Nostalgická jízda roku. No fakt, ať už to jsou všemožné reference skrz na skrz, Xena coby hlas zdejší stěnobílé sexbomby (což jsem poznal během dvou prvních vět, čímž bych se ale asi chlubit neměl >_>), nebo jednoduše ta skutečnost, že při hraní mi na mysl neustále skákaly vzpomínky na různé pařby z mládí (namátkou Rune, Enclave, Drakan, Soul Reaver, a víc), Hunted je hold vzdaný snad všem rubačkám ze staré školy. A právě v tom tkví jeho kouzlo a nejsilnější devíza. Ale hezky popořádku:
To příjemné:
- Hunted se může chlubit jednou z nejvyspělejších friendly AIs ever. Je to snad první hra, ve které mě parťák (v mém případě parťačka) ani jednou nenasral. Ba co víc, zdejší AI je snad chytřejší a schopnější, než já sám, uvážím-li fakt, že zatímco já jsem padl do kolen a škemral o život každou chvíli, ona tak za celou hru učinila jen dvakrát (i když musí se nechat, že co jsem tak viděl různý gameplay videa hrané za ní, tak je to obecně výhodnější postava). Když já ale nemohl odolat mít za sidekicka takovou roztomilou elfku. Její skvělá AI se ale projevuje i na tom, jak bystře reaguje na mé vlastní akce a jak svědomě přesně v pravou chvíli kombinuje své skilly s mými (např. když vezmu bandu kostlivců do vzduchu a ona je vzápětí změní v led, načež s nima prásknu o zem). Byla vyloženě radost hrát po jejím boku a ani jednou mě nenapadlo, že s lidským cooperátorem by to bylo lepší. Klobouk dolů.
- Tunější ústřední dvojka je vůbec skvělej pár. Zprvu mi dali zavzpomínat na princátko s Elikou, ale hodně brzo mi došlo, že Caddocovi s E'larou se tamní dvojice nemůže rovnat. Protože zatímco princ a jeho sidekick fungoval jako nuceně-za-každou-cenu-vtipný-šprímař versus celkem-pěkná-ale-příšerně-nudná-introvertka, Caddoc a E'lara jsou oba inteligentní, vtipní, a prostě dobře napsaní, díky čemuž je potěšení sledovat jejich interakce, poslouchat jejich vždy trefné narážky a hlášky, a zároveň pozorovat jejich emoční reakce na kdejaké situace, odkrývající kousky jejich backstories.
- Grafika je čistá, velmi lehce koukatelná a oplývá parádně ostrými texturami. Absence hromady ósm spešl kůl efektů, které dneska běžně cpou úplně všude, mi osobně vůbec nevadila. Ostatně, vizuální zpracování jsem taky vnímal jako vroubek k oné staré dobré generaci. Krom toho, hra tím pádem běží krásně plynule i na obstaróžních mašinách, jakou je i ta má.
- Naprosto úžasně řešené riddles a lov pokladů. Nějaké připrdlé relicy a artefakty šouplé do stínu za křakem nečekejte, tady si budete holt muset odměnu zasloužit. A jak? Nu, prolejzáním rozsáhlých lokací a řešením leckdy vcelku komplexních hádanek (to jsem možná trochu přehnal). Ze začátku jsem ani nepoznal, že zrovna plním vedlejší úkol, když jsem se asi půl hodiny toulal po jisté velké jeskyni. To je tak, když designéři věnují stejné množství pozornosti a preciznosti při tvorbě CELÉ hry. Leckteré erpégéčka by se tu mohli přiučit a použít to jako šablonu při tvorbě sidequestů. Příčešek dolů.
- Nebývalá konzistence. Od začátku do konce se Hunted drží ve stejné úrovni kvality a stejně tak si udržuje míru zábavnosti. To jsem u žádné hry už hodně dlouho neviděl.
- Takové menší prkotiny, jako pohodlné ovládání, nadprůměrná herní doba (nad 15 hodin, pokud člověk pročesává každý kout), nevšední kratochvíle (zachraňování vězňů, třeba), silný smysl pro detail napříč celou hrou, povedený design úrovní s tím, že zdejší settingy se od sebe navzájem opravdu liší, atd.
To nepříjemné:
- Absolutní nemožnost backtrackingu. Prudí to sice jenom ze začátku, než si člověk zapamatuje, že jakmile projde nějakýma dveřma, přejde nějakou kládu, proleze nějakou škvírou nebo podleze nějaký kmen, tak za sebou patrně automaticky postaví neviditelnou zeď, ale stejně to působí poněkud směšně.
- Sem tam nějaký ten zlobivý bug. Bohužel většinou takový, který nutí k reloadu nebo rovnou vypnutí a znovu zapnutí celé hry (parťák se sekne v dřepící poloze, kamera se sekne v zafixované pozici, počemž já furt čumím na jakýsi vrata, zatímco v pozadí někdo směle srká z mé životní číše, atd.).
- Finální boss je prachsprostý cheater a samotný závěr hry působí jaksi taksi uspěchaně. Zdá se teda, že konce to má dva, a jelikož jsem chlastal Sleg při každé příležitosti, vysloužil jsem si ten horší. Problém je, že chuť pouštět se do toho podruhé nějak nemám, kor když ten druhý konec bude beztak stejně tak neuspokojující.
- Nevýrazný soundtrack. Nejsem jeden z těch lidí, kteří považují soundtrack, kterého si ani nevšimnou, za ten nejlepší, a tak si mé uši poněkud smutnily.
Ono by těch nepříjemností bylo víc, ale já si to nechci kazit. Tím, jak silně Hunted připomíná staré rubací časy, sám sebe tak trochu vymiká z průměrných next-gen očekávání dnešního casual hráče. Jinými slovy, pokud chcete pořádný, poctivě next-gen masakr, Hunted nemůže sloužit. Pokud si ale rádi zavzpomínáte na takové kousky, po kterých dnes už ani ten pes pořádně neštěkne, a oceníte smysl pro detail a očividná kvanta práce, která do toho byla vložena, pak se z Hunted může vyklubat jeden z nejkouzelnějších zážitků poslední doby.
To příjemné:
- Hunted se může chlubit jednou z nejvyspělejších friendly AIs ever. Je to snad první hra, ve které mě parťák (v mém případě parťačka) ani jednou nenasral. Ba co víc, zdejší AI je snad chytřejší a schopnější, než já sám, uvážím-li fakt, že zatímco já jsem padl do kolen a škemral o život každou chvíli, ona tak za celou hru učinila jen dvakrát (i když musí se nechat, že co jsem tak viděl různý gameplay videa hrané za ní, tak je to obecně výhodnější postava). Když já ale nemohl odolat mít za sidekicka takovou roztomilou elfku. Její skvělá AI se ale projevuje i na tom, jak bystře reaguje na mé vlastní akce a jak svědomě přesně v pravou chvíli kombinuje své skilly s mými (např. když vezmu bandu kostlivců do vzduchu a ona je vzápětí změní v led, načež s nima prásknu o zem). Byla vyloženě radost hrát po jejím boku a ani jednou mě nenapadlo, že s lidským cooperátorem by to bylo lepší. Klobouk dolů.
- Tunější ústřední dvojka je vůbec skvělej pár. Zprvu mi dali zavzpomínat na princátko s Elikou, ale hodně brzo mi došlo, že Caddocovi s E'larou se tamní dvojice nemůže rovnat. Protože zatímco princ a jeho sidekick fungoval jako nuceně-za-každou-cenu-vtipný-šprímař versus celkem-pěkná-ale-příšerně-nudná-introvertka, Caddoc a E'lara jsou oba inteligentní, vtipní, a prostě dobře napsaní, díky čemuž je potěšení sledovat jejich interakce, poslouchat jejich vždy trefné narážky a hlášky, a zároveň pozorovat jejich emoční reakce na kdejaké situace, odkrývající kousky jejich backstories.
- Grafika je čistá, velmi lehce koukatelná a oplývá parádně ostrými texturami. Absence hromady ósm spešl kůl efektů, které dneska běžně cpou úplně všude, mi osobně vůbec nevadila. Ostatně, vizuální zpracování jsem taky vnímal jako vroubek k oné staré dobré generaci. Krom toho, hra tím pádem běží krásně plynule i na obstaróžních mašinách, jakou je i ta má.
- Naprosto úžasně řešené riddles a lov pokladů. Nějaké připrdlé relicy a artefakty šouplé do stínu za křakem nečekejte, tady si budete holt muset odměnu zasloužit. A jak? Nu, prolejzáním rozsáhlých lokací a řešením leckdy vcelku komplexních hádanek (to jsem možná trochu přehnal). Ze začátku jsem ani nepoznal, že zrovna plním vedlejší úkol, když jsem se asi půl hodiny toulal po jisté velké jeskyni. To je tak, když designéři věnují stejné množství pozornosti a preciznosti při tvorbě CELÉ hry. Leckteré erpégéčka by se tu mohli přiučit a použít to jako šablonu při tvorbě sidequestů. Příčešek dolů.
- Nebývalá konzistence. Od začátku do konce se Hunted drží ve stejné úrovni kvality a stejně tak si udržuje míru zábavnosti. To jsem u žádné hry už hodně dlouho neviděl.
- Takové menší prkotiny, jako pohodlné ovládání, nadprůměrná herní doba (nad 15 hodin, pokud člověk pročesává každý kout), nevšední kratochvíle (zachraňování vězňů, třeba), silný smysl pro detail napříč celou hrou, povedený design úrovní s tím, že zdejší settingy se od sebe navzájem opravdu liší, atd.
To nepříjemné:
- Absolutní nemožnost backtrackingu. Prudí to sice jenom ze začátku, než si člověk zapamatuje, že jakmile projde nějakýma dveřma, přejde nějakou kládu, proleze nějakou škvírou nebo podleze nějaký kmen, tak za sebou patrně automaticky postaví neviditelnou zeď, ale stejně to působí poněkud směšně.
- Sem tam nějaký ten zlobivý bug. Bohužel většinou takový, který nutí k reloadu nebo rovnou vypnutí a znovu zapnutí celé hry (parťák se sekne v dřepící poloze, kamera se sekne v zafixované pozici, počemž já furt čumím na jakýsi vrata, zatímco v pozadí někdo směle srká z mé životní číše, atd.).
- Finální boss je prachsprostý cheater a samotný závěr hry působí jaksi taksi uspěchaně. Zdá se teda, že konce to má dva, a jelikož jsem chlastal Sleg při každé příležitosti, vysloužil jsem si ten horší. Problém je, že chuť pouštět se do toho podruhé nějak nemám, kor když ten druhý konec bude beztak stejně tak neuspokojující.
- Nevýrazný soundtrack. Nejsem jeden z těch lidí, kteří považují soundtrack, kterého si ani nevšimnou, za ten nejlepší, a tak si mé uši poněkud smutnily.
Ono by těch nepříjemností bylo víc, ale já si to nechci kazit. Tím, jak silně Hunted připomíná staré rubací časy, sám sebe tak trochu vymiká z průměrných next-gen očekávání dnešního casual hráče. Jinými slovy, pokud chcete pořádný, poctivě next-gen masakr, Hunted nemůže sloužit. Pokud si ale rádi zavzpomínáte na takové kousky, po kterých dnes už ani ten pes pořádně neštěkne, a oceníte smysl pro detail a očividná kvanta práce, která do toho byla vložena, pak se z Hunted může vyklubat jeden z nejkouzelnějších zážitků poslední doby.
Grim Dawn