Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Po dohraní tejto akčnej bomby si začínam klásť otázku, "Kto je väčší drsňák?" Duke Nukem alebo Doomguy? Najnovší Doom ma presvedčil, že Duke by dostal naprdel.

Neskutočne som sa bavil (hodnotím len kampaň). Zo začiatku, kedy sa len zoznamujete so zbraňami a nepriateľmi a nemáte ešte v ruke taký cit pre zabíjanie, hra nie je moc zábavná. Akonáhle máte v rukách celý arzenál a poznáte svojich nepriateľov, hrateľnosť stúpne do nebeských (skôr pekelných) výšin. Ani pri novom Wolfensteinovi som sa tak nebavil. Doom je esencia čistej akčnej hratelnosti. A čo viac si priať?

Nakoniec reboot nepotreboval ani Romera a ani Carmacka, aby bol úspešný a zábavný.

Najviac som používal cluster brokovnicu (dvojhlavňovka sa mi zdala strašne slabá) v kombinácii s trojitým raketometom. Hrané na Ultra Violance. Potešil finálny bos (Spider Mastermind) aj keď bol veľmi jednoduchý.
+19 +20 −1
  • PC 55
Jak jsem si s chutí přečet v nějaké místní diskuzi: je to sice Doom, ale pod Bethesdou a já tam cítím takové to pičo. Není to příběhová hra, není to strašidelné, není to rychlé, není to rafinované v boji a už vůbec to nemá významný multiplayer, o kterém se bavit je podle mně u Dooma 2016 naprosto bezpředmětné, chybí tomu pořádná fyzika, balanc atd.

Hra má atmosféru asi jako fotbalový zápas Blšany - Příbram, na který přišlo léta páně 2003 celých 51 lidí. Místo toho, aby se Doom správně soustředil na jednoduchost, rychlost, joy a um (jako Quake III Arena), nebo na makabróznost a jakýs takýs příběh (jako Doom III) je nešťastně přeplácaný kokotinama jako jsou bonusové schopnosti a sekundární režimy zbraní. Toto celé běží na principech Serious Sama, 15 let staré hry, která je rvavější a dynamičtější, než Doom, s mrzkým zlomkem rozpočtu Dooma, a ve své době významnější grafikou, než se nyní Doom pyšní.

Hra sice umí být pekelně těžká jak olovnatý švestky kolem dálnice D3, což je jí ale nahovno, protože Doomu chybí finesa, pálit 5x5 raket do pěti otylých pornodémonů není výzva nýbrž nuda, jak se tvůrci popasovali s pilou nebudu raději ani rozvádět. Po většinu herní doby je sice Doom alespoň průměrný, nikde vyloženě nehoří a nějaké misičky v podzemních kobkách jsem si poměrně užil, ovšem na hru takto zvučného a zvonivého jména (osobně mám rád spíš Quake) mně to přijde dost málo.

Nakonec jsem ji ohodnotil stejně jako jiné oslavované hry, které mě spíše zklamaly, konkrétně Crysis 3 a Dishonored, které jsem sice ani nedohrál (Dooma bych říznout ještě moh), ale obě mi přišly mnohem zajímavější na vyzkoušení, jelikož jsem na Doomu ani po 16ti hodinách nenašel prakticky vůbec nic zajímavého, nestandardního, neviděného a worth-a-buy; tahle hra podle mně jednoduše postrádá jakoukoli zvláštnost či osobní kouzlo. Doom 3 byl možná tvrdě vypwnován žraloky Half-Life 2 & Far Cry, ovšem bez onoho věčného porovávání se jednalo o poměrně sympatickou strašidelnou hru s edge-cutting grafikou a pokusem o příběh, ovšem Doom 2016 je poměrně značný sešup po okraji mísy rovnou do hlubin hajzlu.

Pro: Hudba, místama též grafika, barvy; optimalizace méně posraná, než jsem čekal

Proti: Další z myriády v zásadě zmrvených věcí od známého porodního omylu jménem Bethesda, naprosto pomalé, ublemcané, dynamicky nezvládnutné atd.

+17 +27 −10
  • PC 95
Tak toto byla lahoda! Reboot Doomu v ID sotware pojali vskutku zodpovědně a přemýšleli nad tím jak by mohl vypadat moderní boom shoot! Výsledek stojí za to hrát! Na hru je slyšet chvála ode všad, ale bavilo mě to ještě o chlup více než reboot Wolfensteina. Inu, pojďme se na tuto problematiku podívat trochu podrobněji:).
Nejprve mi dovolte nostalgické okénko. Všichni boomer shooteři co pamatují éru klasického Dooma vi, že to tehdy byla naprosto přelomová věc a většinou se používá větička: Hra která definovala žánr FPS a je to samozřejmě pravda. Je to samo sebou celkem pekelný úkol rebootovat kung fu: legenda pokračuje (pokus o vtip ve stylu 90s časopisů Level a Score).

Před 10 lety však v ID software panovalo zjevně ideální podloubí pro vznik velmi solidní hry která velmi dobrým způsobem kombinuje klasickou rychlou hratelnost s řadou moderních herních prvků. Nabízí se porovnání s předchozí ID hrou Rage která je ok, ale rozhodně není tak rychlá jako Quake, či klasický Doom. Zde najdeme různé herní prvky, které se objevily třeba hlavně v Quake III: Arena. Už samotný princip naběhnu do místnosti, kde na mě vyskáče stále více nepřátel, které musím vyhustit než můžu jít dál mi připomíná třeba Serious Sam, ale tady to jde ještě o krok dál. Levely zas nepůsobí jen jako Aréna, ale vypadají i esteticky nádhérně. Úžasně je zpracovaná i gradace v rámci postupu hrou. Nové zbraně a herní principy odhalujeme postupně a i v tomto jako kdyby měl někdo skutečně cit pro to, kdy se zrovna hodí poskytnout hráči novou zbraň, nebo na něj poslat novo starého protivníka. Poslední třetina hry už na hráče vrhá neskutečné vlny nepřátel a často se člověk začne vyloženě chechtat, což je pro mě osobně přesně to, čím byl Doom a zjevně stále je přelomový. Tedy vlastně neočekávejme něco naprosto nového. Spíše skvěle vyladěné to, co už tu dávno bylo a je. Inu, za mě skvělý herní design.

Rád bych se samostatně věnoval estetice hry. Za mě je naprosto boží a hru zase posouvá o krok dál. Mnohdy jsem se zastavil a hleděl na pohledy do dáli. Vybavil jsem ůvod Alien 3 na který jsme kdysi koukali s bratránkem a on pravil: “to jsou světy”:). Různá ta blikadla, mosty, vozítka, nadzemky. Jakmile to někdo umí zpracovat s citem, tak je to boží a je to osvěžující v záplavě přeplácaných sci-fi světů (třeba série The Outer Worlds už je za mě přeplácaná a hlavně dvojku sráží dolů). Asi se sluší zde ponechat poznámku, že tohle pojetí je vlastně už též trochu retro sci-fi, ale je otázka jestli je překonané. Řekl bych, že ne. Skvělí jsou i potvoráci a peklo, které je nechutné. Vyloženě nestraší, ale jde z něho trochu mráz po zádech. Myslím si, že moje herní preference jsou zde na db známy, a tak je jasné, že preferuji sci-fi levely. Nicméně všechny levely na sebe krásně navazují a perfektně to odsýpá! Neměnil bych vůbec nic. Člověk má ze hry AAA filmový pocit přesto, že ho nezásobuje tunou filmečku a ve hře jsou všeho všudy tři postavy včetně té vaší bezejmenné. Opět skvělá práce dámy a pánové! Zejména v této oblasti obzvláště proti proti dvojce rebootnutého Wolfa Doom je o chlup dál.

Zkrátka a dobře ID se podařilo skloubit skvělou hratelnost řekně klasičtějšího žánru s moderním epickým pojetím v úžasné symbióze, která se málo kdy a málo komu podaří! Jen tak dál!

Pro: Perfektní reboot!

Proti: Nic.

+14
  • PC 85
Doom. Pod tímto slovem se mnoha hráčům, jak starým, tak novým, vybaví několik věcí. Akční, frenetické souboje, arzenál rozmanitých zbraní, nálož démonických zplozenců nebo chlapík v zeleném obleku se zlým kukučem. To je Doom. Legendární série z dílny id Software, která definovala žánr FPS her.

Hned na úvod řeknu, že k této sérii nechovám nijak zvlášť velké zalíbení. Na Doomu jsem nevyrůstal, ale vždycky mě přitahovala působivými akčními pasážemi, které jsem v žádné jiné hře neviděl. Aspoň v dětství ne. Nakonec jsem si po dlouhých několika letech z našetřených peněz koupil celou sérii, která mi společně s BFG modelem leží na jedné z polic v mé krásné, knížkami přeplněné knihovně. Po odehrání prvního a druhého Doom, Master Levels for Doom II, Doom 64 a mnoha hráči nenáviděný Doom 3, jsem se opět vydal na cestu, která mě zavedla na milovanou rudou planetu, kam se již poněkolikáté otevřel portál do horoucích pekel. Neočekával jsem, že si tuto jízdu, která mě v předchozích dílech nijak zvlášť nenadchla, užiji, ale nakonec se stal pravý opak. A to tak, že se odvážím napsat to, za co mě většina hráčů a milovníků původní hry bude pranýřovat. Doom (2016) je nejlepší hrou v sérii. 

Kdyby mi někdo před rokem 2016 řekl, že Doom může v moderním kabátku vypadat krásně, z plného hrdla bych se zasmál a dotyčnému řekl, že plácá nesmysly. Opak je ale pravdou. Hra vypadá nádherně a já jakožto nepolíbený hráč této oblíbené série musím uznat, že vypadá nejen nádherně, ale skvostně. Bohužel se za hezkým kabátkem skrývá i několik neduhů, které na hodnocení hry spíš ubírají.

I nový Doom obsahuje to, čemu se v literární vědě a kinematografii obvykle říká narativ čili příběh. Jistě, Doom nikdy nebyl o příběhu, ale o střílení nepřátelských hord. Bohužel pro tuto sérii, a především tento díl, je děj nadbytečnou věcí, kterou by hra mohla klidně postrádat. Skoro do puntíku se jedná o to samé, co jsme viděli v předchozích dílech. Na Marsu se otevře portál do Pekla, z kterého začnou vyskakovat infernální bytosti a vy jakožto neohrožený bojovník se smyslem pro akci a láskou pro palné zbraně, máte za úkol tyto potvory pozabíjet. Na rozdíl od třetího dílu, který hru vylepšil o hororovou atmosféru, se nový Doom vrací ke kořenům a přináší to, co první dva díly definovalo. Adrenalin, rychlé tempo a nadbytek akce, díky kterým se ve hře ani jednou nezastavíte. Nepřátelé jsou děsivější a brutálnější. Už se nepohybují jen čtyřmi směry, ale skáčou a chovají se nepředvídatelně, což herní zážitek okoření.

Doom (2016) rovněž přichází s pestrou nabídkou zbraní, která je pro takového nadšence a milovníka zabíjení pekelných démonů, naprosto adekvátní. Nicméně jsem měl problém si na některé zbraně zvyknout a používat je. Mnozí z vás určitě jásali blahem, když do rukou dostali legendární dvouhlavňovku, jež je s Doomguyem zpečetěna od druhého dílu. Pro mě to byl nástroj hromadného zklamání, která mě nijak neuspokojila. Ano, dává solidní poškození a některé protivníky vyřadíte docela lehce, ale nebyla praktická. Proto jsem raději využíval klasickou brokovnici, která sice nebyla tak efektivní, zato ale praktičtější. Mezi další takové zbraně bych zařadil Gauss Canon. Nejedná se o špatnou zbraň, právě naopak. Je to jedna z nejsilnějších zbraní, jež dokáže vyřídit i ty nejsilnější démony jednou ranou. Bohužel jsem se k jejímu využití dostal až ke konci hry, jelikož můj arzenál byl natolik přecpaný mnoha zbraněmi, o kterých jsem ani nevěděl, že je v inventáři mám.

Doom (2016) je kvalitní akční hrou, která neomrzí ani po několika hodinách hraní. Jedinou věcí, které hře mohu vytknout, je béčkový příběh. Avšak kvalitní děj u her typu Doom nelze očekávat, jelikož pojednávají o frenetické akci, useknutých končetinách a kalužích krve. Možná patřím k éře rozmazlených hráčů, kteří videohry oceňují na základě kvalitního příběhu a propracovaných postav, ale i tak si najdu čas a trpělivost na hry, které nabízejí pravý opak. Doom (2016) je po narativní stránce naprostým béčkem, ale z hlediska herní mechaniky a grafiky je skvostem, kterou si i odpůrce akčních titulů moc rád zahraje.

Pro: akční pasáže, rozmanitý arsenál zbraní, různé druhy nepřátel, collectibles, Doomguy, ovládání, grafika

Proti: béčkový příběh, nevýrazný soundtrack, ne všechny zbraně využijete

+12
  • PC 80
Nikdy jsem nebyl fanoušek Doomu. První dva díly jsem nikdy nehrál za první úroveň a při slavném duelu Doom 3 vs Half-Life 2 jsem byl rozhodně v teamu HL a Doom se stal tak trochu na dlouho nepřítelem, co bojuje s oblíbeným Gordonem. Což je vlastně škoda, protože nějakou dobu po HL2 jsem Doom 3 ve skutečnosti dohrál a v rámci možností si užil jeho hororovou béčkovou atmosféru.

Do nového Doomu jsem se ale nijak nehrnul, protože jsem nebyl fanda „hloupých stříleček“. Ooo jak jsem se mýlil. První náznaky, že hře křivdím, přišli s GDC videem o systému fungování AI a jak by měla dobrá AI fungovat, že její pointa není být lepší než hráč, ale umožnit hráči s cítit skvěle a jak ve hře promýšleli každý aspekt hratelnosti a soubojů, aby sloužil kýženému efektu.

A pokorně přiznávám, že vývojáři odvedli skvělou práci. Nejdřív jsem pochopil, že Doom není jen hloupá střílečka. Přítomnost mapy, vylepšování zbraní a dovedností, z toho plynoucí následné odkrývání nedostupných míst na mapě a další aspekty, mě příjemně překvapily. Podobné mechaniky prohlubující hratelnost se objevují stále častěji právě i v takových přímočarých  hrách, kde šlo dříve jen o akci a zatím mi přijde, že tím hry dost benefitují. Neřekl bych, že to má nějaký negativní efekt na plynulost. Doom je ta poslední hra, kterou by někdo mohl obvinit z neplynulosti, protože tam se vše točí okolo faktu, že boj je jeden velký vražedný balet s neustálým pohybem. Na mysl mi pak přichází třeba přerod z God of War 3 na „nový“ God of War, který má celý „hub“ s herními možnostmi nad vrstvou samotné in game hratelnosti.

Nic z toho by ale nebylo k užitku, kdyby nefungovalo samotné jádro hratelnosti a to je prostě skvělé. Pokud chcete vědět proč, rozhodně mrkněte na nějaká GDC videa od Id softu. Rozhodně to není nějaká heuréka nebo štěstí, že se trefili do nálady hráčů. Každý aspekt hry je promyšlený a došlo se k němu testováním, iterováním a vizí.

Jediné, na čem ve výsledku záleží, že u hry se člověk dokáže bavit dlouhé desítky hodin. Na druhou stranu nečekejte od toho příběhově nic za hranici béčkové trapnosti. Můžete sice neustále opakovat slavná slova Johna Carmacka, že příběh ve hrách je jako příběh v pornu, ale to je jen smutná lež a Doomu lepší příběh chybí k perfektnímu hodnocení. Oceňuji ale různé narážky na předchozí díly.

Zajímavost – hráno na Steam Controlleru s brutálně vymazleným nastavením, které se točí okolo instantně zapnutého gyroskopu pro zaměřování/rozhlížení, kde zcela absentuje touchpad pro rozhlížení. Díky neuvěřitelným možnostem jak Steam Controlleru i softvérové vrstvy Steam Inputu mohu poprvé s klidným srdcem říct, že je efektivnější hrát na controlleru, protože (minimálně s mým nastavením) tam zvládnete dělat více věcí zaráz a efektivněji (třeba hezká otočka o 180), než na klávesnici a gyro je pro singl player hru z 99% dostačující. A když navíc hrajete na velké TV na gauči (bože ať se zruší to stigma, že PC hráč sedí shrbený před monitorem), je to i 10x pohodlnější.

Pro: skvělé jádro hratelnosti; vrstvy nad samotným bojem; engine; délka

Proti: příběh

+11
  • PC 80
  • PS5 90
Rychlý a nabušený restart ikonické série. Skvěle propojení hudby a střílení démonických bytostí, až mě překvapilo s jakou lehkostí to funguje - a to i na konzoli s gamepadem místo myši a klávesnice.

Arzenál je naprosto napáradní a nové zbraně se do hry dostanu rychle, takže je čas je pořádně vyzkoušet a popřípadě upravit. Lehký systém vylepšení navíc funguje i skrz výzvy, které jsou pro dané modifikace dostupné. Stejně tak se mi líbilo zlepšovaní zdraví, zbroje a množství munice.

Prostředí na Marsu paráda, akorát v pekle mě to moc nebavilo a příšlo mi trochu nudnější.

Pro: synergie hudby a střílení

Proti: nazáživné prostřredí v pekle

+11
  • PC 85
Letos můj druhý dohraný Doom je oproti předchozímu dílu Doom3 úplně jinou hrou. Vlastně se jedná o reboot série který se okatě inspiruje u prvních dvou dílů.
Zatímco ve 3ce byla nejsilnější stránkou budování atmosféry a rozkrývání šíleného příběhu základny, zde se vracíme spíše do 90. let a příběh je znovu upozaděn před hratelností.

Není to vůbec špatně. Probudíte se totiž na základně, kde už je dávno otevřen portál do samotného pekla a krom vás již není živ žádný smrtelník. Nemá tedy smysl toho moc vymýšlet a nezbývá než se chopit zbraně.

Akce je mnohem rychlejší než ve třetím díle. Zde nehrajete za obyčejného vojáka, ale za skutečného Doom slayera, který pekelné bytosti masí pomocí pořádných zbraní. Útočná puška, která může střílet minirakety, brokovnice kterou můžete vylepšit na malý kanón, ale i raketomet, rotačák, laserové dělo.

Průběh je vždy stejný: probijete se( nebo tam jenom dojdete) k aréně, kde máte dost místa na pohyb a manévrování. Střílíte dokud nedojdou náboje a pak někoho rozkrojíte motorovkou a zase střílíte.Vykosíte velké množství nepřátel a po aréně následuje kratší přesun, při kterém si můžete trochu oddechnout. Postupem času jsou střety delší a těžší, ale vždy tak akorát. V průběhu hry vylepšujete zbraně i postavu.

Jak jsem říkal, hra má taky příběh, ale nic rozsáhlého, co by vás zatěžovalo čtením. Béčkový, ujetý. Hlavní záporák chce spojit své síly s peklem. Snad jenom ten konec mohl být trochu lepší.

Pro: Akce, zbraně, démoni

Proti: Konec hry

+8 +9 −1
  • PC 70

Pro: destrukce těl nepřátel, gameplay, gunplay, level design,

Proti: příběh, němý protagonista, málo boss fightů

-20 +1 −21