Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Counter Terrorist Special Forces: Fire for Effect

56

Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 55
Tuto hru jsem původně koupil pro někoho jiného než pro sebe, ale nakonec skončila u mě a já si tedy mohl nečekaně naplno užívat role člena speciálních protiteroristických jednotek, který dává svým protivníkům vydatně zabrat. Hra je navíc TPS, takže šanci chytnout mě rozhodně měla a po pár misích opravdu chytla. Nepostrádá totiž velmi solidní akci, která mě naštěstí nepřestávala jen tak bavit. Jedinou, ale bohužel klíčovou nevýhodou, byl fakt, že ačkoliv procházíte klasickými checkpointy, nejsou vám totiž téměř vůbec nic platné. Proč? U normální hry, kde není možnost quicksavingů, vás tyto checkpointy v případě neúspěchu vrátí do onoho předem daného místa, kde se hra předtím automaticky uložila a z tohoto místa je pak možné ji nahrát. Jinak tomu nebylo ani tady, ovšem s jedním velmi podstatným rozdílem. Pokud se totiž hráč rozhodne např. v polovině mise hru přerušit a s pocitem dobré pařby ji natěšený přeložit do dalšího dne, má smůlu, jelikož projití checkpointem neznamená možnost jeho nahrání a následné pokračování ve hře. Tady totiž takovou funkci checkpoint neplní, takže zbývá možnost jediná, zato suverénně nejdebilnější a tou je začít příště misi hezky od začátku. S touto variantou jsem se již velmi nerad seznámil u 1. dílu Hitmana, ale nevím jak vy, mně se tento způsob zdá ve vztahu k hráči nepřátelský a značně stresující, jelikož se stoupající a často nevyváženou obtížností, kterou tato hra má, vyprchává příjemný pocit z předchozího hraní a v těžších scénách, kterými jste naněkolikáté užuž zdárně prošli, se stal další nečekaný neúspěch, přinejmenším na kopanec mezi půlky těm, kteří tak originální způsob vymysleli.

Já jsem přesto zatnul zuby a 9 misí z celkových 27 jsem zdárně prošel a hru si poměrně užil, ale jelikož právě v této misi nastal v obtížnosti zvrat k horšímu, pak už jsem na to nervy opravdu neměl. Nic proti obtížnosti, vždyť je to hra, ale aby mě někdo nutil projet misi za každou cenu celou, jinak na mě udělá dlouhý nos, to mohou zkusit někde jinde.

Pro: velmi dobrá akce, slušná grafika, zbraně

Proti: nevyvážená obtížnost, (ne)funkce checkpointů

+17+17 / 0
  • PC 55
Jelikož jsem hru Special Forces: Nemesis Strike už nějaký ten čas vídal v jednom obchodním centru, podíval jsem se na DH, abych o ní vypátral více informací. Při zjištění, že se jedná o akci z pohledu třetí osoby, navíc se sekundárním herním žánrem stealth, mi to nedalo a hru jsem zakoupil.

Od začátku na mě SCNS dělal dobrý dojem, a to i přesto, že jsem ho musel kvůli nefunkční češtině, jenž jsem si stáhl, přeinstalovat. První dvě mise byly tréninkové a já si v nich vyzkoušel všechny zbraně a vlastnosti Raptora i Stealth Owla, s nimiž jsem posléze střídavě plnil i zbývající mise, kterých je celkem šestadvacet. Počáteční nadšení ale po desáté misi začalo upadat a začínal se dostavovat stereotyp.

Stealth Owl může používat brýle s nočním, termálním nebo sonarovým viděním a dokonce se může stát i neviditelným. To vše ale jen po omezenou dobu, dokud mu nedojde energie, kterou si však posléze může znovu dobít. Parašutistické mise se Stealth Owlem, které sice nejsou moc stealth, protože při nich zabijete asi padesátku nepřátel, patřily zezačátku k mým nejoblíbenějším, ale jelikož je jich více než čtvrtina z celkového počtu a navíc se jejich obtížnost nehorázně zvyšuje, zařadil jsem tři poslední na opačný konec žebříčku oblíbenosti.

Raptor také používá energii, a to na dobíjení své elektrické neprůstřelné vesty, jejíž odolnost se zmenšuje, když je zasažen. Plníte s ním spoustu misí se vznášedlem, ale klidně bych uvítal další, výměnou za již zmíněné tři poslední parašutistické mise, které jsem dohromady hrál snad stokrát, než se mi je podařilo konečně splnit.

Ve hře se projede ve vznášedle, džípu, sněžném skútru nebo člunu a setkáte se i se spoustou vrtulníků a jedním pro radar neviditelným letadlem. Zbraní je něco kolem čtyřiceti, přičemž nejvíce se mi asi líbily zvláštní elektrické granáty, jenž pohybují kovovými předměty.

Jak už uvádí uživatelé přede mnou, obtížnost je nevyvážená, protože se občas najde mise, která je lehčí, než mise počáteční a splníte ji napoprvé (třeba poslední mise je snad úplně nejlehčí a její splnění mi trvalo asi minutu), což je asi hlavní důvod, proč mi bude stačit jedno dohrání.

Pro: neviditelnost Stealth Owla, první čtyři parašutistické mise, mise se vznášedlem, sněžný skútr, elektrické granáty

Proti: poslední tři parašutistické mise, nevyvážená obtížnost, stereotyp

+11+11 / 0
  • PC 80
Na úvod:
CT Special Forces: Fire For Effect je klasickou TPS akciou, v ktorej ako neohrozený hrdina musíte čeliť hordám krvilačný teroristov, ktorí chcú len 1 vec - vašu smrť.

Príbeh:
Príbehová linka je taktiež klasická, dalo by sa povedať, že až "klišoidná".
V centre diania stojí protiteroristická organizácia, ktorá si kladie za cieľ chrániť svet pred teroristickou hrozbou - to sú tí dobrí, a na opačnom póle stojí teroristiská organizácia Nemesis, ktorá ako to už býva zvykom chce zničiť svet.
Nič, čo by ste ešte nepočuli/nevideli, no pre účely hry funguje a to je hlavné.

Hlavní hrdinovia:
Ako už bolo naznačené v popise hore, hráte striedavo za 2 postavy.

Prvou je "Raptor", nezastaviteľný akčný hrdina, ktorý všetky problémy rieši olovom, prípadne niečím silne explozívnym. Ak si to stále neviete predstaviť, dajte si dohromady všetkých Schwarzeneggrov, Stallonov, Lundgrenov, Van Dammov a neviem koho ešte a máte celkom jasnú predstavu.

Druhým hrdinom je "Stealth Owl" (v preklade niečo ako Tichá sova"), ktorý disponuje špeciálnym oblekom, vďaka ktorému sa môže zneviditeľniť a využívať nočné, termálne alebo sonarové videnie.

Hrateľnosť:
Rozdiely v hrateľnosti v závislosti od postavy nie sú nejak priepastné, no je dobré trochu zmeniť štýl hrania podľa toho, za koho práve hráte.

Misie s Raptorom sú viac akčné, ide Vám po krku viac nepriateľov a celkovo je to tak trochu výbušnejšie.
S Owlom je to podobné, môžete vcelku dobre využiť schopnosti jeho obleku (druhý Crysis ale nečakajte) no nakoniec aj tak všetko skončí prestrelkou ako sa patrí. Trocha ma počas hrania iritovalo, že keď na mňa nepriatelia útočili a pred ich očami som sa zneviditeľnil, stále po mne pálili ako keby sa nechumelilo. Ale to je len taký detail.
Takmer všetky misie s Owlom začínate zoskokom z lietadla, čo je riešené podobne ako v MDK, dovolil by som si povedať, že aj o trochu zábavnejšie.

V hre si nejaký čas užijete aj s dopravnými prostriedkami ako je džíp, snežný skúter alebo ozbrojené vznášadlo (s tým som sa vyblbol do sýtosti).

Celkový dobrý pocit z hry trochu kazí systém ukladania prostredníctvom checkpointov, ktoré nie sú celkom optimálne rozmiestnené a mohlo by ich byť viac. Na druhej strane, ja ako polovičný konzolista som s tým nejaké strašné problémy nemal, až na pár výnimok.

Ďalšia vec, ktorá kazí celkový dojem, je nevyrovnaná obtiažnosť. Niektoré miesta prejdete aj so zaviazanými očami, pri iných bude mať chuť rozmlátiť prvú vec, ktorá Vám príde pod ruku.

Technické spracovanie:
Nebudem tvrdiť, že vo svojej dobe to bola grafická špička, to rozhodne nie, ale ako taký priemer by sa to označiť dalo, a keď už nič, aspoň sa to celkom svižne hýbe takmer na čomkoľvek.

Zhrnutie:
Special Forces bola hra, o ktorej som pred zakúpením nevedel absolútne nič. Možno práve preto ma tak chytila a zaujala, dokonca aj po opakovanom hraní.
Síce sa nájdu výhrady ako priemernejšie (ak ste hráči nenároční na grafiku ako ja, tak to vôbec neberte do úvahy), nedoriešený save systém alebo vyššia obtiažnosť, ale na druhej strane Vám to hra vykompenzuje adrenalínovou hrateľnosťou, ktorej nechýba tempo a celkovo to tak pekne odsýpa.

Pro: výrazní hl. hrdinovia, spád, zábavné prestrelky

Proti: nedoriešený save systém, kolísajúca obtiažnosť, pre niekoho možno grafika

+6+6 / 0