Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 50
Věděli jste, že tuhle hru vytvořil Hideo Kojima? Kdybyste to náhodou zapomněli, hra vám to naštěstí hned na začátku asi 8x připomene, stejně jako před každou misí v MGS:V.

S tím, že se mi DS nebude líbit, jsem tak nějak počítal, ale když se teď všichni míní posrat z oznámení dvojky, řekl jsem si, že bych to alespoň mohl zkusit. I když nemám rád Kojimu, tak mám rád walking simulátory a dobré příběhy, a cenovka "zadarmo" mi taky dost imponovala. Podle očekávání jsem hru asi po 10 hodinách nechal být,  jednak protože ještě pořád ani neskončil tutoriál, a jednak protože tenhle typ walking simulátoru fakt není pro mě - ze dvou dalších důvodů.

První: Herní design (mimochodem, věděli jste, že hru designoval Hideo Kojima?). I moje babička už ví, že Death Stranding je o doručování a chození. S tím jsem počítal, vlastně mě to docela bavilo, když odhlédnu od absolutní nepoužitelnosti motorek nebo aut, chození po svých bylo celkem fajn. Všechno ostatní je čirá katastrofa. Souboje a plížení jsou jedno horší než druhé. Herní menu, uživatelské rozhraní, terminál pro příjem zakázek. Všechno je tak příšerně překombinované, zaplevelené grafickým bordelem, všude tolik neužitečných informací a neintuitivních meny. Přijmout zakázku k doručení z bodu A do bodu B si vyžádá asi 6 obrazovek a několik minut přípravy. Při odevzdání zakázky to zabere celé 3 obrazovky, aby hra ohodnotila způsob, jakým jste SEŠLI KOPEC. O nekonečném tutoriálu už jsem mluvil, i po deseti hodinách na vás každou chvíli vybafne blok textu, zastaví vám hru a představí vám další zbytečně složitou featuru, kterou nespíš nikdy nepoužijete. Pokud jde o znovu-vymýšlení kola, Japonci pravidelně směle excelují. Hrál jsem FF, Bayonettu, Nier, MGS:V... ale Death Stranding s přehledem kraluje na prvním místě v naprosto nejhorším UI, který jsem kdy viděl.

Druhý: Příběh (mimochodem, věděli jste, že příběh napsal Hideo Kojima?). Marketingová kampaň DS byla naprosto geniální. Stylem, jakým se Death Stranding prezentoval, způsobil, že o něm mluvili všichni a všude. Trailery a úniky vyvolávaly tolik otázek, že si naprosto všichni chtěli hru zahrát, jen aby konečně zjistili, co to všechno mělo znamenat. A pak hra vyšla a všechna tajemství a záhadami opředená atmosféra hry šli hned během prvních pár hodin totálně do prdele. Jakákoliv otázka, kterou jste snad mohli mít, vám bude naprosto vyčerpávajícím způsobem vysvětlema a pak ještě pro jistotu 2x připomenuta. Měsíce lidi přemýšleli o tom, proč s sebou Norman Reedus nosí dítě v zavařovačce, jen proto, abyste hned na začátku absolvovali přednáškovou cutscénu, kde vás (ne přímo vás, ale Sama - což je ještě horší, protože to ani nedává smysl) poučí o tom, jak BB funguje, co dělá, kde se vzalo, proč to dělá, co s ním, když zlobí a jaký je pravidelný servisní interval pro výměnu oleje. Kdyby vám to nestačilo, přijde vám ještě mail a stránka do databáze.  A takhle je to víceméně se vším. Ze hry se krok po kroku vytrácí tajemné mystično, až vám nezůstane nic, než s prominutím směšný a trapný "make America great again"  příběh, který je v podstatě o chození od domu k domu a připojování lidí k internetu. Navíc se po vás chce přejí celý kontinent, ale stačí doslova přelézt jeden kopec a jednu řeku a jste už kdesi v Indianě. 

Mimochodem, věděli jste, že nejméně oblíbeným školním předmětem Hidea Kojimy ve škole byl zeměpis? Asi.

Kdyby se Death Stranding nesnažil hrát si na nějakou kosmicky geniální a po hratelnostní stránce revoluční, doslova žánr tvořící hru, byl by to celkem fajn doručovací walking simulátor, ze kterého bych ani neměl potřebu dělat si srandu. Takhle ale... no, prostě Kojima a celá jeho videoherní tvorba asi nadále zůstává mimo moje omezené homo sapiens chápání.

Pro: Grafika, hudba, "hra" mezi cutscénami

Proti: UI, vyprávění, tutoriál, ovládání, vozidla, souboje, backtracking, strand type game bullshit

+23 +25 −2
  • PS5 90
Hry Hidea Kojimy mě vždycky zajímaly a fascinovaly, ale nikdy jsem neměl pocit, že by to bylo něco, co by mě bavilo. Metal Gear Solid jsem pár hodin zkusil, ale neovládalo se mi to dobře, VR demo P.T. bylo zas dost specifická věc, spíš zážitek než hra, zkrátka od jeho her jsem se vždycky držel dál, ač jsem si byl vědom, že zřejmě jde o unikátní kusy, nikdy jsem si k nim nenašel cestu. Stejně tak, jsem se dlouho vyhýbal tomu, zahrát si Death Stranding. Až letošní herní výzva v kombinaci se slevou v jednom z českých kamenných obchodů mě přemluvila k tomu to konečně zkusit.

A hodnotit to, co jsem za tu dlouhou herní dobu zažil, nebude o nic snazší než se vyznat ve všech dějových zvratech Kojimy. Jedna z prvních věcí co sem si uvědomil po dohrání hry byla - vážně sem teď strávil téměř 50 hodin ve walking simulatoru? Považuju se za dost netrpělivýho člověka, takže před rozehráním Death Stranding bych nevěřil, že je něco takovýho vůbec možný. Tady byl ale především jeden silnej hnací motor a to příběh. Kterej je celou dobu mystriozní, napínavej (těžkej nevyspoilerovat, proto jsou všechny recenze tak tajemný a občas i nicneříkající), že to prostě žene člověka od zásilky k zásilce.

Navíc s tím, jak jde příběh dál se mění i dynamika toho samotnýho donášení zásilek a způsobů jak sebe a náklad dopravit z bodu A do bodu B, než to začne být stereotypní, hra přidá nové mechaniky, takže z těch cca 50 hodin, co jsem ve hře strávil, si pamatuju že jen asi ve dvou hodinách byla určitá pasáž, kdy jsem si říkal "mohlo by to odsejpat trochu ryhleji". Což mi přijde v poměru s tou herní dobou vlastně skvělý.

Grafika, hudba, výprava, herecký výkony to se dá vlastně hodnotit dohromady, protože to mi všechno přijde postavený ještě nad tou veškerou hratelností - a odnést si z toho člověk může co chce. Cutscény působí prostě světově, je to jako sledovat film, ano, jsou často dlouhé, a pokud člověk nemá rád hodně pasivního vyprávění v rámci her, tak se tady bude nudit poměrně dlouho, ale mít nacastovanej takovejhle tým herců a nevytřískat z toho v rámci motion capture co nejvíc, a nechat ty herce hrát, by byla velká škoda. Hudba je atmosférická, skvěle dotváří krásná panoramata, která tam po cestě hráč sleduje a některý ty výhledy jsou fakt epický. Už chápu i ty Kojimovy rozhovory, že nemá cenu 1ku1 tvořit film podle hry. Pokud už člověk ten příběh jednou zažil, nebude to mít takový efekt v hrané podobě, takže jedině dobře, že chce v tom světě vyprávět v rámci filmu něco jiného.

Ani se mi to moc nechce hodnotit jako ostatní hry, je to fakt zážitek, něco jedinečnýho, co rozhodně není pro každýho, ale ti, co se do hry ponoří si odnesou velkej zážitek.

Na konec dodám ještě k příběhu závěr, resp. to zakončení příběhu roztáhlý přes 4 kapitoly mi chvílemi už přišlo trošku natažený, a vlastně to tak ani působit nemuselo, kdybych v rámci těch několika zakončení nemusel sledovat 3x ty úplně stejný credits, jen jinak graficky podaný. Když jsem těch posledních 5 hodin hrál naráz, působilo to fakt zvlátšně, koukat se pořád dokola na jména všech, co na hře pracovali a nemuselo to asi působit až tak nataženě, kdyby tam ty závěrečný titulky nechali jen jedny :D


Jsem rád, že jsem konečně okusil Hideovu tvorbu, až díky tomu zvažuju, jestli nedát ještě jednu šanci i Metal Gearu :)

Pro: grafické zpracování, hudba, herecké výkony, příběh, originalita

Proti: asi největší výtka je ve spoileru, můžu ji napsat jen těm, co už hru dohráli, pro ostatní - není to nic zásadního :D

+14
  • PS5 55
Death Stranding je výjimečná hra. Natolik výjimečná, že to je první hra, ke který napíšu komentář.  

(v komentu jsou i spoilery, byl jsem línej je zaškrtávat, tak případně číst asi až po dohrání)  

Premisa s doručováním zásilek ve mně příliš nadšení nevyvolala, asi proto mi hra ležela pět let ve skříni. Ale co se nestalo? Byla ohlášena dvojka a já si řekl, že bych si teda už mohl zahrát tu jedničku, abych pak dalším dílem mohl plynule pokračovat. To se ale nestane, protože až do konce života se budu vyhejbat všemu, co vyprodukuje Kodžima.

Z části je ta hra vážně dobrá. Chápu sice lidi, co jí po pár hodinách vypli, protože to byl pro ně jenom nudnej walking simulator, ale ono se to rozjede, člověk bude celkem mobilní, doručování začne odsýpat a odměny za každou doručenou zásilku budou poměrně hodnotný. Dokonce jsem si po čase začal plánovat trasy a přestal jsem dělat rovnou přímku z bodu A do bodu B, jak jsem zvyklej ze všech ostatních her. Když jsem na větrných pahorcích hor potkal kotvu, kterou tam nechal jiný hráč a díky níž jsem se mohl bezpečně dostat ze svahu, jelikož já už kotvu neměl, sakra, to byl vážně příjemný pocit. A celkově pokud jde o samotné doručování, boj s přírodou, i s těma blbýma VV, jo, tohle všechno je celkem v pohodě a dokonce snad i zábavný. Ještě tak osm hodin před koncem hry jsem si říkal, že to ohodnotím tak 80-85%, pokud se nestane nic zásadního. Jenomže ono se samozřejmě stalo.

Především je třeba říct, že těch posledních osm hodin bylo to, čemu se ve všech ostatních hrách říká "závěr" a trvá tak hodinu. Když mi asi potřetí jeden z těch hologramových jantarů, co máte kolem sebe, řekl, že tohle už je vážně poslední úkol, ať na to klidně vsadím svoje boty Bridges druhé úrovně, měl jsem co dělat, abych nestrčil jazyk do zásuvky. Takže pokud někdo tvrdí, že závěr je trochu natahovanej, je to jako kdyby říkal, že výlet Titanicem byla neuspokojivá dovolená. Ne, konec není natahovanej, je k...a nekonečnej, otravnej a frustrující.

Ke konci hry, kdy se už dostanete úplně na západ, se vám hra totálně vytlemí do ksichtu a s chabým vysvětlením (proč to nejde skrz Fragile) vám řekne, že si máte sbalit žebřík, kotvu a granát z vašich h...n a mazat zase zpátky na východ. Naštěstí to je jenom přes celou mapu, že jo? Tohle přece sebevědomý hry nedělají. Takhle trapně a uboze natahovat herní dobu sebevědomý hry nemají za potřebí. Ale co, cestou určo narazím na auto a budu tam hned, ne?

Tak to se z toho deliria rychle proberte. Po čase totiž zjistíte, že nejrychlejší způsob přesunu je pěšky, jelikož cokoli mobilního je absolutně nepoužitelný. "Auto mi sjíždí ze svahu, ale to je přeci normální", říkám si pro sebe."Proč mi to auto ale nesjíždí dolů ale do strany?". Protože jakmile sednete do něčeho pojízdnýho, přestanou fungovat veškerý fyzikální zákony a ani náhodou neřídíte nákladní automobil Bridges s dlouhým dojezdem, jak vám hra tvrdí, ale obdélník na kolečkách, jehož cílem je nejbližší roklina nebo vrchol nějaký hory, ze který by se mohl snést elegantněji než druhoválečná Štuka.

Což je vlastně příhodný, druhou světovou tu zažijete taky. A pokud se někdo na akčnější pasáže těšil, tak po jejich absolvování s pokorným úsměvem na rtech vezme za vděk, když bude moct zas nějakýmu troubovi spěšně doručit pizzu. Ne, střelba a pocit z ní je tragickej a než se z těhle flashbacků dostanete, musíte, a to je třeba zdůraznit, velmi charismatickýho a herecky neskutečně nadaného Madse zabít třikrát. Netřeba dodávat, že pokud chcípnete při třetím kole, jdete zpátky úplně od začátku, protože v průběhu nelze ukládat. Kodžima a jeho tým posílají lajk...

Je mi líto, vy ten lajk ale bohužel neuvidíte. Je totiž schovanej na čtvrtý obrazovce, kterou musíte proklikat při otevření terminálu. Jakmile totiž chcete přijmout zakázku, je třeba se prohrabat několika obrazovkama než budete vůbec moci vyrazit. Chceš tuhle zakázku? Dobře, kam si ji dáš, na záda? Ok, co na cestu nějaký vybavení, nechceš? Ne? Tak ale auto si vezmeš doufám? Nene, tady to neodklikáváš, tady ten křížek musíš držet. Ale když už jsi zase zpátky u vybavení, nechceš teda jednu tu kotvu?...a pořád a pořád dokola. Naštěstí v době vývoje Kodžima nenavštívil Česko a naší národní chloubu českou poštu, jinak by ve hře poslední obrazovka před začátkem zakázky byla nabídka výherních losů, který si můžete vzít na cestu.

Ty by se totiž hodily. Pokaždý, když narazíte na VV, hra vám to dá jasně najevo patnáctivteřinovou animací, samozřejmě nepřeskočitelnou. A když ve hře narazíte na VV třeba padesátkrát...to by bylo, aby aspoň jeden ten los nebyl výherní. Jinak v situacích, kdy je třeba se plížit a pomalým postupem se vymotat z teritoria VV, se běžně hra rozhodne, že je ideální moment na to, aby vám, omlouvám se za svůj slovník, zam...la čtvrtku obrazovky s doporučením, jak zacházet s krevními vaky. Chceš se toho banneru, kterej si četl už asi šestkrát, zbavit a vidět zase celou obrazovku? Tak to máš samozřejmě smůlu, banner se totiž identifikuje jako volnomyšlenkář a zmizí si až se bude jemu chtít.

Jako volnomyšlenkář se jistě identifikuje i Higgs, chábr, se kterým budete mít tu čest. Několikrát. A mám tím na mysli ve finálním fightu. Několikrát. Vyhrát závěrečný fight, porazit bosse a odejít do západu slunce je totiž přežitek dob dávno minulých. Tady budete final fight mít jednou, když ho vyhrajete, dostane možnost s tím stejným lemplem bojovat i podruhý a pokud i tady uspějete a symbolicky se mu vymočíte na masku, přijde Horst Fuchs a řekne svoje legendární "a to ještě není všechno", protože v pěstním souboji musíte chábříka porazit ještě potřetí. Higgs je zkrátka něco jako chronický zánět močového měchýře. Pořád se vrací.

A na závěr to nejlepší. To, co jsem nikdy a nikde ještě neviděl a vsadím Samovo vznášedlo první úrovně na to, že už neuvidím. Teda očekávám, že to bude i ve dvojce, ale tu hrát nebudu, jelikož mě jednička naučila mít se rád. Jak jsem zmiňoval, konec je nekonečný a neuvěřitelně se vleče. Když Vám potom na pláži ta blonďatá buchta vysvětluje, kvůli čemu jste ztratil padesát hodin života, po třech větách skončí, aby na obrazovce mohlo neskutečně pomalu probliknout pět jmen, kteří se podíleli na hře a ona pak zase mohla pokračovat. Takhle asi pětkrát. Načež následují titulky. Musím to říkat? Jako vážně? Ale tak dobře, když si to žádáte. KURVA NEPŘESKOČITELNÝ ! Ale máte štěstí, jelikož jste evidentně výše zmíněnému Horstovi stihli zavolat do pěti minut, jako bonus dostanete i po titulkách další kapitolku, ve který musíte dítě odnést do spalovny. "Cajk, ta snad není daleko, to bude hned", říkám si naivně. Nene, kamaráde, ty jsi evidentně nevěnoval téhle hře sto jednotek své pozornosti. Hned to nebude, jelikož nemáš k dispozici mapu. K čemu taky, že jo? Vždyť už jsi v tý spalovně byl....Jo, byl, PŘED PADESÁTI HODINAMA...a ten lajk si strč pod chránič první úrovně. Hra pokračuje, ve filmečku vysvětlí nějaký věci a následují...to byste neuhodli...TITULKY. PODRUHÝ. Tý žloutence se sice nepovedla definice novýho žánru, v což doufal, ale povedla se mu nová definice totálního vý..bu. Dvakrát závěrečný titulky. Přeskočitelný. Haha, nachytal jsem vás, jasně, že se nedají přeskočit ani ty druhý. Když mi pak hra i po nich nabídla pokračovat ve hře a čekat na inauguraci prezidenta v 15.kapitole, která tam fakt je, ačkoli na netu jsem viděl, že to má jen 14.kapitol, hru jsem vypnul, pro zmírnění bolesti si narval pár bambusových třísek pod nehty a šel psát tenhle koment. Můj první. Takže přeci jen asi nějaký přelom. Kodžima donutil jednoho asociálního a neradno se projevujícího gamera se veřejně vyjádřit a za to samozřejmě...posílám lajk, kriple.

Pro: prostředí a pohyb v něm

Proti: výše zmíněné, je to dlouhý seznam

+9 +10 −1