Journey to the Center of the Earth

Mám rád dobrodružné příběhy a když jsem viděl název hry inspirované stejnojmenným románem od Julese Verna, musel jsem po ni sáhnout a dříve či později si ji zahrát.

První pocity byly velmi pozitivní. Hraní mi připomínalo Syberii, která vyšla zhruba ve stejné době, nebo taky pozdější Secret Files. Hned od začátku jsem se celkem zažral do příběhu, který má sice své mouchy, ale fakt mě zajímalo, jak to celé dopadne. Zajímavé je, že má hra dva konce. První ukončení je možné v okamžiku, kdy hlavní postava Arianne může utéct na povrch, ale tamní obyvatele nechá svému osudu. Ten druhý a "lepší" konec spočívá v projití dalších dvou kapitol a odhalení komplotu některých obyvatel země.

Grafická stránka hry vypadá i v dnešní době celkem slušně, hlavně se vzhledem světa se vývojáři dobře vyřádili. Hra pak podobně jako u zmíněné Syberie spočívá v procházení, respektive probíhání velkého množství lokací, ve kterých dost často nic není, ale hráč se může právě kochat vyobrazeným světem. Bohužel je ale běh hlavní postavy až neskutečně pomalý a těžkopádný a změny v pohybu dost nemotorné. A když se ty prázdné lokace musí procházet kvůli záseku třeba po desáté, začíná to působit značně otravně. Zmíněné kochání se světem pak už jde na druhou kolej.

Moc tomu bohužel nepřidává ani umístění exit spotů z obrazovek, jejichž velikost není moc velká a je vše, jen ne intuitivní. Dost často jsem tak doběhl ke kraji obrazovky, abych se musel otočit, trochu se vrátit, kliknout na správné místo a následně sledovat, jak se Arianne vydala naprosto stejným směrem, kam jsem s ní mířil předtím. Taky se někdy stane, že je exit spot dané oblasti na spodní straně obrazovky s tím, že pokud mám otevřený inventář, tak se kurzor nezmění a já snadno přehlédnu možnost opustit danou oblast tímto směrem.

Dost jsem narážel i na to, že některé činnosti jsou značně neintuitivní a často není moc zřejmé, co je interaktivní a co ne a kde přesně je potřeba kliknout. Jeden příklad za všechny. Na vyléčení strážce mám sehnat aspirin. Ten mám v inventáři, ale použít ho nemůžu, protože nemám vodu. To mi ale hra nijak neřekne, to si asi musím domyslet. Mám čutoru a chci nabrat vodu na pláži. U vodopádu to není možné, na břehu taky ne. A nebo jo? Aha, nemůžu kliknout kamkoliv na vodu, ale musím najít jeden malý spot 2x2 pixely, který ani není na vodě, ale na pláži poblíž vody. No děkuji pěkně.

Hra pak má celou řadu chyb. Nejednou se mi stalo, že bych měl řešit nějaký puzzle v podobě minihry, ale ona se automaticky vyřešila ihned sama, takže jsem byl o minihru ochuzen. Textury postav pak jsou občas vidět skrze textury objektů a párkrát jsem se dostal do stavu hry, kdy nebylo možné danou oblast opustit, tak jsem musel restartovat hru a neuloženou část hry absolvovat znovu. U těchto chyb ale beru, že mohou být způsobeny novějším hardwarem, než pro který byla hra vyvíjena.

Celkově jsem se hrou spíše nespokojený. Hraní pro mě bylo dost frustrující a měl jsem hodně nutkání hru nedohrát, zvláště po dosažení prvního konce. Nakonec jsem to ale kompletně dohrál pouze kvůli příběhu a to s častým koukáním do návodu.