V roce 2019 asi nemá uplně smysl se rozepisovat o tom, o čem Heavy Rain je. Na začátku roku jsem se po dlouhé pauze vrátil k videohrám a první hra, kterou jsem zapnul, byl Detroit: Become Human, který mě strašně chytnul. Logicky jsem byl natěšen na Heavy Rain a Beyond: Two Souls.

Nutno podotknout, že Heavy Rain nezestárnul dobře, obzvláště když ho člověk hraje po Detroitu. Mimika postav je místama absolutně směšná, obvlášť "cenění zubů" (doporučuju vygooglit obrázky "heavy rain teeth") mě vždycky dokázalo rozesmát nahlas. Ovládání QTE mi místy přišlo šílený (a to sem hrál tusím na střední obtížnost), např. když vám hra po sérii pohybů stickem hodí zákeřně další pohyb, ale tentokrát celým ovladačem. Mačkání 4-5 tlačítek najednou byla taky paráda.

Co se týče příběhu, tak musím říct, že mi trvalo dlouho se do něj ponořit a po prvním hraní jsem hru na delší dobu odložil. Pak už jsem jí ale zvládnul na 2-3 sezení. Hrozně mě rozčiloval přehnaný "simulátor" chození a dělaní zbytečných věcí. Chápu, že v roce 2010 muselo bejt to, že se můžete jít vychcat, převratný, ale nejsem uplně fanoušek týhle bezúčelný hyperreality.

Po vlažným úvodu se ale hra rozjela a konečně jsem v ní začal vidět hrdýho předchůdce Detroitu. Se začátkem úkolů od Origami Killera přestal bejt Ethan ufňukaná sračka a jí si tu jízdu začal konečně užívat.

Nakonec převládla spokojenost a hrát Heavy Rain před 9 lety, tak by bylo hodnocení určitě o něco vyšší.