Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Mechwarrior 3 byla ze své série první, kterou jsem hrál. Už od útlého dětství, kdy jsem v jednom stařičkém Game Page viděl recenzi na jakousi "hru, kde se chodí v obřích robotech", jsem si něco takového chtěl vyzkoušet. A co bych povídal, bylo to ohromující.

První, co se mi vrylo do paměti, to byl Briefing vyvedený v zelené barvě a hlas žvatlající cosi v (té době pro mě) cizí řeči. Obojí to na mě působilo poněkud zvláštně. Pak ale přišla chvíle, kdy jsem se objevil v oceánu, nahodil jsem svůj pět a padesátitunový stroj a rozešel jsem se do neprozkoumaných končin kosit nepřátele.

Ani dnes mě grafické zpracování Mechwarrioru 3 neurazí, ba je mi dokonce sympatičtější, než to z Mechwarrioru 4. Každý mech budil dojem, že skutečně existuje a to vůbec nemluvím o tom, že pro každého Mecha byl jinak vyvedený pohled z kabiny.

Vždycky mi přišel geniální ten "dalekohledový zaměřovač". Celkový pocit z toho, že jsem opravdu pilot Mecha dokreslovala teplotní stupnice, sirény a varovná hlášení v případě přehřátí, varování ohledně objevivších se nepřátel, jejich zaměřování, možnost zobrazit si stav životnosti jednotlivých částí...nádhera. Souboje s o několik tříd lepšími Mechy byla potom třešnička na dortu (vždycky mi dal nejvíc zabrat Orion :)) ).

Zvuk snad ani nemá cenu komentovat - všechny zvuky z kabiny byly více, než dostačující a výbuchy, kosmické zvuky laserů, charakteristické rachtání LB10XAC, na to asi nezapomenu nikdy :)

Dále musím vyzvednout zpracování přezbrojování Mechů. Možná bylo mírně nelogické (do levého ramena, kde se nacházela raketnice, bylo možné narvat kulomet), ale líbilo se mi prostě více, než nějaké přesouvání obrázků z Mechwarriora 4. Nicméně jde asi jen o zvyk.

Ovládání samotného Mecha při bojích, to bylo někdy trochu problematické. Nedá se ale říct, že by mě to vyloženě štvalo. Častokrát jsme u počítače seděli dva - jeden pilot a druhý zaměřovač :)) Měl jsem ale docela rád, že bylo možné vypínat, zapínat a přepínat spoustu věcí. Zas mi to tam nějak dodávalo pocit důležitosti (nejvíce samozřejmě výstřel se všech zbraní současně, nebo třeba funkce "Override auto shutdown", která byla sice velice nebezpečná, ale následující záchvat smíchu, když mech v zuřivém infernu vybuchl, vždycky stál za to) :)))

Když už mluvím o zbraních a různých doplňcích, jejich počet byl opravdu úctyhodný. Po konci mise jsem byl vždycky zvědavý, co všechno se mi z těch ohořelých troufalců podařilo sesbírat :). Horší stránka věci pak byla ta, že jsem nikdy pořádně nepřišel na to, jak některé doplňky použít (bylo mi 13 :)) ). Cenu za nejoblíbenější věc však jednoznačně vyhrává zaměřovací počítač, díky kterému bylo možné s trochou cviku pořádně zatopit komukoliv, kdo byl v dosahu radaru :)

Další zajímavou věcí byly Mobile Field Bases. Než jsem se naučil, jak ty mrchy ovládat, trvalo to celkem dlouho. Nikdy ale nezapomenu na ten blažený pocit, kdy jsem rozstřílený naklusal do jejich středu, vypnul se a ony se mě jaly opravovat.

Mechwarrior 3 je jistě další z her, které ovlivnily můj vkus. Hlavně je to ale kvalitní hra a je nutno poznamenat, že Mech simulátorů je dnes zoufale málo (nepočítám ty zpropadené klony Unreal Tournamentu, kde jen místo lidí běhají roboti, tfuj). Štěstí, že se pracuje na novém Mechwarrioru. Než bude hotov, lze si parádně ukrátit čas zahráním si "trojky" :)

Pro: Grafický kabát, hodně robotů, hodně zbraní, Mobile Field Base, dostačující počet misí

Proti: Nic mě nenapadá

+11
  • PC 90
Do téhle hry jsem se svého času strašně zažral. Už jenom to skvělé intro. Pouštěl jsem si ho stále dokola a řekl bych, že lepšího není.

Mechwarrior se odehrává v daleké budoucnosti, kde války vypadají úplně jinak. Dominují obrovské stroje ovládané lidmi, a až po okraj nabouchané kanóny. Atomovky už nejsou v módě, protože by už pomalu neměli co ničit. Ani by to nebyla taková zábava.

Hra samotná je náramně vtahující. Začínáte s průměrným mechem, a postupem ve hře si odemykáte lepší zbraně či větší a větší mechy. Platí tu, že čím máte větší stroj, tím jste silnější. V téhle hře se nehraje na nějaké malé, rychlé skákavé pidižvíky. V tomhle případě stačí jedna salva řízených raket.

Super je, že hra se zaměřuje čistě jen na boj. Většinou na rozlehlých pláních. Žádné hádanky, či bloudění v koridorech se tu nekoná. Ono by to ani jinak nešlo, protože v téhle hře je opravdu všechno megalomanské. S tím souvisí hlavně fyzika. Než rozkmitáte, do slušného pohybu nějakou velkou krávu, tak to dá dost práce. Stroje jsou strašně nemotorné, takže by nějaké překážky akorát překážely zábavě.

Grafika je skvělá. Z dnešního pohledu by se mohla zdát dost archaická, ale umí krásně vykreslit megalomanskou atmosféru bojů v obrovských arénách. Působí tak nějak autenticky a uvěřitelně. Stejně jsou na tom i zvuky. Všechno navíc precizně zpracované, bez chyb. Umělá inteligence se chová tak jak má. Běhá okolo Vás, a jakmile je na dostřel, pálí ze všeho co má k dispozici.

Jediné co mi vadilo. V pozdějším stádiu hry zjistíte, že nepotřebujete nic jiného, než čtyři PPC. Nasadit si Target Computer a na zbytek stroje narvat co nejvíc chlazení. Potom stačí na dálku protivníkovi zaměřit nohu, ze všeho najednou vypálit, a je po boji. Nějak mi chybí využitelnost ostatních zbraní a vybavení. Po tomhle se stává z hry procházka růžovou zahradou.

No nic, stejně mě to strašně bavilo. Připadal jsem si jako absolutní král..ha, ha, ha. Kdo se mi teď postaví!

Pro: megalomanské zpracování, boje, boje, pocit z bojů

Proti: nevyvážené zbraně, po zjištění správné taktiky, velká jednoduchost

+11
  • PC 80
Dám něco mezi 80 a 90% at nekazim pruměr. Hru jsem si stáhnul po přečtení recenze Modrýho žraloka a Všiváka, prostě jsem to musel vyzkoušet, když o ní tak básněj, a ačkoli jsem od toho nic nečekal, jedná se o starou dobrou klasiku, kde máte nastavováníček pomalu víc než u Mechcommandera. Takže těch pár prvních misí, co jsem hrál, mi zabralo asi stejně času. Hra je to dost chytlavá, chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že ten divnej zvuk, než se mi vypne mech, je z přehřátejch laseru, takže na řadu přišlo laborování s nespočtem ruzných možností, až jsem ocenil základní nastavení od zkušenejších mechaniku! Vzhledem k tomu, že jsem před rokem dohrál oba díly Mechcommandera včetně datadisku, tak jsem byl ve známém prostředí a mohl si zkusit hru z jiné perspektivy. Ted už mi do sbírky chybí akorát celovečerní film!
+2