Bloomtown: A Different Story

Pokud milujete sérii Persona a k tomu ještě malebnou estetiku ve stylu Stardew Valley, mohl by vás dost zajímat Bloomtown . Spojuje totiž prvky klasického JRPG s atmosférou letních prázdnin v poklidném městečku. 

Hlavní hrdinka Emily se svým mladším bratrem Chesterem je nucena strávit léto u svého přísného dědečka. Co zpočátku vypadá jako obyčejné prázdniny, se brzy zvrtne v boj o osud celého města. Emily ve snu podepíše smlouvu s Luciferem, který jí slíbí schopnosti potřebné k poražení tří démonů ohrožujících svět (ehm, Velvet Room vibes?). Tito démoni posednou lidi s nevyřešenými psychickými problémy a nutí je páchat zlo. Vaším úkolem je proniknout do jejich myslí, probojovat se dungeonem a doslova jim démona vymlátit z hlavy. Jak už asi tušíte, i zde můžete chytat a fúzovat démony, což silně evokuje mechaniky z Persony – ať už v soubojích, nebo celkové stylizaci.

Za sebe musím ocenit snahu tvůrců vytvořit vlastní "Personu", ale jejich ambice byly možná až příliš velké, což má za následek, že některé prvky působí nedotaženě. Největší sílu hry ale vidím v příběhu a atmosféře. Celou dobu máte pocit, že opravdu prožíváte léto u dědy, poznáváte místní obyvatele, budujete přátelství a užíváte si prázdninové radovánky. Social linky tu fungují podobně jako v Personě – trávením času s postavami získáváte bonusy do soubojů a odemykáte nové interakce. Nechybí ani mluvící zvířecí sidekick, který je naštěstí sympatický a není na přes držku jako Morgana. Všechny postavy mají svůj vývoj, jsou dobře napsané a tvoří skvělou partu, se kterou se těžko loučí. Můj osobní favorit byl Chester , protože tvůrcům se podařilo nevytvořit ani jednu otravnou dětskou postavu. Potěší i rozličné vedlejší úkoly se zajímavými příběhy a spousta aktivit jako rybaření, práce nebo zahradničení. 

Problém nastává v RPG složce. Funguje podobně jako v Personě, ale chybí zde časový limit na dungeony, což hra nijak nezdůrazňuje. Já osobně byl nejdřív dost ve stresu, než jsem si vygooglil, že že dungeon můžu ignorovat klidně i dvacet herních dnů. Soubojový systém je tahový a vizuálně stylový, ale nevyvážený. Obtížnost je zbytečně přehnaná, nepřátelé spamují buffy a protahují souboje, což ve spojení s podivně omezenou mechanikou útoků způsobuje frustraci (Na nepřátelé vzadu můžete jen střelnými zbranemi s omezenou municí). Mechanika chytání démonů je navíc nešikovně zpracovaná a nepůsobí plynule. Hra se tak ocitá mezi dvěma světy – pro JRPG veterány bude příliš casual, ale pro casual hráče zase moc náročná. Dungeony se navíc uměle natahují povinnými fetch questy, což jen přidává na únavnosti. 

I přes tyto nedostatky to není špatné. Celkem mi hra zabrala asi 12 hodin a unavený jsem se cítil až ke konci. Největší zábavu jsem měl mimo dungeony, ale první dva byly ještě docela v pohodě. Grafika je nádherná, soundtrack příjemný a celkově má hra obrovské srdce. Doufám, že tvůrci do budoucna lépe vybalancují souboje a vyjasní cílovou skupinu. 

Pokud máte rádi Personu a tento typ estetiky, určitě si Bloomtown dejte do wishlistu. Je to příjemná indie jednohubka s milým příběhem a skvělými postavami. 

PS: Hra nemá dabing.