Phoenix
Cardhalia vznikla jako freeware pocta klasickým dungeonům, nejvíce mi v průběhu hraní připomínala Lands of Lore: The Throne of Chaos.
Jedním z největších kladů je délka hry. Zhruba třicet (počítáte-li i některé miniaturní jeskyně) rozsáhlých map jsem pokořil za tři dny dost tuhé pařby (celý víkend + pondělí po práci). Prostředí je velmi rozmanité, po počátečních lesích projde parta vesnici, rozličná podzemí, pevnost, trpasličí město spolu s několikapatrovými doly, další obří lesy a velmi zdařilou kryptu, aby dorazila až na samý konec hry, Černou skálu. Tomu také odpovídá pestrá škála nepřátel, je jich rozhodně přes třicet (téměř ke každému typu existuje více variant) plus pár bossů.
V dungeonech se samozřejmě nacházejí klasicky zamčené dveře, plošinky, teleporty, pasti, propadliště, otočné plošinky, páky a tlačítka. Tady mě tvůrci hodně potěšili, protože možných umístění tlačítek je snad deset (jednou se dokonce nacházejí dvě na jedné stěně, to je opravdu unikát). Systém kouzlení funguje obdobně jako v již zmiňovaném Lands of Lore: The Throne of Chaos, téměř každé ze 24ti kouzel je možné najít vícekrát a pokaždé tak vzroste jeho síla (a s tím i množství many, nutné k jeho seslání). Třetina kouzel je buď ochranných, nebo způsobují dodatečné zranění při fyzickém útoku, zbytek je klasický mix léčení a útočných kouzel plus pár kousků typu Paralýza, Neviditelnost, Rychlost. Nekouzlil jsem ovšem zdaleka tak často, jak bývá podle mého v klasických dungeonech zvykem (viz dále).
Z obrázků to tak nemusí působit, ale hra je také na dungeon slušně ukecaná, není problém každou chvíli narazit na knihu, která popisuje určitou historickou událost či magický předměty a strávit jejím čtením hezkých pár minut. Lze také hovořit s NPC, případně v několika obchodech nakupovat zbraně, brnění, lektvary, kouzla a podobně. Zbraní a brnění jsou desítky, výjimkou nejsou kouzelné či naopak prokleté kousky (nejlepší zbraň například vyžaduje současné používání speciální helmy, jinak svého nositele slušně zraňuje).
Na začátku hry si s hlavním hrdinou nahážete celkem tři statistiky (Síla, Moudrost, Obratnost) a poté pomocí speciálního svitku přivoláte další tři členy party, kteří již mají tyto vlastnosti pevně dány. Každá postava má v závislosti na vybavení určitou hodnotu Útoku a Obrany, postupně získává zkušenosti (bojem, plněním questů a odemykáním zámků pomocí paklíčů) a při přechodu na další úroveň investuje jeden bod do tří různých schopností (Boj - zvyšuje Útok a počet životů, Magie - zvyšuje sílu kouzel a množství many, Zlodějství - zvyšuje Obranu a schopnost páčení zámků).
Ve vývoji postav leží podle mého jediný kámen úrazu celé hry. Většinu zkušeností totiž dostávají za samotný boj, postava, která zasadí poslední úder, dostane více zkušeností než ostatní postavy. Jelikož jsem postavy specializoval vždy v jedné schopnosti (dva válečníci, kouzelnice, zloděj), tak dvě nebojové postavy na konci hry zaostávaly za válečníky o více než dvě úrovně (neboť v boji klasickým útokem trefily velké houby). Zloděj hrál roli statisty, který občas vypáčí životně důležitý zámek (bez zloděje se hraje opravdu velmi špatně), kouzelnice místo útočných kouzel sesílala nejčastěji Rychlost, protože boje s některými nepřáteli (speciálně kamenní golemové v dolech) se táhnou a táhnou. Ne že by byly tahové, ale válečníci bez kouzla Rychlosti útočí v závislosti na používané zbrani zhruba 4x pomaleji než nepřátelé, s kouzlem Rychlost stále 2x pomaleji než nepřátelé, navíc mají i na vysokých úrovních nepříjemnou schopnost při útoku často minout.
Na svébytné grafické zpracování jsem si sice nějakou dobu zvykal, nicméně jde o práci jednoho člověka, zatímco v běžných komerčních projektech dělají na grafice desítky lidí. Hudba je velmi podařená a příjemná, dialogy svižně a vtipně napsané.
Přes výše zmiňované výhrady stran vývoje postav je Cardhalia počin, který nemá na poli freeware produktů obdoby a který se propracovaností a zejména zábavou může směle měřit s produkty komerčními.
Jedním z největších kladů je délka hry. Zhruba třicet (počítáte-li i některé miniaturní jeskyně) rozsáhlých map jsem pokořil za tři dny dost tuhé pařby (celý víkend + pondělí po práci). Prostředí je velmi rozmanité, po počátečních lesích projde parta vesnici, rozličná podzemí, pevnost, trpasličí město spolu s několikapatrovými doly, další obří lesy a velmi zdařilou kryptu, aby dorazila až na samý konec hry, Černou skálu. Tomu také odpovídá pestrá škála nepřátel, je jich rozhodně přes třicet (téměř ke každému typu existuje více variant) plus pár bossů.
V dungeonech se samozřejmě nacházejí klasicky zamčené dveře, plošinky, teleporty, pasti, propadliště, otočné plošinky, páky a tlačítka. Tady mě tvůrci hodně potěšili, protože možných umístění tlačítek je snad deset (jednou se dokonce nacházejí dvě na jedné stěně, to je opravdu unikát). Systém kouzlení funguje obdobně jako v již zmiňovaném Lands of Lore: The Throne of Chaos, téměř každé ze 24ti kouzel je možné najít vícekrát a pokaždé tak vzroste jeho síla (a s tím i množství many, nutné k jeho seslání). Třetina kouzel je buď ochranných, nebo způsobují dodatečné zranění při fyzickém útoku, zbytek je klasický mix léčení a útočných kouzel plus pár kousků typu Paralýza, Neviditelnost, Rychlost. Nekouzlil jsem ovšem zdaleka tak často, jak bývá podle mého v klasických dungeonech zvykem (viz dále).
Z obrázků to tak nemusí působit, ale hra je také na dungeon slušně ukecaná, není problém každou chvíli narazit na knihu, která popisuje určitou historickou událost či magický předměty a strávit jejím čtením hezkých pár minut. Lze také hovořit s NPC, případně v několika obchodech nakupovat zbraně, brnění, lektvary, kouzla a podobně. Zbraní a brnění jsou desítky, výjimkou nejsou kouzelné či naopak prokleté kousky (nejlepší zbraň například vyžaduje současné používání speciální helmy, jinak svého nositele slušně zraňuje).
Na začátku hry si s hlavním hrdinou nahážete celkem tři statistiky (Síla, Moudrost, Obratnost) a poté pomocí speciálního svitku přivoláte další tři členy party, kteří již mají tyto vlastnosti pevně dány. Každá postava má v závislosti na vybavení určitou hodnotu Útoku a Obrany, postupně získává zkušenosti (bojem, plněním questů a odemykáním zámků pomocí paklíčů) a při přechodu na další úroveň investuje jeden bod do tří různých schopností (Boj - zvyšuje Útok a počet životů, Magie - zvyšuje sílu kouzel a množství many, Zlodějství - zvyšuje Obranu a schopnost páčení zámků).
Ve vývoji postav leží podle mého jediný kámen úrazu celé hry. Většinu zkušeností totiž dostávají za samotný boj, postava, která zasadí poslední úder, dostane více zkušeností než ostatní postavy. Jelikož jsem postavy specializoval vždy v jedné schopnosti (dva válečníci, kouzelnice, zloděj), tak dvě nebojové postavy na konci hry zaostávaly za válečníky o více než dvě úrovně (neboť v boji klasickým útokem trefily velké houby). Zloděj hrál roli statisty, který občas vypáčí životně důležitý zámek (bez zloděje se hraje opravdu velmi špatně), kouzelnice místo útočných kouzel sesílala nejčastěji Rychlost, protože boje s některými nepřáteli (speciálně kamenní golemové v dolech) se táhnou a táhnou. Ne že by byly tahové, ale válečníci bez kouzla Rychlosti útočí v závislosti na používané zbrani zhruba 4x pomaleji než nepřátelé, s kouzlem Rychlost stále 2x pomaleji než nepřátelé, navíc mají i na vysokých úrovních nepříjemnou schopnost při útoku často minout.
Na svébytné grafické zpracování jsem si sice nějakou dobu zvykal, nicméně jde o práci jednoho člověka, zatímco v běžných komerčních projektech dělají na grafice desítky lidí. Hudba je velmi podařená a příjemná, dialogy svižně a vtipně napsané.
Přes výše zmiňované výhrady stran vývoje postav je Cardhalia počin, který nemá na poli freeware produktů obdoby a který se propracovaností a zejména zábavou může směle měřit s produkty komerčními.
Isair
hanak_v_exilu
Han22
FrankHorigan
Rapier
Ringo
Pro: délka, rozmanitost prostředí, propracovanost
Proti: nevyváženost postav, místy zdlouhavé boje