Snake.Hru musim hodnotit hodně pozitivně. Vývojáři hru pojali spíše jako film a musím uznat že se jim to povedlo skvěle. Hra utíká svižně, netrpí na záseky, dialogy a hudba kterou pro hru složili je naprostá trefa do černého. Krásně umí podpořit ponurou atmosféru. Navíc stereotypní hratelnost, kterou by se dalo očekávat uměli zredukovat takřka na minimum. Od stealth akce, boxování, hraní basketu, střílení na střelnici, zápasení, hledání důkazů, útěk, každou chvíli něco jiného i dialogy jsou udělány velice dobře. Nehrajete stále za stejnou postavu ale i za postavy které jsou v podstatě proti vám. Je jen škoda, že občas jsou minihry příliš zdlouhavé a zbytečné. Konec se může zdát i trochu chaotický a ne příliš trefný ale to už je jen spekulace. I přes to že hra má svá léta, tak ji hodně doporučuji.
Komentáře
Rujha
Tohle bude těžké. Fahrenheit jsem zkoušel hrát někdy v době jeho vydání, ale z důvodu neskutečných grafických glitchů a nepoužitelného ovládání jsem musel velice záhy přestat. Od té doby jsem od Quantic Dream již dohrál Heavy Rain a od jiných tvůrců několik jiných obdobně laděných her. Nyní jsem se ke hře vrátil v rámci herní výzvy, přičemž jsem hrál remasterovanou edici na steamu. Sice toho nelituji, ale kdybych Fahrenheit dohrál v době vydání, moje hodnocení by bylo určitě minimálně o 20% vyšší.
Hra stojí na příběhu, způsobu jeho vyprávění a atmosféře. O příběhu trochu níže, ale podrobně ho tu rozebírat nebudu, byl by to jeden velký spoiler, i když u takto staré hry je otázka, jestli to vůbec může ještě být spoiler. Způsob jeho vyprávění byl ve své době unikátní, a je to to hlavní, proč hru hrát. Forma vyprávění se snaží v hráči budovat napětí, vybudovat dojem, že záleží na každém jeho rozhodnutí a že tato rozhodnutí musí být učiněna v časové tísni. Snaží se vybudovat vztah s postavami, a to i jakýmisi miniherními aktivitami nesouvisejícími přímo s hlavním dějem.
Děj samotný a možná zakončení příběhu nejsou z mého dnešního pohledu nějak unikátní, ale v určitých úsecích příběhu mi přišlo, že došlo k nějakým podstatným skokům ve vývoji postav či děje, které jsem nějak zameškal nebo mi prostě nedávaly smysl. Příběh se zaměřuje na tři hlavní hratelné postavy, které ovládáte, jak jde příběh. Různá rozhodnutí a herní události mají různý dopad na jejich mentální zdraví. Pokud klesne na nulu, hra končí (tedy, alespoň, co vím). Pochybuji o tom, že by jednotlivá rozhodnutí učiněná v průběhu hry měla nějaký výrazný dopad na závěrečnou část hry a finální možnost zakončit hru jedním ze tří způsobů.
Zvuk, hudba, dabing paráda, perfektně budují, nastavují či doplňují atmosféru. Oproti tomu grafická část, animace, i když se jedná o remasterovanou edici, dost špatné. Rád bych uvedl, že na tom hra vůbec nestojí, protože nejsem hráč, který by vyžadoval fotorealistickou grafiku, spíš si naopak myslím, že to většině her spíš škodí, ale v tomto případě musím konstatovat, že grafická stránka, resp. některé herní animace opravdu hře, která má být filmová, občas dost ubližují.
Od Quantic Dreams jsme již zvyklí na hry mixující interaktivní film a herní mechanismy. U Fahrenheita je hlavním herním mechanismem něco, čemu jsem začal říkat Double Quick Time Event Festival. Po dohrání mám pocit, že počet QTE stisknutých kláves v této hře překonal součet všech kláves, které jsem kdy stisknul v QTE sekvencích, za celou dobu, co hraji hry. Je mi jasné, že tento prvek měl za cíl v adventurně laděné hře nastavit filmovou akčnost a napětí, ale na mě to mělo efekt samostatné postřehové minihry překrývající dění na pozadí, které jsem nemohl sledovat. Zejména v akčních pasážích, kde QTE byly opravdu rychlé a hojné, opravdu moc nevím, co se ve hře dělo. Ale možná je to dobře, když jsem jednu z nich (v kostele) pak viděl na videu.
Celkově je ovládání hry na PC dost bolavé téma. Kamerou lze naštěstí různě otáčet a přepínat místa záběru, takže orientovat se v prostoru většinou nebylo zase tak hrozné (až na vojenskou základnu), a postava více méně poslouchala. Ale interakce s prostředím, výběry témat a občasné jiné pohyby postavy prováděné pomocí tažení myší bylo utrpení. Myšítko jsem téměř promáčkl, jak usilovně jsem musel hru přesvědčovat, že opravdu držím a táhnu. Třeba lezení přes plot si budu asi pamatovat ještě hodně dlouho.
Na závěr jsem se chtěl zamyslet nad tím, zda má v dnešní době smysl si tuto téměř 20 let starou hru zahrát. A trochu se to ve mně tříská. Když si vzpomenu na několik prvních kapitol, pak bych řekl jednoznačně ano. Několik jiných pasáží hry mě zase vede k opačnému názoru. Nakonec bych řekl, že je to podle toho, na čem člověk hraje a jestli mu bude ovládání opravdu fungovat, protože za frustraci z nereagujících tahů myší a double QTE, přičemž obojího je ve hře opravdu mraky, to nestojí, to bych raději doporučil jinou hru od daného studia, třeba právě Heavy Rain.
Hra stojí na příběhu, způsobu jeho vyprávění a atmosféře. O příběhu trochu níže, ale podrobně ho tu rozebírat nebudu, byl by to jeden velký spoiler, i když u takto staré hry je otázka, jestli to vůbec může ještě být spoiler. Způsob jeho vyprávění byl ve své době unikátní, a je to to hlavní, proč hru hrát. Forma vyprávění se snaží v hráči budovat napětí, vybudovat dojem, že záleží na každém jeho rozhodnutí a že tato rozhodnutí musí být učiněna v časové tísni. Snaží se vybudovat vztah s postavami, a to i jakýmisi miniherními aktivitami nesouvisejícími přímo s hlavním dějem.
Děj samotný a možná zakončení příběhu nejsou z mého dnešního pohledu nějak unikátní, ale v určitých úsecích příběhu mi přišlo, že došlo k nějakým podstatným skokům ve vývoji postav či děje, které jsem nějak zameškal nebo mi prostě nedávaly smysl. Příběh se zaměřuje na tři hlavní hratelné postavy, které ovládáte, jak jde příběh. Různá rozhodnutí a herní události mají různý dopad na jejich mentální zdraví. Pokud klesne na nulu, hra končí (tedy, alespoň, co vím). Pochybuji o tom, že by jednotlivá rozhodnutí učiněná v průběhu hry měla nějaký výrazný dopad na závěrečnou část hry a finální možnost zakončit hru jedním ze tří způsobů.
Zvuk, hudba, dabing paráda, perfektně budují, nastavují či doplňují atmosféru. Oproti tomu grafická část, animace, i když se jedná o remasterovanou edici, dost špatné. Rád bych uvedl, že na tom hra vůbec nestojí, protože nejsem hráč, který by vyžadoval fotorealistickou grafiku, spíš si naopak myslím, že to většině her spíš škodí, ale v tomto případě musím konstatovat, že grafická stránka, resp. některé herní animace opravdu hře, která má být filmová, občas dost ubližují.
Od Quantic Dreams jsme již zvyklí na hry mixující interaktivní film a herní mechanismy. U Fahrenheita je hlavním herním mechanismem něco, čemu jsem začal říkat Double Quick Time Event Festival. Po dohrání mám pocit, že počet QTE stisknutých kláves v této hře překonal součet všech kláves, které jsem kdy stisknul v QTE sekvencích, za celou dobu, co hraji hry. Je mi jasné, že tento prvek měl za cíl v adventurně laděné hře nastavit filmovou akčnost a napětí, ale na mě to mělo efekt samostatné postřehové minihry překrývající dění na pozadí, které jsem nemohl sledovat. Zejména v akčních pasážích, kde QTE byly opravdu rychlé a hojné, opravdu moc nevím, co se ve hře dělo. Ale možná je to dobře, když jsem jednu z nich (v kostele) pak viděl na videu.
Celkově je ovládání hry na PC dost bolavé téma. Kamerou lze naštěstí různě otáčet a přepínat místa záběru, takže orientovat se v prostoru většinou nebylo zase tak hrozné (až na vojenskou základnu), a postava více méně poslouchala. Ale interakce s prostředím, výběry témat a občasné jiné pohyby postavy prováděné pomocí tažení myší bylo utrpení. Myšítko jsem téměř promáčkl, jak usilovně jsem musel hru přesvědčovat, že opravdu držím a táhnu. Třeba lezení přes plot si budu asi pamatovat ještě hodně dlouho.
Na závěr jsem se chtěl zamyslet nad tím, zda má v dnešní době smysl si tuto téměř 20 let starou hru zahrát. A trochu se to ve mně tříská. Když si vzpomenu na několik prvních kapitol, pak bych řekl jednoznačně ano. Několik jiných pasáží hry mě zase vede k opačnému názoru. Nakonec bych řekl, že je to podle toho, na čem člověk hraje a jestli mu bude ovládání opravdu fungovat, protože za frustraci z nereagujících tahů myší a double QTE, přičemž obojího je ve hře opravdu mraky, to nestojí, to bych raději doporučil jinou hru od daného studia, třeba právě Heavy Rain.
PaulZezačátku neskutečně strhující záležitost, kombinující hru s filmem.Nádherná hudba, a skvělá atmosféra vtáhne hráče do děje jak máloco jiného - jenže, Quantic Dreams nějak neutáhli příběh, a ke konci se to opět zvrhlo v jakousi záchranu světa..či co.Což je škoda.Ale i tak tomu dávám 90, protože se prostě jedná o nevšední, originální záležitost, která mě bavila od začátku do konce.Jen škoda toho zpackaného příběhu.
Pro: Atmosféra, hudba, charaktery..
Proti: Ke konci příběh, časté mačkání šipek a tudíž nemožnost si pořádně vychutnat skvělé animace (kdo hrál, ví).
Dawid199
2382 S Fahrenheitem jsem se poprvé setkal tuším na PS2, kdy se mi dostalo do ruky demo, které bylo přiloženo u časopisu OSP2, který jsem občas kupoval. Pamatuji si jen, že bylo velice krátké a já jsem si tenkrát hodně dlouho nevěděl rady s jeho ovládáním. Po několika letech jsem Fahrenheit objevil jako přílohu u Levelu, nebo Score a tak jsem si řekl, že to tedy zkusím.
Hned na začátek musím podotknout, že rozhodně nelituji. "Historie" se ale přece jen nakonec opakovala a já si opět nevěděl rady s ovládáním, tak jsem si chtě, nechtě musel spustit tutorial, abych se poučil. Ihned na začátku tutoriálu mne překvapilo jeho podání a zpracování, jelikož vás tutoriálem provází samotný tvůrce hry (samozřejmě v "kreslené" podobě). Ihned po tutoriálu jsem se tedy vrhl na první kapitolu.
Hra mne po pár minutách velice překvapila svou atmosférou a já měl pocit, že si ná svém počítači v podstatě hraji film. Toto vše bylo doprovázeno skvělou hudbou, dobře propracovanými dialogy, dabingem a solidní grafikou.
Abych zde ale jen nechválil, tak snad jedinou věcí, která mi vadila a byla zde již zmíněna byly otravné a hlavně ze začátku dost složité minihry, ve kterých musíte mačkat směrové klávesy a číslice (respektive "jen" 2,4,6,8).
Hned na začátek musím podotknout, že rozhodně nelituji. "Historie" se ale přece jen nakonec opakovala a já si opět nevěděl rady s ovládáním, tak jsem si chtě, nechtě musel spustit tutorial, abych se poučil. Ihned na začátku tutoriálu mne překvapilo jeho podání a zpracování, jelikož vás tutoriálem provází samotný tvůrce hry (samozřejmě v "kreslené" podobě). Ihned po tutoriálu jsem se tedy vrhl na první kapitolu.
Hra mne po pár minutách velice překvapila svou atmosférou a já měl pocit, že si ná svém počítači v podstatě hraji film. Toto vše bylo doprovázeno skvělou hudbou, dobře propracovanými dialogy, dabingem a solidní grafikou.
Abych zde ale jen nechválil, tak snad jedinou věcí, která mi vadila a byla zde již zmíněna byly otravné a hlavně ze začátku dost složité minihry, ve kterých musíte mačkat směrové klávesy a číslice (respektive "jen" 2,4,6,8).
Pro: Filmovost, atmosféra, hudba, dabing
Proti: Minihry
Hrdlodus
4333 Hrána necenzurovaná verze.
Toto je hra, u které se těžko píše krátký komentář. Víceméně je tu již skoro vše napsáno jinými, ale tentokrát mám potřebu napsat komentář za sebe. Krátce mohu pouze na úvod poznamenat, že jsem s tímto kouskem nespokojen a důvody k nespokojenosti jsou dva.
Odkaz na tuto hru by měl znít http://www.csfd.cz/film/6172-Fahrenheit a hodnocení by se pohybovalo kolem dvou hvězdiček.
Ale přesto mě to láká hrát znovu, protože se hráč do příběhu snadno ponoří, hezky se na to kouká, relativně volné ovládání je lákavé a celkově to tak pomalu plyne, není to frustrující a je to skutečně spíš jako užít si film než snažit se ve hře.
Hru jsem si sehnal poté, co jsem si tu o ní přečetl. První komentáře psaly o skvělé atmosféře interaktivního filmu.
Skvělá atmosféra odpovídá první části. Bohužel druhá polovina příběh sráží. Také jako ve filmu jsou hlavní postavy přibližovány pomocí jejich soukromého života, který je pro příběh samotný nevýznamný. Herní doba je zhruba devět hodin. Přesto je hra svým způsobem zajímavá, takže člověk u ní vydrží. Opravdová pachuť zůstane v ústech až po posledních minutách.
A, bohužel, i ten interaktivní film je vlastně mínus. Samotná hra se omezuje na chození, zlepšování duševní pohody (Nevyužitá funkce. Pokud pohoda klesne na nulu, hra končí. Jde o duševní zhroucení jedince. Ale jinak to během hry nemá žádný vliv. Jedině na samotného hráče, který se pokouší své postavě drobnými činnostmi zlepšit náladu.), ovládání dialogů a hraní Simon říká. Vzhledem k tomu, že se tvůrci soustředili zejména na příběh, není to kdovíjaká adventura. Hráč ovlivňuje pouze drobnosti, kterými nic nezkazí. Neposoudím jak velký má vliv rozhodování, osobně soudím, že malý. Na to se ještě zeptám v diskuzi. Zde je na místě srovnání s The Walking Dead - Episode 1: A New Day, kterážto série mě nadchla. TWD nabízí ještě menší prostor k pohybu a je tam výrazně méně interakcí, které nějak ovlivní následující situaci. Ale TWD má bravurně zvládnuté dialogy. Stejně jako u Fahrenheita i u TWD se rozhodujete, co řeknete, ale u TWD to něco ovlivní. Sice ne samotný příběh, ale vykreslení postavy a vztahy s ostatními postavami. To také vyústí v jiné chování postav. Takové, které sice neovlivní příběh, ale drobné změny nastanou. A hlavně TWD má doopravdy skvělý příběh.
Pokud jde o žánr, mohla by to být i arkáda s největším a nejlepším příběhem mezi arkádami. Nebo RPG bez řízeného vylepšování.
Dobré je, že postavy jsou sympatické a Carla je děsně sexy. (A nahá. Vlastně nahé jsou tam ještě další dvě ženy a vidět je vše.) A když jsem se v diskuzi dočetl, že mohu postavu ovládat při sexu, musím si tu část zahrát znovu.
Ovládání je nezvyklé a trvá, než si člověk zvykne. Rozhodně je nutné zahrát si tutoriál.
Chůze - myší i klávesami byl pohyb neohrabaný.
Kamera - občas byl problém se zorientovat.
Rozhovor - odpovědi se vybírají tahem myši a na odpověď je omezené množství času. Takže bylo trochu hektické přečíst si možné odpovědi (nejvýše čtyři), pochopit, co vlastně znamenají (někdy to nejde a teprve až vyberete možnost, tak zjistíte, o čem se mluví), rozhodnout se a udělat správně tah myší. Navíc mi poněkud vadilo, že i když byl dostatek času, nemohl jsem se druhé postavy zeptat na vše, nač jsem mohl. Tím pádem jsem někdy odešel, aniž bych cokoliv zjistil. A pokud jsem zemřel a opakoval úsek, nemohl jsem přeskočit dialogy.
Minihry - rozhovory a souboje využívaly výše zmíněného Simona. Zajímavý způsob, který se mi líbil. Ovšem někdy jsem udělal pár chyb a uznalo mi to jako správné, někdy jsem udělal jednu malou chybu a přišel jsem o život. Je možné při té minihře použít myš, ale to je nepoužitelné řešení. Mějte obě ruce na klávesnici. Zpočátku s tím bude problém, proto je dobré využít tréninku boxu ve hře, kdy si můžete reflexy natrénovat. Ovládací prvky mi nepřekážely ve výhledu. Nesmíte se na ně plně soustředit. Sledujte obraz (až si zvyknete na ovládání), co máte stisknout uvidíte stejně. Problém je, pokud při tom ještě máte číst titulky, ale i to se dá zvládnout. Ovšem je třeba být připravený okamžitě připravit prsty na klávesnici (v případě rozhovorů na myš). Hra upozorní na blížící se akci, ale nedává čas se předtím protáhnout.
Zákysy nehrozí. Kolem postavy není příliš interaktivních míst, takže se rychle najde něco, co hráče posune dál.
Hra jde dobře dohrát na nejvyšší obtížnost. Pokud dojde na souboj, který se vám nedaří, snižte si obtížnost.
Během hry hrajete za více postav, ale nečiní to problém, že hrajete za vraha i za policistu zároveň. Jediný menší problém je, když se ti dva potkají a nejste si jistí, za koho zrovna hrajete (při konverzaci).
Hudba, grafika, vymodelování postav, jejich pohybů a obličejů - na jedničku. Přímo ve hře jsou i bonusová videa o tom, jak se natáčelo.
Sice se mi to celkově nelíbilo, ale stále mne to táhne zpět. Hlavně zkoušet jiné možnosti, jak co udělat. Ale dost tam překáží nemožnost přeskakování cutscén, které vlastně tvoří celou hru.
Toto je hra, u které se těžko píše krátký komentář. Víceméně je tu již skoro vše napsáno jinými, ale tentokrát mám potřebu napsat komentář za sebe. Krátce mohu pouze na úvod poznamenat, že jsem s tímto kouskem nespokojen a důvody k nespokojenosti jsou dva.
Odkaz na tuto hru by měl znít http://www.csfd.cz/film/6172-Fahrenheit a hodnocení by se pohybovalo kolem dvou hvězdiček.
Ale přesto mě to láká hrát znovu, protože se hráč do příběhu snadno ponoří, hezky se na to kouká, relativně volné ovládání je lákavé a celkově to tak pomalu plyne, není to frustrující a je to skutečně spíš jako užít si film než snažit se ve hře.
Hru jsem si sehnal poté, co jsem si tu o ní přečetl. První komentáře psaly o skvělé atmosféře interaktivního filmu.
Skvělá atmosféra odpovídá první části. Bohužel druhá polovina příběh sráží. Také jako ve filmu jsou hlavní postavy přibližovány pomocí jejich soukromého života, který je pro příběh samotný nevýznamný. Herní doba je zhruba devět hodin. Přesto je hra svým způsobem zajímavá, takže člověk u ní vydrží. Opravdová pachuť zůstane v ústech až po posledních minutách.
A, bohužel, i ten interaktivní film je vlastně mínus. Samotná hra se omezuje na chození, zlepšování duševní pohody (Nevyužitá funkce. Pokud pohoda klesne na nulu, hra končí. Jde o duševní zhroucení jedince. Ale jinak to během hry nemá žádný vliv. Jedině na samotného hráče, který se pokouší své postavě drobnými činnostmi zlepšit náladu.), ovládání dialogů a hraní Simon říká. Vzhledem k tomu, že se tvůrci soustředili zejména na příběh, není to kdovíjaká adventura. Hráč ovlivňuje pouze drobnosti, kterými nic nezkazí. Neposoudím jak velký má vliv rozhodování, osobně soudím, že malý. Na to se ještě zeptám v diskuzi. Zde je na místě srovnání s The Walking Dead - Episode 1: A New Day, kterážto série mě nadchla. TWD nabízí ještě menší prostor k pohybu a je tam výrazně méně interakcí, které nějak ovlivní následující situaci. Ale TWD má bravurně zvládnuté dialogy. Stejně jako u Fahrenheita i u TWD se rozhodujete, co řeknete, ale u TWD to něco ovlivní. Sice ne samotný příběh, ale vykreslení postavy a vztahy s ostatními postavami. To také vyústí v jiné chování postav. Takové, které sice neovlivní příběh, ale drobné změny nastanou. A hlavně TWD má doopravdy skvělý příběh.
Pokud jde o žánr, mohla by to být i arkáda s největším a nejlepším příběhem mezi arkádami. Nebo RPG bez řízeného vylepšování.
Dobré je, že postavy jsou sympatické a Carla je děsně sexy. (A nahá. Vlastně nahé jsou tam ještě další dvě ženy a vidět je vše.) A když jsem se v diskuzi dočetl, že mohu postavu ovládat při sexu, musím si tu část zahrát znovu.
Ovládání je nezvyklé a trvá, než si člověk zvykne. Rozhodně je nutné zahrát si tutoriál.
Chůze - myší i klávesami byl pohyb neohrabaný.
Kamera - občas byl problém se zorientovat.
Rozhovor - odpovědi se vybírají tahem myši a na odpověď je omezené množství času. Takže bylo trochu hektické přečíst si možné odpovědi (nejvýše čtyři), pochopit, co vlastně znamenají (někdy to nejde a teprve až vyberete možnost, tak zjistíte, o čem se mluví), rozhodnout se a udělat správně tah myší. Navíc mi poněkud vadilo, že i když byl dostatek času, nemohl jsem se druhé postavy zeptat na vše, nač jsem mohl. Tím pádem jsem někdy odešel, aniž bych cokoliv zjistil. A pokud jsem zemřel a opakoval úsek, nemohl jsem přeskočit dialogy.
Minihry - rozhovory a souboje využívaly výše zmíněného Simona. Zajímavý způsob, který se mi líbil. Ovšem někdy jsem udělal pár chyb a uznalo mi to jako správné, někdy jsem udělal jednu malou chybu a přišel jsem o život. Je možné při té minihře použít myš, ale to je nepoužitelné řešení. Mějte obě ruce na klávesnici. Zpočátku s tím bude problém, proto je dobré využít tréninku boxu ve hře, kdy si můžete reflexy natrénovat. Ovládací prvky mi nepřekážely ve výhledu. Nesmíte se na ně plně soustředit. Sledujte obraz (až si zvyknete na ovládání), co máte stisknout uvidíte stejně. Problém je, pokud při tom ještě máte číst titulky, ale i to se dá zvládnout. Ovšem je třeba být připravený okamžitě připravit prsty na klávesnici (v případě rozhovorů na myš). Hra upozorní na blížící se akci, ale nedává čas se předtím protáhnout.
Zákysy nehrozí. Kolem postavy není příliš interaktivních míst, takže se rychle najde něco, co hráče posune dál.
Hra jde dobře dohrát na nejvyšší obtížnost. Pokud dojde na souboj, který se vám nedaří, snižte si obtížnost.
Během hry hrajete za více postav, ale nečiní to problém, že hrajete za vraha i za policistu zároveň. Jediný menší problém je, když se ti dva potkají a nejste si jistí, za koho zrovna hrajete (při konverzaci).
Hudba, grafika, vymodelování postav, jejich pohybů a obličejů - na jedničku. Přímo ve hře jsou i bonusová videa o tom, jak se natáčelo.
Sice se mi to celkově nelíbilo, ale stále mne to táhne zpět. Hlavně zkoušet jiné možnosti, jak co udělat. Ale dost tam překáží nemožnost přeskakování cutscén, které vlastně tvoří celou hru.
Pro: Atmosféra, různé možnosti chování, zpracování, pocit lákavosti
Proti: Je to spíše film než hra, příběh je špatný => neobstojí to jako hra ani jako film; na The Walking Dead je vidět, že stejný typ hry může fungovat lépe
BongoInteraktivní film, určitě. Cca. první polovina hry je geniální, příběh, atmosféra, hra je plná detailů, věci každodenního života, které dělat můžete, ale nemusíte, dokonalost. Druhá polovina hry - příběh začně být divný. Propracovanost, detailost mizí - autoři už evidentně neměli čas. Ovládání během akčních scén je zvláštní, konzolové, ale nenapadá mě lepší řešení při zachování efektnosti.
Pro: první polovina hry
Proti: druhá polovina hry
HEXZe začátku se to na vás tváří jako velice originální a skoro revoluční dílo. Zajímavý příběh, možnost volby, jiný způsob ovládání. Ale pak zákeřně přiskotačí několik fantasmagorických dějových zvratů a hru vám naprosto znechutí. A to se nedělá.
DarkLanternHra Fahrenheit by se bez okolků dala označit za takové "udělej si sám", jelikož jen na vás záleží, jakým směrem se bude hra dále ubírat. Tento revoluční počin v žánru adventur byl velice příjemným překvapením a dodával tak hře výtečnou filmovou atmosféru, která se držela příběhu až do jeho úplného konce. Dále je třeba brát v potaz zajímavé ovládání a možnost ukončit hru několika možnými způsoby v závislosti na vašem počínání.
Fahrenheit jsem si velice užil a jen doufám, že takovýchto originálních her bude jen a jen přibývat.
Fahrenheit jsem si velice užil a jen doufám, že takovýchto originálních her bude jen a jen přibývat.
Pro: Možnosti v rozhodování. Více možných konců. Napínavý a gradující příběh. Celkové zpracování.
Proti: Někdy flustrující akční minihry. Ovládání má své mouchy. Grafika nesedne každému.
WalomeDal bych 95% nebýt těchto aspektů: -příliš krátké na to, jak mě to nehorázně vtáhlo - pamatuji si, že jsem tenkrát byl se psem a nemyslel na nic jiného.
-drůhou půlku příběhu nemohli víc po**at...
Ovšem jasné klady - charaktery postav, možnost volby prakticky furt, sex ovládaný myší (:-D), docela efektní způsob "soubojů"...a navíc první hodiny dokalný příběh.
Škoda že si asi nikdy nezahraju Heay rain :-(
-drůhou půlku příběhu nemohli víc po**at...
Ovšem jasné klady - charaktery postav, možnost volby prakticky furt, sex ovládaný myší (:-D), docela efektní způsob "soubojů"...a navíc první hodiny dokalný příběh.
Škoda že si asi nikdy nezahraju Heay rain :-(
Pro: originalita a inovace, animace obličejů, strhující naprosto všechno
Proti: druhá polovina hry, délka, že postava patologa a šílence je stejně dabovaná i stejně vypadá
StradyNěkdy člověk ví přesně co napíše do komentáře, někdy lehce zapřemýšlí o čem bude psát, no někdy jen tak píše a něco s toho vznikne, popis hry, recenze, část hry, zajímavosti z hraní nebo nějáký specifický bod hry. Pak je poslední varianta, že vůbec neví a to je přesně můj problém u hry Fahrenheit.
Přemýšlím a přemýšlím a stále nic .
Stále nic.
Už... ne stále nic.
Nene, tohle nemá cenu, jen si propůjčí světově známou větu:
"I na dnešní rok velmi dobrá hra"
Verdikt: V profilu Fahrenheita myslím, že je řečeno úplně vše, možná až moc. Možná budou někomu dělat problémy mačkací pasáže a k tomu číst titulky ale dá se to, obzvlášť na gamepadu. Škoda, že hra má lepší začátek než konec ale i tak Fahrenheit stojí za zahrání, už jen kvůli atmosféře!! 80%
Přemýšlím a přemýšlím a stále nic .
Stále nic.
Už... ne stále nic.
Nene, tohle nemá cenu, jen si propůjčí světově známou větu:
"I na dnešní rok velmi dobrá hra"
Verdikt: V profilu Fahrenheita myslím, že je řečeno úplně vše, možná až moc. Možná budou někomu dělat problémy mačkací pasáže a k tomu číst titulky ale dá se to, obzvlášť na gamepadu. Škoda, že hra má lepší začátek než konec ale i tak Fahrenheit stojí za zahrání, už jen kvůli atmosféře!! 80%
Pro: Atmosféra, Hudba, Trojce postav, Carla - je kočka.
Proti: Minulost.
ProgresorPro me byla tato hra obrovske oziveni herniho prumyslu. Bohuzel mi pripada, ze upadla v zapomneni. Od zacatku az do konce hry se s ni proste szijete. Kombinace uprchlika a detektivu dela vybornou hratelnost se zajimavym ovladanim a skvelym pribehem. Vetsina situaci ve hre jde vyresit ruzne, diky cemuz muzeme dojit k vice koncum. Aby hra nespadla do stereotypu ci nudy, se stara rychly spad hry, ktery je dan nutnosti rychleho rozhodovani (ala jako v zivote). Bohuzel hra u hracu tolik neuspela a upadla v zapomneni a tim i nadeje na pokracovani...
Pro: hratelnost, ovladani, pribeh, delka, znovuhratelnost, atmosfera, mysteriozni
Proti: grafika, konzolove mini-hry se na PC nehodi
ItarJedná ze nejoriginálnějších a podle mého názoru také nejlepších her herní historie. Hra dává frázi "interaktivní film" úplně nový význam. Výborně napsaný příběh, který z první scénou chytne a nepustí až do závěrečných titulků, uvěřitelné postavy a hratelnost vypiplaná do detailu.
Pro: příběh, atmosféra, originalita, postavy, hudba, herní doba
Proti: lehká obtížnost
FrankHorigan
147 První větší počin Davida Cage, nicméně PC port se neobešel úplně bez problémů a PC hráči pravděpodobně taky nebyli připraveni na PS2 styl gameplaye. Osobně mě hra příjemně překvapila, nicméně poté se na další Cageův počin v PC verzi čekalo přes deset let..
Pro: Na přelom milénia nečekaná filmovost
Proti: Závěr hry
GarretZačátek fantastický, postupně degradující hratelnost. Akční mezihry jsou otravující, někdy zbytečné scény, příběh je fraška. Originální systém ovládání, bohužel nepříliš povedený. Veliké zklamání.
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
Deny25
Barnyddd
PΛRΔDΘX
Peach
Han22
Statistiky
- Id hry:
- 64
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h64
- Přidána:
- 28.05.2008
17 let a 38 dní
- Hodnocení:
- 380 (30-100 %)
- Komentářů:
- 35
- Oblíbenost:
-
51
66
-
6
363
- Návštěvnost:
- 89541× (celkem)
- 216× (poslední měsíc)
- 35× (poslední týden)
- 0× (dnes)
Pro: poutavý příběh, svižnost, atmosféra, hudba
Proti: zlouhavé minihry