A Nightmare on Elm Street

Stará dobrá noční můra patřila mezi prvních deset her, které jsem jako kluk hrál. Byly to časy, kdy jsem jako dítě jezdil k tátovi do práce po pracovní době, abych si mohl alespoň na chvíli si užít zábavu, která tehdy byla dostupná pro málokoho (alespoň z okruhu mých známých a přátel). A že to stálo za to...

Nightmare on Elm Street by v očích dnešní generace nejspíš vyvolala smích, ale zdolání této hry bylo poměrně obtížné. Na začátku hry si hráč volil postavu, za kterou bude hrát. Každá z těchto postav měla nějaký speciální skill, který v různých momentech mohl usnadnit hráčovi tu či onu situaci.

Smysl hry byl poměrně jednoduchý, projít několik úrovní, jejichž obtížnost se s každou novou začala zvyšovat. Postava zdolává jednotlivé levely, sbírá mince, zbraně a různé předměty do svého inventáře. Za sesbírané mince je možno si na některých místech koupit různé předměty, od itemů pro doplnění zdraví až například po mapu, která zobrazuje všechny přístupné prostory v dané úrovni.

Přiznám se, že jsem hru nikdy nedohrál do konce, přestože jsem nad ní trávil jako dítě nesčetně času. Později, po mnoha letech jsem se k ní z nostalgie vrátil, ale ani tehdy se mi nepovedlo zdolat její konec, přestože jsem se dostal o hodně dál, než dříve. Rád na ty časy vzpomínám, sbírání mincí v poměrně pěkné a usměvavé mapě, bourání zdí a likvidace monster, které už dnes ani nedokážu přesně pojmenovat.

Kdo ví, možná podobně jako u hry Ishar II se k ní opět jednou vrátím, abych po mnoha a mnoha letech mohl říct, konečně, už jsem tu mrchu konečně zdolal!