Komentáře

Videohry občas vytvoří nový žánr. Někdy záměrně, jindy téměř mimoděk. Když vyšlo Dark Souls, nebylo první akční RPG s důrazem na obtížnost, atmosféru a opatrný boj, předcházely mu například Enclave nebo Die by the Sword. Přesto právě FromSoftware dokázali tyto prvky zkondenzovat do natolik silného designového blueprintu, že dnes mluvíme o celém subžánru familiárně označovaném „soulslike“.

Podobný moment, byť tedy v jiném koutě herního světa, nastal roku 2019 s příchodem nenápadného Disco Elysium. Literární RPG bez soubojů, postavené téměř výhradně na dialozích, skill checkech a psychologickém role-play, otevřelo dveře celé nové vlně her, které se snažili a snaží zachytit jeho kouzlo. Vznikly projekty jako Sovereign Syndicate nebo Rue Valley. Tituly, které se snaží přenést „disco“ formuli do vlastních světů. Nikdo ale, pokud vím, neudělal díru do světa. O žádné z těchto her se nemluvilo jako o kandidátovi na RPG roku, ani kolem nich nevznikla fanouškovská základna.

Asi mohu prohlásit, že zde máme nejambicióznějšího kandidáta, který to vzal možná až příliš doslova. Zatímco většina „klonů“ Disco Elysium se inspiruje částečně, Esoteric Ebb jde možná nejdál. Ať už záměrně, nebo přirozeně, jde o hru, která z pomyslného „blueprintu“ Disco Elysium čerpá s nebývalou otevřeností – a zároveň ho dokáže přetavit do něčeho vlastního. Nicméně mechaniky, stylizace, ale i obsahová struktura, to vše je pozorně a umě převzaté. 

Už samotný název Esoteric Ebb je malou jazykovou hádankou. Slovo -ebb- v angličtině označuje odliv. Moment, kdy se voda stahuje zpět do moře a odhaluje skryté věci na dně. Přídavné jméno -esoteric- pak znamená cosi skrytého, tajemného nebo přístupného jen zasvěceným. Dohromady tak název evokuje obraz jakéhosi „tajemného odlivu“, momentu, kdy se z podivného světa začnou vynořovat skryté významy, zapomenuté příběhy a podivné souvislosti. A právě takový je i svět samotné hry. 

Na první pohled může Esoteric Ebb působit jako klasické fantasy cRPG, jenže velmi brzy zjistíte, že jde o svět, který se odmítá brát úplně vážně a zároveň vás nutí brát vážně jeho problémy. Tvůrci zde míchají několik zdánlivě neslučitelných tónů: na jedné straně humor a absurdní situace připomínající knihy Terry Pratchett, na straně druhé politické fantasy, intriky a sociální napětí typické pro moderní stolní kampaně ve stylu Dungeons & Dragons. Výsledkem je svět, který působí jako propracovaný „custom“ DnD setting, kde se satira, magie, městská politika i osobní dramata postav přirozeně prolínají. A právě to je jedna z nejsilnějších stránek hry – pocit, že nejste jen hráčem videohry, ale účastníkem živé stolní RPG kampaně, kde každé rozhodnutí může rozvlnit další paradox na moři příčin a následků. Pán jeskyně odvádí svoji práci, a po titulcích i zhodnotí vaše konání. 

Jedním z nejzajímavějších nápadů Esoteric Ebb je přiznaná role vypravěče. Hra se totiž otevřeně stylizuje do formy tabletop RPG nebo gamebooku, kde nad vaším dobrodružstvím stojí jakýsi neviditelný „Pán jeskyně“. Ten komentuje situace, popisuje prostředí a často vás nechává házet kostkou, aby rozhodla o vašem osudu. Mechanicky je hra postavená na klasických RPG atributech jako jsou síla, odolnost nebo charisma. A stejně jako v Disco Elysium, tyto atributy ovlivňují i předměty nebo ošacení, které na svého hrdinu, Klerika, navléknete. Atributy zde nicméně nejsou jen čísla, ale spíše malé osobnosti, které komentují svět kolem vás. Síla vás může popichovat k násilí, inteligence k aroganci a moudrost někdy jen unaveně připomene, že byste možná měli jíst víc zeleniny a méně experimentovat s podezřelými magickými objekty.

Většina interakcí probíhá skrze skill checky. Někdy jde o jednoduché přesvědčení NPC, jindy o složitější situace, kdy se rozhoduje mezi několika typy schopností. Neúspěch nemusí znamenat smrt nebo špatný konec (větev příběhu, questu), ale spíše otevře novou, někdy ještě zajímavější cestu. Nemá tedy smysl zneužívat save a load, aby se kostkám podařilo hodit možné i nemožné.

Stejně jako u Disco Elysium nebo Torment: Tides of Numenera se i zde těžiště hratelnosti nachází v dialozích. Setkáte se s řadou postav, a to od podivných městských úředníků přes magické outsidery až po gobliní osazenstvo Norviku. Každý má vlastní motivace, vlastní historii a často i vlastní bizarní filozofii světa. A jak by ne, když se autor očividně vyžívá v dlouhém popisu všeho (jen záznamů a popisů událostí, historie nebo předmětů jsou vyšší stovky). Alfou a omegou jsou ovšem košaté dialogy. Ty jsou napsané, a jak jinak, když na nich hra stojí, s určitou literární kvalitou, ale dokáží unavit i nejednoho zběhlého čtenáře. Mně osobně nevadila absence dabingu (raději čtu, než bych poslouchal předčítaný text), ale tento fakt může odradit určitou část zájemců o Esoteric Ebb. I když při úspěšném přijetí hry čekám, že se dabing možná (někdy) objeví. 

Esoteric Ebb se na první pohled tváří jako lehká satira. Jenže čím déle ve světě hry zůstáváte, tím více se pod povrchem objevují vážnější témata: mocenské struktury, osobní selhání, společenské napětí nebo lidská marnivost. Právě tato kombinace humoru a melancholie dává hře zvláštní tón. Podobně jako u Disco Elysium se může stát, že se během několika minut přesunete od absurdního dialogu k momentu, který je překvapivě osobní nebo dokonce smutný.

Samotný příběh přitom začíná zdánlivě nenápadně. Probouzíte se zmatení, bez jasného kontextu a jen pomalu zjišťujete, kde vlastně jste a jaké síly v okolním městě působí. Tolstad, špinavé přístavní město plné politických ambicí, podivných sekt, podzemních chodeb a zapomenuté magie, se postupně odhaluje jako místo, kde se střetává několik mocenských frakcí i osobních příběhů jeho obyvatel. Zpočátku jde o drobné úkoly, podivná setkání a zdánlivě bezvýznamné rozhovory, jenže postupně začnete chápat, že téměř každá postava má vlastní motivace a minulost, která se může nečekaně protnout s tou vaší. Příběh tak nepůsobí jako klasická lineární výprava za velkým padouchem, ale spíše jako pomalu se rozplétající síť vztahů, intrik a malých lidských tragédií, v níž se humor často objevuje právě ve chvílích, kdy svět kolem vás ukazuje svou méně veselou stránku.

Do tohoto chaotického městského ekosystému vstupuje i vaše postava – Klerik chrámu Urth. Nejde však o tradičního hrdinu s jasným posláním a neochvějnou vírou. Naopak. Znovu zrozený Klerik v Esoteric Ebb je spíše unavený, cynický pozorovatel světa, který se snaží udržet si vlastní morální kompas v prostředí plném kompromisů a podivných ideologií. Jeho schopnosti často stojí spíše na přesvědčování, autoritě nebo znalostech než na božských zázracích, a právě díky tomu působí spíše jako vyšetřovatel, prostředník nebo neochotný diplomat než klasický fantasy kněz. V mnoha situacích se tak ocitáte mezi vírou, politikou a osobní odpovědností.

Pod humorem se navíc objevují témata víry, autority a někdy i zvláštně pokřivené maskulinity, což dává smysl, když si uvědomíme, že hlavní postavou je právě klerik, tedy někdo, kdo by měl být morální autoritou ve světě, který žádnou skutečnou autoritu neuznává. Samotný svět, tedy lokace, po kterých budete pobíhat, připomínají spíše miniaturu. Kompaktní miniaturu jako od známého miniaturisty Uko Ješity. Tvůrci se soustředili na detail – každá oblast obsahuje drobné příběhy, skryté interakce a postavy, které mají co říct. Určitě nečekejte megalomanské RPG typu Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura, ale detailní, malé table top RPG. 

Graficky se Esoteric Ebb snaží odlišovat, a má na první pohled rozeznatelný styl. Dokáže zaujmout, ale i odradit (například kresby postav jsou za mě až příliš komiksové). Izometrický pohled na kompaktní lokace připomíná detailní ilustraci ke stolní kampani než moderní videoherní produkci, a právě to hře sluší. Svět vypadá jako živá mapa, nad kterou se Pán jeskyně sklání a ukazuje prstem: „tady." Technicky hra funguje spolehlivě a za celou dobu hraní jsem nenarazil na pád ani výraznější bug, což u indie titulu tohoto rozsahu není samozřejmost. Soundtrack se chová podobně jako dobrý číšník – nevnucuje se, ale ve správný moment se připomene. Hudba je záměrně nenápadná, ambientní, a především neruší od čtení, na němž hra stojí. Na rozdíl od Disco Elysium, jehož soundtrack je téměř samostatným uměleckým dílem, zde hudba spíše dotváří atmosféru, než ji vytváří. Větší stopu zanechávají zvukové efekty jako např. hod kostkou, šustění předmětů, zvuky přístavu: drobnosti, které paradoxně ukotvují hru ve světě více než jakákoli velkolepá symfonická pasáž. 

Esoteric Ebb je v jádru spíše konverzační RPG než klasické dobrodružství: hra, kde je důležitější, co řeknete, než kolik nepřátel porazíte. Jde o zvláštně věrný „odlitek“ stolního RPG, ne jeho mechanické napodobení, ale spíše digitální zachycení atmosféry, kdy se příběh rodí z dialogu, náhody a fantazie hráče. To také podporuje znovuhratelnost, kdy jde mnoho úkolů řešit rozdílným způsobem.

Na závěr je třeba říct, že Esoteric Ebb není hra pro každého. Nenabízí velkolepé bitvy, rozsáhlé mapy ani filmovou spektakulárnost moderních RPG. Místo toho sází na text, dialogy, drobné rozhodovací momenty a pomalé rozkrývání světa. Pokud ale hráč přijme jeho tempo a přistoupí na pravidla této zvláštní „stolní kampaně“, objeví překvapivě bohatý mikrosvět plný humoru, melancholie a podivných lidských i nelidských příběhů. Je to hra, která někdy až příliš otevřeně přiznává své inspirace, ale zároveň dokáže nabídnout dost vlastních nápadů, aby nepůsobila jen jako ozvěna slavnějších titulů. V době, kdy mnoho RPG roste do gigantických rozměrů, působí Esoteric Ebb téměř starosvětsky: jako komorní literární dobrodružství, které se více než na spektákl soustředí na dialog, charakter a imaginaci hráče.

Ve výsledku tak jde o příjemné překvapení v moři průměrných indie RPG (a že jich vychází) a hra, která vsadila na tabletop pravidla DnD, kvanta textu a originální setting a tento risk jí vyšel.