Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Sérii Atlantis lze brát jako evropskou odpověď na Myst, zvláště tedy Riven v případě Atlantis II. Vlajková loď týmu Cryo nabídla to, co se od vyzyvatele Mystů dalo čekat – spoustu logických hádanek umě zakomponavaných v prostředí, několik znatelně rozdílných zemí a jejich kultur a (nejen) ve své době fantastické audiovizuální zpracování. Druhý díl, spíše známý jako Beyond Atlantis, si tak zasloužil nadstandardní pozornost – a to i u nás. Již první díl měl kompletní českou verzi, ovšem Atlantis II nešlo nijak uniknout. Nádherné artworky a screenshoty plnily strany magazínů, hra vyšla v nejpopulárnější edici Game4U, titul se umísťoval v popředí toho nejlepšího z roku 1999... podobného prostoru si „mimo-tuzemské“ adventury obvykle nezískávaly, a to ani takové klasiky jako Broken Sword a The Longest Journey.

A je třeba dodat, že pozornost zcela zaslouženou. Atlantis II právě díky velmi pozitivním recenzím a celostránkovým artworkům z Irska, Mexika a Číny byl dlouhou dobu pro mě jedním z nejžádanějších titulů (vedle druhého Diabla)... shodou okolností jsem se k dílu od Crya dostal až o řadu let později, a to v české verzi a na čtyřech CD. Jistě to znáte, časté měnění disků a rachotící mechanika, podmínky nebyly ideální a tak po nějaké době strávené v Irsku jsem hraní nechal a posléze již nezapl. Uběhlo znovu přibližně nějakých sedm, osm let, a Atlantis II, stále zaznamenaný jako titul nutný někdy dokončit, jsem rozehrál znovu – tentokrát s jasným cílem, dokončení nebo prozkoumání všech světů. Mechaniku již pár let nemám, všechny Mysty jsem již hrál, a tentokrát již přišla řada na Beyond Atlantis s anglickým dabingem – tedy vše by mělo proběhnout bez problémů. A tomu se také stalo, přes patnáct let od vydání je stále Atlantis II nádherné a po designové stránce nijak nezestárlo, snad jen s rozdílem toho, že dnes by byly puzzly více redukovány na úkor cutscén a dialogů. Občasné pády a nutnost opakovat tyto neuložené části tak byly jediným větším negativem, jinak zvládnuté a nadčasové hry. Sérii Myst, Riven, stavím sice výše, ovšem z dnešního hlediska je daleko méně přístupný. Naopak Atlantis II, i přes pár momentů kdy většina sáhne po návodu (mapa džungle, aztécké propočty a podobně), plyne ve slušném tempu. Navíc, podobných a kvalitativně srovnatelných her s touto tématikou doposud mnoho nevyšlo.

Výsledek, i přes velkou ignoraci médií a tedy i hráčů v USA, patří do historicky nejvýznamnějších adventur, a jeho rozehrání by tak mělo být pro většinu hráčů ke zvážení. Zvláště, když testem času obstálo Atlantis II velmi dobře.

Pro: zpracování, hratelnost, některé puzzly, postavy a kvalita mimiky, krásné lokace, hudba

Proti: některé nepřesnosti (s ovládáním)

+28 +29 −1
  • PC 85
K Atlantis 2 mě narozdíl od prvního dílu nevážou žádné nostalgické vzpomínky, takže jsem byl zvědavý, jakým způsobem se hra změnila a jak tvůrci navázali na víceméně uzavřený konec prvního dílu.

Tentokrát už se nebudu rozplývat nad grafikou. Ano grafika je stále krásná, ale vypadá v podstatě stejně jako v prvním díle. Samozřejmě i tady jsou krásné obrazy a krajiny ať už irské ruiny nebo jihoamerické pyramidy, nechybí tu naprosto fantastický průlet vesmírem, ale bez té nostalgie to není nic z čeho bych si sednul na zadek. Hudba je opět velice výrazná a zajímavá, nicméně se dá říct, že některé pasáže zejména v džungli mě docela štvaly.

Příběhově je to tak trošku podraz. Jelikož Atlantis je potopená, tak se na ni až na pár minut ke konci prakticky nepodíváme. Místo toho se většina hry odehrává v Irsku, Jižní Americe nebo v Číně. Přesto jsem nebyl zklamaný. Světlo a Temnota, které hrály důležitou roli v prvním díle se vrací. Světlo si zvolilo nosiče, mladíka jménem Ten, který musí v tělech jiných osob projít tři světy a nabít krystal, aby se mohl vydat k ruinám Atlantidy a čelit Temnotě.

Každá ze tří lokací je unikátní - v Irsku se ujímáme bratra Felima, který musí vyřešit dávnou kletbu bohyně Aine. V Jižní Americe je to mladý válečník Tepec, který se vydá do říše mrtvých, aby probudil boha Quetzalcoatla a zabránil krvavým obětem bohu Tezcatlipocovi (zdravíme Broken Sword 2). A v Číně vládní úředník Wei Yulan musí v abstraktním světě najít mistra, který zažene ducha před klášterem. Finále je mystické snad víc než v jakékoliv jiné hře co jsem hrál a vrací se zpět ke původu Rajské zahrady a příběhu o Adamovi a Evě. Líbí se mi, že příběh je uzavřený a neumím si moc dobře představit návaznost třetího dílu.

A co hratelnost? Inu stále to není ono. Atlantis se ovládá a hraje úplně stejně jako první díl - opět procházíte po předem daných trasách 3D obrazy, zkoumáte, sbíráte, konverzujete a řešíte puzzle. Díky bohu se tvůrci vykašlali na pár největších oserů z jedničky - takže se hra dá ukládat, můžete si zapnout uprostřed obrazovky kurzor a zmizely všechny adrenalinové boje na čas. Dalo by se říct, že to bude pohoda, jenže opak je pravdou.

Tvůrci nasadili hrůzostrašnou obtížnost samotných hádanek a já si po dlouhé době připadal u hry jako totální debil. Prakticky neustále jsem čučel do návodu. Už na začátku musíte najít na ostrově x úlomků lebky, které můžou být kdekoliv, později přijde vstupování do obrazů, aztécká matematika, šílené bludiště v džungli kde hledáte prakticky neviditelné hvězdice, boje s pavouky, či finální puzzle čítající 15 místností, 15 předmětů a nejasné nápovědy, díky kterým máte vybrat ten správný a umístit ho někam, kam Vám hra vůbec neřekne. Moc nepomáhá i častý pixelhunting.

Jeden příklad za všechny - potřebujete spustit duhový most. Máte mapu 3*3 čtverečky, ve které musíte nastavit cestu figurce, aby jí navazovaly cesty. Čtverečky můžete libovolně otáčet, přemisťovat. A pozor - figurka během cesty musí nejen sebrat všechny barvy duhy, ale musí je sebrat ve správném pořadí a ještě se vrátit domů! Šílenství.

Atlantis 2 je přes všechny výhrady stále skvělá hra. Grafika v pohodě stačí na většinu z těch pár adventur co v roce 1999 vzniklo, příběh je sice roztahaný, ale bavil mě a v hratelnosti vymizely ty největší neférovosti. Jen ta obtížnost je na mě opravdu moc vysoká.

Pro: Zajímavé segmenty a mysticky laděný příběh, stále pěkná grafika, vylepšená hratelnost oproti jedničce

Proti: Příběh se rozjede až ke konci, naprosto brutálně přestřelená obtížnost puzzlů

+18
  • PC 85
Atlantis II je bezpochyby kvalitní hra, ale oproti jedničce ztrácí v mnoha směrech. A to zejména v neuceleném příběhu, malé souvislosti se samotnou Atlantidou, nemožnosti ztotožnění s hlavní postavou, nižší hratelnosti a absenci napínavých či akčnějších okamžiků, což všechno se vším souvisí. Grafika se vůbec nezměnila (je možná i horší než v jedničce), ale pořád to znamená grafické orgie. Jedna z mála věcí, která se opravdu zlepšila, je hudba a to už v jedničce byla skvělá, skladby jako Sunriders, Am ma Eya či Dark Spirits byly úžasné. Ale to, co předvedl Pierre Esteve ve druhém díle, je až neskutečné, skladby jako Rainbows Bridge, Highlands, Tepec či vůbec nejvíce Rhea's Garden, mohu poslouchat neustále. Oh, pardon, nechal jsem se trochu unést těmi měsíci čistého času, které jsem u soundtracků těchto dvou dílů strávil. Jako celek na mě ale Atlantis II nepůsobí kompaktně, za hlavní postavu hrajete mnohem méně, než za ostatní tři vedlejší, což je absurdní, konec je víceméně odfláklý, některé pasáže hry nejsou zábavné, dokončení několika zcestných úkolů je čistě náhodné. Celkově ale mám pro tuhle sérii slabost, jakož i pro většinu ostatních adventur od bohužel již neexistující společnosti Cryo a jejích přidružených výrobců.
+15
  • PC 100
Tahle hra se mi doslova vetřela pod kůži a po dohrání se mi dostala až k srdci. Nevím proč, ale ze všech tří dílů, které jsem dohrála se mi Atlantis II nejvíce zamlouval. Ano První díl byl zcela jistě v herním světě s jeho úžasnou grafikou (opovážím se napsat) unikátní, ale až druhý díl byl naprosto geniální. Hádanky byly propracovanější a co více, opravdu nás nutili myslet (mě). Celá hra mě do sebe opravdu vtáhla a tak jsem cestovala od Tibetu přes Střední Ameriku a Irsko. Mimochodem v části kde s hrdinou řešíte záhady v Irsku, mě ohromila hudba. A ať to byla možná samotná hudba ve hře, atmosféra různých částí světa, nebo přímo hláška ze hry„ tento formulář je špatně vypsaný“. Tuto hru prostě hodnotím 100%.

Pro: hudba, hádanky, grafika

+14 +15 −1
  • PC 70
Atlantis 2 je na můj vkus příliš orientovaná na hádanky. Ty by měly být jako drahokamy vsazené do většího díla, tady však postupuji častokrát od jedné přímo k druhé. Irský akt má úžasnou atmosféru: jako mnich se snažím navázat kontakt s dávno zapomenutými božstvy – v místě, kde ta stará šla spát, aby přenechala svět novým – a cítím se, jako bych byl účasten nějakého mýtu (stále znova se mi vybavoval film Excalibur a např. Merlinovo loučení s Artušem). Už zde se objevují určité podivnosti, ale první part je držen pohromadě kouzelným prostředím. U zbylých tří už se více projevuje struktura od-hádanky-k-hádance, přičemž jim chybí dostatečně nosná opora v příběhu či příslušném kulturním kontextu, s nímž ne vždy zcela korespondují.

Mnoho nápadů je skvostných: vkreslování předmětů do obrazu, aby se ty následně objevily v z-obrazovaném světě, do nehož se přenesu; cesta s želvou, u které jako bych stále viděl orientační body, jež jsem si podle pokynů pouze představoval, nebo třeba vžití-se do malého modýlku krajiny s létajícím drakem. Tyhle hádanky jsou skvělé samy o sobě a je o to větší škoda, že se jim nedostalo zasazení do kongeniálního děje. Konečné rozčarování nastalo ve chvíli, kdy jsem po vyřešení krásného rébusu s duhou nadšeně přeplul na druhý břeh a... ocitl se v džungli. „Džungle“ se krajině pochopitelně neříká proto, že by byla přehledná a cestování v ní rychlé. Žel když musím tou DŽUNGLÍ lítat od čerta k ďáblu a ještě hledat po zemi rozházené malé hvězdičky, je to z hlediska hratelnosti a zábavnosti PRŮSER. Po každém kroku si navíc vychutnám několikavteřinové načítání další obrazovky, resp. trhaný přesun mezi nimi, který nemohu odklepnout, protože ne vždy jde o přesun přímočarý a zabloudil bych tak ještě důkladněji.

Pár hádanek je vyloženě opruz, jiné jsou poněkud zcestné a chvílemi (především ke konci) jsem z toho byl tak otrávený, že jsem se ani nesnažil přemýšlet a rovnou se chápal návodu. Těch dobrých je většina, ale zejména indiánský a závěrečný akt mi v tomto spolu s celkově nekompaktní strukturou výrazně poškodily dojem, jaký jsem měl po opuštění Irska.
-------------------------------

Pozn.: Český překlad i dabing jsou katastrofální, vřele doporučuji české lokalizaci se vyhnout.
+11 +12 −1
  • PC 95
Taky na tuto hru vzpomínám s jistou nostalgií a občas si říkám, že takové hry už se dneska prostě nedělají. Je pravda, že občas vyjde nějaká povedená adventura, jako například Dreamfall, ale většinou jsou na ni kladeny extrémně vysoké a někdy až nereálné nároky, že je prostě hra není schopna splnit, jakkoliv zdařilá je.
Atlantis byla jedna z prvních her, které jsem hrála a možná právě proto k ní mám takový vztah. Na svou dobu měla úžasnou grafiku, promyšlený příběh, krásné lokace. Občas se člověk nevyhnul pixelhuntingu, ale to už k adventurám patří. Navíc, jak už napsala Mili, měla hra naprosto úžasnou hudbu, hlavně část odehrávající se v Irsku.
Hra celá je velmi zábavná, propracovaná, možná některé puzzly jsou, alespoň pro mě, až příliš složité. Ale pro mě je to jedna z nejlepších adventur, které když vyšly.

Pro: krásné lokace, naprosto úžasná hudba, propracovaný příběh

Proti: občasný pixelhunting

+7 +8 −1