Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Ishar 2: Messengers of Doom

78
32 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Druhé pokračovanie v trilógii Ishar nás zavedie na zmenený svet. Keď z jedného kontitentu ostávajú len ostrovy. Samotný Ishar 2 hráča zavedie na šesť týchto ostrovov (ostrovy sú pomenované podľa Jarelových spoločníkov), aby ako jeden z vládcov sveta Ishar, Zubaran, pomohol zastaviť démonického Shandara. Shandar sa samozrejme nevzdá svojich plánov na ovládnutie sveta ľahko. Najprv ho bude treba nájsť a napokon aj zničiť. Pre druhý Ishar platí to isté, čo pre prvý aj posledný. Hra, ktorá obsahuje rozsiahly svet, ktorý Silmarils budovali ešte pred vydaním týchto hier.

Hráč mohol začať hru ako Zubaran sám, a postupne si v krčmách po celom kraji najať ďalších spolubojovníkov alebo tu bola možnosť importovať si postavu z predchádzajúceho dielu. V samotnom systéme sa prakticky nič nemenilo. Je tu k dispozicií niekoľko povolaní, každý z nich s trochu odlišnými schopnosťami. Boje prebiehajú tak ako ich snáď stvoril Dungeon Master, a to jednoduchým klikaním. Kúzla sa vyberajú z už existujúcej ponuky, ktorá sa postupovaním do ďalšej úrovne rozširuje.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Ráno, hustá mlha, planina... Ishar II je svým způsobem zvláštní hra. Tvůrci udělali tehdy velice zajímavý krok proti pirátskému šíření hry a sice - hru můžete (tedy pirátskou kopii) libovolně hrát, ale, hru nikdy nedokončíte do konce. Pěkné, že? Představte si, že jste hráč, hra se Vám libí, děláte v ní docela zásadní pokroky, ale po určité době prostě nevíte, co dál... a neví to skoro nikdo, protože v té době se hra u nás oficiálně neprodávala a tudíž existuje jen velmi omezený počet lidí, kteří tu hru u nás dohráli. Tohle si nechtě vyprávět...

Představte si engine hry typu Lands of Lore. Jsou tu různá prostředí, různé mapy, hráč má doslova svobodu, může chodit kam chce, kudy chce, dělat co chce... Jsou tu různé denní doby, den se střídá s nocí, stmívání, rozednívání, chování hry je uzpůsobené podle dané denní doby (tj. nemůžete chodit do obchodů v noci, naopak některé podniky jsou otevřené pouze v noci, můžete za peníze přenocovat [posouvat čas], za zmínku stojí i nutnost konzumace jídla pro doplnění HP).

Ishar 2, zdánlivě nezajímavý, vybočuje jednou zásadní věcí a tou je atmosféra. Dnešním hráčům se to dá těžko vysvětlit, ale na tu dobu, je to hra, kde máte zásadní starost, aby se najedli, získali dostatečné množství peněz, abyste si mohli koupit profi zbroj a další zdánlivě nepodstatné, ale důležité věci. Můžete dokonce (pokud jste dostatečně vytunění) vykrást banku, čemuž předchází schopnost vyvraždit poměrně masivní počet stráží, která je sama o sobě i v malých počtech nebezpečná. Ty možnosti jsou poměrně široké a když jste v nejlepším,... nevíte, co dál. Jak a kde pokračovat, jak se dá hra dohrát, jak se dá dostat do další mapy? Tuhle otázku si kladlo hodně našich hráčů.

Pamatuju si, jak mi bylo asi 13 a já jsem telefonoval do redakce časopisu Score (absolutně naivní) s tím, že nevím, jak pokračovat ve hře dál. Dovedete si to představit? A světe div se, jakási si slečna mě přepojila na jednoho z redaktorů a ten, když jsem mu vyložil svůj zákys (dodnes se divím, že se se mnou vůbec bavil), na chvíli ztichnul, vzkázal mi, ať vydržím na telefonu a pak začal cosi hledat. Asi po dvouminutový pauze se znovu ozval s tím, že stejný problém má více lidí, že netuší přesně, co dál, ale, že má takovou informaci, že je potřeba udělat v téhle části hry to a to...". Dodnes nemůžu uvěřit, že ten redaktor mi vlastně napověděl hint z manuálu. Ten zatracený manuál, to byla klíčová věc, kde byly popsány jinak nezjistitelné věci typu - tohle namícháš tak a tak, tohle překonáš tak a tak...

Když opomenu hru Titus the Fox, jejíž dohrání mě trvalo leta, tak Ishar II je druhá hra, kterou jsem hrál prakticky nejdéle, co do rozsahu odehraných let, abych ji konečně dohrál. Návod tehdy neexistoval, nebyl žádný internet, jestli někdo tu hru u nás oficiálně vlastnil, tak si ji zřejmě sehnal ze zahraničí nebo jinak.

Po letech se mi povedlo překonat zákysy, u kterých většina hráčů odpadla. Ten pocit, když dohrajete hru, kterou dohrál málokdo, se dá těžko slovy popsat. Stálo to čas, pot a nepočitatelný vztek, ale nakonec jsem to dal. Jednou jedinkrát. Po čase ale, je to věc, na kterou vzpomínáte rádi.

Pro: Atmosféra, která Vás vtáhne a nepustí, možnosti, můžete si dělat co chcete

Proti: Pokud nemáte originální hru, tak ji pravděpodobně nikdy nedohrajete...

+25