Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
  • PS3 85
  • X360 85
Brian Fargo byl vždycky víc herní řemeslník, než rozpašený korporát typu Kottick, jehož více, či méně důsledná obdoba dnes okupuje každou druhou videoherní společnost, přičemž profit je jediné, co takové lidi zajímá. Kdyby však Fargo byl, v dobrém slova smyslu, svého času alespoň trochu korporátem, zřejmě by nepřivedl Interplay na buben. Namísto toho však tehdy skupoval jedno vývojářské studio za druhým, až v teenagersky nadšeném domnění, že to stačí k tomu, aby vznikaly dobré hry, které se zaplatí.

Do toho se ještě podílel na vývoji těch her, díky kterým jeho jméno dodnes různí balduristé a fallouteři vyslovují nábožným pološeptem. Protože Interplay sbíralo jiná studia jako pokémony a s nimi i jejich dluhy, které rostly rychleji, než zisky, přišlo nakonec to, co přijít muselo. Pád na hubu. Fargo v roce 2002 skončil pomalu tam, kde v roce 1981 začal. Přece jen tu ale bylo jeho slavné jméno a nějaký ten loot ulitý bokem. Když je člověku nejhůře, obrací se zpravidla do časů minulých, kdy „bylo líp“ a kdy se „všecinko dařilo“. Ne náhodou se první hra InXile jmenovala The Bard's Tale (2004), názvem odkazujícím na tu, která roku 1985 nastartovala nejúspěšnější RPG trilogii Interplay 80. let... Hunted: The Demon's Forge je naproti tomu odkazem na Fargovu vůbec první hru, kterou spustil svoji kariéru vývojáře, Demon's Forge (1981).

Jakou je tedy tato pomyslná reinkarnace, nikoliv však remake, hrou? Předně je třeba říct, že na mě Hunted zprvu dobrý dojem vůbec neudělal a to ještě předtím, než jsem jej vůbec koupil, nainstaloval a spustil. „Zvenčí“, tedy ze screenů videí a často hanlivých recenzí, totiž hra působí jako tuctová rubačka od někoho, kdo hrál přespříliš Gearsy. I další propriety se se slovem "originální" dalece míjí. Krev, kosti, svalovec a spoře oděná ušatice? No to by nevymyslel ani Lord British! Říkal jsem si, jestli se Fargo a spol. nezbláznili, když chtějí DNESKA prorazit s tímhle. A konečně, proč by měl Hunted vynikat nad předešlé odpady a slaboty (WET, Brink, Rogue Warrior), kterým dělal Bethsoft vydavatele? No opravdu, proč by měl být zrovna Hunted lepší? Z koupě jsem měl prostě nahnáno, naštěstí neopodstatněně. Dvojka Caddoc&E'lara tuhle pochybnost naštěstí záhy zařízla.

Předně je třeba říct, že krom grafiky není Hunted tuctovým, v žádném směru. Už od začátku na vás dýchne atmosféra, jinde neviděná. Svět má svůj originální punc a nádech. Je to svět neurčitého dávnověku, kdy pádný palcát zmohl doslova více, než pravdomluvné slovo. Svět, ve kterém se zlo dralo z každé díry v zemi a ze všech poloh. Na povrchu zaujme město za zenitem, Difed, připomínající noční Wyzimu z [chybný odkaz na hru]. Užijte každého, sluncem prozářeného výhledu do kraje. Lesy s prosluněnými mýtinami skýtající majestátní výhledy totiž zpravidla záhy střídají opravdu hnusné podzemní prostory, kde ze stěn ukapává kdejaký fet, a pavučiny lezou do obličeje. Vypadají však unikátně, jsou plné tajných skrýší a pohyblivých stěn, občas překvapí i nějakým tím puzzlem, který neuráží inteligenci. Kostlivý design je hře vlastní. Z jeskyň, kam ještě otvory dopadá denní světlo, se lze dostat do umrlčích světů, kde v zeleném nádechu hniloby vynikne všechna ta odporná nádhera na plno.

Grafika sice v současné konkurenci ničím nevyniká, přesto Hunted považuji, vedle Enslaved, za jeden z nejhezčích příkladů využití UEIII enginu v posledních letech. Zlato je zde opravdu zlatem, krev krví a světélkující houby v podzemí mají výkon zářivek. Co je ale z grafiky hodno skutečně zapamatování, to jsou různá nasvícení. Ať už jde o krásný přechod (sic! skriptovaný) z prosluněného dne do bouře, či o milieu jednotlivých dungeonů.

Příběh dává hře smysl, není conanovsky primitivní, ale ani správně rpgčkově košatý, nicméně vás pohání dopředu. Z průměru jej vytahují hlášky - ano Caddoc a hlavně přidrzlá E'lara si jeden druhého rád dobírá. Hlášky Nejsou vtíravé ani příliš časté, a tak to má být. Obtížnost tu graduje, jak se na začátku slabí nepřátelé stávají silnějšími (a hnusnějšími) a později nechybí ani souboje s bossy brumakovských rozměrů, které ale víc baví, než stresují.

Jaký je hlavní přínos hry? Hunted je v posledních letech snad jediné fantasy, které vám umožňuje hrát coop s kamarádem/kamarádkou. Tady se skutečně pozná, kolik tvůrci do vybalancování tohoto herního režimu vložili času a energie. Počítalo se zároveň s tím, že hráči jsou většinou vlci samotáři a kampaň projdou sami, což byl i můj případ. Lepší IQ parťáka jsem od Gears of War, ani žádné jiné hry toho typu zatím nezaznamenal. V Hunted je parťák/parťačka daleko před osvalenci ze zmíněného díla od Epicu. Tady vám parťák skutečně pomáhá! Sám/Sama si vybírá zbraně a kouzla, která použije v tu správnou chvíli!! Nepřekáží! Neuvěřitelné.

Na závěr je třeba říct, v čem už Hunted tolik neexceluje. Dost vadit vám může třeba striktní koridorovost, která je zde dovedena ab absurdum poměrně častými, „přepouštěcími“ dveřmi. které otevírají Caddoc a E'lara současně. Však taky oba na adresu těchto dvěří zanechají několik trefných poznámek. Ty dveře musely nakonec patrně štvát i samotné tvůrce hry. Příznivcům těch druhů fantasy, kde probíhá pobíjení monster v druhovém poměru „každý pes, jiná ves“, asi bude dost vadit, že než hra na plac pustí nový druh nepřítele, tak ty staré řádně zreckyluje. V podstatě se většina z toho, s čím se budete rubat ke konci hry, už v nějaké podobě vyskytuje na jejím začátku. Toliko k výtkám.

Nejednou v tomto divokém smash-crawlu klesnete na kolena, ale parťák/ačka vás v tom nenechá, pokud sám/a nepadne. Tady se prostě vraždí v nerozlučné dvojici a jakmile se zaběhnete, budete řaďákům i „augmentovaným“ poltit kebule, budete je dorážet, smažit kouzly a špikovat šípy jedna radost! Co víc si přát?

Pro: Hunted je smůla minout a škoda nemít...

Proti: ...vězte ale, že jako dungeon crawl je to jen letmé ohlédnutí za tím, co bylo. A jak moc pryč co bylo jest, to dokládá už jen fakt, že se Hunted muselo zahalit právě do hávu odbytné rubačky, aby si vůbec někdo všiml.

+35
  • PS3 85
Když jsem poprvé spustil tuhlu hru, tak moje první reakce byla: Co to sakra je?! Dýchla na mě odporná grafická stylizace s hodně nepřehledným prostředím. Nevyznat se v tomhle striktním tunelu o pár tajných odbočkách je teda něco. Hru jsem hrál v kooperaci ze svojí holkou a první kapitolu jsme si jen zvykali na ovládání a styl hraní. Zvykali jsme si na to, že hra se pevně uložila až docela po dlouhé době. Taky jsme si zvykali na tu hnusnou grafiku. Její nepřehledná architektura je strašná.

Na druhou stranu, hra je na PS3 skvěle rozhýbaná. Ani ve splitscreenu jsem nepocítil nějaký záškub nebo zpomalení. V singlu se to hýbe ještě líp. Škoda, že se občas zasekl nějaký skript nebo naše postavy do textury z nutností načíst checkpoint. Nenechali jsme se odradit a postupem času si na tu prezentaci zvykli. Naučili jsme se ovládání a najednou jsme nechtěli přerušovat hru ani kvůli spánku. Ono to je ve dvou fakt dost zábavné. Zvlášť když máte hned od začátku genderově rozdané role, takže odpadla hádka, kdo za koho bude hrát.

Hra je až úsměvně sexistická. V menu jsem se nemohl nabažit Caddokovo plácnutí mečem po Elařině zadku. Při přecházení do lokací si Elařiných koz a zadku užijete až až. Caddok toho naopak moc neukázal. Úsměvná byla představa, jak by asi polonahá Elara musela být po těch bojích sedřená. Stejně tak mě hrozně bavila její hláška při oživění. My hero! Už jenom kvůli tomuhle bych za Elaru ani hrát nechtěl.

Samotný soubojový systém je svou jednoduchostí ohlodán na kost. Elara střílí a Caddok má na výběr ze dvou druhů úderů a blokování. Nejde vytvořit žádné kombo. Jen blok, úder, blok, úder. Takhle celou hru. Občas nějaké kouzlo nebo schopnost. Nic velkého. Hra je to hodně akční dlouhá a někdy dost těžká. Hlavní boss byl v kooperaci úplný očistec. Snad milión pokusů a nakonec totální sebeuspokojení z jeho porážky (obtížnost gamer). Zajímavé je, že jsem to pak zkoušel v singlu a dal jsem ho na druhý pokus. Počítač holt ve spolupráci tolik nechybuje.

Hunted má spoustu chyb. Najde se v něm spoustu věcí, který by se mu dali vyčítat. Pravdou je, že jsme to nemohli přestat hrát, doku jsme to nedohráli. Na evil ending. To bylo sakra ale dost nespravedlivý. Když jsme to vypili jen jednou.

Pro: perfektní kooperace, dlouhá hra, hodně akce, která se pěkně hýbe

Proti: jednodušší souboják nemůže být, hnusná prezentace, hnusná grafika, grafické chyby

+15
  • PC 80
Hunted mě zaujal už před několika měsíci, kdy jsem viděl několik gameplay videí. Na první pohled to sice je hra plná typických fantasy klišé, ale kdo potřebuje něco víc, když si chce trochu zastřílet z luku anebo zamlátit s mečem do všeho co se hýbe 

Když se nejdřív podívám na klady tak jednoznačně mě nejvíc zaujalo samotné střílení z luku, které doopravdy pěkně funguje. K dispozici máte tři druhy luků (rychlý, střední a pomalý) já jsem tedy používal jen ty nejpomalejší, protože pokud umíte alespoň trochu mířit tak hlavně v první polovině hry téměř cokoliv dáte na ránu. Navíc vám i trochu pomůže autoaim pokud se vám mířit nechce, ale na větší vzdálenost je značně nespolehlivý. Později se však začnou objevovat více obrněné potvory, kterým při použití autoaimu střelíte všechny šípy přímo do štítu. V těchto případech už to chce začít přesně mířit na hlavu anebo začít používat různé speciální šípy na prorážení zbroje a štítů.

Co se však týká střílení tak občas mě trochu štvali takové ty v dnešní době už typické dorážející super údery. Ono v prvních pár případech je hezké se podívat na animačku, kdy někoho efektním způsobem sejmete, ale později to spíš začne otravovat.

Další věcí, která se mi poměrně líbila, bylo samotné regulování nepřátel. Hra se nesnaží navyšovat obtížnost tím, že by na vás poslala celé armády, ale snaží se i o několik prvků, které zabrání přechodu do stereotypu. Kromě samotného obrnění nepřátel a nutnosti přesně mířit (alespoň u lučištnice, za kterou jsem hrál) občas musíte i někoho sejmout trochu zvláštním způsobem. Bohužel jsou to spíše výjimky, a pokud nehrajete na nejtěžší obtížnost tak ani není nutné hledat, kde má nepřítel slabinu.

Hra vám taky občas předhodí nějakou tu logickou hádanku. Jedná se, ale spíš o takové ty zapal louč anebo posuň šutr o metr doprava. Nic velkého, ale celkem to i potěšilo. Odměnou za takovéto hádanky jsou vám často epické zbraně, které sice nejsou na škodu, ale já osobně jsem je moc nepoužíval. Epické zbraně jsou totiž v základu horší, než ty normální, ale jsou vždy nabité nějakou speciální silou, takže například prvních 25 zásahů do nepřítele máte třeba třikrát tak větší útok, ale jakmile si epic vymlátíte/vystřílíte tak ho můžete zahodit. Z toho důvodu jsem je nepoužíval na začátku hry a radši jsem se držel zbraní s pevným útokem. Později však dostanete možnost mít u sebe dvě hlavní zbraně a tak jsem vždy u sebe měl nějaký ten epic v záloze, který rozhodně přišel vhod například proti bossům.

Za nejvíce znatelný zápor bych asi považoval samotné prostředí, kdy všude kolem vás jsou neviditelné stěny, takže nemůžete moc počítat s tím, že až na předem určená místa by, jste si mohli třeba někam vyskočit na skalku a odtamtud nepřátele pokropit šípy, ale to považuji spíš za takovou drobnost a nějak moc mě to netrápilo.

Když to shrnu tak mě Hunted vlastně ničím nezklamal i když přímo nějaké velké potěšení také nepřišlo. Nakonec snad jen dodám, že hra má dva konce (dobrý a zlý, jak je zvykem). Rozdíly mezi nimi však jsou pouze minimální, i když pokud si to dohrajete s dobrým koncem tak uvidíte možného budoucího bosse v dalším díle tím mám na mysli tu krysu co vyleze na konci ze suti :D, který bych určitě uvítal.

Pro: lukostřelba, narážky hlavních hrdinů

Proti: neviditelné stěny

+13
  • PC 85
Nostalgická jízda roku. No fakt, ať už to jsou všemožné reference skrz na skrz, Xena coby hlas zdejší stěnobílé sexbomby (což jsem poznal během dvou prvních vět, čímž bych se ale asi chlubit neměl >_>), nebo jednoduše ta skutečnost, že při hraní mi na mysl neustále skákaly vzpomínky na různé pařby z mládí (namátkou Rune, Enclave, Drakan, Soul Reaver, a víc), Hunted je hold vzdaný snad všem rubačkám ze staré školy. A právě v tom tkví jeho kouzlo a nejsilnější devíza. Ale hezky popořádku:

To příjemné:
- Hunted se může chlubit jednou z nejvyspělejších friendly AIs ever. Je to snad první hra, ve které mě parťák (v mém případě parťačka) ani jednou nenasral. Ba co víc, zdejší AI je snad chytřejší a schopnější, než já sám, uvážím-li fakt, že zatímco já jsem padl do kolen a škemral o život každou chvíli, ona tak za celou hru učinila jen dvakrát (i když musí se nechat, že co jsem tak viděl různý gameplay videa hrané za ní, tak je to obecně výhodnější postava). Když já ale nemohl odolat mít za sidekicka takovou roztomilou elfku. Její skvělá AI se ale projevuje i na tom, jak bystře reaguje na mé vlastní akce a jak svědomě přesně v pravou chvíli kombinuje své skilly s mými (např. když vezmu bandu kostlivců do vzduchu a ona je vzápětí změní v led, načež s nima prásknu o zem). Byla vyloženě radost hrát po jejím boku a ani jednou mě nenapadlo, že s lidským cooperátorem by to bylo lepší. Klobouk dolů.
- Tunější ústřední dvojka je vůbec skvělej pár. Zprvu mi dali zavzpomínat na princátko s Elikou, ale hodně brzo mi došlo, že Caddocovi s E'larou se tamní dvojice nemůže rovnat. Protože zatímco princ a jeho sidekick fungoval jako nuceně-za-každou-cenu-vtipný-šprímař versus celkem-pěkná-ale-příšerně-nudná-introvertka, Caddoc a E'lara jsou oba inteligentní, vtipní, a prostě dobře napsaní, díky čemuž je potěšení sledovat jejich interakce, poslouchat jejich vždy trefné narážky a hlášky, a zároveň pozorovat jejich emoční reakce na kdejaké situace, odkrývající kousky jejich backstories.
- Grafika je čistá, velmi lehce koukatelná a oplývá parádně ostrými texturami. Absence hromady ósm spešl kůl efektů, které dneska běžně cpou úplně všude, mi osobně vůbec nevadila. Ostatně, vizuální zpracování jsem taky vnímal jako vroubek k oné staré dobré generaci. Krom toho, hra tím pádem běží krásně plynule i na obstaróžních mašinách, jakou je i ta má.
- Naprosto úžasně řešené riddles a lov pokladů. Nějaké připrdlé relicy a artefakty šouplé do stínu za křakem nečekejte, tady si budete holt muset odměnu zasloužit. A jak? Nu, prolejzáním rozsáhlých lokací a řešením leckdy vcelku komplexních hádanek (to jsem možná trochu přehnal). Ze začátku jsem ani nepoznal, že zrovna plním vedlejší úkol, když jsem se asi půl hodiny toulal po jisté velké jeskyni. To je tak, když designéři věnují stejné množství pozornosti a preciznosti při tvorbě CELÉ hry. Leckteré erpégéčka by se tu mohli přiučit a použít to jako šablonu při tvorbě sidequestů. Příčešek dolů.
- Nebývalá konzistence. Od začátku do konce se Hunted drží ve stejné úrovni kvality a stejně tak si udržuje míru zábavnosti. To jsem u žádné hry už hodně dlouho neviděl.
- Takové menší prkotiny, jako pohodlné ovládání, nadprůměrná herní doba (nad 15 hodin, pokud člověk pročesává každý kout), nevšední kratochvíle (zachraňování vězňů, třeba), silný smysl pro detail napříč celou hrou, povedený design úrovní s tím, že zdejší settingy se od sebe navzájem opravdu liší, atd.

To nepříjemné:
- Absolutní nemožnost backtrackingu. Prudí to sice jenom ze začátku, než si člověk zapamatuje, že jakmile projde nějakýma dveřma, přejde nějakou kládu, proleze nějakou škvírou nebo podleze nějaký kmen, tak za sebou patrně automaticky postaví neviditelnou zeď, ale stejně to působí poněkud směšně.
- Sem tam nějaký ten zlobivý bug. Bohužel většinou takový, který nutí k reloadu nebo rovnou vypnutí a znovu zapnutí celé hry (parťák se sekne v dřepící poloze, kamera se sekne v zafixované pozici, počemž já furt čumím na jakýsi vrata, zatímco v pozadí někdo směle srká z mé životní číše, atd.).
- Finální boss je prachsprostý cheater a samotný závěr hry působí jaksi taksi uspěchaně. Zdá se teda, že konce to má dva, a jelikož jsem chlastal Sleg při každé příležitosti, vysloužil jsem si ten horší. Problém je, že chuť pouštět se do toho podruhé nějak nemám, kor když ten druhý konec bude beztak stejně tak neuspokojující.
- Nevýrazný soundtrack. Nejsem jeden z těch lidí, kteří považují soundtrack, kterého si ani nevšimnou, za ten nejlepší, a tak si mé uši poněkud smutnily.

Ono by těch nepříjemností bylo víc, ale já si to nechci kazit. Tím, jak silně Hunted připomíná staré rubací časy, sám sebe tak trochu vymiká z průměrných next-gen očekávání dnešního casual hráče. Jinými slovy, pokud chcete pořádný, poctivě next-gen masakr, Hunted nemůže sloužit. Pokud si ale rádi zavzpomínáte na takové kousky, po kterých dnes už ani ten pes pořádně neštěkne, a oceníte smysl pro detail a očividná kvanta práce, která do toho byla vložena, pak se z Hunted může vyklubat jeden z nejkouzelnějších zážitků poslední doby.
+8
  • PC 80
V kooperaci slušná rubanice s temnou atmosférou, dobrým příběhem a hlavně parádně vykreslenými hlavními postavami.
+4
  • PC 85
Tato hra mě hodně balila a zaujala překvapil mě příběh o tom že waragové měnili zajatce za patok který je dělal silnými ale měl následky:mutace a zvěčování nervoví soustavy(velký žíli)
takže to nepíte skončíte hru neůspěšně jednou se mi to stalo pak zabyjete svojí spoluhráčku.
Ještě mě zaujalo prostředí bylo dobře udělaný.Ale zklamala mě krátkost tuto hru sem totyž dohrál za 21 hodin čistýho času.

Pro: grafika,příběh,hratelnost,

Proti: krátkost

-11 +2 −13