Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Choice of Robots

18.12.2014
19.12.2014
08.01.2015
79
7 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Hráč se ujme role nadaného výrobce robotů a sleduje jeho život po 30 let, od vystudování školy až po den, kdy roboti nadobro změní svět. Může se jednat o muže nebo ženu a na výběr je i jedincova sexualita.

Choice of Robots je sci-fi román o 300 000 slovech, který napsal Kevin Gold. Vaše rozhodnutí určují, kudy půjde příběh dál. Záleží jen na vás, jestli vaši roboti budou poslušní, nemotorní, elegantní, empatičtí či nemilosrdní. Stejně tak můžete být na sklonku života šťastně ženatý nebo obklopený pouze svými výtvory. Může dojít k velkému robotímu povstání nebo mu můžete zabránit. Jak se rozhodnete?


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Poprvé jsem Choice of Robots hrála minulý rok. Protože tohle je hra, která nabízí tolik možností, bylo mi hned jasné, že se k ní někdy vrátím. S letošní herní výzvou, a kategorií zaměřenou přímo na roboty, jsem se k tomu konečně dokopala.

Kudy se příběh bude ubírat je celkem jasné, robot a člověk, robot vs. člověk, člověk vs. člověk a tak dále. Bohužel tu nesmí chybět ani klasické USA vs. Čína ačkoliv to je už trochu outdated a spíš by se tam hodilo KLDR , toto se nacpe snad všude. Když budu ignorovat válečnou část zápletky, která se neodvratně ve hře nachomýtne, tak otázky singularity a obecně robotiky mě dost bavily.

Mé dva herní zážitky se velmi lišily a ve statistikách se mi k mému údivu shodl jen věk mé postavy. Poprvé jsem šla romantickou (robophilskou)cestou, přičemž můj výtvor nerozeznatelný od člověka se stal mým milencem, válku jsem úspěšně ignorovala a zemřela jako slavný boháč. Napodruhé jsem sestavila knock-off R2D2, nechala se nazývat matkou (nebudu lhát, tahle volba byla ovlivněna tím, že jsem nedávno na netflixu viděla I Am Mother) a nakonec jsem se, stále v duchu Star Wars, stala velitelkou rebelie. Pořád je tu spousta cestiček, po kterých se budu moct v budoucnosti vydat, a už teď je mi jasné, že si za pár měsíců dám hru znovu. Už jen proto, že jsem ze 72 achievementů získala pouze 13.
+19
  • PC 80
Pokud jste z telltaleovek zvyklý na mnoho možností, ale pouhou iluzi volby, nebo alespoň z vizuálních novel na pár příběhových větví, asi vás Choice of Robots překvapí svým širokým rozvětvením a obrovských počtem možností.

Sám jsem donedávna bral textové adventury spíš jako takové lacinější vizuální novely, ale tohle mě přesvědčilo, že právě absencí vizuálu lze nabídnout až neuvěřitelnou příběhovou interaktivitu, která by ve vizuálních novelách nikdy nebyla možná, protože pouhý text je na vývoji nejlevnější a můžete si s ním tak dovolit mnohem více.

Po prvním dohrání jsem byl nadšen. Vydal jsem se po "love route" s robotem, a konec mě krásně dojal. A to byl jen jeden z mnoha. Při dalších průchodech však už nadšení začalo pomalu opadat. I když bylo spoustu nového zajímavého textu a voleb, něco se mi přestávalo pozdávat.

A to, jak podivně lehce se mi daří vše splnit. Došel jsem k tomu, že je to spíš takový příběhový sandbox. Cokoli chcete, to se vám podaří, neexistují zde skoro žádné překážky (snad jen v tom, že se v jednom průchodu nemůžete soustředit na vše, ale jen na určitou část robotiky).

Chcete si vytvořit robotí sektu? Stačí kliknout na tlačítko a bum, v dalším odstavci máte informace, jak krásnou sektu se vám podařilo vytvořit. Chcete létající auto? Bum, máte ho. A obdobně je to u všeho, cokoli chcete, toho dosáhnete, ať je to třeba ovládnutí světa, nebo nesmrtelnost.

Neříkám, že je to kvůli tomu špatné, jen že je zde pořád prostor pro zlepšení. Osobně mi v té interakci chyběla nějaká výzva, donutit hráče přemýšlet nad tím, které možnosti volit, aby dosáhl toho, co chce, trošku mu to ztížit, házet klacky pod nohy, aby odměna po úspěchu byla o to větší. Ale místo toho je výběr docela očividný a cestu k úspěchu tak přímo vydlážděna.

I s ohledem na to, jsem pořád rád, že jsem vyzkoušel (tímto děkuji uživateli Josef za doporučení do herní výzvy, bez toho bych se k tomu nejspíš nedostal), a kdo má rád sci-fi knihy (jako třeba Asimova) tomu mohu doporučit také.

EDIT: Tak jsem četl nějaké jiné komentáře a prý je možné (a stává se), že se vám vůbec nic nepovede :D Takže ten 4-6 odstavec brát trochu z nadhledem, možná tomu tak úplně není, ale nechávám to tam, protože v mých průchodech tomu tak bylo, a přesně takový pocit jsem z toho tedy měl.
+16
  • Android 40
Se svým hodnocením půjdu proti proudu. Pravda je, že jsem od díky čistě textové hry, která má na Steamu nezvykle velké množství hodnocení a kladných komentářů (tj. probila si cestu do mainstreamu) očekával hodně. Teoreticky je tedy i možné, že se tohle přílišné očekávání do mého hodnocení promítá. Další věc je, že textové hry hraju již nějaký pátek a po dokončení desítek z nich mám na ně již svá kritéria. Od Choice of Games jsem dohrál Study in Steampunk a Creatures such as we, takže mám i určité srování v rámci jednoho herního studia.

Začnu přednostmi. Choice of Robots skutečně dostálo svému názvu, protože množství voleb jednotlivých příběhových linií je opravdu veliké a po dohrání zcela jistě víte, že se můžete vrátit na začátek a zkusit jinou trasu. Máte pocit jakobyste hráli sandboxový simulátor života a pokud vás hra chytne, je to pro vás dobrá zpráva. Dalším plusem je pro mne příběhový oblouk, který se klene desítky let nad vaším životem od vašich studijních let až po vaše stáří. Toto celkem zafungovalo, protože na konci jsem skutečně cítil jistou míru dojetí nad životem, který jsem se svým robotem Arielem a robotkou Galateou prožil.

Bohužel, a zde se dostávám již k hlavní výtce, je literární kvalita textu poměrně slabá. Nejde to úplně zevšeobecnit, protože autor má své dobré chvilky, ale většinu času mne Choice of Robots prostě nebavilo číst (což je u textové hry trošku problém). Souvisí s tím i design voleb, které hlavně zpočátku působí strašně rigidně. Namísto čtenáře příběhu jsem měl pocit, že jsem zaměstnancem montážní linky. Zatímco ve Study in Steampunk má příběh od začátku spád a u jednotlivých voleb cítíte tíhu skutečných rozhodnutí, v Choice of Robots klikáte. To neznamená, jak jsem již napsal výše, že by volby neměly vliv na košatost příběhu, ale podporují velmi málo plynulou návaznost dramatických přechodů mezi jednotlivými úseky k nějakému psychologicky nebo narativně detailně propracovanému cíli (hra nemá solidnější vývoj a drobí se). Velmi často se to redukuje na rvaní bodů do jednotlivých statistik robota a to ještě s nejistým výsledkem. Samotné prokreslení světa není nijak zvlášť originální (působí jak fanfikce plná nerdovských narážek), konflikt s Čínou plytký a postavy jsou obyčejné, takže mezi nimi nedochází k rafinovanějším psychologickým konfliktům. Samotná genialita hlavní postavy a vytvoření superrobota se pak bere příliš samosebou. Zkrátka, hru jsem dohrál jen z povinosti a se sebezapřením a byť to konec trochu napravil, motivace zkoušet další linie je u mne téměř nulová. Doufám, že nějaká z příštích her od Choice of Games, které mám v plánu (Slammed!, Rent-a-vice či The Road to Canterbury), mne chytne více.

Pro: rozvětvenost příběhu, znovuhratelnost

Proti: literární kvalita textu

+14
  • Android 85
Už delší dobu jsem měl chuť vyzkoušet po dlouhé době nějakou textovou adventuru. Moc jsem jich ne(do)hrál, maximálně tak trilogii Fuckstory. Této hře rozhodně víc sluší označení "interaktivní fikce" (má výraz interactive fiction český ekvivalent?).

K tomuto titulu jsem se dostal vyloženě náhodou, navíc jsem hledal něco pro android (až v polovině hraní jsem zjistil, že je hra dostupná i na Steamu). Byl jsem zvědavý, kam mě příběh zanese, budu-li se snažit hrát tak, abych (resp. Fingon Calvin, na počest robopsycholožky Susan Calvin) nezanedbával ani roboty, ani mezilidské vztahy. Podařilo se:

během třiceti let se mi podařilo kromě postavení robota (robotky Ariel) i získat a udržět si přítelkyni, oženit se s ní, zachránit ji před vládou USA, zplodit s ní dceru a dožít se jejích narozenin. Sice se mi nepodařilo zabránit sino-americké válce, ale před tím jsem získal dost kontaktů na důležitých místech k tomu, abych ve vězení bručel jen několik měsíců. Na robotické frontě jsem postavil robota, který dosáhl v rámci empatických schopností singularity, založil robotí startup, dodal technologii pro lékařské účely. Pak jsem postavil druhou robotku - společnici (Galatea), ta se do mně zamilovala, což vyvrcholilo žhavou M-F-R scénou v nočním parku (robotka sex navrhla, manželka byla pro). Můj příběh pak vyvrcholil - pominu-li to, že u mně byl diagnostikován nádor v mozku, který mohl být odoperován jen díky mým robotům - tím, že první robotka Ariel sestrojila dceru, kterou pomenovala Dusa ('robot means forced labor. Dusa is a word from old church Slavonic, meaning soul')

Musím podotknout, že hra resp. psaní je místy poněkud naivní, přesto jsem se dočkal vtipných scének, emocionálních momentů i míst, kde jsem si musel svou volbu opravdu promyslet.

Trochu mě mrzelo, že hra neumožňuje uložení více pozic a učiněná rozhodnutí jsou nevratná, nicméně přístup co sis nadrobil, to si taky sněž má v tomto případě něco do sebe...

Po dokončení se mě hra zeptala, jestli bych ji doporučil ostatním. Doporučil, pokud vám nedělá problémy číst (anglicky).

Herní výzva 2019: Čapkův odkaz
+12