Esoteric Ebb je mladší hyperaktivní brácha Disco Elysia, který se v něm zhlédl a chce být za každou cenu stejně chytrý a vtipný jako on. Ale zároveň stále ještě dospívá při sledování Adventure Time. A taky má rád Planescape Torment, Star Wars, Harryho Pottera a spoustu dalších věcí, které chce všechny naládovat do svého kočičko-pejskovského D&D dortu.
Inspirace Discem je ve hře opravdu očividná. Od dynamiky šílený protagonista/střízlivý parťák, přes herní mechaniky, zápletku postavenou na detektivním pátrání, důraz na politiku, kecání personifikovaných atributů do děsně dlouhých dialogů, variaci na thought cabinet, až po samotný vzhled dialogového okna. O Disco lze zakopnout na každém rohu, v každém dialogu, v každém hodu kostkou.
Na druhou stranu z Esoteric Ebb čiší až dětinské nadšení pro dobrodružtví všeho druhu. Příběhy i postavy částečně parodující zdrojový materiál (D&D), komičtí spíše než zlověstní záporáci, naivita a jistá roztomilost celé hry, to vše připomene právě seriál Adventure Time. Spolu s grafikou. A s tím, že v jádru všech těch šílených ADHD dobrodružství je vlastně příběh o dospívání mladého kluka, který touží po lásce, přátelích a nalezení sebe sama.
Přiznám se, že jsem obrovským fanouškem jak Disco Elysia, tak Adventure Time. Esoteric Ebb jsem dohrál, a vlastně bych si ho klidně dal hned znova. Tak proč "jen" 70 %? Z velké části za to může opravdu neúnosná ukecanost a s ní spojený špatně dávkovaný worldbuilding. Pokud se reálie nedozvídám organicky, ale skrze nekonečné encyklopedické popisky, mám problém se do toho vžít. Zvláště když je kvalita poněkud kolísavá. Zatímco ve většině dialogů jsem si připadal opravdu jako Finn the Human, u narace a vážnějších témat jsem měl pocit, že autor příliš tlačil na pilu, aby tam dostal opravdu hluboké myšlenky (a opravdu vtipné reference). Přitom pokud zrovna neopisoval u Disca, tak působí jako student politologie, který po prvním semestru seznal, že už všemu rozumí. Nicméně musím zmínit, že dekonstrukce D&D a snaha o "porealističtění" jeho mechanismů, například přesvědčení, mě dost bavila (i když je to víceméně variace na Avellonovy myšlenky v Tormentu, KotORu 2 a snad i jinde).
Je třeba zmínit i další problémy: Někdy hra reaguje na to, že jsem splnil úkoly v jiném pořadí, než bylo zamýšleno, jindy s takovou možností zřejmě nepočítala. Mnohým postavám nemůžu sdělit nově získané informace, protože to hra v dané fázi ještě nechce. Mapa questů je vyloženě otravná, kolikrát jsem musel proklikat aspoň půlku, než jsem našel ten, co jsem hledal. V mapě světa jsem se taky ztrácel. Zvlášť když v ni nejsou zaznačeny tajné (ale již objevené) chodby.
Závěrem: Doporučil bych nečekat Disco. I když se to fakt, opravdu, skutečně, reálně nabízí. Jděte si užít dobrodružství.
PS: Zajímalo by mě, proč je nebeština (celestial) ve hře polsky a pekelština (infernal) česky.
Inspirace Discem je ve hře opravdu očividná. Od dynamiky šílený protagonista/střízlivý parťák, přes herní mechaniky, zápletku postavenou na detektivním pátrání, důraz na politiku, kecání personifikovaných atributů do děsně dlouhých dialogů, variaci na thought cabinet, až po samotný vzhled dialogového okna. O Disco lze zakopnout na každém rohu, v každém dialogu, v každém hodu kostkou.
Na druhou stranu z Esoteric Ebb čiší až dětinské nadšení pro dobrodružtví všeho druhu. Příběhy i postavy částečně parodující zdrojový materiál (D&D), komičtí spíše než zlověstní záporáci, naivita a jistá roztomilost celé hry, to vše připomene právě seriál Adventure Time. Spolu s grafikou. A s tím, že v jádru všech těch šílených ADHD dobrodružství je vlastně příběh o dospívání mladého kluka, který touží po lásce, přátelích a nalezení sebe sama.
Přiznám se, že jsem obrovským fanouškem jak Disco Elysia, tak Adventure Time. Esoteric Ebb jsem dohrál, a vlastně bych si ho klidně dal hned znova. Tak proč "jen" 70 %? Z velké části za to může opravdu neúnosná ukecanost a s ní spojený špatně dávkovaný worldbuilding. Pokud se reálie nedozvídám organicky, ale skrze nekonečné encyklopedické popisky, mám problém se do toho vžít. Zvláště když je kvalita poněkud kolísavá. Zatímco ve většině dialogů jsem si připadal opravdu jako Finn the Human, u narace a vážnějších témat jsem měl pocit, že autor příliš tlačil na pilu, aby tam dostal opravdu hluboké myšlenky (a opravdu vtipné reference). Přitom pokud zrovna neopisoval u Disca, tak působí jako student politologie, který po prvním semestru seznal, že už všemu rozumí. Nicméně musím zmínit, že dekonstrukce D&D a snaha o "porealističtění" jeho mechanismů, například přesvědčení, mě dost bavila (i když je to víceméně variace na Avellonovy myšlenky v Tormentu, KotORu 2 a snad i jinde).
Je třeba zmínit i další problémy: Někdy hra reaguje na to, že jsem splnil úkoly v jiném pořadí, než bylo zamýšleno, jindy s takovou možností zřejmě nepočítala. Mnohým postavám nemůžu sdělit nově získané informace, protože to hra v dané fázi ještě nechce. Mapa questů je vyloženě otravná, kolikrát jsem musel proklikat aspoň půlku, než jsem našel ten, co jsem hledal. V mapě světa jsem se taky ztrácel. Zvlášť když v ni nejsou zaznačeny tajné (ale již objevené) chodby.
Závěrem: Doporučil bych nečekat Disco. I když se to fakt, opravdu, skutečně, reálně nabízí. Jděte si užít dobrodružství.
PS: Zajímalo by mě, proč je nebeština (celestial) ve hře polsky a pekelština (infernal) česky.
Pro: Povedený Adventure Time
Proti: Nepovedené Disco Elysium