Inspirována klasikami žánru jako například The Legend of Kyrandia, King's Quest nebo Monkey Island, FoxTail je do retro hávu zahalená point n’ click adventura nabízející pixelartový vizuál, několik stupňů obtížnosti a dojímavý příběh, zasazený do spousty ručně kreslených lokací. V nich řešíte hádanky, pracujete s předměty a skrze rozhovory s vedlejšími postavami a nacházením deníků či knih postupně odkrýváte příběh i jednotlivé osudy různých charakterů. Hra také umožňuje více řešení jednotlivých problémů a puzzlů.
Zápletka se točí okolo Leah, mazané a přátelské lišky, která nespokojená se svým osobním životem odjíždí z města vlakem do místa svého dětství, malebné horské vesnice, kde žije její babička. Po příjezdu ale zjistí, že babička stůně a nutně potřebuje na svou nemoc lék. To přiměje Leah vydat se na dlouhou a náročnou pouť skrz hory, lesy, bažiny, nebezpečné podzemní labyrinty za vzácnou přísadou zvanou Foxtail a během cesty se možná dozví i něco sama o sobě.
Chelemi
Jak tak za okny míjely sychravé, vlezlé dny covidového lockdownu, dostala jsem chuť zahrát si něco laskavého, prosluněného a nenáročného. Proto jsem se vtělila do ryšavého kožíšku liščí slečny Leah a naskočila na vlak, který mě odvezl z hektického města a vyložil v zapadlé vísce, kam mě babička po letech opět pozvala na letní prázdniny. Cestu jsem si z dětství pamatovala, tak jsem její domek bez obtíží našla. Babička mi předala klíč od dědictví po zesnulém dědečkovi a pak mě požádala, abych zaběhla za místním bylinářem pro čaj, abychom si odpoledne mohly vychutnat pár doušků nad jejím lahodným koláčem. Tím začalo mé dobrodružství, ze kterého se vyklubalo o dost víc než přemlouvání nahluchlého lišáka bylináře, aby se laskavě uráčil otevřít mi dveře své nory.
Na krásných ručně malovaných pixelovatých 2D obrazovkách ve stylu starých zlatých adventur devadesátých let jsem poznávala okolní les, hledala užitečné předměty, řešila pochůzky a občas potkala nějaké další zvíře, které mi někdy přiložilo další úkol, někdy naopak poradilo či pomohlo. Zvolila jsem snadnou obtížnost, která mi dopřála inteligentní kurzor, takže jsem poznala interaktivní předměty, aniž bych musela oklikávat každý pixel. I tak se mi dvakrát podařilo něco přehlédnout, ale to bylo opravdu hlavně mou slepotou. Vše důležité je totiž dost na očích a ve hře není co jak pokazit. Celkem jsem prošla všechny tři zatím dostupné kapitoly, z nichž první dvě byly velice klasicky pojaté, zatímco třetí se blížila spíše Loomu, Samorostu 3 nebo jiným hrám zapojujícím do hádanek hudební prvky. Když už zmiňuji hudbu, soundtrack je příjemný a nevtíravý, ale motivy se dost opakují, takže nějaký eargasmus nehrozí. Prozatím je příděl zábavy asi tak na 4 hodiny hraní (mně to trvalo 6), soudě podle průměru na GOGu.
Hra je dílem jakési (myslím) ukrajinské indie skupinky a sklidila několik ocenění. Chlubí se tím, že úkoly mají vícero řešení a že vaše počiny ovlivní ostatní herní postavy. Myslím, že taková tvrzení jsou trochu přehnaná. Hru jsem si dala na dvě playthrough, jednou sama a jednou s partnerem, následně jsem si prošla několik různých návodů a i tak došla k závěru, že pouze některé úkoly umožňují až dvě řešení. Také netuším, co měli na mysli tím ovlivněním životů dalších postav. Pokud mohu soudit, je umožněn jen jeden průběh konverzací a interakcí s vždy stejným výsledkem. Co mě naopak zaujalo a mile překvapilo je, že když jsem si pro procvičení jazyka zahrála jeden průchod v ruštině, trochu se oproti angličtině změnily reálie - místo koláče napekla babička pirohy. Malý detail, ale potěší.
A zdali jsem nakonec našla liščí chvost? Inu, Leah sice jeden má přirostlý vzadu, ale to prý není ten kýžený. Po tom tajuplném tedy stále pátrám a budu si muset počkat, až bude dopracován zbytek hry.
Na krásných ručně malovaných pixelovatých 2D obrazovkách ve stylu starých zlatých adventur devadesátých let jsem poznávala okolní les, hledala užitečné předměty, řešila pochůzky a občas potkala nějaké další zvíře, které mi někdy přiložilo další úkol, někdy naopak poradilo či pomohlo. Zvolila jsem snadnou obtížnost, která mi dopřála inteligentní kurzor, takže jsem poznala interaktivní předměty, aniž bych musela oklikávat každý pixel. I tak se mi dvakrát podařilo něco přehlédnout, ale to bylo opravdu hlavně mou slepotou. Vše důležité je totiž dost na očích a ve hře není co jak pokazit. Celkem jsem prošla všechny tři zatím dostupné kapitoly, z nichž první dvě byly velice klasicky pojaté, zatímco třetí se blížila spíše Loomu, Samorostu 3 nebo jiným hrám zapojujícím do hádanek hudební prvky. Když už zmiňuji hudbu, soundtrack je příjemný a nevtíravý, ale motivy se dost opakují, takže nějaký eargasmus nehrozí. Prozatím je příděl zábavy asi tak na 4 hodiny hraní (mně to trvalo 6), soudě podle průměru na GOGu.
Hra je dílem jakési (myslím) ukrajinské indie skupinky a sklidila několik ocenění. Chlubí se tím, že úkoly mají vícero řešení a že vaše počiny ovlivní ostatní herní postavy. Myslím, že taková tvrzení jsou trochu přehnaná. Hru jsem si dala na dvě playthrough, jednou sama a jednou s partnerem, následně jsem si prošla několik různých návodů a i tak došla k závěru, že pouze některé úkoly umožňují až dvě řešení. Také netuším, co měli na mysli tím ovlivněním životů dalších postav. Pokud mohu soudit, je umožněn jen jeden průběh konverzací a interakcí s vždy stejným výsledkem. Co mě naopak zaujalo a mile překvapilo je, že když jsem si pro procvičení jazyka zahrála jeden průchod v ruštině, trochu se oproti angličtině změnily reálie - místo koláče napekla babička pirohy. Malý detail, ale potěší.
A zdali jsem nakonec našla liščí chvost? Inu, Leah sice jeden má přirostlý vzadu, ale to prý není ten kýžený. Po tom tajuplném tedy stále pátrám a budu si muset počkat, až bude dopracován zbytek hry.
Jarin
Pro: hezká grafika, pohodová atmosféra, žádné zákeřnosti a nelogické kombinace, retro look&feel, různé možnosti řešení některých problémů, občasné popkulturní odkazy
Proti: nevím, kdy bude vydán zbytek, ani kolik kapitol celkem očekávat