Dlaha1
Nevěřil jsem tomu, ale frenetická střílečka MŮŽE fungovat ve VR a být boží!
Samozřejmě, pro virtuální realitu už existuje spousta stříleček. Jenže většinou mají pomalejší tempo nebo nějak zjednodušená pravidla. I střílecí pasáže v Half-Life: Alyx, etalonu VR her, jsou založené spíše na dobrém krytí a taktickém postupu. Doom byl oproti tomu vždy o zběsilém běhaní po aréně, odolávání hordám nepřátel a nedovoloval vydechnout, dokud i ten poslední Imp nepadl. Proto jsem od DOOM VFR čekal nějak zředěný zážitek.
Jenže o ředění tady nemůže být řeč. DOOM VFR je Doom ve virtuální realitě se vším všudy. Hordy nepřátel, arény, kde se nedá skoro krýt (a když už, tak jen na chvíli) a potřeba být neustále v pohybu. A zrovna ten pohyb je tu mírně problematický. Ve výchozím nastavení nabízí hra pouze přesunování pomocí teleportace a dashování na krátkou vzdálenost. Což vedlo k tomu, že jsem střílel nebo se pohyboval, ale nikdy ne zároveň. Při teleportaci se čas sice zpomalí, ale ne zcela zastaví. Většinou mi to nestačilo a než jsem našel místo, kam se teleportovat, už jsem dostával od Revenanta do kokosu. Hra se tím stávala neúměrně těžkou a frustrující. Naštěstí je možné v nastavení zapnout volný pohyb, čímž se celý zážitek okamžitě změní. Jakmile můžete běhat a zároveň střílet, přichází ten správný macho pocit z kosení démonů (pokud tedy netrpíte kinetózou, to budete co 10 minut zvracet v koutě).
Jakmile jsem si tedy vyřešil ovládání, tak hra začala být naprosto famózní zážitek. Jsou tu všichni známí nepřátelé, prostředí i hudba (Mick Gordon rulez) z Doom roku 2016. A všechny ty Mancuby, Hell Knighty, Pinkye a další kosíte skoro až zbytečně velkým arzenálem zbraní, které můžete ještě navíc upgradovat, podobně jako schopnosti své vlastní postavy. Borci z id Software se opravdu snažili hráče neošidit a do těch cca 3 hodin herní doby toho dokázali nacpat fakt hodně. Jediná škoda je, že není moc šance ocenit pohled na všechny ty potvory z vlastních očí. Vidět vedle sebe Barona, jehož hlava je tak ve výšce druhého patra, je sice impozantní, bohužel tu velikost není čas vstřebat, protože máte dost práce s tím rozstřílet ho na cucky.
Příběh hry je Béčko jako vyšité. Vůbec to ale nevadí, hra na něm nestojí a všechna ta pseudo-science je roztomilá. Mluvící a pojmenovaný hlavní hrdina je pro tuhle sérii příjemné zpestření. Pohodlně se mi to vše vstřebávalo. Čekal jsem ale lepší napojení na příběh původní hry, tady vidím nevyužitý potenciál. Krom střílení hra hodí k dobru občas i nějaký "puzzle". Jsou to ale triviality typu "jdi tam a zapoj tohle", které slouží hlavně k seznámení s ovládáním.
Kolem a kolem je DOOM VFR super zážitek na pár hodin a příjemný návrat k herní ikoně. Collectables a challenges mě možná ještě přimějí skočit do toho někdy znovu. Hlavně se ale nebudu bát dalších zběsilých stříleček pro VR. Vidím, že to jde.
(hráno na Oculus Quest 1 s Oculus link)
Samozřejmě, pro virtuální realitu už existuje spousta stříleček. Jenže většinou mají pomalejší tempo nebo nějak zjednodušená pravidla. I střílecí pasáže v Half-Life: Alyx, etalonu VR her, jsou založené spíše na dobrém krytí a taktickém postupu. Doom byl oproti tomu vždy o zběsilém běhaní po aréně, odolávání hordám nepřátel a nedovoloval vydechnout, dokud i ten poslední Imp nepadl. Proto jsem od DOOM VFR čekal nějak zředěný zážitek.
Jenže o ředění tady nemůže být řeč. DOOM VFR je Doom ve virtuální realitě se vším všudy. Hordy nepřátel, arény, kde se nedá skoro krýt (a když už, tak jen na chvíli) a potřeba být neustále v pohybu. A zrovna ten pohyb je tu mírně problematický. Ve výchozím nastavení nabízí hra pouze přesunování pomocí teleportace a dashování na krátkou vzdálenost. Což vedlo k tomu, že jsem střílel nebo se pohyboval, ale nikdy ne zároveň. Při teleportaci se čas sice zpomalí, ale ne zcela zastaví. Většinou mi to nestačilo a než jsem našel místo, kam se teleportovat, už jsem dostával od Revenanta do kokosu. Hra se tím stávala neúměrně těžkou a frustrující. Naštěstí je možné v nastavení zapnout volný pohyb, čímž se celý zážitek okamžitě změní. Jakmile můžete běhat a zároveň střílet, přichází ten správný macho pocit z kosení démonů (pokud tedy netrpíte kinetózou, to budete co 10 minut zvracet v koutě).
Jakmile jsem si tedy vyřešil ovládání, tak hra začala být naprosto famózní zážitek. Jsou tu všichni známí nepřátelé, prostředí i hudba (Mick Gordon rulez) z Doom roku 2016. A všechny ty Mancuby, Hell Knighty, Pinkye a další kosíte skoro až zbytečně velkým arzenálem zbraní, které můžete ještě navíc upgradovat, podobně jako schopnosti své vlastní postavy. Borci z id Software se opravdu snažili hráče neošidit a do těch cca 3 hodin herní doby toho dokázali nacpat fakt hodně. Jediná škoda je, že není moc šance ocenit pohled na všechny ty potvory z vlastních očí. Vidět vedle sebe Barona, jehož hlava je tak ve výšce druhého patra, je sice impozantní, bohužel tu velikost není čas vstřebat, protože máte dost práce s tím rozstřílet ho na cucky.
Příběh hry je Béčko jako vyšité. Vůbec to ale nevadí, hra na něm nestojí a všechna ta pseudo-science je roztomilá. Mluvící a pojmenovaný hlavní hrdina je pro tuhle sérii příjemné zpestření. Pohodlně se mi to vše vstřebávalo. Čekal jsem ale lepší napojení na příběh původní hry, tady vidím nevyužitý potenciál. Krom střílení hra hodí k dobru občas i nějaký "puzzle". Jsou to ale triviality typu "jdi tam a zapoj tohle", které slouží hlavně k seznámení s ovládáním.
Kolem a kolem je DOOM VFR super zážitek na pár hodin a příjemný návrat k herní ikoně. Collectables a challenges mě možná ještě přimějí skočit do toho někdy znovu. Hlavně se ale nebudu bát dalších zběsilých stříleček pro VR. Vidím, že to jde.
(hráno na Oculus Quest 1 s Oculus link)
RXQ79rudax
campbell
Pro: je to Doom, grafika, atmosféra, staří známí
Proti: při plynulém pohybu hrozí ukázková kinetóza