Line of Fire je rail-shooter akce vydaná původně na arkádové automaty. V roli dvou členů speciálního komanda je nutné uniknout z nepřátelského tábora s prototypem nové zbraně. Únik probíhá v osmi etapách s různými prostředími, například základna, džungle nebo poušť. Na konci každé etapy je nutné pokořit bosse. Po každé etapě se zobrazí mapa ukazující postup úniku. Pomocí kulometu, granátů a střel je nutné likvidovat nejen nepřátelské vojáky, ale i vozidla nebo letecké prostředky.
Ovládání původního automatu bylo řešeno pevně připevněnými světelnými zbraněmi. Existují dvě verze kabinetu - k sezení a ke stání. Verze pro domácí počítače byla vytvořena firmou Creative Materials a k ovládání slouží myš, joystick nebo klávesnice. Na Sega Master System vyšla v roce 1991 stejnojmenná hra ovšem s odlišnou hratelností.
Na Line of Fire jsme narazily náhodou. Nenápadný kabinet s dvěma napevno přidělanými zbraněmi a vojenským motivem(verze ke stání). Vzhledem k momentální obsazenosti žádaných her jsme se pustily do hraní. No a vzhledem k zábavnosti jsme to dotáhly do zdárného konce. Příběh o útěku z nepřátelského vojenského tábora a postupná cesta různými prostředími není moc originální. Grafika a stylizace připomínají hru Operation Thunderbolt nebo Operation Wolf, kterou jsem kdysi hrával pod DOSem. Grafika je ale celkem pěkná a povedené jsou i nemizející mrtvoly. Na hře potěší různorodost nepřátel. Nejde jen o různé vojáky, ale i vozidla nebo helikoptéry. K jejich likvidaci slouží mimo kulometů i něco výbušnějšího. Obtížnost je spíše nižší, proti Lost Worldu nebo House of the Dead bych řekl jednoduchá. Osm částí je tak akorát dlouhých aby hra nezačala být stereotypní. Každopádně nás hraní bavilo a Line of Fire jsme neplánovaně dokončily. Šlo o celkem příjemné překvapení a mohu ji tak nakonec rozhodně doporučit. Já se ke hře časem určitě vrátím, protože chci vyzkoušel porty pro domácí počítače.