Menzoberranzan

Menzoberranzan má spoustu chyb, ve své době byl vcelku zatracovaným a časem i zapomenutým kouskem, má vůbec cenu se jím zabývat dnes?
Ve výsledku nejzábavnější částí celé hry se stává asi ten Temple of Dumathoin (zhruba v polovině), což byl zároveň jediný dungeon s nějakými těmi hádankami a kvalitnějším designem. Do nějž byla i zajímavě implementována schopnost čtení cizích jazyků, což vám zpřístupní nějaké ty hinty k řešení tamních hádanek. Zbytek hry ale byly povětšinou vesměs jen spletité jeskyně plné nepřátel a občas nějakým tím rozhovorem/menším questem typu "přines mi tenhle a tenhle Item", zřídkakdy oživené iluzórní stěnou či překážkou ve formě pavučiny či vyvýšeného průlezu, které překonáte pouze pomocí speciálního kouzla/lektvaru.
Ono by to ani nebylo až tak špatně, kdyby byly souboje obtížnější a tudíž i zábavnější, DnD pravidla jim zaručují určitou větší komplexnost a variabilitu než konkurenci, nicméně většina z nich byly naprosté vatovky. Po polovině hry (což je cca po tom Temple of Dumathoin) už jen velmi výjimečně narazíte na nepřítele, který vás vůbec zasáhne, natož pak způsobí nějaké vyšší poškození. Za zmínku stojí asi pouze "Ropeři", kteří sice nejsou tak tvrdí jako zombie golemové z Ravelnoftu, nicméně dokážou taktéž poměrně rychle odčerpávat životy vašim postavám + dost vydrží :), navíc jsou imunní či hodně odolní na magii. Další podobně nebezpečný nepřítel byl "Yochlol", který je zranitelný pouze zbraněmi +3 a více, což je občas trochu problém, většina vaší výbavy totiž bude +2, nicméně dočasně pomůže kouzlo enchant weapons. Tenhle nepřítel se však ve hře vyskytuje pouze ve třech exemplářích. Drow priestess pak dokáží dost rychle odpravit celou partu dobře mířenými lighting bolty, avšak málo vydrží a dobře na ně funguje hold person, ve hře se nevyskytují příliš často. Drideři jsou pak takoví "middle tier" nepřátelé, jako jediní vás dokážou trochu zranit i zblízka (byť většinou v kontaktních soubojích nejsou větším problémem) a docela i vydrží, horší je to však, pokud se jim povede vás zdálky zasáhnout fireballem či bleskem, to už si vaše parta odskáče více. Ve hře se vyskytují docela často. Asi nejsložitější z hlediska soubojů mi pak přišlo druhé patro Temple of Dumathoin, které bylo plné trpaslíků castících firebally, tam to dokázalo být chvílemi vcelku vo hubu, kór když vaše parta ještě neměla příliš vysoké úrovně.
Co se zbytku hry týče, je přeplněná neskutečně slabými nepřáteli, kteří vám nedokáží v podstatě nic udělat (s výjimkou Rust monster, což je sice poměrně slabá potvůrka, ale dokáže vám zničit zbroj - vyskytuje se však pouze na jednom patře a v menším množství). Navíc drtivá většina silnějších nepřátel je imunní na magii, takže si krom boostovacích kouzel, ostatních neužijete tolik, kolik byste chtěli.

Dalším problémem je neuvěřitelná linearita, tam, kde by člověk čekal nějaké ty volby, questy, nějakou volnost či nepovinné části (viz. město Menzoberranzan), tam nic takového není a celé je to striktně nalinkované a ve výsledku to nepůsobí vůbec dobrým dojmem. Navíc jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to celé takové nějaké uspěchané/nedodělané, nepůsobí to tak vypiplaným dojmem jako Ravenlofty. Vizuálně to tedy není vůbec špatné, různé animace v dialozích etc. jsou na úrovni, nicméně někdy jsem měl pocit, že tam mělo být něco víc, že to mohlo být trochu více vyvážené či lépe technicky zvládnuté (divné chování AI, která stojí opodál a prostě na vás čumí, dokud k ní nepřijdete trochu blíže, působí všelijak, jen ne příliš dobrým dojmem) či že to mohlo být prostě jen trochu propracovanější.

Stejně jako v prvním Ravenloftu jsem se nedostal s knězem a mágem na šestou úroveň kouzel, čili jsem si celou hru zapisoval hafo svitků šesté úrovně a nakonec ani neměl šanci je použít (z toho pro příště plyne poučení- používat je ihned a samostatně :)).

Jakkoliv se však z výše popsaného zdá, rozhodně se nejedná o špatný kousek, první polovina hry mě bavila docela dost (nadzemní úvod byl vcelku solidní, v podzemní části se ještě nestačily tolik okoukat některé jeskynní komplexy, byl tam ten vcelku solidní Temple of Dumathoin a navíc i nepřátelé vám dokážou uštědřit nějaké to poškození). Od poloviny to začalo být trochu jednotvárnější, procházení stejnorodých jeskyní v podstatě (až na souboje a občasný rozhovor) bez ničeho, začalo lézt trochu krkem a mírně se to rozjelo zase až v závěru v Menzoberranzanu (který však mohl být propracován rozhodně lépe, než ve výsledku je). Ale má to docela atmosféru (jakkoliv mi chybějí ambientní zvuky, tak procházení po stroze osvětlených prostorách spojené s celkově klaustrofobickým feelem, má své kouzlo), má to styl (Ravenlofty mám rád a zde jsem byl jako doma), má to nějaké ty zapamatováníhodné momenty a navíc to není zase až tak dlouhé či zbytečně natahované. Pro fandy dungeonů a Ravenloftů určitě povinnost (kór v dnešním dungeonovém suchu), nicméně se negativním ohlasům z té doby, kdy byla konkurence přeci jen veliká, zase až tak úplně nedivím.