Mechwarrior 3 byla ze své série první, kterou jsem hrál. Už od útlého dětství, kdy jsem v jednom stařičkém Game Page viděl recenzi na jakousi "hru, kde se chodí v obřích robotech", jsem si něco takového chtěl vyzkoušet. A co bych povídal, bylo to ohromující.

První, co se mi vrylo do paměti, to byl Briefing vyvedený v zelené barvě a hlas žvatlající cosi v (té době pro mě) cizí řeči. Obojí to na mě působilo poněkud zvláštně. Pak ale přišla chvíle, kdy jsem se objevil v oceánu, nahodil jsem svůj pět a padesátitunový stroj a rozešel jsem se do neprozkoumaných končin kosit nepřátele.

Ani dnes mě grafické zpracování Mechwarrioru 3 neurazí, ba je mi dokonce sympatičtější, než to z Mechwarrioru 4. Každý mech budil dojem, že skutečně existuje a to vůbec nemluvím o tom, že pro každého Mecha byl jinak vyvedený pohled z kabiny.

Vždycky mi přišel geniální ten "dalekohledový zaměřovač". Celkový pocit z toho, že jsem opravdu pilot Mecha dokreslovala teplotní stupnice, sirény a varovná hlášení v případě přehřátí, varování ohledně objevivších se nepřátel, jejich zaměřování, možnost zobrazit si stav životnosti jednotlivých částí...nádhera. Souboje s o několik tříd lepšími Mechy byla potom třešnička na dortu (vždycky mi dal nejvíc zabrat Orion :)) ).

Zvuk snad ani nemá cenu komentovat - všechny zvuky z kabiny byly více, než dostačující a výbuchy, kosmické zvuky laserů, charakteristické rachtání LB10XAC, na to asi nezapomenu nikdy :)

Dále musím vyzvednout zpracování přezbrojování Mechů. Možná bylo mírně nelogické (do levého ramena, kde se nacházela raketnice, bylo možné narvat kulomet), ale líbilo se mi prostě více, než nějaké přesouvání obrázků z Mechwarriora 4. Nicméně jde asi jen o zvyk.

Ovládání samotného Mecha při bojích, to bylo někdy trochu problematické. Nedá se ale říct, že by mě to vyloženě štvalo. Častokrát jsme u počítače seděli dva - jeden pilot a druhý zaměřovač :)) Měl jsem ale docela rád, že bylo možné vypínat, zapínat a přepínat spoustu věcí. Zas mi to tam nějak dodávalo pocit důležitosti (nejvíce samozřejmě výstřel se všech zbraní současně, nebo třeba funkce "Override auto shutdown", která byla sice velice nebezpečná, ale následující záchvat smíchu, když mech v zuřivém infernu vybuchl, vždycky stál za to) :)))

Když už mluvím o zbraních a různých doplňcích, jejich počet byl opravdu úctyhodný. Po konci mise jsem byl vždycky zvědavý, co všechno se mi z těch ohořelých troufalců podařilo sesbírat :). Horší stránka věci pak byla ta, že jsem nikdy pořádně nepřišel na to, jak některé doplňky použít (bylo mi 13 :)) ). Cenu za nejoblíbenější věc však jednoznačně vyhrává zaměřovací počítač, díky kterému bylo možné s trochou cviku pořádně zatopit komukoliv, kdo byl v dosahu radaru :)

Další zajímavou věcí byly Mobile Field Bases. Než jsem se naučil, jak ty mrchy ovládat, trvalo to celkem dlouho. Nikdy ale nezapomenu na ten blažený pocit, kdy jsem rozstřílený naklusal do jejich středu, vypnul se a ony se mě jaly opravovat.

Mechwarrior 3 je jistě další z her, které ovlivnily můj vkus. Hlavně je to ale kvalitní hra a je nutno poznamenat, že Mech simulátorů je dnes zoufale málo (nepočítám ty zpropadené klony Unreal Tournamentu, kde jen místo lidí běhají roboti, tfuj). Štěstí, že se pracuje na novém Mechwarrioru. Než bude hotov, lze si parádně ukrátit čas zahráním si "trojky" :)