Codename: Panzers - Phase Two

Přestože jsem CP Phase One odehrál hned jak to šlo a hru jsem si nadmíru užil, trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se k druhému dílu nazvanému Phase Two dostal. Bylo to vlastně až v době, kdy vyšel společně s prvním dílem v nějaké společné edici za pár v regálu v Tesku.

No a co vlastně říct k druhému dílu? Snad jen to, že se jedná v podstatě o úplně stejnou hru jako Phase One s tím, že je zasazena do severní Afriky a vylepšuje snad všechny aspekty, ve kterých už Phase One vynikala. Tak například Osa už nejsou jenom Němci, ale připojili se k nim Italové, jejichž jednotky jsou sice slabší, ale zároveň o dost levnější. Jednotky už nelevelují na maximální úroveň čtyři hvězdy, nově je můžete vycvičit až na deset hvězd. Ve Phase One obsahovala přibližně každá třetí mise skrytý úkol, za který jste dostali body prestiže navíc. Tady obsahuje každá mise minimálně dva až čtyři skryté úkoly, přitom na některé z nich jsem přišel až po letech, jsou opravdu sofistikovaněji ukryty. Tanky a vozidla navíc nyní mohou zhasínat světla, což sice v noci a v písečné bouři snižuje viditelnost, zároveň však také vzdálenost, na kterou jsou Vaše jednotky viděny nepřítelem. Mise v kampani se nyní odemykají v profilu hráče, takže si můžete kdykoli zopakovat konkrétní misi třeba s jinými jednotkami a nemusíte kvůli tomu rozehrávat celou novou kampaň. A takových drobných vylepšení je ve hře spoustu.

Pokud se Vám líbí pouštní prostředí severní Afriky víc než střední / východní Evropy, bude Vás Phase Two bavit víc. Je to totiž větší, robustnější a bohatší hra než jednička.

Mezi negativa pak musím zařadit třetí "bonusovou" kampaň, kde je vidět, že se autoři zaměřili hlavně na dvě strany (Osu a Spojence) a třetí kampaň je opravdu jen takový bonusový bonbonek. Odemkne se Vám až po odehrání prvních dvou kampaní a hrajete v ní za jugoslávské partyzány. Třetí kampaň neobsahuje tanky ani žádná vozidla a vystačit si tak musíte pouze s pěchotou. Což jako nápad na okořenění zní skvěle, ale jednak se její potenciál na ploše čtyř víceméně eskortních misí plně nerozvine a jednak nemáte vůbec k dispozici obrazovku náboru nových jednotek. Čímž ztrácí smysl i snaha plnit skryté úkoly a získávat za ně prestiž, když si za ní stejně nemáte co koupit. V podstatě jen běžíte z jedné strany mapy na druhou, buď někoho honíte nebo před někým utíkáte a cestou osvobozujete a nabírate další skupinky partyzánů. Navíc i příběhové je třetí kampaň dost odfláklá a příběh vyzní tak nějak neukončeně do ztracena.

Třetí kampaň mě tak hodně zklamala, jako i fakt, že ve hře oproti prvnímu dílu chybí Sověti. Hra sice nově obsahuje Italy a Jugoslávce a přítomnost Sovětů na území severní Afriky by samozřejmě nedávala vůbec smysl, přesto mi ve hře dost chyběli.