Ethnic Cleansing

Legrace stranou. Četl jsem Turnerovy Deníky i Lovce od Andrew MacDonalda, kterého očividně autoři zcela adorovali.
Co se příběhu týká, je až s podivem, jaký paskvil splácali právě na motivy obou jmenovaných knih. Nechci tvrdit, že knihy jsou nějaké veledílo - nejsou, jde o průměrný až podprůměrný literární zážitek, který je zajímavý právě a jen tím, jak je kontroverzní, přesto obsahuje alespoň nějakou vnitřní logiku. Ethnic Cleansing se ničím podobným neobtěžuje a v zásadě tak potvrzuje očekávání většinové společnosti, že nácek a podobná verbež je tupý vepřožrout, který touží po násilí.
A přesně v tomto duchu se to hraje. Nezáleží na kvalitě 'zážitku', nepřátel, příběhu, feelingu ze zbraní či čehokoli jiného, než právě onoho zabíjení 'rasově podřadných'.
Tato hra, podobně jako zmíněné knihy, se hrála a hraje, stahovala a stahuje jen kvůli kontroverzi, kterou vyvolává, a tím je 'hra' pasována na jakéhosi zlo-fantoma mobilizujícího nácky po celém světě. Pravdou však je, že tohle dílko nedovede zverbovat více nevinných bílých židobijců do neonacistických kruhů a inspirovat je k násilí. Jednoduše proto, že dokončit druhou úroveň se rovná nejvyšším levelům sebemrskačství v některých sektách kolem katolické církve.
A že tenhle komentář neobsahuje žádný popis gameplaye? To se zkrátka nedá hrát - žádná fyzika, AI na úrovni Space Invaders, cíle mise prakticky neexistují.

Ačkoli pravda... Když mě po stopadesáté zabil ortodoxní žid, leccos mě napadlo. Hm. Kde mám pušku? A kde mám pět kamarádů - chci své homofotky! Chci protestovat proti Prague Pride! Iane Stuarte Donaldsone, jak hluboce tě miluji a natočím o tom píseň!