Komentáře

Legacy of the First Blade má asi nejblíže ke klasickému Assassin's Creed zážitku z toho všeho, co může Assassin's Creed: Odyssey nabídnout. Rozšíření jde však tak trochu proti principům základní, a tak to, jak moc si jej užijete, bude dosti záviset na vašem vztahu k samotnému Odyssey.

V první kapitole zavítáte za Kassandru (případně Alexia, pokud jste si nezvolili canon postavu) do Makedonie, kterou sužuje nová hrozba – tajemný Řád prastarých (v budoucnu známí jako Templáři), okolo čehož se v podstatě točí jak hlavní linka, tak vedlejší úkoly. Díky tomu je příběh více sousředěný okolo jednoho tématu, což je v kotrastu se základní hrou, kde i hlavní příběh měl více rozcházejících se linek.

Zároveň zde však výrazně ubyly možnosti voleb v dialozích, což může pro některé hráče být nagativum, já osobně však tuto změnu spíše schvaluji. V základní hře mi totiž přišlo, že jsou tam dialogové možnosti často dány jenom proto, aby tam byly. „Velká RPG jako třetí Zaklínač přece mají dialogové možnosti a lidé mají Zaklínače rádi, proč to nedat i do Assassin's Creed?“ Mně osobně lineární příběh k AC však sedí výrazně víc, a to vlastně už jenom z toho principu, jak by měl fungovat Animus. Zde je však místy problém v samotném psaní. Hra vás například podprahově nutí pozezřívat Daria, že vám lže. To ale moc nefunguje jak na zaryté fanoušky, tak na hráče, kteří hráli bonusový úkol za předobjednávku. Naopak sympatie k Natakovi vám hra celou dobu tak trochu vnucuje, aby si připravila půdu pro budoucí dějovou linku. I přesto vám ale v obou případech pak dá rozšíření možnost vybrat si, co nakonec Kassandra odpoví. Pokud ale půjdete proti tomu, co vám hra doposud podsouvala, stejně vás nakonec donutí hrát podle svých předem daných pravidel. Dalším příkladem zvláštního psaní mohou být výčitky od obětí, jejichž blízké jste ve hře údajně zabili, což zkátka vzhledem ke struktuře samotného Odyssey nesedí. Je to dobrý koncept, avšak ve špatnou dobu a asi i ve špatné hře. No a v neposlední řadě mi také moc nesedlo, jak jsou napsaní samotní Templáři.

Za zmínku na závěr stojí, že hra přináší také nové vybavení a jednu novou schopnost. V obou případech se jedná o poměrně užitečné možnosti, jak svůj build vylepšit.

První kapitola tohoto DLC by tak šla asi nejlépe označit slovem „fajn“. Šlo by to udělat lépe (a ten potenciál tam je vidět), na druhou stranu jsem vlastně spokojen. Není to lepší než ty nejlepší zápletky z Odyssey, je to ale výrazně lepší než nejhorší dějové linky, kterými nás základní hra zavalila.