Noční můra mě celkem překvapila, chodbičkaření sice nepůsobí kdovíjak nápaditě, ale bizarní svět pana Krugera tvoří i z obyčejného bloudění zábavu. Atmosféra povedená, takovou bych u dvacet let staré hry nečekal. Nejsilnější moment je určitě lekačka, tuším, v šestém patře, kde na mě po zhasnutí světel vyběhnul Freddy a já začal střílet kolem sebe jako pominutý (Ano, byl z toho load :). Dále stojí za zmínku výborně vyvážená/nastavená obtížnost, od prvního polštářky vystlaného levelu až po závěrečný souboj s Freddym, u kterého (hlavně u pákovací části) jsem strávil několik hodin (došlo i na staré dobré kreslení mapy na papír). Žádné výraznější zápory mě nenapadají, snad jen technická stránka hry, především ozvučení.