Luto

Luto je jedna z těch výjimečných her, které vám připomenou, jak fantastický dovede být váš žánr.

Já miluji horrory. A miluji walking simulátory. Tak moc, že ačkoliv je hra třeba jen průměrná, moje hodnocení je stále poměrně vysoké, protože ten komplexní zážitek pro mě za to stál. Hra jako Luto je ale tak perfektní exemplář, že vám snadno připomene, o kolik může být ten zážitek lepší.

V prvních chvílích mě napadlo, že Luto je vlastně podobné The Stanley Parable, a do jisté míry to tak je. Průvodcem je vám vypravěč, který si uvědomuje čtvrtou stěnu o něco víc, než by měl, a v poslední fázi hry dochází k tak velkému meta rozkladu celé hry, že paralely jsou zřejmé. Ona inspirace Davey Wredenem bude asi ještě hlubší, protože v jistých částech hra velmi připomíná i The Beginner’s Guide. Na rozdíl od těchto her ale Luto přidává notnou dávku hororu, která navazuje na P.T. a zřejmě i Visage. 

Luto je velmi nervy drásající. Každý má v tomto hranici někde jinde a jsem si jistý, že pro mnohé to bude zívačka. Luto obsahuje lekačky – nikoliv však laciné. Dává důraz na to, co vidíte koutkem oka, na jemné brnkání na vaše nervy a neustálý pocit nejistoty, co se skrývá za rohem. Hra nemá přímo nepřátele, ale nepřátelské může být cokoliv a kdokoliv. A na své si přijdou i milovníci hádanek – hned v první části jsem se neskutečně zasekl, ačkoliv řešení bylo vlastně celou dobu přímo přede mnou.

Příběh hry lze možná do jisté míry považovat za průměrný až klišoidní. To ať si každý posoudí sám. Je zde však neuvěřitelný důraz na čtení mezi řádky a na detaily. A především je zde Chapter X. Hra totiž obsahuje skrytý konec, ke kterému se lze dostat jen pomocí návodu, nebo velmi složitým postupem po dohrání hry – tzn. poté, co znáte odpovědi dříve, než vyřešíte tu či onu hádanku. V rámci toho najdete devět fotografií, které vám zpřístupní nejhlubší tajemství hlavní postavy.

Tento skrytý konec mě šokoval a překvapil. Nečekal jsem to. Vážně jsem to nečekal, ačkoliv některé náznaky bylo možné najít i během hlavní hry. A ačkoliv nevím, co má tajný konec implikovat, a považuji ho v tomto ohledu za poněkud nedokončený, zároveň smekám klobouk před autory, že toto téma otevřeli na videoherní scéně.

Mohu s čistým svědomím říct, že Luto se stalo jedním z mých oblíbených hororů a Broken Bird Games si budu nyní hlídat. Jsem zvědavý, s čím přijdou dál.