V dobách kdy se holduje velkým výprávám, epičnosti, je fajn vrátit se do dob, kdy se hra odehrává na menším prostoru a k popisu příběhu vám stačí jedna věta rozvitá : Kluk jede s rodičema na výlet k prastarým památkám, při výkladu se nudí, slyší tajemný hlas, zatoulá se, spadne kamsi do komplexu hrobky a snaží se dostat zpět a přitom všem řeší záhadu Rubínové truhly.

Roztomilá malá Metroidí hra v estetice Gamy Boy éry. Vhodná klidně i pro začínající pařánky pod dohledem rodiče, který může pomoci s nějakou pasáží. Hra je ale jednoduchá v rámci žánru a i obecně velmi přístupná.


Doba dohrání něco pod dvě hodiny.

Skvělá metroid-vania. Jedná se o volné pokračováni  Ender Lilies: Quietus of the Knights , autoři o něco zkušenější a je to znát. První díl se mi samozřejmě líbil moc, ale v pozdějších fázích hry se ručička mírně převažuje k Magnolii.

Všechyn atributy žánru jsou zachovány. Dalo by se říct, že až konvenční. Dvojité skoky, dashe, příchyt ke zdím, grapling hook apod. Vše tu je. A samozřejmě velkou herní plochu, různě pospojovanou, kde budete chodit, narazíte na "zeď", někde objevíte cosi, co vám tu "zeď" pomůže svrhnout, běžíte pěkně zpět přes půl mapy ( či fast travel pokud si ho vysloužite v podobě lavičky,sofa, gauče) a jdete zase o kousek dál. Klasická hratelnost. A nutno podrthnout, že opravdu výborná. Pokud jste příznivec žánru jako já, budete si mlaskat a libovat.

Soubojový systém bych nezmiňoval, ale má jednu odchylku od běžnosti. Tou je, že nepřátele. včetně bossů, vám při doteku neublíží. Můžete jimi procházet, jediné poškození zíksate od jejich projektilů, zbraní, vln apod. Při hraní jsem si uvědomil, že je to víc než logické. Proč by, jak je vidno ve spoustě hrách, měl dotek ublížit hráči a nepřítely ne že? Pokud to není jakáši ježek apod.

S tímto prvek se dá a dle mého i musí takticky nakládat. Někdy prostě stojíte, tam kde nebezpečný boss, on si metá vše možné okolo, jediné bezpečné místo je místo původcovo.

Magnolie má i něco navíc a to systém Homunkulů. Pomocničci, kteří vám nejen propůjčují specifické vlastnosti, které potřebujete pro dlaší postup, ale až 4 z nich si můžete vybrat pro pomoc v boji. Někteří bojují automaticky jako třeba sovy, někteří se objeví po zmáčknutí tlačítka a jsou aktivní dokud tlačítko držitě, jako třeba různí střelci, další se pak objeví při stisku a cooldownu je možné je použít znovu. Homunkulové mají až tři různé varianty. Zní to trochu komplikovaně, ale je to intuitivní. Kombinace Homunkulů a jejich schopností je TEN herní prvek, který hru táhne vysoko nad průměr až někam ke špičkám žánru.
S jednou kombinací jsem nebyl schopen zdolat všechny překážky, bosse, bylo třeba variovat, zkoušet, vynalézat. Prohodí se pár schopností a voliá, některé souboje, zprvu "nepřekonatelné" až frustrující se stanou schůdnými. A s tím přijde ten opojný pocit, že hru hrajete, naučili jste se něco a prodali to v důležitý moment.

Homunkulové se povětšinou nepřídávají k vaší výpravě jen tak, musíte je jaksi probudit a to v boji. Někteří jsou tužší než jiní, nějteří vám přidají kriticky důežitou schopnost, bez které se dál nedosranete, další zase obohatí váš arzenál zbraní. Záleží jen na vás jako hráči, jak moc budete hledat, prolézat rlzná zakoutí.

Průzkum velmi velmi zjednoduší to, že na mapě poznáte jestli máte mapu kompletně objevenou. Není třeba se tedy příliš pachtit za všemi skrytostmi, hra vám řekne - tady už si to vydojil, běž dál.

Hudební tóny, zprvu nenápadné, se mi brzy dostaly pod kůži a později si už pobrukuju i zpívám jazykem, kterému nerozumim, ale rozpoznal jsem slovo "Pomber":).

Celkově vše vhozeno do hrnce, s péčí uvařeno = Fantastická záležitost
Trvalo mi to - cca 36h
Dosažený lvl 68
Nejvíc mě asi sral boss - Velgrynd (Gilroye nepočítám páč se s ním bijete napříč hrou)

Jasně nejlepší hra roku 2025. A nejen to.

Postmoderní bludiště významů, narážek a odkazů. Labyrint, nejen na modráku, ale i odehrávající se ve vaší hlavě.

Čím méně o hře víte tím lépe. Nechoďte proboha čumět na videa a hledat jak dál, jak dnes dělá většina hráčů, když jen hra trochu stojí. Přijďte si na řešení sami. Značná část zažitku tkví v tom, že budete určitou činnost i místnosti opakovat a pak vám to dockvakne, pak si všimnete něčeho o čem si řeknete: To tu před tím nebylo ne?

Každý hrací den máte omezený počet kroků, když dojdou začínáte znovu. Opruz řeknete si. ALE! Kroky si můžete zvýšit, místnosti přibývají, permanentní změny se tu propíší do dalších průzkumů. A to jsoi ty momenty, kdy se pomaliu drápete k cíli.

Eplorační nirvána. Hra, která splňuje přesně to, co potřebuji.

Z herního i kulturního hlediska jedna z těch nejzásadnějších, nejpodstatnějších her. Předek všech těch pozdějších Shocků,, ale třeba i Half-Lifu, což tvůrci přiznávají.

Hru jsem rozehrál mnohokráte, ale dohrál až tu enhanced verzi s mouselookem.

Jedinečný kousek herní historie, jehož pramen zavlažuje desítky ba i stovky dalších her. Jeho znalost nutná, pokud jsou pro vás hry víc než jen oddych a zábava,

Jedno z nejpříjemnějších překvapení minulěho roku. Kastle jak vyšitá a dá se říct povinnost pro příznivce žánru.

Najdete v ní vše, co má žánr obsahovat. Hra není příliš známá, což je trochu škoda vzheledem k jejím nesporným kvalitám.

Nechci příliš vyzrazovat, jděte a zahrejte si to, za těch pár stovek je to skvělý poměr cena/zábava.

Vydržte u toho pár hodin a zjistíte, že zabitím Bestie hra nekončí, ale spíše se rozjede to jedné z nejlepších CASTLEvanii za dlouhou dobu.

Moje první. A na první se nazapomíná. Zvlášť, když byla skvěla. V době, kdy jsem to v devadestkách hrál, bylo hraní ještě zálibou nenoha jedinců. Toto odvětví zábavy se rodilo. Ale rychle vzalo svět útokem.

Hraní adventury tenkrát bez internetu a návodů znamenalo pokusit se najít si někoho, kdo může pomoct, což byla ryzí náhoda nebo to prostě po několika dnech tuhého zákysu rozlousknout sám. A ten pocit, ten pocit, kdy se na tý obrazvce děje cosi jiného než jen hláška" že to nefunguje"......to je pocit, který si sebou nesete celý život.

A tento pocit, vzpominku, cosi uvnitř , formativní moment - přidávám k hodnocení.

Nejlepší metroid (no dobrá, ale jen trochu) vania všech dob. A zároveň jedna z nejlepších her, která kdy spatřila světla našich zobrazovačů.

Behemot, monstrum,krásná milenka i krutá děvka. Budete se tetelit blahem, budete řvát a brečet vzteky. Budete dojatí a šťastní a budete zoufalí a vzteklí.

Mistrovské dílo, na které hráč narazí se štěstím parkrát za život.

Herní kánon.

Nedosahuje to kvalit prvího dílu. Silkosong je přídavek, který se postupem času stal plnohodnotným nástupcem. A na scénu vstoupil uplně jinak než přechůdce. Toho znal v roce 2017 málokdo.

Očekávání této hry tedy byla značná. Naplněno? Ne uplně. Což težko říct jestli to bylo možné.

Kvalitní nástupce, kvelitní metroid-like hra.

Pěkný film. Jako hra slabý. Chodíte, vybíráte odpovědí, občas něco hledáte. Jako film 80%, jako hra slabých 60% a to sem ještě hodnej.

Řemeslně velice pěkně zvládnutá pocta 2D Zeldám ze SNES, GB, GBA éry. A pokud jste měli co dočinění s některými pokusy, tak jistě seznáte, že většinou tomu "něco" chybělo. Ne však v tomto případě. Vše co má origimální Zelda tu je. Důraz je kladen hlavně na hádánky, kterě v dungeonech vedou i přes několik mástností. Moderní věci je sbírání všeho možného.

Hra obasuje spousty tu výrazných tu subtilních odkazů na pop-culture 80. a 90. let, nebudu vypisovat jejich objevení/odhakení je součást zážitku.

Jediná drobná výtka by byla stran obtížnosti. Hra je malinko lehčí než by musela být. Což, ale ve vysledku může být i výhoda. Záleží čístě na hráči.

Jinak skvěký počin, který byste jakožto Zelda fan neměli minout.