Kaze and the Wild Masks je tradiční 2D plošinovka, která svým retro 16-bitovým grafickým kabátkem a herními mechanikami vzdává poctu klasickým skákačkám z devadesátých let. Krystalové ostrovy, domov titulní králičice Kaze, byly stiženy záhadným prokletím, měnícím nasazenou úrodu v agresivní zeleninu. Poté, co byla duše jejího kamaráda Hoga uvězněna v artefaktu, se Kaze vydává na dobrodružnou cestu napříč souostrovím s cílem osvobodit svého kamaráda a svou domovinu od kruté kletby.
Na hráče čeká několik desítek klasických i bonusových úrovní, v nichž je třeba prohopsat skrz různorodé překážky i agresivní nepřátele do cíle, přičemž každá sada úrovní je zakončena závěrečným bossem. Po cestě je možno sbírat krystaly a první písmenka ze jména KAZE, plnit nepovinné výzvy, odemykat si tajné úrovně i získávat ocenění za splněný časový limit nebo průchod bez jediného zranění. Hratelnost obzvláštňují také čtyři zvířecí masky, jež králičice v průběhu hry nalézá. Ty do základní sestavy pohybů přidávají schopnosti odvozené od určitého zvířete, například maska žraloka umožní plavat pod vodou, zatímco jestřáb zase přidává schopnost létat.
Yokolobuna
Velmi slušná skákačka. Hezky vypadá, fajn se hraje, úrovně jsou zábavné a poměrně pestré... Kaze však i přes své kvality žalostně postrádá něco, čím by se spolehlivě zaryla do paměti.
Úrovně jsou naprosto klasicky rozčleněny do čtyř světů, jejich tématičnost se přitom zrcadlí spíše jen do některých pasáží. Vždy jde v první řadě samozřejmě o to úspěšně se proskákat až do cíle, ideálně u toho posbírat celý nápis "KAZE", alespoň sto fialových krystalů a splnit dvě od úrovně oddělené výzvy.
Kaze dělá vlastně (skoro) všechno dobře. Úrovně jsou tak akorát dlouhé, bossfightů je pár, ale jsou vážně povedené, mechaniky se přehnaně neopakují a na cca deset hodin je to jednoduše příjemná zábava. Titulární masky na přesně určených místech králičí hrdince propůjčují do konce úrovně unikátní schopnosti, které hratelnost dále modifikují. Jsou však pouze čtyři a tu dračí, po jejíž sebrání se hrdinka nekontrolovaně rozběhne vstříc cíli úrovně bez možnosti zastavit, si možná mohli autoři odpustit úplně.
Obtížnost pozvolna graduje a hlavně ke konci se našla řada výzev, které mi celkem zatopily. Závěrečný bossfight dokonce vyústil ve skoro dvě hodiny dlouhý zásek. Dobré nastavení obtížnosti bylo patrné, když jsem se do nějaké úrovně s postupem času vrátil. Původně zdánlivě náročné pasáže najednou působily lehce, holt vás už hra navykla na "tvrdší chlebíček".
Vlastně nemám moc co vyloženě vytýkat, uvažoval jsem dokonce i o osmičce, ale už dva dny po dohrání cítím, že ve mě z Kaze and the Wild Masks prostě moc nezůstane. Skákání to bylo i tak fajn.
Hodnocení na DH v době dohrání: 75 %; 2. hodnotící; digitální verze PSN
Úrovně jsou naprosto klasicky rozčleněny do čtyř světů, jejich tématičnost se přitom zrcadlí spíše jen do některých pasáží. Vždy jde v první řadě samozřejmě o to úspěšně se proskákat až do cíle, ideálně u toho posbírat celý nápis "KAZE", alespoň sto fialových krystalů a splnit dvě od úrovně oddělené výzvy.
Kaze dělá vlastně (skoro) všechno dobře. Úrovně jsou tak akorát dlouhé, bossfightů je pár, ale jsou vážně povedené, mechaniky se přehnaně neopakují a na cca deset hodin je to jednoduše příjemná zábava. Titulární masky na přesně určených místech králičí hrdince propůjčují do konce úrovně unikátní schopnosti, které hratelnost dále modifikují. Jsou však pouze čtyři a tu dračí, po jejíž sebrání se hrdinka nekontrolovaně rozběhne vstříc cíli úrovně bez možnosti zastavit, si možná mohli autoři odpustit úplně.
Obtížnost pozvolna graduje a hlavně ke konci se našla řada výzev, které mi celkem zatopily. Závěrečný bossfight dokonce vyústil ve skoro dvě hodiny dlouhý zásek. Dobré nastavení obtížnosti bylo patrné, když jsem se do nějaké úrovně s postupem času vrátil. Původně zdánlivě náročné pasáže najednou působily lehce, holt vás už hra navykla na "tvrdší chlebíček".
Vlastně nemám moc co vyloženě vytýkat, uvažoval jsem dokonce i o osmičce, ale už dva dny po dohrání cítím, že ve mě z Kaze and the Wild Masks prostě moc nezůstane. Skákání to bylo i tak fajn.
Hodnocení na DH v době dohrání: 75 %; 2. hodnotící; digitální verze PSN
Luksa
Pro: Poctivá plošinovka klasického střihu; mechaniky se přílišně neopakují; pozvolně gradující obtížnost s tuhým vyústěním; příjemný vizuál
Proti: Mám pocit, že si na hru za pár měsíců nevzpomenu; autorun pasáže s dračí maskou