Do téhle hry jsem se svého času strašně zažral. Už jenom to skvělé intro. Pouštěl jsem si ho stále dokola a řekl bych, že lepšího není.
Mechwarrior se odehrává v daleké budoucnosti, kde války vypadají úplně jinak. Dominují obrovské stroje ovládané lidmi, a až po okraj nabouchané kanóny. Atomovky už nejsou v módě, protože by už pomalu neměli co ničit. Ani by to nebyla taková zábava.
Hra samotná je náramně vtahující. Začínáte s průměrným mechem, a postupem ve hře si odemykáte lepší zbraně či větší a větší mechy. Platí tu, že čím máte větší stroj, tím jste silnější. V téhle hře se nehraje na nějaké malé, rychlé skákavé pidižvíky. V tomhle případě stačí jedna salva řízených raket.
Super je, že hra se zaměřuje čistě jen na boj. Většinou na rozlehlých pláních. Žádné hádanky, či bloudění v koridorech se tu nekoná. Ono by to ani jinak nešlo, protože v téhle hře je opravdu všechno megalomanské. S tím souvisí hlavně fyzika. Než rozkmitáte, do slušného pohybu nějakou velkou krávu, tak to dá dost práce. Stroje jsou strašně nemotorné, takže by nějaké překážky akorát překážely zábavě.
Grafika je skvělá. Z dnešního pohledu by se mohla zdát dost archaická, ale umí krásně vykreslit megalomanskou atmosféru bojů v obrovských arénách. Působí tak nějak autenticky a uvěřitelně. Stejně jsou na tom i zvuky. Všechno navíc precizně zpracované, bez chyb. Umělá inteligence se chová tak jak má. Běhá okolo Vás, a jakmile je na dostřel, pálí ze všeho co má k dispozici.
Jediné co mi vadilo. V pozdějším stádiu hry zjistíte, že nepotřebujete nic jiného, než čtyři PPC. Nasadit si Target Computer a na zbytek stroje narvat co nejvíc chlazení. Potom stačí na dálku protivníkovi zaměřit nohu, ze všeho najednou vypálit, a je po boji. Nějak mi chybí využitelnost ostatních zbraní a vybavení. Po tomhle se stává z hry procházka růžovou zahradou.
No nic, stejně mě to strašně bavilo. Připadal jsem si jako absolutní král..ha, ha, ha. Kdo se mi teď postaví!
Mechwarrior se odehrává v daleké budoucnosti, kde války vypadají úplně jinak. Dominují obrovské stroje ovládané lidmi, a až po okraj nabouchané kanóny. Atomovky už nejsou v módě, protože by už pomalu neměli co ničit. Ani by to nebyla taková zábava.
Hra samotná je náramně vtahující. Začínáte s průměrným mechem, a postupem ve hře si odemykáte lepší zbraně či větší a větší mechy. Platí tu, že čím máte větší stroj, tím jste silnější. V téhle hře se nehraje na nějaké malé, rychlé skákavé pidižvíky. V tomhle případě stačí jedna salva řízených raket.
Super je, že hra se zaměřuje čistě jen na boj. Většinou na rozlehlých pláních. Žádné hádanky, či bloudění v koridorech se tu nekoná. Ono by to ani jinak nešlo, protože v téhle hře je opravdu všechno megalomanské. S tím souvisí hlavně fyzika. Než rozkmitáte, do slušného pohybu nějakou velkou krávu, tak to dá dost práce. Stroje jsou strašně nemotorné, takže by nějaké překážky akorát překážely zábavě.
Grafika je skvělá. Z dnešního pohledu by se mohla zdát dost archaická, ale umí krásně vykreslit megalomanskou atmosféru bojů v obrovských arénách. Působí tak nějak autenticky a uvěřitelně. Stejně jsou na tom i zvuky. Všechno navíc precizně zpracované, bez chyb. Umělá inteligence se chová tak jak má. Běhá okolo Vás, a jakmile je na dostřel, pálí ze všeho co má k dispozici.
Jediné co mi vadilo. V pozdějším stádiu hry zjistíte, že nepotřebujete nic jiného, než čtyři PPC. Nasadit si Target Computer a na zbytek stroje narvat co nejvíc chlazení. Potom stačí na dálku protivníkovi zaměřit nohu, ze všeho najednou vypálit, a je po boji. Nějak mi chybí využitelnost ostatních zbraní a vybavení. Po tomhle se stává z hry procházka růžovou zahradou.
No nic, stejně mě to strašně bavilo. Připadal jsem si jako absolutní král..ha, ha, ha. Kdo se mi teď postaví!
Pro: megalomanské zpracování, boje, boje, pocit z bojů
Proti: nevyvážené zbraně, po zjištění správné taktiky, velká jednoduchost