžu se podívát kolik mám ještě munice ve zbrani a v záloze.

Už ze začátku jsem měl z nového Metra trochu rozporuplné pocity a i nakonec musím bohužel uznat, že i přes zlepšení soubojů s mutanty je první Metro 2033 lepší hrou. Atmosféru mělo hutnější a obecně gameplay zábavnější. Nicméně Last Light neztrácí zase tolik a málokterá FPSka z této dekády se mu může rovnat.
+26 +26 −1
  • PC 85
První metro, ačkoli jsem ho hrál, jsem bohužel nikdy nedotáhnul do konce. Moje tehdejší soustava mi nedovolila si hru pořádně užívat, proto jsem jí dal stranou. Bohužel po upgreadu už jsem se ke hře nevrátil. Možná to byla chyba.

Nevim sice do jaký míry navazuje sequel na předchozí díl, co vím ale s jistotou je, že vlastně pořádně nevím kdo jsou "temní", co v metru dělaj náckové a vůbec pár částí příběhu mi asi uteklo. Ono to ve výsledku ale vůbec nevadí. Ačkoli se příběh jeví slušně, to hlavní je především prezentace hry samotný. A za sebe můžu říct (už zase), že velkohubý a namyšlený Crysis může jít do háje. Graficky totiž hra představuje nejdetailnější vykreslení scény, jaký jsem kdy měl tu čest vidět. Míra grafických detailů, fyzikálních efektů (stejně jako v Borderlands 2 lítají ze zdí a ze země kamínky, který potom nemizí a mají fyzikální vlastnosti, takže když do nich vlezete, tak se rozhrnou), zvuků na pozadí a vůbec všeho působí jednak realisticky a jednak možná i líp.

Nasvícení je famózní, všechno vrhá svůj vlastní stín, který se promítá i do oblaků všudypřítomného kouře. Prostě paráda. Tyhle složky, ruku v ruce s hudebním doprovodem, tvoří momenty s nezapomenutelnou atmosférou (průchod zdecimovanou Moskvou, hutný déšť a blesky promítající stíny mrtvých duší na všechny objekty kolem vás. PARÁDA!!!). Nuže co týče grafiky a atmosféry, hra exceluje jako málokterá jiná. (klade se tu důraz i na přežití, nutnost měnit filtry plynový masky, dobíjet svítilnu, otírat si masku od bordelu, apod.)

- hra si hraje na stealth, což je fajn, ve výsledku jsem ale stejně vždycky všechny postřílel (je zábava je likvidovat)
- exploze se chovají podle toho, kam dynamit hodíte. Např. V těsných prostorách se vlna rozlítne do dvou směrů a hlavně vám přímo do ksichtu. Ve volnym prostoru pak exploduje na všechny strany.
- "Temní" jsou skvěle vmyšlený postavy, zejména pak "maličký" (ten v druhý polovině plní podobnou funkci, jako Elizabeth v Bioshocku), protřednictvím nich hra dostává větší hloubku.
- čas na vašich hodinkách je synchronozovaný s časem reálným. Tohle zjištění na mě bylo už tochu moc.
-Vyplatí se číst nalezený deníky, já to většinou nedělal a možná proto mi ledacos v souvislosti s "temnými" uniklo.

Co si tak matně vybavuju z Metra 2033 je zvuk. Ten byl nedynamickej, pocit ze střelby tedy dost pokulhával. V Last Light je tomu trochu jinak, ne že by zvuk střelby byl vyloženě dobrej, rozhodně je ale lepší, i když se pořád nemůžu zbavit pocitu, že nábojnice padající na zem dělají větší kravál, než vaše vražedný kvéry. Prostorový zvukový efekty jsou ovšem skvělý.

Taky souboje v předešlém díle nebyli zrovna podařený. Zde je to opět vylepšeno. Když člověka zasáhnete svojí brokovnicí do hlavy, ulítne mu plynová maska a on sám odletí tři metry za sebe, přičemž broky sebou vemou i kusy okolního prostředí, váš úsměv na tváři dává znát, že je to vážně povedený. Ten zásah do nepřítele je zkrátka čitelnej. Boje se zvířaty pak fungují více hekticky, tam už brokovnice s tlumičem nemá smysl, zato samopal hraje jinou písničku.

V prvním odstavci jsem tvrdil, že můj počítač měl potíž u prvního dílu. Bohužel, Metro Last Light je stejný případ. Přemíra detailů má zkrátka svojí cenu. Já to hrál na Very Hight s 0.5x SSA (jak jsem zvýšil na 2x už to bylo nehratelný), 16x filtrování textur a s teselací na normal, přičemž mi hra v tunelech metra běžela skvěle, jak jsem vystrčil zobák ven, už bylo znát, že počet snímků rapidně klesnul, bylo to ovšem pořád hratelný a plynulost byla naprosto dostačující. Taky při velkym počtu postav na jednom místě si hra trochu stěžovala, ale jak říkám, v hratelnosti to nic neznamená (už jenom proto, že takových okamžiků není příliš).

Závěrem: Metro je fantastická, graficky fenomenální a atmosfericky nadupaná hra, ve který jsou dva zásadní neduhy, který jí trochu sráží hodnocení. Prvním neduhem jsou neviditelný stěny (já bych si hrozně rád šel prohlídnout úplně všechno, ale nemůžu, protože mi v cestě stojí děvka, kterou nelze projít), druhým pak příliš rychlej konec. Všechno ostatní (jako inteligence lidských nepřátel, kdy vás nevidí přímo před sebou, když jim před nosem zhasínáte lampu) jsou zanedbatelný prkotiny, který skvělej zážitek nemůžou nijak ovlivnit.

(dohráno přibližně za 12 hodin dne 17.5.2013, aneb když hra chytne a nepustí)

Pro: grafika, atmosféra, svět, zvrhlost, physx, ozvučení okolního prostoru, nasvícení, některý charaktery

Proti: HW náročnost, snaha rychle hru zakončit, neviditelný stěny, zvuk střelby mohl být lepší, AI

+9 +12 −4
  • PC 90
No píši svůj první komentář na této stránce a po pravdě ani nevím jak začít. Nicméně blíže k samotnému Metru. Jsem velký fanoušek série S.T.A.L.K.E.R. od jejích prvopočátků a k Metru jsem přišel úplně náhodou, tu hru jsem ještě před rokem vůbec neznal. Našel jsem jí náhodou při brouzdání internetem a zaujalo mně, že hra je od odštěpeného týmu GSC Gameworld, který poslal na světlo světa hru S.T.A.L.K.E.R. Shadow od Chernobyl, který je pro mně piedestal FPS. Tak jsem si řekl, že 4A Games si zaslouží moje peníze a jelikož se jednalo jenom o dvě stovky, nebylo až tak co řešit. Hra bylo ve stejné budgetové edici jako Clive Barker's Jericho, který mne ovšem zklamal, horror jsem si tedy představoval jinak. Avšak toto bylo jiné kafe. Co na Vás ihned dýchne, je naprosto bombastická atmosféra. Nevím jak to vývojáři z východu dělají, ale je tak hustá až by se dala krájet. Mise jsou nápadité a naprostá většina z nich mně bavila, nedalo se říct, že by se neustále opakovaly jako je tomu častým fenoménem zejména u RPG her. Level design je naprosto perfektní, je evidentně vidět, že si s tím dal někdo práci, lokace se neopakují a mají šmrnc. Líbí se mi také mezi sebou navzájem bojující frakce, které se až k smrti nenávidí. Také výběr zbraní je rozmanitý a je i velká variabilita jejich upgradu. Je zde velký počet nejrůznějších mutantů, od prakticky neškodných až po přerostlé obludy na které vysypete několik zásobníků než vydechnou naposledy a i nejrůznější nadpřirozené jevy a anomálie. Prostě je evidentně vidět, že od mého oblíbeného S.T.A.L.K.E.R.A si tato hra vzalo mnohé a sám mohu říct že rozhodně to lepší! Přesto bych řekl, že Metro rozhodně není Piknik u cesty. Metro je totiž ještě mnohem depresivnější. Příběh této hry se odehrává v Moskvě, konkrétně jak už název výstižně říká, ve stanicích moskevského metra v roce 2034, rok potom co Arťom odpálil na Temné rakety z tajného vojenského komplexu D6, které namířit laserovým zaměřovačem z televizní věže Ostankino. Příběh začíná parádním videem, kde si vzpomene na své dětství, o tom jak poprvé a naposled jel metrem do Botanických zahrad se svou maminkou, ještě když se zahrady zelenaly a procházeli v nich lidé se zmrzlinou...jediné na co si za boha nemůže vzpomenou je tvář své matky. Zde bych se zastavil, jelikož v originále se Arťom narodil bezdomovkyni a byl ještě nemluvně, když na Moskvu padaly atomovky, takže by si rozhodně nemohl nic pamatovat...to je zjevně důvod proč se kniha jmenuje Metro 2034 a hra Metro: Last Light...a dalo by se najít mnoho dalších odlišností, nicméně celý příběh sedí jako prdel na hrnec, já bych snad doporučil Dmitrij Gluchovskému, aby tu knihu přepsal podle scénaře na hru, neboť je prostě skvělý :D Nicméně zpět ke hře...hra začíná tím, že se probudíte na tajné vojenské základně D6 a opět Vás navštíví známý parťák Chán, který Vás v Metru 2033 varoval před zničením Temných s novinkou, že přece jenom jeden Temný je naživu a potuluje se v Botanických zahradách. Nabádá Vás, aby jste se s ním spojili, jelikož jako jediný rozumíte jejich způsobu dorozumívání. (Temní mezi sebou mluví patrně telepaticky). Jenže ouha, Miller, což je kápo SPARTY, která šéfuje komplexu D6, není tomu ani trochu nakloněn a požaduje po Vás Temného zabít aby zmizeli jednou pro vždy. Na pomoc Vám pošle svojí sličnou dceru Annu, která je v Rangers nejlepší odstřelovačkou. Temného nakonec chytíte, avšak nejedná se o dospělého jedince, nýbrž o dítě které je oproti Vám zhruba poloviční i jeho schopnosti telepatie, ovládání mysli a dalších psychosomatických vlivů nejsou plně vyvinuté, ale i to stačí, aby jsme zkolaboval a stačil Vás najít a zavřít Reich...po probuzení z kopačkové narkózy Vás čeká celkem drsný výslech, který avšak díky odvážnému mladému komunistovi Pavlovi přežijete a čeká Vás útěk z Reichu. Tento útěk ještě musí být kradmo, tudíž tak, aby Vás pokud možno nikdo neviděl, neboť náckové by v případě útěku vězňů ze zdejšího koncentračního tábora na Vás pustili jedovatý plyn, ale v dalších lokacích už Vám nic nebrání celou lokaci vystřílet za plného kraválu a světla (kterého je většinou všude dost, ale vyšroubováváním žárovek, zhasnutím petrolej či prostým vypnutím spínačů světel můžete udělat z místnosti temnou kobku). Jediné co Vám v tom brání bývá obvykle nedostatek munice, avšak proti minulému dílu jsem nějakým nedostatkem netrpěl ani na těžší obtížnost, snad jenom v hraničářském režimu si užijete plížení stínu, různými šachtami a házení nožů po nepřátelích či jejich omračování. Umělá inteligence bohužel značně utrpěla. Nepřátele jsou poměrně tupí a obzvláště to platí u mutantů. U lidí mě to hodně mrzí, neboť v původním Metru aspoň projevovali základní znaky inteligence. Pokud je někdo napadl snažili se krýt za překážkami a měli i tendenci Vás obklíčit. Pravda je, že většinou to dopadlo tragikomedicky a nepřátelé jen slepě pobíhali od překážky ke překážce. A pokud už Vás objevili, tak po Vás střílela celá lokace aniž by věděli kde jste, ale většinou se i dobře trefovali, zvláště na vyšší obtížnost to bylo celkem otravné. A to stačilo šlápnout na hromádku skla! Na druhou stranu v tak nebezpečném světě je spíše logické, že je každý obezřetný, než slepý ke všemu a to je velké mínus této hry, hráči kteří mají rádi výzvy celkem ostrouhají. Kdo má rád příběh jako já, až tak zklamán nebude a osobně věřím, že patch to vyřeší a náročnost se zvedne. Co se týče příběhu, zde není co vytýkat. Scénář je z pera slavného ruského spisovatele post-apokaliptických románů a je to znát, ostatně podle her vznikají velmi kvalitní hry, příkladem budiž polský Zaklínač, který považuji za vrchol RPG, kam se hrabe The Elder Scrolls. Hra jak bylo výše napsáno byla upraveno podle scenáristů ukrajinských 4A Games, nicméně rukopis Dmitri Glukhovkého se zapřít nedá a na kvalitě to nijak neubírá. Dále grafika...pořád velmi luxusní, i když ten wow efekt jako u původního Metra není, přece jenom ta hra se za 3 roky vývoje až tak neposunula, vyjma pár filtrů a možností vyhlazení, které neskutečné žerou výkon a tak i moje HD 6990M se zapotí jak se patří...místy hra padá až k 20 fps, na Full HD, na vysoké detaily, při vypnutém SSAA, to se mi v Metru 2033 nestávalo, zjevně nedoladěné ovladače, počkám až vyjdou nové, pak budu soudit náročnost hry, ale i pokud by byla stejná jako u minulého Metra, tak je hodně krvavá, jelikož to je jedna z mála her, co si nemůžu pustit na max. Avšak ne že by se jednalo o špatně optimalizovaný produkt s mizernou grafikou, to určitě ne! Hra se vyrovná nejlepším současným peckám a grafikým orgiím, jmenovitě Tomb Raider, Hitman Absolution, Far Cry 3, Crysis 3. Má až na výjimky velmi detailní textury, pokročilé stínování, naprosto realisticky vypadající vodu. Jediné na čem bych zapracoval jsou vlasy. Všechny ženy v Metru nosí krátké sestřihy, pokud možno obarvené, jako kdyby v Metru řádily nějaké zmutované vši. A vypadají velmi, ale velmi divně, příliš mnoho textur navrstvených na sobě které připomínají kapradí nebo vousy u mužů ve Far Cry 3. Kéž by na hru vyšel opravný balíček s TressFX balzámem! Lara je měla tak krásné, že by je jí zaviděla i Heidy Klum co dělá reklamu na Schaumu :D Jsem zvědavý, kolik let vývoje Nás čeká od vydávání fotorealistických her, když vidím ten pokrok za posledních 20 let, myslím že se za dalších 20 let dočkáme :) Co bych však vytkl, jsou poněkud slabší animace, celkem typické pro hry z východu a trápí to i mého oblíbeného S.T.A.L.K.E.R.A. a to o dost více. Avšak od Metra 2033 je vidět veliký pokrok, hlavně co se týče lidí, mutanti pořád tak divně skáčou, dokonce i ve videích mi přijde že popírají zákony fyziky, ale co už hry nejsou od toho aby je studovali vědci, ale aby byly zábavné! A to Metro Last Light je! Na každou stanici v Metru jsem se vždy těšil, každá mi přišla svým způsobem originální a jedinečná Velmi mě mrzelo, že se zde nelze volně pohybovat jako ve S.T.A.L.K.E.R Call of Pripjat a prozkoumávat postupně všechny stanice v daných lokacích, nicméně tato hra má velmi přísně nadiktovanou příběhovou linku a mnoho naskriptovaných scén, které mi na rozdíl od válečných her od Activision a DICE nevadí neboť jsou důležitá součást příběhu, který je na rozdíl od těchto novodobých stříleček originální a i to vše na sebe velmi dobře navazuje. Čeho se autoři také nebáli, je erotika. Světe div se, ale v bordelu Vám dívka ukáže prsa! To jsem opravdu nečekal, jelikož například takové GTA je hra která je 18+, lidem tam na ulici můžete ustřelit hlavu a když si zajdete do nočního podniku, tak všechny dívky mají na sobě nějaké sporé kusy oblečení. Takže násilí nejhrubšího zrna, mluva za kterou by se dlaždič styděl, drog víc než zná puberťák z Harlemu ale prsa ne? Kam ten svět spěje...Blahopřeji 4A Games za odvahu a mnoho štěstí při soudních sporech v USA, které budou hrozit poškozováním mravní výchovy mládeže. (Přesto že polovina webů na světě je porno o dost tvrdší a může se na ně dívat i malé děcko) Pokud ho vyhrají, možná se za pár let dočkáme i sundaných kalhotek či nedej bože sexu (bez rozpixlovaní intimních míst)! Ne opravdu nejsem nerd co jen doma masturbuje u notebooku, ale vážně by to někomu vadilo kromě pár starých jeptišek? Otázku nechť si každý zodpoví sám zpět ke hře. Nedílnou součástí každé kvalitní FPS je samozřejmě bohatý zbraňový arzenál a zde autoři odvedli skvělou práci, zbraní je o dost více než v Metru 2033, co mi však velmi chybí je automatická brokovnice zvaná Ubíječka, která mi doslova přirostla k srdci, jelikož se jednalo o zbraň, která Vás dostala ze sebevětší kaše( nebo jsem jí nenašel, i když automatická brokovnice tu je, ale není to prostě ono) Dále mě štve, že rotační kulomet si vezmete do ruky až posledních minutách hry! Mám rád stealth pasáže ale taky mám rád chvíle když jen stisknete spoušť zbraně a držíte ji dokud máte náboje... Jenže na druhou stranu mít ho dříve, bylo by to už moc jednoduché a závěrečný boj s Rudými dal možnosti se každému hráči dosytosti vyřádit. Zbraně je také možno všelijak vylepšit, dám jim tlumiče, optiky, pažbu pro lepší stabilizaci. I když zde bych ještě více zapracoval, po vzoru svého nevlastního otce S.T.A.L.K.E.R.A. a rozšířil možnosti vylepšení. Také mi tu chybí některé elementy, jako například potřeba jíst, či tu nejsou proti-radiační léky, vše obstarává univerzální lékárnička. V Metro Last Light už nelze koupit oblek, který zvyšuje obranu proti balistických střelám či drápům nepřátel a taktéž zde není oblek pro assasiny který snižuje hlučnost při chůzi. Co jsem nepochopil, je obsence nože, který zle jen omračovat či podřezával lidi, pokud se k nim přiblížíte na dostatečnou vzdálenost či zabíjet příšery na základě předskriptovaných scén. Zabití potvory nožem v otevřeném prostranství není možné. Pokud Vám dojdou náboje, jste celkem v loji, nicméně jak jsem napsal, nábojů je zde opravdu více než v původním Metru a taktéž nepřátele vydrží toho mnohem méně, což v případě lidí pomohlo se přiblížit realistice, ale někteří mutanti jdou zabít až směšně jednoduše. Hra má opět 2 konce a pokud bude střílet po všem co se hne, skončíte tím špatným, jakým, to neřeknu, nechť se tam každý dostane sám :) Celkově můžu říct, že se mi hra líbila a uchvátila mně a tudíž dávám vysoké hodnocení a přes všechnu tu kritiku, která však nijak neubírá na hratelnosti a skvělém tempu jakém hra běží a jedná se spíše o bagatelní chyby, které věřím, že vyřeší patche, stejně jako v Metru 2033. Pro milovníky post-apokaliptických her s hutnou atmosférou jako ranní mlha povinnost! P.S. Jsem opravdu zvědav, jestli to někdo přečte celé a velmi se těším na DLC!

Pro: Originální příběh, atmosféra, leveldesign, charakter postav, široká paleta zbraní, rozmanité společenství Metra, možnost rozdálního konce dle typu hráče

Proti: Pro někoho až neuvěřitelně depresivní, občas nekvalitní textury, horší animace a kvalita vlasů, opakující se lidé, relativně krátká herní doba (10 hodin)

-3 +10 −14