Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 40
Je ještě Lands of Lore 2 RPG? Nebo už adventurou? Co chtěli autoři touto hrou říct fandům předchozího a skvělého dílu?

Lands of Lore 1 jsem ve svém dětství dohrál jedním dechem. Westwood Studios pro mě tehdy byla modla. Hltal jsem každou jejich hru. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem viděl v trafice Score a na titulní obálce Luthera, syna Scotie z prvního dílu. Věděl jsem, že Lands of Lore 2 je tady, nutně jsem si chtěl recenzi přečíst a těšil se na každý střípek informací o hře. Také nikdy nezapomenu na ukázku hry na Score CD, která mě absolutně uzemnila, pouštěl jsem si jí stále dokola a říkal si, že takhle to vypadat nemůže, protože potom by dokonalost dostala své druhé jméno - Lands of Lore: Guardians of Destiny. Navíc Score hru ohodnotilo 9/10. V době všeobecného pirátství se ale čtyřcédečkový titul sháněl špatně a osekanou verzi jsem hrát nechtěl. A i když recenze ve Score a Gamestaru pěli ódy, tak Level hru strhal, já jí nesehnal, a časem upadla v mé zapomnění.

Abych ale odpověděl na otázky v úvodu. Ne, Lands of Lore 2 není adventurou. Ale není ani RPG, tak jak si tento žánr většinou představujeme. Co tedy chtěli autoři touto hrou říct fandům prvního dílu? To že druhý díl bude více epičtější. To že bude delší. To že bude prostě lepší. Ale nepovedlo se to, co si budeme nalhávat.

Předně, Lands of Lore 2 měl problém v obrovském očekávání, které do něj bylo vkládáno. Hra byla toužebně očekávána nejen kvůli svému skvělému předchůdci, ale také díky jménu tvůrců. Westwood Studios měli neskutečně dobrou pověst a jednoduše se očekávalo, že jejich hra bude špičková.

Lands of Lore 2 ale obsahuje spousty chyb, nedomyšleností, klacků pod nohama, nesmyslů a nelogičností. Navíc v kombinaci se špatným enginem, špatnými animacemi, slabým příběhem a dobrou hudbou. Kde jenom začít?

Engine hry je pseudo 3D a kdo hrál jakoukoli 3D hru z počátku devadesátek, bude doma. Rádoby 3D prostředí doplněné o 2D sprity všech objektů, které se neustále natáčejí na hráče, těžkopádné ovládání a deformace při jakémkoli pohledu nahoru a dolů (pomocí klávesnice!) budou vaši průvodci od začátku do konce. Na běžné ovládání myší zapomeňte, hra myš podporuje pouze pro interakci a to si ještě budete muset přepínat klávesou mezi používáním předmětů ve světě okolo vás a mezi útoky. Po určité době si na engine zvyknete a přestanete vnímat ošklivé prostředí okolo vás. V jeskyních a místnostech to ještě jde, ale ve venkovních lokacích vás divadelnost světa bude zarážet až do konce hry. Proč divadelnost? Celé prostředí vypadá jako kdyby jste procházeli kulisami, uvnitř dřevěných desek které jsou pomalované texturou džungle/sněhu/budov, za kterými tak nějak ale tušíte podpěry, které dané desky drží. V kombinaci se špatnými texturami tahle šablonovitost světa tahá za oči celou dobu co hru budete hrát.

Ještě horší jsou ale digitalizování herci / renderovaní nepřátelé, oboje v nízkém rozlišení, takže při souboji tělo na tělo se před vámi míhá doslova a do písmene pouze několik neidentifikovatelných pixelů. Ruku v ruce s nepovedeným enginem jde špatné ovládání, které je těžkopádné, pomalé, zastaralé a špatně konfigurovatelné.

RPG prvky jsou osekány na absolutní minimum, Luther postupuje tak nějak automaticky a kromě předmětů, které vám zvyšují sílu, obranu, magii, nemáte žádnou možnost jak ovlivnit vývoj své postavy. Hra navíc neobsahuje žádné titulky. A to ani v animacích, ale ani v samotné hře. Chcete vědět co je ta zelená podivná rozpixelovaná věc? Musíte na ní v inventáři najet kurzorem, počkat pár vteřin a Luther vám to řekne - Léčivá rostlina. Hm. Super. A jak léčí? A kolik zdraví? Nevíte? V pohodě, neví to nikdo. Najedete kurzorem na meč s plamenem a Luther řekne “Meč plamene”. Skvělé! To jsem netušil. Jaký má ale meč poškození? Zapaluje? Nebo ohněm jenom zraňuje? A jak moc? Nevíte nic, hra vám nic neřekne, prostě neexistuje žádný způsob jak cokoli zjistit. A v manuálu se to také nedozvíte. To až návod na internetu vám prozradí co který předmět dělá, případně jakou má obranu, efekty, útok, další schopnosti. Za tohle bych autory hnal. Ale to není vše…

Luther má skvělou schopnost měnit se na malou ještěrku a na velkou příšeru. Ještěrka je rychlá, umí kouzlit, skákat a protáhne se prostory, které jsou pro Luthera jinak zapovězené. Příšera pro změnu hodně vydrží, je silná, ale skákat neumí, kouzlit také ne a je navíc velmi pomalá. Nápad to je skvělý, kdybych v celé hře nenašel pouze JEDNO jediné místo, kde jsem potřeboval sílu příšery. A nikdy jindy jsem jí ve hře už nepotřeboval. Ale to hru nezajímá a do velké příšery mě jednou za čas, někdy až nepříjemně často, přeměnila. A já pak musel vždy čekat, a čekat, a čekat, až se divná a nepoužitelná příšera promění zpět v Luthera. Časem získáte omezenou možnost nechtěnou transformaci v jejím počátku zrušit, ale to pouze když budete velmi rychlí a připravení. O to více naštve nevyžádaná a nechtěná proměna. Až ke konci hry máte plnou kontrolu nad morfováním Luthera. Kromě pár míst, kde využijete schopnosti a velikost ještěrky, je tohle nechtěné přeměňování pouze k vzteku a částečně důvod k příběhu.

Hudba se ve hře naopak velmi povedla. Frank Klepacki se nezapře, ten pán jednoduše hudbu umí. Dokonce máte na výběr mezi orchestrální hudbou a mezi MIDI verzí toho samého. Osobně jsem neustále přepínal, povedené MIDI mám rád, audio stopa ale také má své kouzlo.

Příběh je zmatený a notnou část hry nepochopitelný, kromě faktu, že je tu pojítko mezi prvním a druhým dílem v rámci rovnice “hlavní enemák prvního dílu = matka hlavního hrdiny druhého dílu, postižený navíc náhodnými přeměnami”. Je to zajímavé do té doby, než zjistíte, že je to vlastně jedno. Luther tak hledá větší část hry lék na tento problém a postupně začne, jen tak mimochodem, řešit existenci a řád celého světa, byť mu nikdo kromě Draracla ze začátku nevěří a naopak po něm všichni jdou.

S příběhem se pojí lokace světa ve kterém se Lands of Lore 2 odehrává. Podíváte se do jeskyní, do města “bohů”, do džungle (asi nejvíce ošklivá část hry), na hřbitov, do podzemních laboratoří atd. Některé lokace mají atmosféru, jiné jsou o ničem. Engine hry lokace většinou strhává svojí neschopností dolů, hudba je zase vytahuje nahoru. Svým způsobem se některé ale naučíte milovat i přes fakt, že se jedná dost často velké bludiště.

Rozhraní hry je nepřívětivé a to především díky velmi omezenému inventáři, takže si budete muset chtě nechtě začít předměty odkládat, protože prodat je nemáte komu a ani za co, měna ve hře neexistuje. Hra navíc nikdy nebohému hráči neřekne, který předmět je zásadní a který zbytečný. Ve výsledku syslíte co jde, přenášíte předměty sem a tam protože inventář máte narvaný a doufáte, že je časem použijete. Úkoly jsou navíc dost často silně nelogické, jako třeba ten, kdy musíte zprovoznit fontánu tím, že zničíte vznášející se kouli nad vypnutou fontánou pomocí chladu. Nehledejte tu logiku, není tu, hra vám navíc absolutně nijak nenaznačí, že musíte použít něco co generuje chlad. Jenže, pokud na to nějak náhodou přijdete, uvědomíte si, že ledovou kuš jste nechali o tři lokace dozadu a ledový meč jste zahodili jako slabý o tři hodiny dříve. A vrátit se nemůžete. Nebo musíte zničit dveře v chrámu tím, že k nim přitáhnete bednu s výbušninami a tu pak z dálky rozstřelit. Jinou stejnou bednou si navíc musíte potom udělat díru v okně, abyste mohli ven. Vtip je v tom, že ty bedny si můžete rozstřílet v rámci bojů, nebo vám je mohou rozstřílet nepřátele. A co se stane když nebudete mít bedny? Správně, neotevřete dveře a ani průchod ven. Hra vám tuto skutečnost navíc nijak nesdělí, takže bloudíte, přemýšlíte, ale řešení už dávno neexistuje. To, že tyto dveře nejdou rozmlátit pomocí zbraní, ale velmi podobné dveře na konci hry běžně zbraní rozmlátíte, je už jenom důkaz neschopnosti tvůrců. Protože na konci hry vás to absolutně nenapadne, když víte, respektive si to myslíte, že to hra neumožňuje. A ona to nakonec umožňuje, ale až tam, kde se to tvůrcům hodí do krámu.

I přes téměř negativní text ale musím Lands of Lore 2 jedno nechat. K té hře jsem se pořád měl potřebu vracet. Štvala mě, iritovala mě, nesnášel jsem její nelogičnosti. Ale přesto jsem byl zvědavý jak se Luther s mojí mocí dostane dál. Byl jsem rád když jsem potkal Baccatu, když jsem mluvil s Dawn, když jsem narazil naopak na pár logických věci, byť je jich pomálu. Ve hře jsem přestal řešit jakékoli RPG prvky a vnímal pouze její svět, vývoj událostí, byť zmatených a zvláštních. Po určité době mě přestalo štvát že tu není žádná měna, žádné obchody, že nevím co která zbraň co dělá a prostě se posouval dál. Tu jednoduše,, tu s obtížemi. Nakonec jsem Lands of Lore 2 dohrál a i když je tahle hra je plivanec do tváře všem kteří milují první díl a těšili se na druhý, svým způsobem nějak drží pohromadě. Blbě, těžkopádně, ale nějak to prostě funguje.

Stejně jako u Legend of Kyrandia od stejného studia, druhý díl Lands of Lore ve výsledku k hraní nedoporučuji. Pokud máte nutkání dohrávat staré série, tak jako já, stejně hru třeba zkusíte. Pokud ale hledáte dobré RPG, podívejte se jinde. Pokud hledáte dobrou adventuru, podívejte se také jinde. A pokud si nechcete kazit vzpomínky na Westwood Studios, zahrajte si raději první díl.

Pro: Kvalitní hudební doprovod, určitá návaznost na prví díl, různorodé lokace

Proti: Špatný engine, nehezká grafika, zcela chybějící popisky čehokoli, těžkopádné ovládání, nelogické úkoly, malý a omezený inventář, téměř žádné RPG prvky, zmatený příběh

+24
  • PC 60
Lands of Lore 2 jsem nikdy nehrál, protože v dřevních dobách byl čtyřcédéčkový kolos pirátsky nesehnatelný a v bazarech jsem na ni nikdy nenatrefil. S vědomím hodnocení 9/10 ve Score jsem se do hry pustil.

První co Vás praští do očí je vizuální stránka. Něco tak hnusného a odpudivého jsem snad ještě neviděl. Čtyři CD zabraly až po okraj nanicovaté animace plné šíleně renderovaných živých herců, kteří ochotnicky přehrávají, všechno je v nízkém rozlíšení a rozkostičkované. Ještě mnohem horší je samotná grafika hry. Veškeré prostředí tvoří rozplizlé 2D sprity, stejně jako předměty, potvory jsou zdigitalizované v mizerném rozlíšení, věci se za Vámi otáčejí a ruku v ruce s opravdu otřesným leveldesignem některých lokací budete bloudit a uteče Vám spousta předmětů, protože je prostě neuvidíte. Kurňa v roce 1997 vznikl Fallout, Diablo, Heroes 2 a ani ty známější 3D hry takhle otřesně nevypadaly. Troufnu si říct, že takhle vypadaly hry jako Witchaven a podobné béčkový srágory z té doby, které byly hnusné už tehdy.

Leveldesign se taky "povedl". Některé lokace jsou nabité puzly, které nemáte šanci uhádnout, protože Vám hra nijak nenapoví. Jiné lokace jsou monumentální... až vejdete do Ruin v džungli a pomocí chytré rostlinky si zobrazíte celou mapu, spadne Vám čelist, protože to je práce na pár hodin. A po těch pár hodinách se budete vracet s kyselým ksichtem, protože 99% dungeonu je naprosto prázdný. Jindy jste v dungeonu, kde se donekonečna respawnují nepřátelé, navíc takoví, kteří s Vámi udělají na dvě tři rány krátký proces bez ohledu na Vaši úroveň a výbavu Pavoučí jeskyně pod městem. V okamžicích, kde po Vás hra chce například skákání, šplhání po plošinkách či trefit nějakou věc a engine na to není absolutně stavěný budete vidět rudě.

Plynule jsem přešel k hratelnosti, která háže klacky pod nohy takovým způsobem, že se divím, že si hru někdo koupil. Že nejsou otitulkované žádné rozhovory (ani ty herní) jsem pochopil. Ovšem že chybí titulky a tím i popis předmětů je už trochu moc. Naštěstí hrdina umí aspoň předmět okomentovat a Vy si pak můžete zjistit v návodu co jste našli a k čemu je to dobrý.

A bez návodu se nehnete. Zpočátku jsem pouze konzultoval, od jistého záseku, který znamenal nahrání několik hodin staré pozice jsem ho víceméně nezavřel Zakysnul v nepovinném dungeonu, kde jsem si zničil všechny výbušné bedýnky po cestě a pak neměl čím otevřít východ. Žádný kouzlo, žádná zbraň, prostě jen výbušný sud a nic jiného. To že můžete na začátku zahodit předmět, který na konci nutně potřebujete je taky moc hezké.

No pak jsou takový perličky. Například tu neexistují obchody (přestože potkáte spoustu lidí), takže nasyslené věci není komu prodat... a ani za co, protože tu nejsou ani peníze. Drtivá většina hry je utopená ve tmě, ktero prozáří jen rostlinka, co jich najdete za celou hru asi 20 a vydrží tak minutu. Žádné kouzlo světlo do konce hry, minimálně možnost doplnění many či životů. Ano kouzlo health funguje, ale pak Vám dojde mana a musíte čekat. Proměňování na příšeru (nevyužitelné) či ještěrku (na prolézání malých prostor) je náhodné a mimořádně otravné. Naštěstí tady byli tvůrci milosrdní a zrhuba od půlky to můžete korigovat a pak i ovládat.

Proč tedy 60%? Ono to pod tím vším jakžtakž funguje. Příběh mě bavil, je to obrovské až monumentální, automapa dělá zázraky, s narůstající výbavou a zkušenostmi se pomalu měníte na poloboha (a boje fungují). Hrdina je hláškující sympaťák, který se snaží jen odvrátit svoji kletbu a zaplétá se do vyššší hry, funguje pocit zvědavosti co mě čeká dál v příběhu či lokacích a nakonec se podíváme i na zajímavá a chytře vymyšlená místa - třeba město prastarých plné puzlů. Hrál jsem to sice ve stylu "já tu pitomou hru prostě nevzdám, když už jsem tak daleko" a místo pocitu štěstí jsem většinou skřípěl zuby, ale odtrhnout jsem se nedokázal. Těch 60% ale neznamená, že bych hru nedejbože doporučoval nebo někdy hrál znovu. Klasice jako byl první díl se to ani omylem neblíží.

Pro: Jakžtakž hratelnost, obrovský svět, určitým způsobem to funguje.

Proti: Odporná grafika, tuna opravdu brutálních klacků pod nohama.

+17
  • PC 60
LoL2 trpí syndromem "pokračování, jenž nenaplnilo očekávání", dá se říci, že z klasického dungeon crawlu nám vznikl klikfest "ala Diablo" z vlastního pohledu, kterýžto je místo RPG prvky říznut adventurou.
Pokud se přesuneme do alternativního vesmíru, ve kterém nikdy nevzniklo LoL1, zjistíme že se zase až o takový průser nejedná. Do rukou se nám dostane lesklá,pevná krabice s Lutherem na obalu, hezky zpracovaný manuál s tutorialem jak přežít první kroky v tomto světě a také čtyři plná CD, naplněná až po okraj digitalizací a animacemi jak to tehdá uměl jen Westwood.
Základní premisa není vůbec špatná, ocitneme se v roli Luthera,syna Čarodějnice Scotie, jenž zlobila a škodila (podobnost sloganu s jistou výkonnou mocí státu je zcela náhodná) místnímu království, avšak byla poražena, upálena a pravděpodobně i snědena.
Syn se na to stejné připravoval v místním žaláři, jenže se mu z vězeňské stravy udělalo nevolno a tak se jednoho rána změnil ve velice silnou vobludu, zamordoval stráže a po přeměně v malého ještírka vycupital na svobodu (to vše se dozvíme v hraném intru, inu, výprava byla velkolepá).
Následně se transformujeme zpět do lidské podoby a je již jen na nás, jestli najdeme protilék na tu naší "nemoc" a do toho se ještě následně zamíchá boj o moc mezi místními "dávnými" (obdoba božstva) a my se rázem staneme postavičkou na jejich šachovnici.

Variabilita prostředí je tady také obsažena - projdeme se v jeskyních, ohřejeme se v tropické džungli, budeme se bát v pavoučích jeskyních, navštívíme obrovský hřbitov, prozkoumáme ruiny starodávného města, abychom se následně vydali až na vrcholky zasněžených hor.
A tady někde se to posere, hory jako takové jsou fajn, ale vede z nich cesta do části zvané citadela, kde se víceméně adventura zvrhne v nepovedenou FPS.
V Citadele na nás čekají desítky stejných poletujících nepřátel, kteří se respawnují, dokud jim nevypálíme jejich líhniště a dokud je nevybijeme všechny, neposuneme se dále. Odtud vede cesta do města starobylých v oblacích, zde na nás čeká debilní design, rádoby prostorové hádanky a pasti, celkově hnusné zpracování a žádné NPC, odtud se dostaneme do ještě hnusnějších pavoučích jeskyní, které radím proběhnout no odtud spadneme do "laboratoří" a nějaké místní obdoby kanalizace, kde nás následně čeká na úplném konci další debilní klikfest při zabití místního záporáka.
Opravdu, poslední třetina hry mne znechutila a musel jsem se přemáhat abych se do toho pustil a také jsem rezignoval na vlastní rozum a šel do toho s návodem a byl rád, že už to celé skončilo.
Fakta: inovativní přístup ke zpracování multimediálního dungeonu (Stonekeepu to vyšlo tedy lépe..), použitý 3D engine také nepobral příliš krásy.
Pak tady máme mutaci hlavního hrdiny, kteréžto se dá využít k řešení zapeklitých situací (ještírek oplývá magickou silou, ale hovno vydrží. Klasika člověk univerzál a nakonec vobluda oplývající silou ale mdlým rozumem tj.neumí kouzlit). Čas od času je třeba použít interakci s okolím a něco někam přesunout, atmosféra by se tady také našla, první 2/3 jsou zpracovány nápaditě a nenudí.
Ale takovou třešničkou nakonec je množství zakončení, celkem je jich 9 (tři z toho jsou animace smrti hned na začátku v jeskyních) a zbytek je dle toho jestli hru ukončíme jako hodný Luther či zlý Luther - ANO! je tomu tak, v některých částech hry můžeme ovlivnit charakter hlavního hrdiny a dle toho mít konec - všichni žili šťastně / jsem zlý badASS a nakopu vám prdele.
Inu nebýt toho (dle mého) nezvládnutého zakončení hry, asi bych hodnotil více.

Dle GoGu jsem nad tímto veledílem strávil necelých 17 hod.

Pro: Zajímavé nápady na svou dobu nevídané

Proti: Moc krásy to ani asi ve své době nepobralo, nezvládnutá poslední třetina hry

+17
  • PC 40
Tak hrozné RPG jsem už dlouho nehrál. Zabýval jsem se jí někdy před sedmi-osmi lety a už jen instalace tolika CD byla šílená. To co potom přišlo ve hře překonalo mé nejhorší sny, hratelnost skoro žádná, připadal jsem si jak ve filmu. A to ne moc hezkém (digitalizace nikdy nebyla moje, i když třeba v C&C to fungovalo dobře), boje a předměty divné, vůbec celý svět na mě působil zvláštním (špatně zvláštním) dojmem. Jak čtu z popisu, zajímavý koncept který byl naprosto zmršen.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 2005
KOLIK (hodin circa) ----------- 2
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ NE
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - N/A
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Pro: Odvaha

Proti: Filmové sekvence

-4