Tuto hru jsem původně koupil pro někoho jiného než pro sebe, ale nakonec skončila u mě a já si tedy mohl nečekaně naplno užívat role člena speciálních protiteroristických jednotek, který dává svým protivníkům vydatně zabrat. Hra je navíc TPS, takže šanci chytnout mě rozhodně měla a po pár misích opravdu chytla. Nepostrádá totiž velmi solidní akci, která mě naštěstí nepřestávala jen tak bavit. Jedinou, ale bohužel klíčovou nevýhodou, byl fakt, že ačkoliv procházíte klasickými checkpointy, nejsou vám totiž téměř vůbec nic platné. Proč? U normální hry, kde není možnost quicksavingů, vás tyto checkpointy v případě neúspěchu vrátí do onoho předem daného místa, kde se hra předtím automaticky uložila a z tohoto místa je pak možné ji nahrát. Jinak tomu nebylo ani tady, ovšem s jedním velmi podstatným rozdílem. Pokud se totiž hráč rozhodne např. v polovině mise hru přerušit a s pocitem dobré pařby ji natěšený přeložit do dalšího dne, má smůlu, jelikož projití checkpointem neznamená možnost jeho nahrání a následné pokračování ve hře. Tady totiž takovou funkci checkpoint neplní, takže zbývá možnost jediná, zato suverénně nejdebilnější a tou je začít příště misi hezky od začátku. S touto variantou jsem se již velmi nerad seznámil u 1. dílu Hitmana, ale nevím jak vy, mně se tento způsob zdá ve vztahu k hráči nepřátelský a značně stresující, jelikož se stoupající a často nevyváženou obtížností, kterou tato hra má, vyprchává příjemný pocit z předchozího hraní a v těžších scénách, kterými jste naněkolikáté užuž zdárně prošli, se stal další nečekaný neúspěch, přinejmenším na kopanec mezi půlky těm, kteří tak originální způsob vymysleli.

Já jsem přesto zatnul zuby a 9 misí z celkových 27 jsem zdárně prošel a hru si poměrně užil, ale jelikož právě v této misi nastal v obtížnosti zvrat k horšímu, pak už jsem na to nervy opravdu neměl. Nic proti obtížnosti, vždyť je to hra, ale aby mě někdo nutil projet misi za každou cenu celou, jinak na mě udělá dlouhý nos, to mohou zkusit někde jinde.