Původní britský televizní seriál o osudech postavy jménem Doktor, který je zapsaný v Guinessově knize rekordů jako nejdéle běžící sci-fi seriál na světě, se rozhodla BBC znovu oživit a uvést zpět na výsluní v roce 2005. Spolu s touto reinkarnací bylo učiněno rozhodnutí vydat na motivy seriálu i několik videoher. Po epizodické minisérii Doctor Who: The Adventure Games, která čítala celkem pět dílů, následoval další přídavek k dobrodružstvím kultovního zástupce mimozemské rasy pánů času s podtitulem The Eternity Clock.
Hlavní změnou oproti již zmíněné adventurní minisérii je změna žánru. The Eternity Clock není adventurou, nýbrž arkádovou plošinovkou. Kamera tedy dění zabírá z profilu a pohybovat se můžete pouze doleva a doprava. Co se však nezměnilo, je možnost hraní za dvě postavy – Doktora a jeho sličnou společnici, tentokrát jeho přítelkyni River Song. Jejich příběh se zde odvíjí od zjištění, že existuje jistý tajemný předmět, tzv. Eternity Clock, který je roztříštěn napříč časovými epochami. Díky své lodi, která má podobu britské modré policejní budky z 50. let minulého století, se do těchto časů musíte vydat a kousky hodinového přístroje sesbírat, aby v celém vesmíru nastala rovnováha.
Časové roviny jsou celkem čtyři (roky 1561, 1892, 2012 a 2106) a místo určení vždy stejné, Londýn. V minulosti, současnosti i budoucnosti je nutné se probojovat řadami nepřátel daného období, proskákat lokacemi a vyřešit hádanky zpřístupňující další postup. Hráč má možnost po cestě sbírat poschovávané collectibles, v tomto případě klobouky a stránky z deníku River Song.
Hra nabízí kooperativní multiplayer pro dva hráče na jedné platformě.
Ale jo, příběhově a audiovizuálně dobrý. Občas to dokázalo dobře navodit napětí, i když to bylo spíš věcmi převzatými ze seriálu (hlavně "countdown" momenty, kterým na pozadí hraje The Majestic Tale nebo I Am The Doctor - tam je to ryzí Doktořina). Co mně ale brutálně kazilo zážitek, bylo ovládání a s ním spojené bugy. Že nejde sebrat pomalu čtvrtina collectibles bych (po půlhodině zoufalého zkoušení) překousl, ale že se kvůli nim nejde dostat dál (VÝTAHY), to už hru solidně rozbíjí. Osobně mi pak navíc nesedla samotná podstata gameplaye - 3D plošinovka s pohledem z profilu a pohybem jen doprava-doleva-skok je prostě strašně divná, takový mutant, na kterého si nejde zvyknout. Taky kvůli tomu pak vzniká několik solidně frustrujících částí, které by s volností pohybu byly jinak mnohem lepší (předháněčka s kyberlidmi, plížení se kolem silentů, finále s Císařem daleků). Podávám to teda trošku moc vážně, ona to vlastně není vůbec špatná hra, dokáže být chvilkami i zábavná, má několik výborných chvilek (utíkání ze stormcage za River, části v TARDIS, atmoška Země ovládané Daleky, "tetrisové" procházení časovým koridorem) a trochu doladěnější pokračování bych si vlastně i klidně zahrál. Ale bohužel, mínusy hry tu alespoň pro mě dost ovlivňují zážitek.