12 is Better Than 6

Když dva dělají totéž a není to totéž, aneb jak byl vzat skvělý koncept „Hotline Miami“ a byl zasazen do stereotypního, černobílého, genericky působícího světa.
Jakkoliv jsem byl při zahlédnutí tohoto titulu se zvláštním názvem zprvu opravdu nadšen (má první reakce: „Ty krávo hotline miami z westernového prostředí, to bude fakt kůl“) a ještě více jsem byl nadšen z vcelku příznivé ceny (dal jsem za to necelé 3 éčka), přišlo záhy poměrně rychlé vystřízlivění.

Což o to, core gameplay byl převzat z onoho Hotline Miami a na první pohled nebyl převzat vůbec špatně, je to opět svižné, chytlavé a zprvu i zábavné. Bohužel po několika hodinách hráč zjistí, že těch možností je nějak mnohem méně a místo spousty masek ovlivňující gameplay, postav či zbraní, které právě Hotline Miami nabízelo a díky nímž byl gameplay tak různorodý, zde máme pouze 4 střelné zbraně, dynamit a nůž na blízko (který můžeme kdykoliv prohodit se střelnou zbraní, čímž hratelnost připomíná nejvíce ony vojenské mise z Hotline Miami 2). Bohužel tu chybí i jiné možnosti likvidace nepřátel (sražení dveřmi, doražení, vrhnutí zbraně atd.), čímž se velmi brzy stane gameplay velmi stereotypním. Za zmínku pak stojí asi pouze systém střelby, kdy zbraně musíte ručně přebíjet po jednom náboji (pro nabití jednoho náboje je však třeba tlačítko mačkat nesmyslně dvakrát- jedno zmáčknutí zobrazí bubínek, druhé nabije) a před střelbou natahovat, což vlastně ve výsledku do gameplaye nepřináší nic jiného, než že musíte držet či zmáčknout pravé tlačítko myši... jakkoliv to však zprvu působí krkolomně, rychle se to dostane pod kůži, ale je to v podstatě zbytečné. Více invence však hra nenabízí.

Když k tomu všemu přihodíme i celkem nezáživné a jednotvárné mise, tam kde Hotline Miami exceloval skvělým level designem, zde většina misí působí, jako kdyby vypadla z náhodného generátoru (některé jsou pak vyloženě jak přes kopírák- viz. mj. 2x téměř stejná mise ve vlaku) a nezajímavý příběh (jako opravdu? To zjišťování vlastní minulosti a situace, do kterých se během hraní dostáváte, jsou vážně občas na facepalm a s tím závěrem si autoři dělají snad vyloženě prdel)- mnohdy jednotlivé kapitoly připomínají spíše směsici vedlejších questů v nějakém laciném mmorpg/sandboxu- „město je uzavřené, tak to budeš muset přesvědčit šerifa vykosením banditos tamhle a tamhle“, „za mé osvobození dostaneš odměnu, jen si jí vyzvednout- vtrhni do vojenské pevnosti, všechny vykos a seber si pár zlaťáčků“, „řeknu ti, kde se nachází ten a ten, ale nejdřív půjdeš vykosit gang Číňanů“... vlastně podobných miniepizodek je hra plná (některé jsou zábavnější, něktéré jsou nudnější a některé vážně pitomé) a místo nějakého progressu a poutavého příběhu tak nabízí v podstatě přeskakování z jednoho „vedlejšího“ questu na druhý a ještě s častými náhodnými přepady při putování (zpravidla vygenerovaná otevřená plocha s 5-10 protivníky, přičemž působí neskutečně blbě, když se při smrti a následném restartování vygeneruje najednou plocha jiná). A aby byla iluze mmorpg/generického sandboxu dokonalá, nezdráhali se autoři do hry přidat nekonečné generické vedlejší questy (generická lokace s bednou zlaťáčků) a pitomé najdi/přines úkoly „barman:Hele ztratil jsem banjo někde na náměstí, přineseš mi ho za 5 zlaťáčků?“ mexikánec: „Jasně vole, proč ne.“... strašně to buduje tvrdou westernovou atmosféru, jen co je pravda. Rozhovory zpravidla nudné, občas nepříliš dobře napsané a od poloviny hry jsem je začal přeskakovat, bohužel jich není na tak akční kousek zrovna málo.

Stylizace jakkoliv působí na první pohled zajímavě, si vybírá tvrdou daň v podobě jednotvárnosti... ona se ta černo/fialovobílá s příměsí červené vážně dost rychle okouká a později vlastně mezi spoustou lokací ani nepoznáte rozdíl (což je asi i zčásti tím, že jsou tvořené na jedno brdo, ale ona stylizace tomu nepřidá).

Obtížnost nakonec zase není až tak vysoká (třebaže o žádnou casual procházku růžovým sadem se taky zrovna nejedná), anžto lokace jsou většinou malé, můžeme tu investovat dolárky do několika skillů (třeba 50% odolnost na střelbu, zvýšený počet munice, rychlejší nabíjení...), nábojů je neustále dostatek a tak není v podstatě problém úplně v klidu vystřílet desítky a desítky protivníků, kteří navíc na dálku nestřílí a nereagují moc dobře (občas odstřelíte jednoho a ten druhý stojící opodál si toho ani nevšimne či vás není schopen zasáhnout, nebo omylem postřílí své spolubojovníky:)). Ale samozřejmě stále platí (alespoň bez onoho výše zmiňovaného skillu) 1 střela= smrt, čili s vámi občas nějaká ta zbloudilá střela dokáže zatočit, navíc protivníků postupem času rapidně přibývá.

Mno podtrženo a sečteno, jakkoliv se to z mého komentáře nezdá, to docela zábavné většinu času bylo, v podstatě však pouze díky převzatému core gameplayi z Hotline Miami, za což nevím, jestli můžeme plácat autory tohoto kousku po zádech (možná tak maximálně za to, že ten okopírovaný koncept alespoň okopírovali dobře:)), avšak chybí tu nějaká vlastní invence, chybí tu nějaké zapamatováníhodné momenty a zajímavé mise, chybí tu atmosféra, poutavý příběh či alespoň zajímavý progress hrou, který by vás u toho držel v očekávání co dalšího přijde... celé to bylo takové nějaké nemastné a neslané, příliš lajdácké a zavalené tunou balastu, který se k tomuhle konceptu příliš nehodí. Škoda, potenciál to mělo veliký.