Komentáře

Už po dohrání prvního dílu jsem netrpělivě vyhlížel druhý díl. Jednička totiž obsadila příčku mezi nejlepšími plošinovkami, co jsem kdy hrál a to hlavně díky atmosféře, hororovému nádechu, stylizaci nepřátel a vyprávěním příběhu. Měl tedy druhý díl ambice na to překonat první díl? Já o tom ani na chvíli nepochyboval, protože trailery hru ukazovaly v ještě temnějším a hororovějším pojetí a neskutečně jsem se těšil až hra vyjde.

Příběh hry je vyprávěn stejně jako v prvním díle. Ve hře nezazní jediné slovo (krom volání hlavního dítěte) ani se neobjeví nějaké čtení, tudíž hra vsází na vaši představivost a schopnost si různé části skládaček a otázek domyslet. Na jednu stranu mám tohle vyprávění rád už od dob Limba, ale na druhou stranu mě po dohrání pálí tolik otázek, že mám chuť napsat vývojářům, aby se podělili o své záměry. Příběh se odehrává ještě před lodí the Maw a představuje nám nového dětského hrdinu jménem Mono, který se vydává spolu se Six na pouť skrze ne dvakrát líbivé město plné nejrůznějších kreatur a oblud. Jak už jsem zmiňoval, hra je ještě temnější a hororovější, přičemž určité pasáže jsem měl sevřené půlky z toho napětí, co hra servíruje. Z těch nejlepších pasáží rozhodně jmenuji závěrečný chase s učitelkou a tu temnou část v nemocnici s figurínami, kde mi přišlo, že hra nabrala trochu toho japonského hororu, tudíž vydavatel Namco už si ke hře také řekl svoje. Ale rozhodně to není na škodu, ba naopak jedná se o nejděsivější pasáž ve hře.

Co také rozhodně není na škodu jsou přidané puzzly, nejedná se o nijak obtížné hádanky ani nijak frustrující či dlouhé a to je jedině dobře. Hra tím totiž neztrácí to svoje kvalitní tempo, které od začátku vytvoří a hezky do odsýpá až do konce. Město a leveldesign jednotlivých místností jsou prostě skvěle vytvořené. A to až tak skvěle, že člověk si při průchodu neustále říká: "Co se to tady kurva stalo?". Interiéry budov ukazují, že tam prostě nějaká normální společnost být musela, než se stal nějaký zvrat. Jednotlivé kreatury a bossové jsou ještě víc psycho než ty v jedničce, takže mé obavy byly zbytečné. Těšil jsem se a zároveň netěšil na další setkání s nimi, jelikož ty jednotlivé designy jsou fascinující, ale to plížení kolem nich vám nahání pocity úzkosti. Zvukové stránce nemohu nic vytknout, jelikož vše je parádně ozvučené od různého skřípání až po bortění budov nebo pádu piana. Hru doprovází krásně temná hudba, kde mezi jejími tóny se občas ozvou i lehce veselé melodie, aby hra dala najevo, že jste na dobré cestě.

Jen jedna jediná věc mě při hraní doopravdy zamrzela, ale takových nás bude málo. A sice, pár nejmenovaných bossů zemře, ale hra vás nepustí se podívat na jejich ostatky, což je pro mě škoda, jelikož jsem chtěl aspoň trochu toho pocitu vítězství nad těmi psychokreaturami.

Rozhodně doporučuji si odemknout secret ending, který vám tak trochu ukáže, jak se vlastně Six dostala na loď.