Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Evil Islands: Curse of the Lost Soul

26.10.2000
73
20 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Evil Islands je RPG od tvůrců Rage of Mages a také z této hry přebírá pár prvků. Celý fantasy svět je zpracován kompletně ve 3D.

Hrajete postavu Zaka, který se probudí ve starých ruinách a vůbec netuší, jak se tam dostal a co tam pohledává. Tak se "překvapivě" začne shánět po vysvětlení. Příběh se odehrává po rozlehlých ostrovech přímo určených k prozkoumání. Projdete spoustou zajímavých míst, splníte řadu questů a narazíte na desítky monster.

Vylepšování postavy probíhá napůl automaticky a napůl si rozdělujete bodíky do schopností sami. Ale co překvapí, sami si můžete vyrobit vlastní kouzla a dokonce předměty.
Časem máte možnost přizvat do party pár dalších dobrodruhů.


Poslední diskuzní příspěvek

Hraji to uz asi po pate (pritom ladim chyby v cestine), a zajima me ci je nejaky mod co zmrazi zvysovani expu pri vybere schopnosti. Tak by se dalo vylepsit vsechno a mit ultimatniho bijce.

Taky je lepsi original CD verze nez verze na GOGu u ktere blbne kamera.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Někdo vyrůstal na Baldur's Gate, někdo na Gothicovi - no a já vyrůstal na Evil Islands (a ano, tenkrát jsem to ještě četl tak jak se to píše :-) ). Myslím, že se to ke mně dostalo jako příloha Score, nicméně absolutně nikdo, koho jsem se kdy zeptal, to neznal. A přitom je to škoda!

Ach, to byly časy. Já hrál a brácha vedle mě listoval 400stránkovým anglicko-českým slovníkem. Na začátku jsem uměl anglicky tak možná "dagger" a na konci jsem byl připraven číst Tolkiena v originále. Přiznám se, že příběhu jsem rozuměl asi jako argumentům italské rodinné hádky, ale stejně to byla pecka!

Maximální předností Evil Islands je v podstatě otevřený svět. Žádný koridor, žádné omezené maličké mapy. To byla, panečku, svoboda! Tohle byl první svět, ve kterém jsem skutečně žil a i když jsem neměl ponětí, proč jdu ukrást krystal do Města mrtvých, už jen jeho atmosféra mi naháněla hrůzu a pocit, že dělám něco ohromně nebezpečného a hrdinského zároveň (kor když jsem na jeho ruiny úzkostlivě koukal pokaždé, když jsem touto částí ostrova procházel). A co teprve když jsem ulovil svého prvního draka a z jeho kostí si vylepšil kopí, které teď zabíjelo gobliny na jednu ránu! Když jsme u boje, budu oponovat Jo_Do-vi: Loady? Nemyslím, že jsem jich použil víc než v kterékoliv jiné hře. Když na nějakou potvoru prostě nemám, tak ji okradu, obeplížím nebo podobně - a vrátím se, až ze mě bude silnější válečník. Taky se dá vysledovat, že některé potvory jsou zranitelnější v určitých částech těla (ano, tady můžete ovlivnit, kam budete útočit!). Hru jsem dohrál na medium bez jedinýho cheatu.
Navíc jelikož je hra z izometrického pohledu a společníky můžete ovládat najednou spolu s hlavní postavou, jsou zde tito skvěle využitelní - narozdíl od her Bethesdy, kde jsou společníci VŽDY na obtíž, tady se bez nich prostě neobejdete a hraje se s nimi bez problémů.

Stealth je nutno používat, ať chcete nebo ne. Je tu možnost plížit se v podřepu nebo si úplně lehnout, všichni za sebou zanechávají stopy (při stopování prvního trolla jsem se fakt bál, co na mě vyleze), je tu možnost (a někdy i nutnost) kohokoliv okrást. Zrychlování času je dobrá věc, ale používal jsem ho jen občas. Vylepšování skillů perfektní (ano, mě to přijde dobré, ať už si ti, kdo chtějí umět na konci hry všechno, myslí cokoliv), tvorba vlastních kouzel taky, enchanting zbraní a zbrojí lahůdka - v podstatě JAKÁKOLIV zbroj nebo zbraň se dá rozložit na "základ", ke kterému pak přidáte lepší materiál a hle, tvrďácká zbroj z kůže bílého tygra je na světě :-) A to s inventářem jen v základně a mezi mapami se mi taky líbí. Je ale fakt, že moje vnímání "hratelnosti" se pohybuje trochu jinde než v mainstramu.

Pády hry - stalo se mi až na konci se závěrečným bossem. Chcete poradit, jak to bugnout? :-) Jakmile se aréna načte, prašťte do Tka-rika. Tím záhadně zapříčiníte, že hra nespadne. Pak nechte Tka-rika zabíjet démona a sami léčte sebe nebo jeho. Za třicet sekund boje je vyhráno.

Vyšlo to někde 2001 - ale grafika je krásná! Stejně tak videa mezi kapitolami. Na zpracování si tvůrci taky dali záležet - svět má svůj logický řád, je skvěle zpracovaný (možná až na poslední kapitolu, kde je těch potvor fakt moc na to, že je to poušť) a nezkušeného malého hráče uchvátí a pohltí. Myslím ale, že fantasy kouzlo hry by mohlo fungovat i dnes.

Co se týče samotného příběhu, i z toho mála, co jsem tehdy pochopil, šlo poznat, že jde minimálně o fantasy standart. Myslím však, že ani překvapení ke konci nepřekoná vývoj vztahů v první vesnici, kde všichni, kdo se zpočátku tváří přátelsky, jsou záporáci, a ten největší hajzl v širokým okolí je nakonec jediný, kdo vám pomůže :) Síla hry však spočívá spíše v dílčích příbězích a událostech, než v tom hlavním zastřešovacím.

Prý to tenkrát aspirovalo na překonání Warcraftu III a bylo to s ním často srovnáváno. To hře dost uškodilo a asi i zapříčinilo její propad do bahna herních dějin. S W3 nešlo v té době srovnávat fakt nic ;-) Navíc se jedná o rozdílné herní systémy a od každé hry dostane člověk trochu něco jiného.

A teď mě omluvte, na severu prej žijou černí divočáci, musím ulovit pár kůží na lepší kožené brnění. A pak prozkoumat ty obrovské sochy, co na ně s bázní pokukuju už hodnou chvíli...

Pro: Otevřený svět a jeho zpracování, atmosféra, dílčí události, stealth, enchanting, barvy, zvuky a hudba, Zakovy hlášky, stopy, kouzlo odhalující dohled nestvůr

Proti: Závěrečný souboj a taky závěrečný vzhled Zaka, někdy nesympatické NPC, občas vyžaduje trpělivost

+18
  • PC 80
Hra s největší počtem loadů v dějinách. Při útoku na nepřítele, utrpí tento jakoukoli náhodnou škodu, od nuly po maximum. Nedá se předem vůbec odhadnout, jak úspěšný útok bude. A tak nezbývá, než si hru před útokem uložit a loadovat a loadovat. Dříve nebo později, padne sebesilnější nepřítel. Jedinou výjimkou je, pokud útočíte s nevhodnou zbraní na extrémně silného nepřítele - pak padají samé nuly.

Ve hře se dá spolehnout na zdravý rozum a funguje to. Jít přímo proti nepříteli, který je dvakrát vyšší než vy, je sebevražda. Lepší je ho pěkně obejít a zaútočit zákeřně zezadu. Pokud nepadne hned, loading a zkoušet to znovu, padne dřív či později.
Jak s oblibou říká hlavní postava: "Není to moc hezké, ale je to nutné."

Někteří nepřátelé vidí i dozadu, především různé magické bytosti, jako kostlivci.
Jak to je, můžete zjistit zakouzlením kouzla, které ukáže dohled nepřítele.
I kontaktní válečník totiž může používat základní kouzla, bez kterých je hraní mnohdy dost těžké.

Hlavní hrdina má staminu, která je zdrojem energie pro kouzla i běh. Množství staminy je omezené. Dá se sice zvýšit pomocí zkušenosti, ale té není nazbyt, a hlavně, každé zvýšení nějaké vlastnosti, zvyšuje cenu ostatních dvojnásobně.
Je potřeba říct, že ke konci hry už hráč dostává tolik zkušeností, že si může dovolit utrácet, ale je to nepříjemný pocit, vědět, že s každým vylepšením ztrácím z dohledu jiná vylepšení, která by chtěl taky.
Tedy stamina je omezená a utéct z boje je nemožné. Dá se to, jen pokud je blízko průchod do jiné mapy. Pokud silný nepřítel nepadne na první ránu, neporazíte ho, ani mu neutečete. Loadovací orgie jsou jasná volba - naštěstí hra načítá velmi rychle.

Nervy mi drásalo, když mému hrdinovi po delším běhu došla stamina a on začal vydávat vzdechy, jako by točil porno, pořípadě mi vytkl, že nemá nohy z oceli.
Mapy jsou obrovské, hlavní hrdina uběhne jen kousek než mu dojde stamina a pak se plouží krokem. Naštěstí si tvůrci uvědomili zdlouhavost svého díla a použili
zrychlování času, které jsem od půlky hry už ani nevypínal.
Po prvních několika mapách, které se procházejí hezky poctivě, nalezením správného průchodu, už naštěstí později můžete vlézt do jakéhokoli průchodu a dostanete se rychle, kam je potřeba.

Zbraň a zbroj si můžete měnit pouze u kováře (obchodníka), nebo při přechodu mezi mapami, jinak se do svého inventáře prostě nedostanete.
Ale! Vaše zbroj se bojem poškozuje a vyžaduje placené opravy. Jakmile se jednou zničí, už nejde spravit, jedině ji prodat a koupit za drahé peníze nazpátek.
Kdybych měl přístup do inventáře, věděl bych, jak moc je zbroj poškozená a sundal bych ji před zničením, nebo ji zašel opravit.
Chápu sice, jak to tvůrci mysleli - všechny vaše věci si sebou netaháte do boje, ty leží na vaší základně. Ale tohle je přece hra a neměla by jít proti hratelnosti.

Naprosto jsem také nepochopil, jak mám s kontaktním bojovníkem, kterého jsem si celou hru pěstoval, bojovat se závěrečným bossem, na kterého vůbec nedosáhne.
Nehledě ke skutečnosti, že mě boss dával na dvě rány, i kdyby bojovat šlo. Těsně před závěrečným soubojem mi hra začala navíc padat (častý problém, dodneška
neopatchovaný), takže jsem se soustředil víc na bleskové ukládání, které mě vždy dostalo o pár vteřin dál. Závěrečné titulky jsem tedy viděl.

Ve hře jsem třikrát použil cheat, všechny na posledním ostrově. Šel jsem do města, to šlo dobře, ale zpátky to už nešlo, protože jsem pobil pár stráží a hlíddky u brány byly ostražité a velmi silné. Kouzlo neviditelnost jsem neměl a nechtělo se mi to hrát celé znovu.

Do stejného města jsem se měl dostat podruhé, ale ať jsem se schoval kamkoli, vždy mě "našli". Tohle považuji od tvůrců hry za schválnost. Nehrál jsi, jak jsme chtěli (stealth), potrestáme tě tak, že ti znemožníme další hraní. A poslední cheat byl u závěrečného bosse, kdy jsem se soustředil spíš na to, aby mi hra (už asi podesáté) nespadla.

Zatím jsem o hře nenapsal nic pěkného, někdo by si mohl myslet, že se mi nelíbila, ale není tomu tak.
Krásná 3D grafika, střídání dne a noci (ačkoli na Gipathu byly velmi tmavé noci a věčně jsem nic neviděl), zvláštní atmosféra, zábavné prozkoumávání obrovského světa, podrazy a msta, každá potvora zanechává stopy, které zahlédnete řív než potvoru, takže se můžete podívat kudy chodí a připravit si útok, příběh hry, ačkoli to není žádný Planescape Torment, mě ke konci příjemně překvapil, ve hře si hráč může vytvářet a vylepšovat své zbraně, zbroj a kouzla, hráč si prostě nasbírá dostatek nějakého vzácného materiálu a pak si (za peníze) předělá své věci, takže jsou podstatně účinnější. Do věcí se dají vkládat kouzla, například do brnění dáte vlastnoručně vytvořené a vylepšené kouzlo, které vás bude léčit a posilovat, kdykoli zbroj někdo zasáhne. Nebo do zbraně dáte kouzlo, které přidá damage, nebo nepřítele oslabí.
Nad tvorbou předmětů a kouzel jsem strávil fůru času a je to věc zábavná. Kouzla se navíc dají vylepšovat pomocí run, které přidávají účinek, dosah, a podobně. K sestrojení kouzla potřebujete jen mít dostatek zkušenostních bodů.

Evil Islands je zábavná hra, obrovský kus poctivé práce. Má atmosféru, něco hráči dává. Neoznačil bych ji jako herní poklad, ale do rodinného stříbra jí mnoho nechybí.

Pro: Fantasy atmosféra, pěkná grafika, místy docela humorná, vytvářeč věcí, stopy, hrátky s dohledem, urychlování času.

Proti: Zdloooooooouhavá, hodně běhání.

+11