Ishar 2: Messengers of Doom

Ráno, hustá mlha, planina... Ishar II je svým způsobem zvláštní hra. Tvůrci udělali tehdy velice zajímavý krok proti pirátskému šíření hry a sice - hru můžete (tedy pirátskou kopii) libovolně hrát, ale, hru nikdy nedokončíte do konce. Pěkné, že? Představte si, že jste hráč, hra se Vám libí, děláte v ní docela zásadní pokroky, ale po určité době prostě nevíte, co dál... a neví to skoro nikdo, protože v té době se hra u nás oficiálně neprodávala a tudíž existuje jen velmi omezený počet lidí, kteří tu hru u nás dohráli. Tohle si nechtě vyprávět...

Představte si engine hry typu Lands of Lore. Jsou tu různá prostředí, různé mapy, hráč má doslova svobodu, může chodit kam chce, kudy chce, dělat co chce... Jsou tu různé denní doby, den se střídá s nocí, stmívání, rozednívání, chování hry je uzpůsobené podle dané denní doby (tj. nemůžete chodit do obchodů v noci, naopak některé podniky jsou otevřené pouze v noci, můžete za peníze přenocovat [posouvat čas], za zmínku stojí i nutnost konzumace jídla pro doplnění HP).

Ishar 2, zdánlivě nezajímavý, vybočuje jednou zásadní věcí a tou je atmosféra. Dnešním hráčům se to dá těžko vysvětlit, ale na tu dobu, je to hra, kde máte zásadní starost, aby se najedli, získali dostatečné množství peněz, abyste si mohli koupit profi zbroj a další zdánlivě nepodstatné, ale důležité věci. Můžete dokonce (pokud jste dostatečně vytunění) vykrást banku, čemuž předchází schopnost vyvraždit poměrně masivní počet stráží, která je sama o sobě i v malých počtech nebezpečná. Ty možnosti jsou poměrně široké a když jste v nejlepším,... nevíte, co dál. Jak a kde pokračovat, jak se dá hra dohrát, jak se dá dostat do další mapy? Tuhle otázku si kladlo hodně našich hráčů.

Pamatuju si, jak mi bylo asi 13 a já jsem telefonoval do redakce časopisu Score (absolutně naivní) s tím, že nevím, jak pokračovat ve hře dál. Dovedete si to představit? A světe div se, jakási si slečna mě přepojila na jednoho z redaktorů a ten, když jsem mu vyložil svůj zákys (dodnes se divím, že se se mnou vůbec bavil), na chvíli ztichnul, vzkázal mi, ať vydržím na telefonu a pak začal cosi hledat. Asi po dvouminutový pauze se znovu ozval s tím, že stejný problém má více lidí, že netuší přesně, co dál, ale, že má takovou informaci, že je potřeba udělat v téhle části hry to a to...". Dodnes nemůžu uvěřit, že ten redaktor mi vlastně napověděl hint z manuálu. Ten zatracený manuál, to byla klíčová věc, kde byly popsány jinak nezjistitelné věci typu - tohle namícháš tak a tak, tohle překonáš tak a tak...

Když opomenu hru Titus the Fox, jejíž dohrání mě trvalo leta, tak Ishar II je druhá hra, kterou jsem hrál prakticky nejdéle, co do rozsahu odehraných let, abych ji konečně dohrál. Návod tehdy neexistoval, nebyl žádný internet, jestli někdo tu hru u nás oficiálně vlastnil, tak si ji zřejmě sehnal ze zahraničí nebo jinak.

Po letech se mi povedlo překonat zákysy, u kterých většina hráčů odpadla. Ten pocit, když dohrajete hru, kterou dohrál málokdo, se dá těžko slovy popsat. Stálo to čas, pot a nepočitatelný vztek, ale nakonec jsem to dal. Jednou jedinkrát. Po čase ale, je to věc, na kterou vzpomínáte rádi.