Blair Witch Volume 1: Rustin Parr

Tahle série je neobvyklá. První díl je vlastně schovaným pokračováním Nocturne, ty další 2 díly jsou ze stejného roku, dělal to někdo jiný a vlastně s tímhle nemají nic společného, krom ústředního tématu.

Je ale otázka, jestli tvůrci ten fakt, že jde o spinoff nebo datadisk k Nocturne, až tak moc schovávali, protože hra se spouští přes soubor "nocturne.exe".

U Nocturne jsem se trápil celkem nedávno a stěžoval jsem si, že je to moc dlouhá hra. V Nocturne jsou vlastně 4 velké příběhy, zde je pátý. Vystřídá se hlavní postava, z té se stane postava vedlejší, ale jinak je to stejné. Ale mnohem kratší.

Teda rozdíl je, v Nocturne nebylo nic vidět. Tady je třeba úžasné městečko Burkittsville, a to vidět je. Pobyt v něm jsem si maximálně užíval. Jsem z těch, kteří jsou schopni strávit v motelovém pokoji třeba deset minut. Zapnu a vypnu světlo. Pustím rádio, poslouchám. Zajdu do koupelny, vykoupu se (buďte trpěliví, jde to!) a zkrátka užívám si to prostředí a klid.

Příběhově a náladou je to mnohem dál. Bavilo mě si číst jednotlivé kousky příběhu dohromady. Skvělý dabing. Hrozné ksichty.

No a pak se jde do lesa...a to je hrůza. Ke konci hry už jsem si skoro zvykl, ale celý les jsem se vždycky těšil zpátky do městečka. Jenomže jako na potvoru je část v lese vždycky o fous delší, než byste chtěli. Přitom v celém lese jsou všehovšudy tři místa, kde se něco děje. Celá půlka je úplně zbytečná a pořád jen běháte. Je to hnusný, nepříjemný, blbě vidět, takže rozhodně se zamotáte a jsou to jen kulisy.

Zajímavé je, že jsou tu dva druhy obtížnosti, jak ohledně puzzlů, tak ohledně bojů. Sebevědomě jsem si vzal puzzle na hard, jenomže se zlou jsem se potázal. Vzhledem k zabugovanosti hry je mnohem taktičtější dát normal, protože při hard jsou jednotlivé akce daleko nesmlouvavější, a tím pádem mnohem citlivější na to, že se něco pokazí. A mně se těch jednotlivostí kazilo docela dost. Někdo má spát a nespí, někdo má přijít a nepřijde, někdo se má v něco proměnit a něpromění atd., Oproti tomu je fakt, že hra spadne při 50 % loadů jen drobný detail, se kterým počítám při hraní hry okolo roku 2000, ale tyhle questové bugy jsou zničující.

Akční složka je úplně stejná jako v Nocturne, čili peklo, ale jsou asi zajímavější nepřátelé, ke kterým se musí přistupovat individuálně a na každého je lepší jiná zbraň.

Vždycky jsem trochu naštvaný na hry, u kterých se zaseknu na hrozně dlouho. Jsou hry, které mě tak nějak odradí od hraní. A tahle byla jedna z nich. Rozjel jsem jí totiž už v lednu a dojel asi do půlky. Pak shodou různých okolností jsem ji dal k ledu a nic jiného nerozjel. V září jsem ji rozehrál znova a až teď konečně doklopýtal na konec. Vzhledem ke krátkosti hry jsem v ní tak strávil nesmyslné množství času a mám tak k ní možná až moc intimní vztah. Zároveň jsem na ní ale trochu naštvaný, jak mě zabrzdila.

Ona je jakoby fajn, ale kombinace nepříjemného ovládání, ne moc hezké grafiky, nesvobody pohybu, bugů a samozřejmě lehkého strachu mě hrozně málo nabádala k hraní a musel jsem se dost nutit. Táhne to čistě obsah, který je skvělý, jen s možná příliš obyčejným zakončením.

A rozhodně jsem celej žhavej si dát po čtvrt století zase film, který mě jako malé škvrně tehdy dost sejmul.