Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 50
Když si vzpomenu na devadesátá léta, kdy v TV dávali každý víkend vždy dva různé Disney seriály, matně si vzpomínám i na Letohrádky. Bohužel mě tenkrát tento seriál na rozdíl od ostatních animáků moc nezaujal, takže při hraní této hry neprožívám takové nostalgické chvíle jako se Strýčkem Skrblíkem nebo Chipem a Dalem.

Oproti zmíněným hrám z Disney Afternoon Collection se TaleSpin dost odlišuje tím, že se vlastně nejedná o klasickou plošinovku, ale o létání v letadle s Balooem, sbírání pokladů a hlavně střílení či vyhýbání se nepřátelům. A obtížnost tady šla rapidně nahoru. Mnoho nepřátel se nezničí jednou trefou, často se nepřátelé a jejich projektily po obrazovce jenom hemží, takže přežití bez újmy je někdy skutečně o hubu. Moc tomu nepřidá, že při smrti při Boss fightu musím opakovat celou poslední pasáž a jako bonus jsou samotní bossové rychlejší a vydrží mnohem více zásahů. A ty tři mizerné životy, které má Baloo v základní výbavě jsou zatraceně málo. Jinými slovy, při první hře jsem používal rewind častěji než u Kačerů a Rychlé Roty dohromady.

Celkem zajímavou vlastností je pak možnost si za získané poklady nakupovat různá vylepšení. Rychlejší kanon je asi to nejdůležitější, více možností opakování se pak hodně hodí do modu Time Attack. Sběr co nejvíce pokladů je tak doslova nutností. Celkem fajn odpočinek od stresu z hraní jsou pak bonusové úrovně s Kidem.

A když zmiňuji ty herní mody, kde není možné používat featurky jako rewind, mé masochistické já se rozhodlo, že je musí zvládnout. Boss Rush bylo ještě celkem v pohodě, protože v rámci stanovené hodiny jsem měl neomezený počet pokusů. Nakonec jsem se tak naučil všechny bosse skoro na jistotu porážet. Největší problémy mi dělal Invisible man a pak samotné finále, které je fakt velký fičák. Jinak je celkem zajímavé, že dva bossové před tím finálním jsou se svou obtížností fakt na pohodu. 

Horší to bylo s modem Time Attack, u toho jsem opravdu trpěl. Musím ale říct, že když jsem se ty úrovně častým opakováním naučil, najednou jejich průchod nebyl až takový problém. Každopádně když jsem se po mnoha a mnoha opakovaných pokusech nějakým omylem dostal až k finálnímu bossovi, myslel jsem že dostanu infarkt, protože jsem ho za boha nemohl porazit. Padlo asi 10 nasyslených a nakoupených životů, ale nakonec se zadařilo a snad na poslední život jsem ten Time Attack dokončil. A tak si můžu odškrtnout další hardcore challenge.

Tato hra není pro každého. Souboje jsou náročné, ovládání těžkopádné, rewind velmi nutný. Nakonec mě to celkem i bavilo, ale už to asi nikdy nechci vidět. Jsem zvědavý, jestli se takto hecnu i u Darkwing Ducka.
+10 +11 −1
  • PC 45
Třetí hra ze série The Disney Afternoon Collection mě vůbec nelákala. Jednak mě jako dítěte Letohrátky minuly a druhak jsem se bál hry už jen při zjištění, jak ji hodnotili pár dnů přede mnou uživatelé zde na databázi. Jelikož jsem se ale rozhodl dohrát všechny hry z kolekce, i do této jsem se nakonec pustil.

A ano, můžeme říct, že z těch tří je tato nejhorší. Nejslabší a nejhorší. Má totiž mechaniky, za které bych někomu vytahal koule do průvanu. Jestli jsem si totiž u předchozích her povzdechoval nad tím, jak se někdo musel natrápit nad tím, když hru hrál někde na televizi při zapnuté konzoli hezky pěkně na vostro se třemi životy, tak tady je ta obtížnost prakticky smrtící.

Nebudu Vám nic lhát, ale bez funkce Rewind, kterou má právě tato kolekce konvertovaná na PC bych tu hru v životě nedal. A to ani kdyby mi za ní sousedka nabízela nejlepší sex pod sluncem. Tohle prostě nejde. Nervy mám jenom jedny a i s funkcí rewind jsem chvíli měl co dělat, abych vztekem hru nevypnul a nešel se vykřičet někam do lesa.

Ve hře hrajete za Balúa. S ním létáte v jeho vzducholodi napříč úrovněmi a snažíte se sestřelit všechno, co na Vás letí. A že toho je mnohdy požehnaně. Také Vás ale trápí fakt, že jste v neustálém pohybu, protože mapa se postupně posouvá a nelze ji nijak zastavit. No a k tomu všemu se musíte často a včas vyhnout stěnám, horám, domům, které projet nelze, a které Vás můžou kdykoliv také zastavit - a tudíž hru ukončit.

Těch proměnných, které je zde třeba sledovat, je opravdu nepřeberné množství. Ve výsledku jste se pak modlili, aby jste před koncem každé úrovně, kterých bylo ani ne k desítce, potkali nějakého smysluplného bosse, protože pokud jste tam potkali nějakýho sračkometa, co pálil všemi možnými zbraněmi a vy měli co dělat, abyste jeho útokům vůbec uhnuli, je hodně těžký se dostat vůbec k jakékoliv střele, která by mi jeden života alespoň ubrala.

No...jestli tohle někdo hrál na konzoli a dohrál to, zaslouží si obrovský respekt. Pravda, že postupem času jsem přišel na to, že tu je třeba pracovat se stále stejnými pohyby na úkor množství děje, kterého se na obrazovce děje, ale stačí jeden pohyb vedle a vy se můžete jít ledatak klouzat někam na zamrzlej rybník. A nepočítejte s tím, že Vám nákup nějakého lepšího útoku nebo obrany nějak výrazněji pomůže. Ani nepomůže...
+13
  • PC 50
K podobným titulům se píše komentář vždy nejhůře, protože s TaleSpin to vypadalo všelijak, ale nakonec dle mě končí v obyčejném průměru. Jde o klasický shoot 'em up, což je žánr ke kterému Letohrátky tak samozřejmě vedou. Bohužel, ač vypadá tvorba podobného titulu jednoduše, musí být mnoho prvků opravdu dobře nastaveno. S Disney v názvu by hra mohla být jednodušší, ale v devadesátkách to bývalo přesně naopak. To by samo o sobě nevadilo, velká část shoot 'em upů je dost obtížná, ale musí být fér a dobře se ovládat. Zde je obtížnost jak na houpačce, některé úrovně jsem prošel na první druhý pokus bez větších problémů, některé bossfighty jsou vyloženě pro srandu. Naopak některé úseky jsou vyloženě pekelné a byl jsem hodně rád za možnost přetočení.

Taková Ikaruga také nechá hráče umírat na každém kroku, ale po každé je jasné kde a jakou chybu udělal. TaleSpin je v tomhle bohužel příliš nevyrovnaný a ani ovládání nepomáhá. Vše má drobné zpoždění, letadélko nereaguje nejlépe, střelba je navíc dost omezená. Po prvních pokusech a vylepšení motoru jsem většinou raději uhýbal, nepřátel a střel není až tolik a je to bezpečnější. Také se více vyplatí sbírat předměty kvůli penězům na vylepšení, než sestřelovat kde co. Tlačítko pro změnu směru letu letadélko hezky otočí hlavou dolů, což je fajn, ale současný pohyb celého obrazu opět dost komplikuje ovládání. Vzhledem k tomu jak skvěle jsou ovladatelné další hry z kolekce je to zarážející. Vše bych byl ochoten připsat nezkušenosti autorů, ale stejná firma vytvořila již dříve sérii 1942... Asi zde pracoval jiný tým, ale zkušenosti si vyměnit přece jen mohli. TaleSpin nejsou úplně špatná záležitost, ale je tolik lepších her stejného žánru, že není moc důvod je hrát. Přesto nejsou úplně nezábavné a při dostatku snahy se dá většina úseků slušně projít
+19
  • PC 40
Jediné co zvedá mé hodnocení je značka. Značka seriálu který jsem jako malý sledoval o víkendech a těšil se na každý další díl.

Jedná se bohužel o naprosto generický shmup kde se prostředí mění náhodně podle přijmutých zakázek. Jednou letíte na baseballové hřiště, jednou někam do pralesa. Nic co by dávalo nějaký smysl.

Ovládání je naprosto otřesné, můžete totiž jedním tlačítkem střílet a druhým měnit směr letadla, které přitom pak letí vzhůru nohama, ano, podobně vtipně jako to bylo v kresleném seriálu. Ale tím končí veškerá sranda, protože můžete střílet nejen ve směru letu, ale i nahoru a dolů, to podle toho jakým směrem letíte. Navíc musíte pro střelbu dolů vystřelit a zároveň současně držet joystick směrem dolů. Což se při špatném načasování promítne jen do střelby dopředu a vašem vlastním klesání.
Katastrofa to je ve chvíli kdy se zrovna snažíte vyhnout se letícím projektilům nepřátel. Bohužel tento způsob střílení je důležitý pro likvidaci některých bossů. Škoda, víc vás totiž potrápí špatné ovládání než hledání způsobu jak se bossovi dostat na slabé místo.
O tom že nesmíte střílet pořád, bych se snad ani nezmiňoval, protože je zde jistá prodleva před další možnou dávkou vašich výstřelů. Takže ve chvíli kdy vaše střely minou soupeře který se na vás vysokou rychlostí řítí, jste naprosto bezbranní. Nezbývá tedy než se pokusit o úhybný manévr a příště střílet na jistotu na cíl který je až těsně před vámi.

Hra obsahuje v každé úrovni skryté dveře které vás dostanou do minihry s vaším malým parťákem létajícím na "bumerangu". Nejde ale o nic jiného než nudné sbírání balónků v úrovni kdesi v oblacích která se neustále řítí dopředu. Máte spíše starost nezůstat někde pozadu a nepřijít tak o život než o to kolik jste toho zvládli nasbírat.

Za mě určitě nejslabší hra na NES využívající licenci Disney a jeho animovaných seriálů.

Pro: licence Disney, oblíbené postavy oblíbeného seriálu

Proti: ovládání, nudné úrovně, souboje s bossy

+12