Tak jsem to konečně dokázal. Hru, kterou mám ode dne vydání, protože DoW III bylo něco, na co jsme se všichni těšili jsem po letech znovu nainstaloval a po nějakých 16-17 hodinách dohrál. A pořád to ve mě zanechává takový zvláštní pocit.

Ale popořadě. Kdo počítá, že naváže na I. nebo II. díl, tak bude zklamaný. Je to hybrid. Něco mezi oběma světy obou her. A zrovna nebere si to nejlepší z obou. Z prvního dílu si vzal stavbu základny, která je mírně řečeno dost osekaná. Z druhého dílu pak brutální hrdiny a jejich schopnosti rozhodnout bitvu. Ale oboje nekombinuje zrovna idylicky.

Ale popořadě. První zklamání bude, že jsou hratelné celkem 3 rasy. Vesmírní elfové, tedy Elderové, klasičtí Space Marine, reprezentování kapitulou Blood Ravens (Krvaví havrani) a pak takoví vesmírní sběrači kovů, co známe od nás, držící se hesla: "Co není přimontované, jakoby nebylo," Orkové. Můžu říct, že frakce jsou vážně hezky zpracované a super jednotky je něco, při čem duní celé bojiště a Vy se budete modlit, ať se Vaše jednotka dostane rychle na bojiště. Každá z ras se hraje rozdílně, Orkové jsou brutální, jejich přesnost střeleckých jednotek mizerná, bojová zuřivost maximální. Lidé tedy Vesmírní mariňáci jsou spíše univerzální a po bojištích reprezentováni těžkou pěchotou, která je průměrná na všechny. Ano, supertěžké jednotky jako Terminátoři, Dreadnoughti a tanky jsou to, na co jste zvyklí u armádních jednotek slavného Císařství. Budiž oko Císaře spočinuto na našich duších. A nakonec elfí paka z budoucnosti, co nejsou elfové. Temní a tajuplní Eldeři, žijící ve své vlastní bublině vidění světa, kdy se těžké jednotky mísí s lehkou pěchotou, kterou smete i letní vánek. Proti zpracování těchto tří ras, nemohu nic říct, příjemné překvapení. Ale to je vše. Nečekejte Chaos, nečekejte Tau, Tyranidy, Temné Eldery, Bitevní sestry či jakoukoliv jinou frakci. Hra to nenabízí a to je první a velikánský mínus.

Druhým záporem jsou zdroje a jejich získání. Jak už jsem zmínil, zdroje jsou omezené a fungují podobně jako v 1. díle. Zabíráte pozici a následně na ní stavíte generátor energie nebo zdroje příjmů. Ale ty jsou tak pomalé, že polovinu času budete hlasem ve své hlavě posouvat čas, abyste si mohli koupit jednotku. Jakoukoliv. I ta nejlevnější stojí 300 měny a na tu budete čekat i 50 vteřin. O elektřině raději ani nemluvě. Proto většina vozidlového parku zůstane zaparkovaná v garáži, protože aby jste měli například nejtěžší vozidlo Elderů, musíte někde splašit 375 energie. A to je cca 3 minuty. A to nesmíte vyrobit nebo postavit cokoliv, kde uvidíte cenu energie. Tudíž naprostá katastrofa, která uměle brzdí hru. V kampani jsem nikdy nedosáhl maximálního počtu v populaci, nejvýše jsem se dostal u Orků, protože na bojištích se válí miliarda vraků, co jdou levně předělat na jednotky.

Třetím záporem je naprosto nevyvážená obtížnost kampaně. Některé mise i když jsem to hrál na střední obtížnost jsem musel i 3krát načíst, protože mě jednotky nepřítele převálcovaly svým počtem. Bez zdrojů se to prostě nedá. A to jsem nehrál nikterak zběsile, naopak každý kryt, který šel, obsazený, zdroje opevněné a bráněné. Ale když je počítač schopný během 3 minut na Vás poslat takový počet jednotek, který vy vyrobíte za 15 minut, tak je vidět, že to není úplně ideální.

A tak je to bohužel s celou hrou. Je nějaká divná. Superjednotky klidně vyhladí půlku mapy, aby je následně dvě družstva z dálky naprosto v pohodě likvidovaly a oni na to nereagovaly naprosto ničím, pouze tupým postojem ala "Ano vím, střílí po mě, ale mám ještě nějaké životy, tak umřu později." Kampaň je zajímavě zpracovaná za všechny tři rasy, ale opět nevyvážená obtížnost a mnohdy naprosto tragicky navržené mapy. Co pochválím, tak je stabilita hry, zpracování jednotek a jejich schopností.

A jaký je tedy závěr? Nejhorší díl série, nejhůře hodnocený díl série. Do sbírky a pro zahrání kampaně, která mi zabrala 16 hodin to není špatná koupě. Ale ve slevě a tak za 200 Kč. Jinak MP je mrtvý a další obsah nejspíš nikdy nevznikne. Je to škoda, protože šlo vidět, že tvůrci na zpracování jednotek, budov a map hodně pracovali. Ale měli vzít 1. díl, udělat ho v nové grafice, udělat zajímavou kampaň a rozhodně udělat více než tři rasy. Takto ta hra zapadlo do zapomnění a jediné, co mi hru připomíná je moje tričko s WAAAGH!, které nosím (a ve hře je to vážně hezky zpracované).

Darksiders Genesis je dítko svých rodičů, které ale nevědělo, co vlastně bude. Není to ani plnohodnotný 4. díl a není to ani diblovka. Tak kde začít.

To, že poprvé v historii herní série Darksiders máme možnost hrát za 4. jezdce apokalypsy je sice pěkně, ze začátku i zábavné, ale časem Vám všechno tak trochu začne lézt krkem. Hra totiž neví, čím má být. Chvílemi budete proklínat peklo, protože jste se zase zabili pádem, protože zrovna někde šplháte, otevíráte nebo prostě kamera Vás vyloženě nesnáší. To je první a největší chyba celé hry. Kamera. Místy naprosto nepřehledná, místy se Vám nesmyslně přepne do pohledu, který Vám rozhodně nebude vyhovovat a Vy ho nemáte jak změnit. První výtka.

Druhou je snaha vývojářů kombinace dvou hráčů za každou cenu. Proto musíte přepínat mezi postavami, které máte na začátku k dispozici a které mají své vlastní unikátní schopnosti. A občas než člověk přijde na to, jak zaměřit více cílů naráz s Válkou, protože vysvětlení této schopnosti je naprosto tragické a nedává smysl, to je věc druhá. Ne, že by občas se vyloženě nenabídlo se mezi nimi přepnout (v případě, že jedete sami), ale občas jsou vyloženě nucené pasáže, kdy nemůžete hrát za Strife (Svár) nebo War (Válku).

Třetí výtkou je grafické zpracování hry. Místy to vypadá, že hra byla plánována na první spuštění současné generace konzolí a začalo se vyvíjet ještě na tu předchozí. Hra nikterak neoslní, je to šedý průměr. Ano, některé lokace jsou krásně zpracovány, ale těch je skutečně minimum. Škoda, přitom předchozí díly dokázaly občas člověku vyrazit dech. Obrazně i doslova.

Čtvrtá výtka je k RPG prvkům. Je to jeden velikánský chaos. Kromě toho, že máte primární a sekundární útok, máte ještě další 3 schopnosti (těm, co nefungují, doporučuji přepnout na ENG klávesnici, následně již poběží). K tomu šílený strom schopností, který se odemyká skrze předměty, které padají z nepřátel a zvláštním způsobem je "kombinujete". Člověk, co nikdy nehrál žádné RPG se v tom absolutně nevyzná. K tomu si přijdete měnu, další měnu, kterou kupujete "předměty" u takového hodného pána, co se tváří jako démonický lich. Nic moc ale extra. Nečekejte něco více. Předměty tady prakticky neexistují.

Pátá výtka je spíše povzdech. A to, že hra se sice na začátku tváří jako H&S žánr, ale v prvním aktu, celém aktu jsem zabil tolik nepřátel, že to člověk pozabíjí na jedné jediné mapě například v PoE nebo Diablu III. Takže nepřítel je sporadicky rozmístěný, nejvíce nepřátel, co na mě běželo, tak jich mohlo být cca 20. Je to škoda, protože nepřátelé jsou pěkně variabilní a člověk jim rád prožene hlavou kulku nebo meč. Ale když oni se pak schovávájí.
Samotnou kapitolou jsou pak bossové, co neurazí, ale také nijak neoslní. Prostě tam jsou, nejdou občas lehce zabít, ale nejsou zase nikterak velkou výzvou.

A abych jenom nekritizoval. Hra jede pěkně. Ve fullHD, ultra a nikdy jsem nepocítil FPS drop nebo pád hry. Za celých necelých 11 hodin. Což je hezké vidět, že někdo dokáže udělat stabilní hru. Co potěšilo také je lokální Co-op, kdy jeden hraje myš+klávesnice a druhý na Gamepadu (který je mimochodem na ovládání lepší). Online složka vyzkoušena cca 2 hodiny a nebyl problém sehnat spoluhráče na hru.

Jaký je tedy závěr? Je to zajímavá odbočka, ale rozhodně to není plnohodnotná hra. Samotná hra pak neví, čím by chtěla být. Jestli klasickým Darksider nebo ultimátní mlátičkou všeho mrtvého tedy démonického. Ke štěstí nepřidá ani systém pohybu (klasické WASD) a naprosto tragická kamera. Kolem a kolem, hra je v současné chvíli od 20.8. na Game Passu. Takže kdo chce, vyzkouší, kdo nechce, tak se naprosto nic nestane, když tuto zajímavou, leč špatně zpracovanou odbočku vynechá.

P.S: Aspoň příběh příjemně překvapí a kvůli tomu to člověk i dohraje. Následné věci, co se po odehrání otevřou ale zase tak skvělé nejsou.

Diablo pro dětské hráče

Jinak si to neumím vysvětlit. Neberte mě špatně, každý nějak musí začínat s pravidelnou dávkou emocí, když umřete těsně u finálního boje a není nic na světě, co by Vás mohlo oživit a i prostředí Minecraftu není vyloženě marné, ale něco, něco tomu chybí. Ale vezmeme to hezky popořadě.

Zaprvé musím ocenit to, že je v den vydání součástí Game Passu od Microsoftu. Peníze bych za to v takové výši nedal. A důvod? Je to příliš krátké. A to je možná problém celé hry. Hru projedete za necelých 7-8 hodin, podle toho, jak se Vám zadaří umřít. Mě se to dokonce povedlo 8krát. Z toho jsem dvakrát musel opakovat jednu mapu. Ale to zase odbíhám. Takže jdeme na jednotlivé části.

Gameplay. Diablovka ve světě Minecraftu, který si bere od jiných her tohoto žánrů krapet toho a krapet toho. Začneme u postavy. Nudná šeď a navíc zajímavější postavy odemykatelné skrze budoucí DLC. První zápor. Zadruhé, žádná normální postava Vás nezaujme. A vlastně je jedno, co vyberete. Postavu bychom tedy měly. Mechanika hry samotné se spoléhá na kombinaci palné zbraně a něčeho, čím umlátíte nebohého Zombii k smrti. Podruhé. A to je celé. Nemůžete tedy vytvořit mocného mága, co metá blesky z nebe nebo štíhlou amazonku, co všechny specializuje na boj s lukem. I když, povedlo se mi narvat jeden předmět na luk:) Každá zbraň pak má vlastnosti, které odemykáte pomocí expení. 1. úroveň=1 level měna, 2. úroveň=2 levely měny a nakonec, kdo by to čekal. 3. úroveň za 3 levely měny. A čím vzácnější zbraň, tím více možností na ni přidat schopnost. Od 0 až po 3. To samé pak platí pro střelnou zbraň. Jo a zapomněl bych, samotná postava a její armor. Většina má 3 aspekty vlastností a i tři úrovně dalších přidaných schopností. Tedy celkově 9 módů, 3 druhy přidaných módů, tedy můžete na své postavě vytvořit 729 možností, pokud máte tři ultra vzácné věci. Na papíře to zní mnohem lépe než ve skutečnosti, protože těch použitelných schopností je minimum. K tomu 3 aktivní sloty na schopnosti, co ovlivňují postavu, Vaše zbraně nebo vyvolané společníky. Já třeba běhal s lamou, mrazivými šípy a ohňostrojem, co zabíjel. A to je celý gameplay. Není to žádné PoE nebo i osekané Diablo III. Toto je ještě jednoduší, aby to pochopil i mladší hráč. Stačí to? Ne. Hraje se to špatně? Ne. Zamrzí málo možností? Ano. Co je ale nejhorší je počet životů na mapu. A to celé 3 životy. Jakmile Vám ale "zmizí", ukončuje se daná mapa a musíte ji jet céééličkou znovu. A zapomeňte na nějaké teleporty nebo funkční herní měnu. Nic takového tady není. Jenom nějaký random týpek, co Vás stejně dá houpeles za Vaše emeraldy:)

Prostředí a nepřátelé. Starý dobrý Minecraft. Kdo čeká něco jiného, bude zklamán, kdo čeká koule místo kostek, tak bude zklamán. Ve hře jsem napočítal cca zhruba 15 "druhů" nepřátel, kdy polovina z nich jsou modifikace již existujících monster, co Vás prohání ve světě Minceraftu. Mapy jsou rozlehlé, krásně udělané tak, že ani kostička u Vašeho oka nezůstane suchá. Některé mapy jsou prošpikovány pastmi, jiné působí jako klasický Duke, co hledá zatracenou kartu, v tomto případě náramně vtipně vyřešený klíč, aby postoupil dál v mapě. Nic nového, nic zázračného. Ale pěkně se na to dívá, pěkně se v tom chodí. Ale to je tak všechny. Nepřátelé nejsou kdo ví jak chytří, přeci jenom je to Diablovka, ale občas by potěšilo, kdyby se některé druhy nepřátel tupě nezasekávaly o terén a Vy je pak z pohodlí své palné zbraně v klidu a pohodě nezlikvidovali. Ano, některé druhý nepřátel jsou nápadité jako například mágové, co házejí zápalné lektvary a zároveň se léčí. Nebo sladká žužu zelená kostička, co znáte z klasického Minecraftu. Vyjmenovávat nepřátelé je pro milovníky tohoto univerza zbytečné. Jsou tam a Vy je budete milovat. Ke smrti a ještě dál.

A to je vlastně všechno. Zvláštní počin, který je určen zejména pro mladší publikum a pro milovníky Minecraftu. Není to ideální hra, není ani dlouhá, po dojetí už ji těžko znovu zapnete, ale má své kouzlo. Minimálně ve zpracování světa, nepřátel a prostě toho, že konečně je to hratelná hra z prostředí Minecraftu byť s nulovým porno příběhem, ale pořád lepší jak tak "interaktivní" *něco*, co vyšlo také ze světa Minecraftu. Rozhodně doporučuji za vyzkoušení v rámci Game Passu. Co bohužel nemohu hodnotit i MP část. Nikoho jsem za celou dobu hraní nemohl sehnat. Jako jsem tu hru procházel sám a mé zlé dvojče se nechtělo připojit. Je to škoda, možná by mě pak hra samotná bavila víc, kdyby vedle mě pochodoval někdo s mečem a srdcem kostičkovým. Takto jsme skončili na půli cesty a hra bude hodně rychle ve slevových akcích.

Peklo je jenom tam, kde mrtvoly andělů nejde už počítat. A tady je peklo všude okolo, mrtvoly všude okolo a co si budeme nalhávat, krev, střeva a uřezané končetiny jsou na denním pořádku.

A co je vlastně Gears Tactics? Kdo si naivně myslí, že nějaká jednoduchá odbočka na 5-6 hodin, kdy nejtěžší věcí bude správné oblečení pro svého bojového Simíka, bude zklamán. Hra rozhodně není naprosto jednoduchá a troufám si tvrdit, že v některých věcech si rozhodně nezapře se svým bratrancem XComem. A hlavně, jde vidět, že do té hry dali nejenom svou krev, srdce, ale i peníze, kdy jde vidět, že se na hře nešetřilo.

A jaká je tedy hra samotná? Za mě boží ze dvou důvodů. Je to z mého oblíbeného světa steroidových vojáků s příruční motorovkou pod hlavní Vaší zbraně a je k dispozici v rámci skvělé služby Microsoftu Game Pass. Takže za drobný peníze se dostanete k jedné z nejlepší Turn-base strategií, co se nám hýbe na pc. A vraťme se ke hře.

Grafické zpracování je nadprůměrné. Co si budeme nahlávat, Unreal engine dělá svoje a je nádhera se na to koukat:) Rozhodně budete potěšení zničenou industriální krajinou a dalšími překvapeními, kde se budou Vaši vojáci pohybovat. Zpracování nepřátel i přátel je detailní, skvěle se pak doplňuje zkrze animované filmečky. Působí to stejně jako známe z klasických Gearsů. Tam není co vytknout.

Herní mechaniky? Řekl bych klasický XCom. Nevidíte zde čtvercovou mapu pohybu, která pro mnohé může být rušivá, pro jiná ale slouží k orientaci na mapě. Pohyb je intuitivnější a pro mě i plynulejší než ve zmíněném XComu. Navíc mi vyhovuje i systém více tahů pro jednoho hráč než je tomu právě u XComu. A více nemyslím dva, ale například až 5 za jeden tah. Což pro Vás může znamenat, 3 krát střelba, přebití a zapnutí tzv. hlídkování. Což je taktéž lépe zpracované než ve zmíněném XComu. Člověk si totiž může přesně nastavit dostřel své postavy a to včetně rozptylu. Dál už je klasická hratelnost, která propojuje známe mechaniky z tahových strategií se systémem krytí, střídání kol atd. Samotné Vaše postavy se pak dělí na hrdiny a klasické Gearsy vojáčky, co cestou rekrutujete a zachraňujte z mrtvého světa zmítaného válkou. Každá jednotka je vybavena určitým vybavením, která máte v základu a následně jej můžete získat plněním úkolů nebo najít na bojišti. Samozřejmě zde najdeme klasické třídy jako voják, kulometčík, brokovnice lady a odstřelovač. Prostě stará známá klasika se vším, co k tomu patří:) Co se týče zbraní, tak ty můžete upravovat v mnohých aspektech, což se týká i samotných zbrojí. Customizace samotných postav je pak mnohem nápaditější než v posledním XComu (nepočítáme-li módy a neběhá Vám tam 6 Doomů nebo Stormtrooperů) a defacto si ji můžete přizpůsobit sami. Co jsem nenašel je změna jména, ale to by u hrdinů nedávalo smysl. A když už jsme u hrdinů, čím více jich v misi máte, tím sice lepší pro Vás, ale nezapomínejte, že hrdinové neumírají, proto když umřou, mise končí a jede se znovu. A aby nedošlo k mýlce, toto opravdu není XCom, co se týče celkové komplexnosti hraní. Je jednoduší, ale rozhodně ne horší.

A co příběh? Znáte to, máte rozpočet na všechno, ale příběh musí být mixem složitého porna a krváku s Arnoldem na počátku 90. let. Příběh neurazí, ale není to něco na čem by hra samotná mohla stavět. Je to trochu hloupější Gear příběh než jsme zvyklí třeba ze skvělého 1. a 2. dílu. Ale pořád lepší než Gears of War: Judgment, takže si můžou znalci udělat obrázek, jakou roli v tom hraje příběh. Nemalou, skvěle doplněnou filmečky a cutscénami, ale pořád krapet jednodušší:)

A co že jsem to nezmínil? Jo, takové to, no když je to větší jak kamion, na ramenou počet střel na sestřelení všech družic na světě a palebnou silou menší Hvězdy Smrti. Bavíme se o Boss fightech, které Vás ve hře čekají. Za mě osobně asi nejméně zábavná část. Ne, že by bosové byli nudní či slabí, jenom to není můj šálek čaje.

Přesto, že mi jedna část moc nesedla, tak hra jako taková představuje příjemné zpestření světa tahových strategií a kdo vyloženě nechce styl XComu a vše, co k tomu patří, nebude zklamaný. Hra je skvěle optimalizovaná, příjemně se a za nějakých 26 hodin jsem viděl závěrečné titulky. Byla to skvělá jízda, doufám, že další odbočka z krvavé války s Locusty nám brzy přistane na našich počítačích:)

Doom Eternal navazuje na Doom 2016 a v mnohých věcech jej vylepšuje.

Začneme tím pozitivním. Hra samotná je v hratelnosti kombinací klasického Dooma, Maria z Nintenda na steroidech, co hraje uživatelem vytvořenou mapu s 50 miliardami pekelných ohňů s přídavkem sousedovic nabíječe, co si říká Quake. Je to krvavá, brutální hra, která Vás vyždíme na maximum a pak vyplivne, aby jste se vrátili a snažili se jí to oplatit tím, že vystřílíte zástupy unikátních nepřátel na brutálně víceúrovňových arénách, tajných arénách a kdo ví čeho, co tam autoři zabudovali.

Výhodou je neskutečný arzenál zbraní, které Vám pomohou projít peklem, druhým peklem, aby jste nakonec skončili v pekle, protože jste se vyhnuli peklu, co vypadalo jako čajový dýchánek jednorožců. Nevýhody jsou ale dvě. Nutnost neustále někoho rozřezat na miliardu kousků, protože Vám neustále dochází náboje. Nutnost určité modifikace (zejména ze začátku) používat na určitý druh nepřátel, protože Vás do toho nutí vývojář. Ale jinak, takový plasmový "samostříl" je něco, co spolehlivě vyčistí chodbu od početného zástupu nadržených fanoušků.

Když už se šíleně prostřílíte mapou, je dobré své zkušeností body rvát k objevední artefaktů na mapě. Nejenom pro vylepšení zbrojí, ale aby jste otevírali tajemné kóje na své domovské základně, sbírali ikonické hudební podkresy her od ID software a v neposlední řadě roztomilé figurky nepřátel do Vaší virtuální poličky. A že se občas zapotíte, aby jste správně našli cestu k tomu "pitomému" otazníčku, protože prostě ten rozbitelný mechanismus mapy nemůžete najít.

A teď to negativní. První věcí je šílené množství klávec, které budete používat. Občas to bude jako hrát na piano démonickou skladbu. Je jich vážně moc. Granáty, přepínání granátů, plamenomet, útok na blízko a k tomu pohyb, motorovka. A ti otravní nepřátelé všude okolo, z toho se člověk může zbláznit. Co si dále všimnete, že jakmile máte maximální zdraví, padá rychleji než kalhotky nadržené patnáctky, co to zrovna chce. Ale jakmile máte 50 hp, jste v klidu, jde to mnohem pomaleji dolů. Jakoby autoři chtěli, aby jste neustále proklínal všechny bohy, že Vám jedna raketa sebrala polovinu zbroje a druhá zbytek spolu se zdravím. K tomu si připočtěte naprosto tragický "dostatek" munice, který musíte neustále doplňovat pomocí motorovky, dokážete si představit, že některé pasáže Vám budou chvíli trvat. A to nemusí být pro každého. A co se týče Maria a Quake? Mám rád obě, takže mě nebaví zběsilé skákání atd. Ale mnohé to odradí.

A jaký je tedy Doom v celkovém balení? O něco horší než Doom 2016. Může za to kombinace skákacích kampaní Nintenda, které nepochopitelnou měrou uplatilo vývojáře, nutnost mít Bethesda launcher (na jejich obranu mi hra ani jednou nespadla a vše jede v pořádku), celkem mizerného MP, který v současné chvíli nic moc nenabízí, zejména ze začátku nutnost používat určité zbraně a jejich modifikace na určitý druh nepřátel a toho, že občas Vám to přijde jako starý Quake III, kde pobíhají démoni. Co je skvělé je hudební podkres pekelného metalu a naprosto skvělá optimalizace, kdy hra při maximálním nastavení jede na maximální nastavení. A co je nejhorší? Když už toho bosse zabijete, máte radost a vžum, do další arény bum a tak nějak si říkáte, že ustřelovat jednotlivé části nepřátel bylo zbytečné, když Vám všude svítí nula u všech zbraní a na Vás se řítí démon velikosti dopravního kontejneru červené barvy.

Pro mě osobně příjemné překvapení roku 2019 v roce 2020. Kdo by řekl, že hrát za dívku ze středověké Francie, které je uprostřed válek s Anglií a objevuje se mor, bude něco, na co budu příjemně vzpomínat.

A abych to vzal popořadě. Jaká je vlastně hra? Naprosto lineární, kdy nemůžete nikde moc zabloudit. A pokud se dostanete do slepé uličky, musíte tam najít buď suroviny, zvláštní předměty, květinu nebo místo, které má nějaký význam ve hře. Není to Open World, není zde otravný multiplayer. Je to čistá singleplayer hra, která jede v koridoru s jasně danou cestou a cílem.

Hratelnost? Místy zajímavá, místy mírně nedotažené, protkaná mnohými hádankami. Ty jsou jednoduché, ale pokud člověk občas nevidí malý detail, může si být jistý, že bude umírat. A bude umírat často. Ať už s rukou lidí nebo zmutovaných krys. Není to žádný Dark Soul, ale pokud si špatně naplánujete postup, zabije Vás hned první hlídka, protože prostě se nebudete řídit tím, co Vám nabízí prostředí. A ano, hra je zaměřena z 99 % na průchod hry "potichu", bez zabíjení, s odlákáním stráží a následném útěku. Ano, v pozdější fázi hry jde zabít defacto většinu lidských protivníků, ale není to vyloženě ono. Navíc jsou pak lokace, kdy máte 5 stráží a při smrti jednoho ostatní začnou ihned po Vás pátrat. Celé je to tedy koncipováno jako tichý průchod hrou. Nehraje se totiž na životy nebo počet životů. Všichni protivníci Vás zabijí ihned. Přeci jenom, jste třináctiletá dívka. Budete tedy využívat prostředí, skrývat se, dělat rozruch a utíkat. Utíkat, aby jste Vy a Vás malý bratr neumřeli. A to je další aspekt hratelnosti.

Společník. Váš malý bratr, kterého musíte chránit. Plní jednoduché úkoly a Vám pomůže při postupu hrou. Ale nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Ale sama hra Vám ukáže postup a bude jen na Vás, aby jste zjistili, jak se máte pohybovat a kdy malého brášku využijete a kdy naopak ho musíte "vyloženě" vést za ruku, protože jinam Vám ho nepřátelé dostanou. A i tehdy hra končí a musíte znovu.

Grafická stránka hry je povedené a deprese středověku na Vás rozhodně nejenom dýchne, ale puch mrtvol, zvířecích výkalů a ošuntělých domů středověké Francie Vás možná bude strašit ve snech. Graficky nádherné, jediný problém je, že jakmile člověk má zapnutou vertikální synchronizaci, tak se hra v určitých lokacích sama zamkne na 30 FPS, doporučuji vypnout a hra pak běží naprosto v pořádku. Na maximální detaily na 2600X s 1060 6BG OC jsem držel stabilních 80 FPS a že některé scenérie jsou opravdu nádherné.

A jaký je tedy verdikt? Je to hra na dvě odpoledne, pokud vyloženě nechcete mít vše na 100 %. Místy Vás bude neskutečně štvát Váš malý bratříček, ale dá se to zvládnout. Je to určitě milé překvapení a všem, co mají rádi zajímavě vyprávěný příběh, Thief byl oblíbená hra a nikoho jste nezabíjeli, hru si užijete. A největší výhoda? Součástí Game Pass od Microsoftu.

Po letech konečně SW hra, která nezapadne. Neberte mě špatně, Battlefront 2 se nakonec ukázal jako skvělý, ale trvalo jim to téměř 2 dlouhé roky než to opravili.

Co rozhodně od hry jako Fallen Order neočekávat je, že se jedná o čistou "bojovku". Je to spíše takový SW Tomb Raider. A nemyslím to zle. Některé logické hádanky dají zabrat a pokud jste na toho leví, tak se hře vyhněte obloukem.

Spousta lidí si stěžuje, že to vykrádá jiné hry. A která hra to nedělá? Buď uděláte krásnou a herně zvládnutou hru s mechanikami, které můžete vidět jinde a "vykradete" i vlastní hry. Ano koukám na tebe, Titanfalle. Nebo uděláte originální, ale naprosto nudnou hru jako je pro mě třeba Death Stranding. Fallen Order je to druhé.

Je to příjemná hra, která utíká ještě příjemněji až zjistíte, že je 10 večer a Vy musíte jít spát, protože zítra je ta otravná věc zvaná práce. Hře, co se týče tempa, herních mechanik atd., není co vytknout. Nádherné scenérie některých planet, které hlavní hrdina navštíví, to je prostě něco. Co je ale vyloženě "odfláknuté" je úprava postavy. A ano, člověk musí pochopit, že tato hra je oficiální canon světa SW a proto nemůžete běhat fialově oblečený s hlavou jednorožce a červeným mečem. Co občas může i zamrzet je, že vojákům nějak nejde odseknout část těla. Ale to časem modeři pošetří, když můžete rozsekat vše ostatní živé:)

Takže jaká je vlastně hra? Příjemná, místy těžší, místy naprosto lehká a místy prostě krásná tak, že hru zastavíte a scenérii si "vyfotíte". Je to hra na příjemné večery a i když jsem se moc nesnažil, tak mám všechny planety minimálně na 80 %. Co bude mnohým vadit je systém "uzamčených" míst, kde se dostanete až s otevřením další schopnosti. Hra rozhodně stojí za zahrání, a pro fanouška SW je to i "povinnost" a v menší slevě se rozhodně vyplatí.

Hru jsem prozatím uzavřel na 20 hodinách a 24 minutách. Hlavní příběh uzavřený, 54 % achievmentů splněno.