Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 90
Málokdy se stane, aby hra smazala hranici mezi vlastním duševním rozpoložením, počasím, které se odehrává za oknem a klimatem ve hře samotné. Zatímco v mém životě se nejedná o nejšťastnější období a za oknem se podzim rozhodl vyřádit, ve hře Heavy Rain jsou na tom téměř všichni zúčastnění ještě hůře a za krk jim prší takřka nepřetržitě. A mně se před očima začíná odehrávat nervy drásající příběh, o kterém už těsně po dohrání vím, že ho nikdy nezapomenu.

Ať už jsem totiž v kůži Ethana, Scotta, Normana nebo Madison, dýchal bych za ně a při jakékoli krizové situaci jsem nervózně poposedával, jen jsem vycítil sebemenší nebezpečí. Při infarktových momentech, kdy mi bylo jasné, že jde zúčastněným dokonce o život, jsem pak ovladač div nerozmačkal. Tímto tak děkuji všem vývojářům za to, že právě ovladač nemusí být trvale připojen ke konzoli, protože by jak ona, tak ovladač (tak nejspíš i televize) přišly k nenapravitelným úrazům.

Napínavých chvil, kdy je potřeba zařízením otáčet, hýbat, divoce střídat tlačítka nebo ho div ne házet do vzduchu, když se kdokoli z charakterů pokouší něco rozbít či někoho přeprat, je totiž vlivem pravé chladné detektivky hodně. Ne náhodou jsem si na mnoha místech vzpomněl na můj milovaný Fahrenheit. Heavy Rain se sice zcela vyhýbá nadpřirozeným prvkům, ale náturami jednotlivých postav je svému předchůdci podobný, byť posouvá model interaktivnosti někam úplně jinam. Míst, která ovlivňují příběh a naprosto zásadně mění jeho vyústění, je totiž požehnaně a co je nejhorší - častokrát nejdou poznat. Kdo by například tušil, že když těsně nestihnu z počítače získat potřebný údaj, zcela zásadně to změní osudy JINÝCH postav v samém závěru. Ten šok, když mi došlo, že to a ono se mělo udělat tak a tak, má za následek zaryté přesvědčení, že si hru v dohledné době zahraji znova s pokud možno šťastnějším koncem. Ať jsem se totiž snažil, jak chtěl, a měl jsem pocit, že bych mohl směřovat k happyendu, nebylo mi (respektive nebylo jim) přáno.

Konkrétní osudy postav: Ethan s Madison se sice dali dohromady, ale protože Madison nestihla včas zjistit konkrétní adresu, tak sice přežila, ale Ethanovi na onom místě nepomohla. Ten zachránil svého syna, ale následně umírá pod policejní palbou. Madison následkem toho propadá nespavosti a zhoršeným halucinacím. Scott žije, ponechám svým myšlenkám a hříchům (největší paradox, který jsem dopustil). Norman bohužel zemřel přibližně ve třech čtvrtinách hry během (dle mě dost náročné) rvačky na vrakovišti a jeho neúčast ve hře, byť není znát na logice příběhu, byla bohužel znát na dynamice střídaní jednotlivých prostředí

Na konci mi tak zůstává husí kůže po celém těle. Vzhledem ke škále emocí relativně střídmé výsledné hodnocení můžu připsat občasnému rozčarování z toho, že v rychlosti a "rozklepanosti" psychiky některých postav není jasné, jestli mám zobrazené tlačítko držet nebo do něj bleskově začít bušit - a tím pádem pak došlo k nejednomu zděšení z možných následků zkaženého QTE. Případné zvýšení je v plánu po opětovném hraní a dostavení se totožných pocitů.

Pro: Jeden z nejsilnějších příběhů, které jsem kdy odehrál, fenomenální vývoj postav, nezaměnitelná atmosféra

Proti: Matoucí ovládání ve vypjatých chvílích, nutnost opětovného hraní pro docenění komplexnosti

+36
  • PS4 85
Heavy Rain je jednou z těch her, které se chlubí tím, že vaše rozhodnutí ovlivňují vývoj příběhu. Po dohrání můžu zodpovědně prohlásit, že je to zatím JEDINÁ hra, která si nehoní triko a vaše rozhodnutí (a nejenom rozhodnutí, prostě i to, zda v dané situaci zvládnete rychle reagovat) zde opravdu mají zásadní význam. Je to tedy v podstatě unikát - a už jen pro to stojí za zahrání.

Příběhově se jedná slušný detektivní thriller, kde pořád a ne náhodou prší a kde střídavě hrajete za několik postav, od FBI agenta, přes poškozeného otce-hrdinu až po soukromé očko v pršiplášti. Který potřebuje, protože pořád prší. Akce je založena na QTE, funkce controlleru jsou zde tedy využity tak naplno, až z toho budete mít křeče v prstech. Právě to může být někdy frustrující, když se vám napoprvé nepovede to, co byste rádi a musíte pak div ne vytrhávat playstation ze zdi, aby se vám neuložilo to špatné vyústění situace. Ale jak bylo řečeno - pokud někdy nějaké herní studio (například Telltale Games) bude tvrdit, že vaše volby mají význam, Heavy Rain je dobrým ukazatelem, jak to doopravdy má vypadat.

Pro: interaktivní thriller, kde mají volby opravdový význam

+27
  • PS4 80
Heavy Rain byla hra, díky které jsem ve své mládenecké zarytosti k PC, koupi „zlé konzole“ alespoň vzdáleně zvažoval. Prvotní „casting“ video mě naprosto uhranulo a následné trailery a ukázky okouzlili svou filmovostí a reálností prostředí.

Uteklo 7 let, já vlastním svoji první konzoli PS4 a právě jsem dohrál zřejmě nejlepší hru své herní historie (The Last of Us). Laťka je nastavena pěkně vysoko. Během pár dní se pouštím do Heavy Rain, na které mám magické vzpomínky.

Heavy Rain si bohužel vytáhlo černého Petra. Cokoliv po The Last of Us čelí podvědomému tvrdému srovnání. A tak mi trošku trvá, než si zvykám na zkoprněné animace, ze kterých jsem dříve učůrával. Snažím se nekomentovat mimiku, která je paradoxně horší než v Half Life 2 z roku 2004. Pokusy nesmát se při líbacích scénách však krachují. Ani neadekvátní, příliš výrazná hudba celému audiovizuálnímu kompletu moc nepomáhá. V ten moment si uvědomuju, že ta hra hrozně zestárla a zrovna u toho typu to poměrně bolí.

Přesto se postupem času dá na tyto neduhy zvyknout. Co je ovšem větším problémem, je samotný příběh, jeho podání a prezentované větvení. Scénář Heavy Rain mi přijde, jako by David Cage byl nezkušený spisovatel a snažil se hráči ukázat, jak je jeho story strašně cool a jak jeho postavy jsou náramně barevné. A tak tlačí a tlačí na pilu. Kdo už má něco nakoukáno, nahráno a načteno ví, že na člověka nejlépe působí metoda „show, don’t tell“, kdy si hráč sám mezi řádky přečte a vycítí, co se na scéně děje. Na tvůrci je právě ta těžká práce scénu nastavit tak, aby to hráč dokázal a moc netápal, ale aby to nepřešvihnul a nedával mu vše na stříbrné podnose. A to bohužel Heavy Rain dělá.

Tam, kde v Last of Us doslova cítíte jemně se rozvíjející vztah a s postavami se sžijete, v Heavy Rain otupěle sledujete postavičky, kterým stačí pár scén k tomu, aby říkali „miluju tě“. Postupné budování napětí tu docela vrže.
To hře podráží kolena v oblasti, kde mělo excelovat nejvíce – v ponoření se do příběhu.

Bohužel ani se samotným příběhem to není žádná sláva. Má svoje nepopiratelné přednosti. Zasazení do nekonečného deště je pro mě osobně uhrančivé. Místy jsem si připadal jako ve filmu Se7en a to je sakra poklona. Odklon od jakéhokoliv nadpřirozena vítám s jásotem. Celý realistický setting se mi opravdu trefil do noty. Takové hry tu prostě chybí.

Dokonce i rozdělení příběhu mezi různorodé charaktery je dobře uděláno. Děj se rozkrývá z více úhlů a nechá hráče přemýšlet a spekulovat tím, že mu dává různá vodítka, jejichž výklad může být různý. V tomto směru nemůžu říct na Heavy Rain křivého slova. Spousta krát se stalo, že jsem si hru jen tak pauznul a přemýšlel nad spojitostmi a snažil se hru přechytračit. Už od začátku jsem měl podezření, že hlavní roli ve vraždách hraje psychiatr a že je to společný prvek všech charakterů. Že je třeba hypnózou navádí do určitých situací, což prakticky sedělo až do úplného konce i po odhalení vraha (a odhalení myslím už docvaknutí při Normanově vyšetřování). Nakonec jsem však rád, že moje vysvětlení nebylo to pravé, protože to pravé je postavené na rozumných motivech a to se mi líbí.

Mám však problémy s hluchými místy a nelogickými berličkami scénáristy. Ne všechny si pamatuju, ale nebylo jich málo.
- Proč dávají rodiče obětí důkazy soukromému detektivovi a ne policii?
- Proč nikdo neřeší mizející otce dětských obětí?
- Proč prodavač má krabici s instrukcemi jak zachránit syna a vůbec nic nedělá?
- Jak asi vypadala scéna, kdy byl Eathanovi odveden syn z hřiště? On má blackout, stojí několik hodin na místě, nikdo si ničeho nevšímá a syn jen tak odejde s cizím pánem?
- Proč by Eathan skládal origami? Proč by měl vize o utopených dětech? Se smrtí jeho prvního syna to nesouvisí.
- Proč Scott neposlal Lauren do pryč? Nepotřeboval jí, ve skutečnosti nic nevyšetřoval. Tahat ji s sebou znamená riziko. Její obálku nepotřeboval. Policie už jí určitě zpětně řešit nebude.
- Co má znamenat přítomnost ARI (agumented reality interface?) ve hře? V roce 2011 ani dnes nic takového neexistuje a FBI to nepoužívá. Nikdo z postav na to zařízení nereaguje, není nijak vysvětleno.
- Největším nešvarem pak jsou taková ta „náhodná setkání“, díky kterým se může posunout děj. Třeba když Madison potká Eathanovo auto (protože určitě ví, jak vypadá) v Marble street a jde ho zachránit. V reálu je šance
jedna ku moc moc milionům, že by se něco takového stalo.


Těch krp tam bylo mnohonásobně víc, ale pro ilustraci stačí. Když pak člověk vidí, že ten děj nedrží moc pohromadě, důvěra klesá stejně strmě jako schopnost se ponořit.

Ono slavné to zprvu není ani se systémem rozhodnutí. Vždy jsem si cvičně po dohrání kapitoly její průběh prošel ještě párkrát bez uložení. A Rozsah změn, hlavně ze začátku, je prakticky nulový. Volby jsou jen iluzorní. Ať uděláte cokoliv, výsledek je stejný, nebo uděláte malou odbočku a hned se vrátíte do pevné linie.

Naopak čím je člověk dál, tak se možnosti zvětšují. Takže na pro příběh relativně nedůležitém vrakovišti jde zažít jak malé obměny, tak různá vyústění prodlužující hratelnost o další dlouhé minuty, včetně případné smrti.
Samotnou kapitolou je pak závěr, který bere rozhodnutí i napříč celou hrou a pak je různě kombinuje do nepřeberného množství scén. Aby člověk mohl dohrát všechny kombinace, musel by u hry strávit opravdu dlouho času. Doporučuji proto projít co jde a na zbytek se alespoň kouknout na youtube, abyste měli šajnu o tom velkém rozsahu a různorodosti zakončení. Za toto si Heavy Rain zaslouží potlesk.

A co se týče mého konce, jsem trošku na rozpacích, proč všude kam se podívám nebo s kým se bavím, popisuje, kolik lidí mu umřelo a jak špatně dopadli. Považuju se sice za poctivého hráče, který se snaží vše prozkoumat, ale netvrdím o sobě, že bych byl nějak přehnaně dobrý.
Přesto jsem skončil se všemi postavami (kromě vraha) živými. Všechny tři postavy nezávisle na sobě ve finále objevili místo činu. Syn byl zachráněn. Eathan ve vztahu s Madison a synem. Šťastní. Lauren živá, byť syna jí to nevrátí. Norman slavný, zbavil se závislosti na drogách, jen měl u mě trošku halucinace z ARI, ale i to by šlo spravit.
Pointa je, že mi nepřijde, že by bylo nějak těžké se k tomuto cíli dostat. Člověk musel vyloženě věci přehlížet nebo ignorovat, aby skončil nějak špatně. Ale to je na tom to krásné, že každý skončí jinak.

Suma sumárum se může zdát, že jsem zde nakydal hodně špíny. Jsem si jistý, že kdybych Heavy Rain hrál tehdy před těmi roky, byl bych ze hry unešen a lecos jí odpoustil. Však objektivně mnohem horší Fahrenheit, jsem v té době hrál a unešen jsem byl. Heavy Rain nemůže za to, že si to nacupitala do doby, kdy jsou nároky někde jinde a konkurence veliká.

Přes to všechno jsem se po určité době se hrou sžil a opravdu náramně si jí užil. Jen i přesto jsem schopen vidět chyby, které brání se do hry ponořit naplno.
A vzhledem k úspěchu Detroit: Become Human ale očividně tvůrci ví, co dělají. Tak včil si jen jejich poslední kousek nezahrát 7 let po vydání :)

Pro: zasazení; různorodé postavy; v jádru promyšlený příběh; správným dávkováním důkazů dává hráči možnost spekulovat; v pozdějších fázích hry možnosti volby

Proti: dnes zastaralý audiovizuál; nelogičnosti v příběhu a scénáristické berličky; neschopnost postupně atmosféru; postavy se občas chovají stupidně; občas hapruje navádění při chůzi

+25 +26 −1
  • PS4 85
Playstation Plus je někdy dobrá věc. Člověk se dostane ke hrám, o kterých sice ví, ale do jejich koupě se moc nehrne.

Heavy Rain provází skvělá pověst, tak jsem byl zvědav, co se mi dostane. Začátek byl pro mě rozpačitý. Ano, slouží hlavně pro seznámení s ovládáním, ale i tak působil hodně zvláštně. Pak se ale posuneme v čase, věci se dají do pohybu, a najednou se začíná odehrávat velmi napínavý detektivní příběh, u kterého jsem do posledních chvil netušil, jak by mohl dopadnout. Stejně jako už jeden uživatel tady zmínil v komentářích, i já podezíral psychiatra.

Asi bych tu měl zmínit, že detektivky miluji, takže už od začátku měla tahle hra pro mě dobře nakročeno. A tahle detektivka je navíc kvalitní. Na začátku je představeno několik charakterů, zdánlivě s úplně nesouvisejícími příběhy. Postupem času se ale začne vše proplétat, vše začne dávat smysl a zapadat do sebe. Každý charakter jsem si oblíbil (ač některý až později), samotné rozuzlení mi také dávalo smysl.
Přeci jen se ale dočkáme nějakých těch nelogičností, někdy trochu více bijících do očí. Proč se "otec" vrací o každé prozkoumané adrese zpět na pokoj? Proč se prostě nepodíval na všechny a ty pak rovnou neobjel?

Co se týče hratelnosti, je to pěkné cvičení. Hrál jsem na tu nejtěžší obtížnost, a musím říct že byly chvíle, kdy jsem křečovitě a nervózně držel několik tlačítek na ovladači s obavami, zda se mi postavu podaří zachránit. Ano, tohle nejsou hry od Tellate, tady na rozhodnutí (a na šikovnosti s ovladačem) záleží. I tak mi přišlo, že není až tak obtížné dojít k dobrému konci.

Asi největší negativum bych směřoval ke kameře. Ale to už je jen malý kaz na tom všem dobrém.

Co říci v závěru? Určitě si to zahrajte. A já jdu na další počiny od tohoto studia.



+25
  • PS4 100
Táto hra bola prvou, pre ktorú som si raz chcela kúpiť playstation. Nakoniec to bola až ps 4 ale to čakanie za to stálo. Príbeh hry a vizuálne spracovanie bolo jednoducho skvelé. Hra obsahovala postavy, s ktorými som dokázala súcitiť a poháňať ich vpred. Dokonca sa pri nejakej tej nespravodlivosti aj rozčúliť. A tá hudba. Dokázala som sedieť a len jej načúvať. Hre som dala 100% aj keď ma niekedy potrápilo ovládanie ale to by som ako veľké mínus nedávala. Určite odporúčam každému kto má tento typ hry rád.

Pro: Príbeh, hudba, atmosféra

Proti: Niekedy trochu kostrbaté ovládanie

+23 +24 −1
  • PS4 100
Heavy Rain je srdcovka, která ve mně vzbudila neskutečné množství emocí a napnutí do poslední chvíle. V té hře jsem nenašel žádnou větší chybu.

Výborný příběh, skvělá grafika vzhledem k 11 let staré hře, dobře ovládatelné a samořejmě - rozhodnutí ovlivňující následně celý příběh. Ve hře hrajeme za čtyři různé postavy, tedy příběh vidíme ze čtyř různých pohledů. Stačí jedno rozhodnutí, jedno úmrtí jedné osoby a vše je jinak. Stačí jedna chyba, a máte postavy tři.

Když agent FBI bojoval na, tuším, šrotišti, stačilo pár kliků špatně, a byl bych bez Normana, bez agenta, který zde hraje velkou roli, bez kterého bych nejspíš syna Ethana nenašel a nezachránil.

V průběhu celé hry jsem byl plný napětí, a plně jsem se vžil do postav, za které jsem hrál. Ve hře jde o dopadení origami killera, který unáší malé děti. Měl jsem zde spoustu kandidátů. Nejdříve mě napadl Ethan, poté psychiatr Ethana, nakonec to byl ale soukromý detektiv Scott, z čehož jsem byl velmi překvapen.

Hra má skvělou atmosféru, kterou má snad každý hráč při této hře. Každým dnem jsem se těšil, až hru zas rozehraju. Za mě topovka, řadím mezi TOP nejlepší hry - 100%.

Pro: Atmosféra, příběh, grafika, hratelnost, příběh zavísející na rozhodnutí

Proti: Občas trochu zlobila kamera

+18 +19 −1
  • PS4 80
Hodnotit herní zážitek, když z velké části se vlastně nejedná tak úplně o herní zážitek je ošemetné a nelehké. A Heavy Rain je přesně takovým typem zážitku, na jednu stranu je to pořád videohra, na stranu druhou si místy nepřijdete, že hrajete, spíš interaktivně ovládáte příběh.

K příběhu se těžko něco vytýká, je totiž výborně napsaný. Skvělá detektivní záležitost s několika povedenými twist ploty. Odhalení Origami killera mě vskutku překvapilo a to jsem si myslel, že mám dobrý typ.

Všechny čtyři postavy nabízejí zajímavý pohled na celý příběh a pokaždé se jedná o docela jiný zážitek, každá z nich totiž prožívá jiné emoce, má jiné motivy a jinak se při jejich ovládání cítíte. Emoce jsou asi to hlavní, co hra nabízí. Neustále cítíte nějaké vypětí, napětí, nervozitu, což často přivede omyl v podobě špatně zvoleného rozhodnutí (občas i tím, že omylem zmáčknete jiné tlačítko).

Ovládání je kromě občasných stresovějších situací, kdy se omylem ukliknete, velmi jednoduché. Občas jsem měl problém nasměrovat postavu správným směrem a samotná chůze mi přišla krkolomná. Jak říkám, nejedná se o čisté hraní, spíše pomáháte utvářet příběh, respektive směr, jakým půjde. To je do jisté míry to, proč s hodnocením nechci jít výš.

Smeknout naopak musíme před tím, kolik konců hra nabízí a jak jednotlivá rozhodnutí mohou ten konec ovlivnit. Na druhou stranu si myslím, že ve většině situací prostě víte, co je správné řešení a dojít ke "správnému konci" je poměrně jednoduché, spíš váš může zradit nepovedený souboj nebo nějaká nepozornost.

Trochu výhrady mám i k animacím, které mnohdy působí lehce nepřirozeně. Líbací scény jsou skutečně úsměvné. Na druhou stranu grafika je jinak fajn. Líbí se mi, jak je atmosféra umocněna deštěm, což v kombinaci s názvem působí skvěle.

Když srovnám s Beyond: Two Souls, tak je opravdu znát, když máte zkušené herce. Výkon těch v Heavy Rain je citelně slabší, ač i tak předvedli slušné výkony a pocit filmovosti je pořád dost silný.

Ač mám možná lehké výhrady k tomu, jestli se stále jedná o čisté hraní (což je vlastně jen můj subjektivní pocit, přeci jen hry mají dnes již velmi širokou škálu), tak musím uznat, že příběhově se jedná o skvělý zážitek. Atmosféra velmi silná, emoce srší a finále (aspoň to moje) se povedlo. Díky příběhu byl zážitek silnější než u BTS.
+15 +17 −2
  • PS4 75
V roce 2019 asi nemá uplně smysl se rozepisovat o tom, o čem Heavy Rain je. Na začátku roku jsem se po dlouhé pauze vrátil k videohrám a první hra, kterou jsem zapnul, byl Detroit: Become Human, který mě strašně chytnul. Logicky jsem byl natěšen na Heavy Rain a Beyond: Two Souls.

Nutno podotknout, že Heavy Rain nezestárnul dobře, obzvláště když ho člověk hraje po Detroitu. Mimika postav je místama absolutně směšná, obvlášť "cenění zubů" (doporučuju vygooglit obrázky "heavy rain teeth") mě vždycky dokázalo rozesmát nahlas. Ovládání QTE mi místy přišlo šílený (a to sem hrál tusím na střední obtížnost), např. když vám hra po sérii pohybů stickem hodí zákeřně další pohyb, ale tentokrát celým ovladačem. Mačkání 4-5 tlačítek najednou byla taky paráda.

Co se týče příběhu, tak musím říct, že mi trvalo dlouho se do něj ponořit a po prvním hraní jsem hru na delší dobu odložil. Pak už jsem jí ale zvládnul na 2-3 sezení. Hrozně mě rozčiloval přehnaný "simulátor" chození a dělaní zbytečných věcí. Chápu, že v roce 2010 muselo bejt to, že se můžete jít vychcat, převratný, ale nejsem uplně fanoušek týhle bezúčelný hyperreality.

Po vlažným úvodu se ale hra rozjela a konečně jsem v ní začal vidět hrdýho předchůdce Detroitu. Se začátkem úkolů od Origami Killera přestal bejt Ethan ufňukaná sračka a jí si tu jízdu začal konečně užívat.

Nakonec převládla spokojenost a hrát Heavy Rain před 9 lety, tak by bylo hodnocení určitě o něco vyšší.

Pro: Napínavý příběh; rozhodnutí, která opravdu ovlivní příběh

Proti: Hra nezestárla dobře - často komická mimika postav; místy zbytečný simulátor chození a dělání ničeho; vlažnější rozjezd

+15
  • PS4 80
PlayStation Plus tento měsíc nabídl Heavy Rain ke stažení a já po obrovském úspěchu Detroit: Become Human nemohl udělat jinak, než si jej zahrát. Z lehkého nastínění jsem věděl jen to, že jde o krimi příběhovku s Origami killerem, nic víc.

Hned v úvodu se mi nelíbila nutnost držet tlačítko R2 pro chůzi. Prostě mi přijde intuitivnější pouze držet páčku. Dále funkce "myšlenek" byla zajímavá a vnese to do hry takovou knižní atmosféru, jelikož ne ve všech filmech vám postava říká i to, co si myslí. Avšak, má to jeden háček. Různé volby se točí kolem postavy jako splašené, jejich popisky se včetně jejich tlačítek překrývají a několikrát se mi stalo, že jsem zvolil možnost, kterou jsem nechtěl. Chápu, že ve stresových situacích to mělo jako navodit pocit, že daná postava má strach atd., ale dle mě to nebylo nejmoudřejší.

Do děje se dostanete pomaličku, vlastně mě to ze začátku trochu nudilo. Někde v polovině hry ale příběh nabral neskutečný spád a pomohly tomu i povedené quick time eventy, které nebyly ani lehké, ani extra těžké. Vytkl bych jen pohyb "naklonění ovladače" do stran, který mi dojebal konec a jízda na dálnici byla v mém podání dost tragická. Různá odhalení a dějové zvraty celkově měly solidní dopad na požitek ze hry. K postavám jednoduše přilnete a s každým postupem skrz ten hnusný slejvák nebudete chtít ovladač odložit.

Graficky to sice nebyla žádná extra třída, ale jako mínus to neberu, protože hra už má pár let za sebou. Hudba také výborná, i když skladba podobná z filmu Sedm byla po pár hodinách dost ohraná. Nekončící déšť jen výborně dokresloval atmosféru tohoto jinak moc povedeného herního kousku. Skoro to vypadá, že si tu víc stěžuji, ale až na těch pár drobností, jsem si Heavy Rain moc užil a rozhodně nezůstanu u jednoho dohrání.

Pro: příběh, atmosféra, postavy, spád v ději a "akčnost"

Proti: poletující myšlenky, pohyb nakloněním ovladače

+14
  • PS4 90
Heavy Rain pro mě byla první hra na PS, kterou jsem hrála. Pamatuju si tehdejší absolutní úžas nad grafikou a realističností té hry. Když jsem se k ní po letech vrátila, musela jsem se dost pousmát, nakolik doba pokročila a jak moc nehezké to z dnešního pohledu je.
Nicméně. Heavy Rain je špička, pro mě tehdy ztělesnění nepředstavitelného vyprávění příběhu. Prolínání 4 dějových linií příběhu a příběh samotný pro mě byly natolik vtahující, že jsem hru dohrála snad nadvakrát (a to pro mě tehdy něco znamenalo!). Hry od Quantic Dreamu mám extrémně ráda, herní mechanismy jsou zábavné a rozvětvenost možností vytváří výborný princip vracení se ke hře.
Trochu těžko se zpětně hodnotí hra nezaujatě, obzvlášť když se dají principy hraní srovnávat s Detroit Become Human, který nastavená pravidla o parník posunul. Nicméně hra i po letech vyniká excelentními hereckými výkony, příběhem a uvěřitelností.
Heavy Rain je moje srdcovka, bylo to prostě moje PS poprvé a na to se nezapomíná :).

Pro: Děj, herecké výkony, herní principy rozhodování se, soundtrack, atmosféra

Proti: Hra hodně vizuálně zestárla

+13
  • PS3 100
  • PS4 100
Tohle byla moje první hra od Quantic Dream, tehdá jsem to hrál ještě u kámoše v době, kdy jsem ještě neměl moc chuť na PS3, ale po zkušenosti to byla jasná volba si ji pořídit a hned jsem si pořídil i tuhle naprosto boží gamesu. Jedno si ale řekneme na rovinu, pokud vám nesednou quick time eventy, spíše to bude pro vás frustrace než zábava. Ale mne absolutně vyhovuje nebýt stoprocentní a párkrát to zkazit, hlavně hra vás nechá pokračovat dál i když se vám úplně nedaří, takže několik konců, které hra nabízí nemusejí dopadnout dle vašich představ a v tý době to pro mne bylo naprosto něco jiného a nového. Uvítal jsem to, jasně jeden konec je fajn, ale lákadlo kdy hru hrajete po desáté a pořád to může dopadnout jinak je to super. Nebudu nic říkat o průběhu, i když předpokládám, že hra už je známá, ale pokud to hrajete poprvé, zažijete asi jeden z nejlepších twistů a mindfucků co jsem do tý doby ve hrách zažil. Jenže to je právě i kámen úrazu, ono zase ty konce a průběhy tak dokonale udělaný nejsou a po dvacáté už tu hru budete znát opravdu nazpaměť a nic vás nepřekvapí, ale i tak já naprosto zbožňuju úkoly, postavy a průběh týhle hry takže já s tím problém nemám, ale obyčejní smrtelníci s tím problémy mít mohou tak na to pozor. Jinak si myslím, že temnější příběh o vrahovi je oživení na poli her a takový příběh tu dlouho nebyl a nebude.

Pro: grafika, postavy, mnoho různých konců, úmrtí postavy hra nekončí, parádní temný příběh o vrahovi, twist ve hře

Proti: po několikátém hraní může být hra už nudná, repetitivní, quick time eventy nemusí sednout každému, délka hry mohla být delší, občas si na kameru zvyknout dělá problém

+9