Docela dost bizarním způsobem jsem narazil na tuto videohru. Zrovna jsem se díval, jaký “dílo” Anita Sarkeesian vyplodila a narazil jsem na video s názvem “Damsel in Distress: Part 2 - Tropes vs Women in Video Games” a tam mě právě zaujala Pandora’Tower. Hlavně tedy jak se hra hraje, a jak to celkově vypadá na Wii. Proto jsem si to musel zahrát, a přesvědčit se, jak je Anita mimo.

The Good: Bezpochyby příběh, který je plný války, utrpení, lásky, a naděje o záchraně toho druhého před nepěkným osudem. Příběh hry se nevypraví klasickým způsobem ale skrze deníky a činy hráče, rozhodně mě neurazil a líbil se mi. Samozřejmě, k takové emoční cestě je zapotřebí soundtrack, který s vámi bude rezonovat, a semnou dost rezonoval po epičnost při soubojích s bossy nebo když jsem měl romantičtější chvilky s Ceres, tak mě dokázal soundtrack zasáhnout. Bezpochyby souboje s bossy, líbí se mi, že člověk si musí počkat, jaké pohyby daný boss má, a najít jeho slabou stránku pro jeho porážení, není to jen o tupém mlácení, ale člověk se musí různě vyhýbat jejich útokům a najít jejich slabinu a poté používat svůj řetěz. Vlastně se jedná o takový mix Shadow of the Colossus a to mi moc sedlo. Sound Design je na jedničku, když Ceres pro potlačení své kletby v proměnění se v monstrum, pojídá hnusně vypadající Fialové maso z monster, tak doslova cítíte, jak se její vnitřnosti pohybují a jak tráví to maso, jak je lepkavé, a to je přesně to, co vyvolává tu nepříjemnost, že zrovna nejí zrovna něco chutného a je to správně nepříjemné. Na sound design nemám chvály, jedná se opravdu o skvělou práci a zvukaři si s tím vyhráli.

The Bad: Souboje s bossy se za mě povedly, ale proti běžným nepřátelům to tak horké není. Většinou si stačí nabít útok a svalí se na zem, a jen si počkáte, až se vrátí do normálu a stejný postup opakujete. Na nějaké nepřátele je nutné využívat řetěz, ale opět nic, co by stálo za zmínění a jejich variabilita či design není taky nějak úžasný. Samotný koncept s Ceres není špatný, ale za mě to tam dře. Nerozuměl jsem pořádně tomu ukazateli, když jí dáváte růžné dárečky, nebo si s ní povídáte, jak se maxuje, není to tam jasně vysvětleno, jestli se to lockuje, nebo jak ten systém funguje. Můžete jí dát jako dárek v podstatě cokoliv, ale jedná se spíš o takovou náhodu, protože, nějaké dárky se jí líbit nebudou, a tudíž váš ukazatel “sblížení” vám bude klesat a vaše budoucnost ohrožena. Je taky škoda, že po čase to zahne s Ceres do stereotypu a její akce se opakují i když nějaké jinačí, se občas zjeví. Přesto tu je dost velký prostor na zlepšení. Nejedná se o tragédii, ten systém funguje dobře, nějaké dárečky změní váš vzhled vašeho Hubu, nebo vám Ceres dá taky dárek, který zvýší vaše statistiky, nebo vám dá předmět na uzdravení.

The Ugly: Největší problém hry je její stereotyp. Ceres musí pojídat Maso z nepřátel a z Bossu, které porazíte. Na tohle všechno ale máte čas, protože pokud vstoupíte do Věže, tak Ceres se začne měnit v monstrum, a proto musíte trochu plánovat, a vždycky se v čas vrátit k Ceres a nakrmit jí a zvrátit to. To znamená, že při souboji s bossy/průzkumu vám bude ubývat čas a budete pak hodně nervózní, když už Ceres bude mít málo času, a vy se musíte vrátit co nejdřív. Takže to znamená, že v půlce Věži se budete muset vrátit, a nebo se začít při souboji s Bossem modlit, že ho porazíte dříve, než se Ceres promění v monstrum, na hráče je tedy vyvíjen tlak. Samozřejmě, že naskladnění masa neexistuje, a když se vrátíte zpátky do Věží, tak se maso zkazí, takže ho nějak nastřádat nejde. Tenhle cyklus se opakuje a já rozumím, že to je v samotném designu hry a celkově o tom tato videohra je, ale myslím si, že tohle by se dalo lépe zpracovat. Level design se furt opakuje ve stejném stylu, jsou to věže, a vývojáři se sice snaží to trochu sem tam pozměnit, ale ve výsledku je to prostě furt to samé, až to člověka začne nudit, není to dobře udělané tak, aby jednotlivé úrovně byli dostatečně různorodé a jejich řešení puzzlu, když vám tiká čas, aby Ceres se neproměnila v Monstrum, taky nepřidává.

Celkově se mi teda hra líbila a samozřejmě, že Anita je vedle jak ta jedle. Přál bych si popravdě remaster, který by dokázal nějaké neduhy vyladit, a já bych teda dal větší hodnocení. Nicméně, jedná se o opravdu zážitek, a jedná se o hru, která je unikátní a kombinuje zajímavé prvky ze Shadow of the Colossus, nebal bych se tedy říct, že i Nintendo má svůj Shadow of the Colossus jen jinak pojatý.

Závěrem si tady dovolím dát taky poznámku: Jak si můžete všimnout v textu, Elenu zmiňuji jako Ceres, a to hlavně proto, že jsem měl takzvaný UNDUB od fanouška, který přeportoval kompletně celou hru, aby byla s Japonským zněním a Anglický text byl více k originálu přeložený, takže to platí i pro jména, která nejsou lokalizovaná. Ceres a Ende je mi mnohem bližší než Elena a Aeron a to platí i pro dabing, kde Angličtí dabéři občas znějí opravdu dost amatérsky. Proto jsem upřednostnil Japonský originál, za který jsem moc rád. Bohužel nejde to přepínat jako u moderních her, a hráč si ten patch musí někde jinde obstarat. Jen je škoda, že se ke konci hry vyskytne jeden fatální bug a musel jsem přepnout na Anglickou verzi hry, takže proto mohu posoudit oba dva, a za mě, je jednoznačné originální Japonský dabing lepší. Tenhle problém, by mohl vyřešit remaster, kde by už byl automaticky na výběr Japonský dabing.

Crystar mě docela nabažil svojí nádhernou výtvarnou stránkou hry a designu postav. Zkrátka, mi hra na první pohled přišla sympaticky. Její záporné hodnocení jsem viděl, ale přesto jsem si chtěl udělat svůj názor, jak to teda ve finále s hrou je, a jestli je kritika na místě. 

The Good: Ačkoliv je Příběh dost klišé, tak nemůžu zapřít určité originální nápady a jeho pojetí. Ve výsledku mě tedy příběh neurazil i když se dá bohužel předpovídat co bude dál, kvůli tomu že hra zbytečně spoileruje, nějaké události dopředu. Postavy, na které hráč narazí nejsou vůbec špatné a jejich dialogy mě vcelku dost bavily a jejich charakter taky. Hub, kde hlavní hrdinka při ukládání hry spí, při pouštění herní hudby má na sobě sluchátka, surfuje po netu, a další takové detaily. Fakt si s tím Japonci pohráli a jde petnout i Hafan, který nejen, že za každé petnutí hlavní hrdinku potěší, ale vás osvobodí od té spirály stereotypu, jakože vážně! 

The Bad: Soundtrack, ačkoliv tam nějaké pěkné tóny zazní, nemůžu se zbavit dojmů, že to mohlo být v nějakých případech lepší, přesto to ale není nic, co by mě urazilo a někdy Soundtrack dobře seděl atmosféře, jen mohl být lepší a méně generický. Soubojový systém člověka vystraší hned když do něčeho zabuší... mečem. Nepřátele čekají i na nejtěžší obtížnost kdy do nich hráč mečem pleskne a celkový pocit mi opravdu neseděl, přesto i když to je dost meh, tak když jsem byl v pozdějším levelu a odemknul si nové skilly pro postavy, tak to překvapivě nebylo nejhorší, ale stejně to docela bolelo.     

The Ugly: Největší problém hry je stereotypnost, který je naprosto ubíjející. Nestačí, že Dungeony po kterých hráč prochází jsou strašně jednoduše navržené se stejnou Lajnou ale co víc i samotný nepřátele a typy se furt opakují. Hra má jen pár typu nepřátel, které se v každém Dungeonu opakují a mění se jen jejich barvy. Možná za to může rozpočet, to nevím, ale nejhorší na celé hře je prostě stereotyp ta hra může kohokoliv odradit od hrání. Za těch 30 hodin!? jsem furt jen bušil do toho stejného, a chodil skoro po tom stejném, tohle opravdu ne, i když to k celkovému pojetí hry dává smysl, tak je to nezvládnuté a nedotažené. 

Pro Masochisty, kteří se rádi ubijí stereotypem asi výborný kousek, pro ty ostatní bych doporučoval se tomu vyvarovat. Něco mi říká, že to mělo být spíše Anime než videohra. Příběh a Témata nejsou moc obvyklé a mnohem lépe by to podle mě fungovalo.

Red Ninja End of Honor je dle mého názoru opravdu fascinující videohra. Když jsem viděl hodnocení od novinářů a hráčů, tak mě docela dost hra odrazovala ale přesto jsem jí zkusil. Byla mi sympatická hratelnost a na PS2 éru hra vypadala dobře. Už na začátek mohu říct, že jsem rád, že jsem si hru zahrál i přes všelijaké neduhy se jedná o hru která bude mít u mě speciální místo. 

Příběh hry mě nijak neuchvátil dalo by se říct, že je naprosto obyčejný až na jednu důležitou pointu, která mi přišla zajímavá. Přesto příběh plní svůj účel a nějaká menší motivace pro dohraní hry se najde. 

Většina výtek od novinářů a hráčů se týká na samotnou kameru a já můžu souhlasit, že kamera je opravdu špatná, ale přesto mi nepřišla tak špatná, že by hra byla nehratelná. Sluší se říct, že mi driftuje ovladač na pravé analogové páčce, takže už jen tohle byl docela dobrý handicap abych hru přestal hrát a vykašlal se na to. To se ale nestalo, a i přes špatnou kameru jsem pokračoval dál ve hře a jsem za to rád. 

To co jsem zažil u této hry jsem zažil maximálně u souls-like her tam je většinou každá chyba trestána. Tady vás bude hra trestat jak samotná hratelnost, tak i vývojářské záměry. A ono to funguje! Při platformingu jsem opravdu žral každičký pohyb postavy a kontroloval každý centimetr herní plochy abych nespadl někam mimo. Když jsem to náhodou posral, tak naštěstí tvůrci dali na nějaké místo checkpoint. Samozřejmě, někde checkpoint nedali a já chtěl sežrat ovladač, ale stále jsem se prostě na tu hru nemohl nějak zlobit až na pár výjimek. Platforming je opravdu těžký, a hra se opravdu neovládá nejlépe což je další kritika se kterou souhlasím, ale řekl bych že to ke hře jako takové patří, když to člověk po čase dostane do ruky tak opravdu se hra hraje docela jak víno, přesto tam je spoustu prostoru pro zlepšení, třeba takový běh po zdi mi nahání i teď hrůzu. 

Hlavní hrdinka Kurenai může jednotlivé úrovně procházet buď stealthem nebo přímým bojem. Stealth mi nepřišel nejhorší a v nějakých případech i dobře funguje. Samotná AI není nejchytřejší ale ani mi nepřišla nejblbější, teda až na pár momentu. Stealth obsahuje i zajímavé mechaniky které se Kurenai naučí v pozdější fázi hry. Třeba svádění stráže, který zrovna má dohled na vás a vy ho můžete svést a zabodnout ho ale pozor, na nějakou stráž to nefunguje a může prokouknout váš trik. Přímý boj mi přišel taktéž docela zajímavý a originální. Můžete nepřátele zabíjet z dostatečné dálky a odsekávat jim končetiny a spousty dalších vychytávek které se odemykají hezky postupně. 

Hra obsahuje souboje s bossy, které pro běžného smrtelníka budou na zahození ovladače a dropnutí hry. Opět se ale dle mého nejedná o zápor pro tuto videohru, protože pokud hráč přijde na to, jak zdolat na první pohled nesmrtelného bosse a po několika pokusech se přijde na jeho zdolání, může se dostavit dalo by se říct i menší pocit uspokojení. Skoro každičký souboj s bossem je jinačí a na každého se musí jinak a hra vám nedá žádnou pomocnou ručičku. Co jste se naučily v průběhu hraní budete muset zužitkovat a přijít si na to sami, může to trvat klidně i několik hodin, a i já jsem byl občas na vážkách, jestli se nepodívat na návod což jsem neudělal a hru jsem tak zdolal bez návodu, ale měl jsem namále. 

Na závěr zůstává otázka, jestli je Red Ninja End of Honor opravdu špatnou hrou nebo nikoliv. Dle mého názoru je spíše nepochopená v tvůrčích úmyslech a její samotné obtížnosti. Pro novináře to nejspíš bylo dost veliké překvapení a museli se přemáhat hru dohrát, aby mohli napsat recenzi. Hráči to nejspíš vzdali, kvůli špatné kameře nebo nedokázali přijít na to, jak porazit některého bosse či překonat část platformingu. Další jeden z faktoru bude, že to vyšlo ve špatnou dobu. Kdyby to vyšlo v dnešní době, kde je větší pochopení pro tento typ her = je to těžké nemusí to být nutně špatné tak by hra mohla mít úspěch a vývojáři nemuseli zavřít krám. Ať je to jakkoliv, nic nám nebrání hru si zkusit a popřípadě dohrát. 

Celkové Hodnocení jsem zvolil takové, které hře sedí i když jsem se u toho skoro po celý čas bavil, nemůžu zavřít oči před špatnou kamerou, nedotaženým ovládáním a spousty dalších chyb. Jestli jste připraveni hru okusit a akceptovat její klady i chyby tak vám přeji hodně štěstí a trpělivost.

Batman Arkham Knight nastavil laťku hodně vysoko, jak po stránce příběhu tak hratelnosti. Bohužel oproti perfektnímu Arkham City se vývojáři do hry rozhodli přidat Batmobil který není jen na jízdu ale i na boj se zločinci. Což jsem bral jako takovou výtku, protože kvůli tomu hra přišla o boss fighty se záporakama a tak nějak ztratila to kouzlo předešlých her, ale stále se v mých očích jedná o výbornou záležitost. Navázat na kvalitu Arkham Knight mi nepřišlo nijak složité, kdyby se jelo v podobném stylu. Přidat kvalitní boss fighty, žádný tank fighty s batmobilem, odstranit generičtější úkoly a naopak přidat ty kvalitnější z Arkham City a vylepšit celkově „ Arkham“ žánr jako takový. Warneři si ale po Arkham Origins řekli, že nechtějí být spojováni se sérii s Arkham a chtějí udělat něco jiného a tak vznikly Gotham Knights a už teď je patrné že se jim to nepodařilo, protože nejsou dostatečně kreativní a hlavně talentovaní jako vývojáři z Rocksteady.

Po stránce příběhu se nejedná o nic převratného a ve srovnání s Arkham hrami se jedná o nejhorší příběh. Dokonce i Arkham Origins nabízí lepší příběh než tenhle spletenec. Příběh nenabízí žádné úderné zvraty a jeho tempo je dost pomalé. Nejhorší na tom je, že záporáci, proti kterým čelíte, nedosahují svého potenciálu. Soví Tribunál, na který se dost lákalo, mi přišel, že jede na druhou kolej a než se hráč dostane k nim, tak je to dost pozdě. Protože ještě před tím musíte jít vyšetřovat a dělat generický úkoly a to je další problém co hra má.

Hra vám v některých případech nedovolí pokračovat hlavní linkou a tak musíte udělat sérii generických aktivit/úkolu. Jako najít nějakou frakci a získat informace z nich, tím že je vyslechnete. Tuhle činnost někdy musíte udělat i pětkrát v řadě než se dostanete k tomu hlavnímu. Mě to osobně přijde jako natahování herní doby a hra se klidně mohla bez toho obejít a být svobodnější v tom co hráč bude dělat, nikoliv ho zatracovat těmihle generátorama. Naštěstí nějaké hlavní mise jsou ale dobře zpracovány takže to úsilí někdy stojí za to a opravdu jsem se při nich bavil, bohužel není jich mnoho.

Hratelnost mě zezačátku celkem bavila, protože hra vám dává odměny, jako různé obleky pro hrdiny které ovlivňují statistiky nebo jen čistě kosmetické. Dále je možnost si vytvářet nové vybavení jako silnější Tyč pro Robina nebo Tonfu pro Batgirl, zkrátka záleží, jakou postavu si vyberete, a od toho se mírně liší vybavení. Hra obsahuje lehčí RPG prvky, což zezačátku je fajn když dostáváte odměnu za plnění generických činností. Ale postupem času zjistíte, že to stejně tak moc nedává smysl se moc vylepšovat, protože hratelnost to nijak nemění a stejně když máte legendární vybavení tak nepřátele jsou sponge a trvá strašně dlouho, než je porazíte, není to nejideálnější a hlavně vybalancované. Hráč má svojí úroveň a ta se vám sdílí mezi postavami, takže když má Batgirl lvl 20 tak i Nightwing bude mít lvl 20. S postavami můžete kdykoliv přepínat jak chcete, ale zjistil jsem, že na výslednou hratelnost vliv nemají a za všechny se hraje stejně a jejich odlišnost je maximálně v abilitách. Je jedno, jestli si zvolíte Batgirl nebo Nightwinga, kombat systém se nezmění. Budete muset nepřítele jen umlátit pomocí jednoduchých kombinací jednoho tlačítka a maximálně uhýbat či používat speciální abilitu.

Kombat systém je to nejhorší z celé hry a doteď nerozumím proč se tak tvůrci to rozhodli změnit, možná za to může, že hru jde hrát v kooperaci s nějakým jiným hráčem nebo s kamarádem. Při boji jsem doslova usínal, když jsem mačkal jedno tlačítko a jen uhýbal nepřátelům a nemusel se soustředit na nějaký patern který by mě vyhodil z rovnováhy. Ještě doteď si pamatuju z Arkham Asylum jak na mě skočil zločinec s elektrickým obuškem a já musel pečlivě zvážit jak se mu vyhnout. Arkham hry mají jednoduchý kombat systém ale, když rozložíte nepřátele na které, platí něco jiného a hráč musí měnit taktiku a přeskakovat mezi nimi a učit se paterny různých nepřátel, tak pro mě se jednalo o neskutečnou zábavu, když jsem třeba 10-15 zločinců takhle porazil a měnil svůj styl boje, tohle tady neexistuje. Stačí pomocí jednoho tlačítka počkat na abilitu nebo umlátit pět minut jednou rukou nepřítele a druhou si třeba vzít do ruky mobil a čekovat novinky ze světa her či někomu odepsat zprávu, až tak nezábavný ten kombat systém je. Snažil jsem se i o stealth, v Arkham hrách funguje precizně tady, ale nefunguje skoro vůbec, většinou vás někdo hned okamžitě vidí, a nemáte nějakou možnost je porazit tiše, protože stejně vás odhalí.  Stealth mi zkrátka nefungoval, protože hra na to není nadesignovaná za žádného hrdinu, i když se nabízí nějaké ability na stealth stejně se někdo najde, kdo to překazí. Zkrátka hra na tohle nemá a přišlo mi to rozbité.

Hra nabízí vedlejší činnosti jako sbírání kolektibilu kterých je nespočet a přišlo mi, že to vývojáři jen přidávali, aby hráč měl co dělat nehledě na zábavu. Aktivity, kterých je asi kolem 10 se opakují stejným vzorem a pokud si je odemknete a skočíte do své základny tak se vám postup ztratí a musíte, je znovu objevovat což mi přišlo docela dost hloupé. Po generických aktivit jako třeba zabránit zločincům vykradení banky, či zachránit rukojmí, nebo vyčistit základnu nabízí hra i záporáky, ve stylu Arkham her, což je asi tak jediný přežitek co tvůrci nechali z Arkham série. Musím říct Harley Quinn či Freeze mě bavily, ale opět musíte, udělat několik generických úkolu než se dostanete k hlavnímu chodu a hra vám pak nadělí slušně zpracované boss fighty které nejsou špatné. Po grafický stránce hra nemá ničím zaujmout což je hlavně díky slabému uměleckému směru a i takový Arkham Knight který je o 7 let starší je mnohem hezčí a nabízí uvěřitelnější zpracování Gothamu. Gotham se jim nepovedl jak po stránce náplně tak ani designu či uměleckému směru. Tvůrci zašli tak daleko, že můžete na jednotlivých ulicích vidět i Vlajky podporující menšiny což mi lehce kazilo imerzi světa a nepomáhalo tomu budovat atmosféru. Všechny postavy jsou ve hře naprosto průměrní a nijak jsem si nenašel v nich nějaké pouto.

Gotham Knights hodnotím jako hru pro jednoho hráče, možná s kamarádem to bude o kus zábavnější se dostat přes ten generický obsah a vhodnější ale i tak příběh nemá co nabídnout. Hratelně to zaostává ve všem a hlavně to není tak zábavné hrát. Nejlepší co hra dělá je to, že vás nutí přemýšlet se vrátit k Arkham her a jít si užít skvělý příběh, postavy, a hlavně zábavný funkční kombat systém. Světlé chvilky se najdou a někdy jsem se dokázal bavit díky dobrým misím či dobře zpracovaných boss fightech ale jsou mnohem lepší hry podle komiksu jako Strážci Galaxie nebo „Arkhamský“  Marvel‘s Spider-Man.

Ještě než jsem si zahrál Rule of Rose tak jsem o tom slýchal kontroverze. Hra byla zakázaná ve Velké Británii, protože někdo jí označoval, že cílem hry je znásilňování a zabíjení malých děti. Nenechte se samozřejmě odradit, ve hře nic takového není a jednoduše to je neznalost toho co to nejspíš ani nehrál. Maximální kontroverze co jsem našel je, lehčí sexuální podtext ale to je tak vše, navíc v rámci příběhu to všechno dává smysl a je to udělané logicky nehrajíc si na kontroverzi.

Už jen první zapnutí hry mě tvůrci namlsaly krásným intrem, který ukazuje některé části hry a dává vám vědět, co vás čeká a na co se připravit. Hra začíná poměrně nevšedně, ale nechci tu nic moc prozrazovat o příběhu a maximálně zmíním, že Jennifer na svoji pouti není sama a provází jí nejvěrnější psí společník Brown, který jí pomáhá se neztratit a vede jí správnou cestou a tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu a to je hratelnost která staví na průzkumu a lehčích puzzlu či akce.

Průzkum s Brownem mi nevadil až na stále přepínání „find“ což je mechanika kde Brown pomocí svého psího čumáku vyčmuchá nějakou stopu a zavede vás k ní. V praxi to funguje nějak takhle: Hráč se přepne do položky inventáře, zvolí třeba ponožku a v levým rozhraní vidí „target“ s otazníčky. Brown vás pak bude vést po lokacích, až najde stopu tak začne štěkat a vy získáte různé předměty na který je item vázán. V mém případě ponožka je vázaná třeba na léčivý předmět nebo na úkolový předmět, kde musím někoho najít/něco abych ve hře pokročil. Hra vám dává i určité puzzly, které musíte vyřešit, a nejsou nikterak těžké a přišly mi celkem zábavné. S průzkumem jsem moc problémy neměl až na to že člověk furt musí něco vybírat a dávat pozor co vlastně hledá. Několikrát jsem se ztratil, protože jsem volil špatný předmět na hledání, ale nebylo to tak hrozné jako akční složka hry.

Na Rule of Rose mi nejvíce vadila akční složka hry, která je nepřesná a může odradit dost lidí. Výběr zbraní je dostatek jako Železná Trubka, Sekáček na Maso, Kuchyňský nožík atd. Když ale Jennifer má s nimi zacházet tak se jedná celkem o peklo. Hra má problém rozpoznat „hit box“ takže když opravdu někoho pořádně kuchnete či praštíte tak zkrátka se jim nic nestane, protože nepřítel je moc daleko. Nebo je zrovna v animaci, kde na vás útočí. Nepřítel dokáže i padnout na zem a můžete ho zašlápnout, jenomže to nic nedělá a působí to zabugovanějším dojmem. Nepřítel na vás útočí a někdy se stane, že zasáhne vzduch ale vy i tak schytáte ránu. Tyhle problémy jsou někdy frustrující hlavně, když vás hra nutí bojovat a nemůžete se tomu vyhnout. A co víc pokud je Jennifer opravdu smrtelně zraněná a nemáte po ruce léčivý předmět, tak má animaci jako kdyby chytla průjem a hledala co nejbližší záchod, nejen že je pomalá ale zkrátka už je jako postava k ničemu a musíte se potácet po místnostech s Brownem a hledat něco co by vás uzdravilo nebo se nechat zabít, nebo pokračovat v příběhu a riskovat. Hra obsahuje i bossfighty a jedná se opět o stejné problémy jako s každým nepřítelem jen s tím rozdílem že jejich útoky jsou, mnohem silnější.  Vydrží více zásahu a hra vám nezobrazuje jejich životy. Takže se může stát, že budete třeba 10 minut kuchat do bosse a on nebude chtít umřít, boss vás udeří dvakrát a končíte. Je to opravdu nejslabší část hry a sami vývojáři uznaly, že vydání hry bylo uspěcháno a museli to prostě vydat i v takovém stavu. Měli v plánu několik obtížností jako lehčí obtížnost až po těžkou tohle ale odpadlo a hra na výběr obtížnost nemá. Tohle je největší vada na kráse téhle hry, kdyby vyšel remaster/remake a vývojáři se k tomu mohli vrátit a udělat tu akční složku pořádně a vyladit to, tak se jedná o jeden z nejlepších psychologických horroru a já bych šel i s hodnocením výše, protože ten příběh je krásně sestavený a musím uznat, že se jedná o takový „hidden gem“.

Pokud jsem vás následujícím textem neodradil a nevadí vám horší akční složka hry, máte rádi psychologické horrory, nevšední vyprávění příběhu, tak doporučuji si hru zahrát a je možné že to pro vás bude hidden gem. Ostatním co jde více o hratelnou část hry a o příběh jim tolik nejde, tak bych asi doporučoval se zatím hry vyhnout a počkal popřípadě na remaster/remake pokud někdy vznikne, kde by to autoři mohli dát do kupy. 

Já jsem si ale hru celkem užil a dokážu pochopit, proč se jedná o jistý „kult“ hlavně co se týče, příběhu který mě šokoval svojí promyšleností a byl takovým hlavním motorem proč pokračovat ve hře i přes mizernou akční složku hry a jsem rád, že jsem tenhle „hidden gem“ ukusil. Budu doufat v remaster/remake o kterém se už několik let spekuluje, aby hra byla v takovém stavu jakém měla být.

Po Saints Row 2022 se mi naskytla příležitost si zahrát původní Saints Row z roku 2006, jsem celkem dost rád, že jsem si zahrál úplně první díl. Je celkem dost ostuda co předvedly tvůrci v roce 2022 a jak je hra z roku 2006 propracovanější v mnoha směrech. Proto si nemohu odpustit v textu přímé srovnání, obou her. Saints Row 2022 je reboot série a jeho účelem bylo nakopnout znovu tu sérii, s tím že tvůrci by vzali to, co se jim dříve vyvedlo a hráčům líbilo. Žel v přímém srovnání zaostává, více v samotném textu.

Příběh Saints Row 1 není k zahození a je celkem i na zamyšlení jak se některé události krásně proplétají jako celek. Což mě opravdu překvapilo a věřím, že v roce 2006 to celkem bylo boom. Oproti 2022 se jedná o ráj doslova ráj. Už jen první postava Julius má větší charisma, než ty ubožáci z rebootu a to doslova. Stačilo mu jen prohodit pár dialogu, a stal se zajímavějším než snad všechny postavy z 2022 a to bez přehánění. Ta postava nejen že má výborný dabing, ale má dost velikou hloubku, které ovlivňují budoucnost „Saints“ gangu jako takového. Ono upřímně, bych asi mohl pochválit každou postavu v tomhle díle, protože mají určitou osobnost, nejedná se o lejno postav jako ve 2022. Na rok 2006 je překvapující, jak je hra diverzní. Přesto vůbec to na ničem nevadí, protože jsou jednoduše napsány normálně a stejně i tak jejich dialogy jsou naprosto v pořádku a nepřišly mi cringe. Hlavní postava tu oproti budoucích dílu nepromluví, a né že by to nějak vadilo. Většina postav na to narážejí a dělají si z toho prdel což je mi sympatické, neznám důvod proč se tvůrci tak rozhodli. Možná Keith David byl moc drahej, tak to odnesl hlavní hrdina.

I když jsem si hru zezačátku dost užíval, tak první nemilé překvapení bylo, že musím dělat aktivity, abych si naplnil ukazatel respektu, a pak zase mohl jít na misi. V praxi to znamená, že musíte udělat třeba jednu aktivitu kompletně a z toho získáte 4 úrovně respektu a pak teprve můžete udělat třeba 4 hlavní mise a takhle se to opakuje, což není promyšlené. V nějaké misi jsem musel ubránit svoje postavení před nepřáteli. Na další misi jsem ukradl Truck, který převáží auta a ten odvezl. Šel jsem hned na další a zjistil jsem, že budu závodit, ale závod to nebude normální, protože ty auta co jsem převážel, byli sabotovány a dokážou vybuchovat, takže jsem několik nepřátel odbouchnul. Mělo to působit tak že se jedná o normální závod a že se jedná o nehodu. Celkový design misí opravdu není marný, na rok 2006 je inspirace GTA očividná ale mise mě bavily. Ke konci mě ale zklamalo, že se mi žádné neodemykají a to proto, že jsem nepřátelům nezabral pevnosti a těch jsem měl několik a hráč musí pak opět grindit aktivity a to není už moc zábavné, když už jste na konci a musíte si opět budovat respekt. Většina her má „pevnosti“, tábory“ jako vedlejší celek a je to prostě taková výplň. Tady to bohužel výplň není, prostě musíte zabít všechny nepřátele v lokaci a boom, máte část území gangu. Bohužel jsou hlavní a nemile mě to překvapilo, protože jsou strašně stereotypní, je sice pravda že odemykají větší přínos peněz, ale je to prostě věc aby měl hráč co dělat v otevřeném světě jak je v dnešní době zvykem.

Herní svět a jeho propracovanost/detaily jak je živý je, na jinačí úrovni než ve 2022 jakože opravdu bez prdele. Civilista s novinami jde po ulici a čte si. Naproti němu je bezdomovec na lavičce. O krok dále se hádá prostitutka s gangsterem, na což jí zabije a pak přijedou, policajti což jsem byl překvapený. Neuvěřitelné co dokázali dříve, člověk by čekal, že tvůrci se v roce 2022 posunou a neposunuly. Svět je živější a není to jediná věc, kterou bych mohl pochválit. Co takhle jít do Strip Clubu nebo do interiéru baráku bez loadingu? Prostě neskutečné co dokázali dříve a ještě k tomu na xboxu 360. Proto jsem se při hraní hry často divil, jak tvůrci kteří mají k dispozici moderní technologie a mnohem výkonnější konzole, to mohou udělat v horším provedení.

Hratelnost hry mě neurazila a pocit ze střelby tam byl. Výběr zbraní není moc veliký a dělení zásobníku, byla jako osina v prdeli, ale celkově hratelnost nebyla špatná. Chyběli mi upgrady za peníze, které už mají budoucí díly jako větší výdrž sprintu atp. Aktivity nejsou úplně propracované, i když jich je nespočet a každý si nejspíš najde něco, aby plnil respekt a mohl pokračovat v hlavním příběhu. Jak už jsem zmínil, aktivity nejsou úplně propracované, ale ještě hůře jsou, dost stereotypní a občas nefunkční což další díly už postupně napravily. Pro příklad uvedu Insurance Fraud tuto aktivitu mám hodně rád, zkrátka bavila mě vždycky. V tomhle díle mě ale moc nebavila, princip je jednoduchý, skočit před jedoucí auto a napáchat co největší škodu. Když ale žádný auta nejezdí nebo vás ignorují tak to moc zábavné není, chodit po prázdné silnici a čekat až něco projede. Saints Row 2022 tuhle aktivitu dělá dobře a celkem mě tam i bavila. Tady jsem tu aktivitu ignoroval a dělal raději Escort aktivitu. Kde jezdíte autem s prostitukou vzadu a nabíráte klienty, kteří chtějí něco víc. Prostitutka a Klient si padnou do oka a dělají tam čuňačinky. Novináři a okolí jsou proti vám, vy jako nejlepší řidič pod sluncem je musíte setřást nebo dělat speciální požadavky aby si to dva ještě více užily a to mě bavilo, protože jízdný model nebyl nejhorší a mělo to opravdu šťavnaté dialogy.

Vlastní úprava postavy je značně omezená oproti budoucím dílu, nemůžete si zvolit ženu, hlavní postava nemluví a zkrátka jak si postavu přizpůsobit je opravdu málo a je rozhodně nejslabší z celé série i když pochopitelné když se jedná o první díl. Vylepšování aut a jejich úprava byla celkem bohatá. Vozidla jdou zakoupit, i když to trochu postrádá smysl. Můžete si dokonce i kupovat Hamburgery u Freckle Bitch nebo si dokoupit jídlo v obchodě, a po té si libovolně uzdravit postavu. Hra ale má automatickou regeneraci života a moc jsem to nevyužíval a proto chápu, proč se od toho upustilo v dalších dílech.

Celkově jsem byl překvapený jak Saints Row 1 z roku 2006 dělá věci lépe než reboot z roku 2022. Živost světa, Hratelnost, postavy, příběh, dialogy, opravdu se najde dost věcí. Saints Row 1 mi lehce připomíná, prototyp pro další díly, jestli to uspěje nebo ne když existovala série GTA. Příběh je sice roztříštěný na gangy kde plníte určité mise, ale jako celek má spoustu detailu. Po dohrání hry si člověk uvědomí, jak moc si scénárista s tím vyhrál. Bohužel né všechno je naprosto ideální a velký grind a stereotypnost sráží hru dolu. Kdyby vyšel remaster který by odstranil grindování, přidal větší úpravu postavy, předělal aktivity či vylepšil, tak tu máme jedno z nejlepších Saints Row protože ten základ je opravdu dobrý, ale většina mi přišla jako takový prototyp pro další díl.

Saints Row 2006 nám nikdo nesebere, a pokud udělají jednou remaster/remake tak doufám, že to bude uděláno řádně, ta hra má stále potenciál a ty nedostatky by šly předělat.

Saints Row série si nikdy nehrála na nějaký oscarový příběh nebo srdcervoucí dialogy, většinou to bylo béčko možná i céčko co se týkalo příběhu, ale vždycky to vynahrazovala ta hratelnost, která prostě zabavila její šíleností a arkádou. Saints Row 1 je sice považovaný za „klon“ GTA ale přinesl několik novinek, o kterém si mohlo nechat konkurenční GTA v té době zdát. Saints Row 1 mělo pořádnou úpravu aut, úpravu vlastního gangu a postav nebo také multiplayer. Vlastní GPS navádění, ragdoll, weapon wheel či proslulé šílené aktivity které by málokoho napadly ale sakra zábavné. Saints Row 1 bylo takové vylepšené GTA „klon“ kde ale tvůrci zanechaly několik mechanik, které z toho tvořily vlastní identitu. Saints Row 2 na tom už stavěl a trochu vylepšoval. Saints Row The Third kombinoval a vše perfektně promíchal a dalo by se říct, že GTA „klon“ už by byla urážkou pro tu sérii protože, se dostatečně vyvinula. Jenomže pak přišel Saints Row 4 který, změnil koncept a začly se přidávat super schopnosti a bralo se to méně vážně, až se to v sobě ztratilo co Saints Row dělalo unikátním. Kořeny série hře chyběli a už to nebylo, o gangsterech ale o mimozemšťanech ale špatná hra to nebyla, jen to nebylo Saints Row. Poslední byl datadisk v pekle, který byl opět jinačí. Série si dala na několik let pauzu, aby našla sama sebe a tvůrci si řekly, že to zkusí tentokrát jako při staru a bude to víc při zemi. Mysleli to doslova tak, že budou různým aktivistům kývat a cenzurovat vlastní obsah, který vytvářely dříve protože Saints Row 2022 postrádá ikonické zbraně pro sérii jako penetrator, sexy dívky a prostě věci které dříve byli naprosto ikonické pro tu sérii. Člověk měl pocit, že hraje opravdu za pořádné gangstery, které mají rádi striptýz a další tyhle zločinecké „nepěkné“věci. Jednoduše řečeno vytvořily Saints Row pro Netflix publikum aby každý byl spokojený a vy tak hrajete za bandu cosplayeru hrající si na gang. To by nebyl problém, pokud by hra byla zábavná a dobře sepsaná a nebyla jen pozérská. Více v samotném textu proč to tentokrát nevyšlo a proč je reboot tak špatný a co dělá špatně.
 
Po několika letech se vracíme zpátky do světa Saints Row, svět to ale už není známý, protože se jedná o reboot. Hra to neměla moc snadné zezačátku a když vyšel první trailer, začli lidé nadávat na hlavní postavy. Gameplay záběry byli nepřesvědčivé a působily o třídu hůře než u předchozích her, stejně tak to působilo zastarale. Tvůrci hru několikrát odložily a finální výsledek dopadl asi přesně tak, jak největší skeptici předpokládaly. Saints Row 2022 začíná s novým začátkem, s novýma postavami ale už při zapnutí hry vám napovídá, že něco není úplně v pořádku. Střílíte do nepřítele přesnou ránou do hlavy ale ten parchant ne a ne umřít, ano v menu hry jdou health bary (život nad nepřítelem či vozidlem) vypnout ale sponge nepřátele tam zkrátka vždycky budou. Díky čemuž se stávají nešťastné situace, kdy se nepřítel bugne a stojí na místě a vy mu to pálíte několikrát do hlavy a on ne a ne umřít. Umělá inteligence moc rozumu nepobrala a většinou jdou na vás nebo jen stojí na místě a zmateně střílí, měl jsem i moment kde si mě začal nepřítel fotit a já nevěděl, jestli se mám smát nebo co to sakra má znamenat. Většinou všechno a cokoliv v této hře má healthbar. Přestřelky jsou většinou bez duše, stačí se „krýt“ (hra nemá krycí systém, ale stačí si jen čupnout) za autem, nepřátele po vás pálí, ale žádný projektil a díry na autě nevidíte, ani pořádně ozvučení, nic co by tu akci prohlubovalo, zkrátka jen auta vybuchují nebo se rozkládají a je jedno v jakém pořadí střílíte. Stačí střílet do jednoho místa a auto se rozloží, jak Lego zkrátka to nepůsobí dobře, což je dáno nejspíš tím, že i vozidla mají nad sebou healthbar a při velikém poškození jen udělá, boom což působí kolikrát směšně.

Úprava postavy není marná a opravdu nabízí dost možností, ale osobně mi chybělo klasičtější podání, jako v předešlých dílech, kde jednoduše byli dvě pohlaví a to muž/žena a pak jste si vybrali, jestli chcete bělocha, Asiata, a spoustu dalších ras. Tohle odpadá a tvůrci přešli na víc inkluzivní systém. Stačí si vybrat svého „šéfa“ a začnete ho modifikovat. Psaným textem to asi nezní špatně, ale když člověk začne vybírat a dostane se do záložky „obličeje“ tak si po chvilce řekne slovíčko WTF, já snad hraju TES IV: Oblivion? Proč ty ženské postavy nemají zuby, nemají srovnaný obličej, proč vypadají tak špatně a nepřirozeně? Takže musíte štelovat, dokud nebudete mít normální bytost, která je podle vašich představ. Tohle předešlé díly neměli a okamžitě se dalo hned vybrat, co chcete. Tady spíše tvůrci sází na monstra než na pěkný design, stejně tak nesmím opomenout, že velikost poprsí je omezeno na limit a hráčky co mají, dost větší poprsí zkrátka sebe samy vytvořit nemusí. Což mě přivádí k myšlence, že tvůrci chtějí mít co nejvíc bodíku u menšin a dělají co nejvíc inkluzivní vytváření postavy, ale nenapadlo je, že hráčky, co mají opravdu veliké poprsí budou omezovány? To zkrátka nepochopím.

Teď k slavným postavám, které dostali palbu ještě dříve, než je pořádně tvůrci představily. Proto se tvůrci rozhodly udělat speciální deníčky, kde tvrdily, že si budete chtít někoho z vaší party pozvat do obejváku nebo do kuchyně, je to ale pravda? Já za sebe můžu říct, že to pravda bohužel nebyla a horší postavy než tuhle partu jsem snad dlouho ve videohře neviděl. Tvůrci očividně cílili na Generaci Z a proto se tak vyjadřují a chovají, což se dá respektovat. Když ale začnou otevírat tu tlamu tak jednoduše řečeno padají z nich hovna. Snažil jsem se tedy přistoupit k tomu, že se jedná o mládence ale tak nějak jsem čekal, že tvůrci udělají balanc, kde to nebude retardované jako třeba ve Watch Dogs 2. Omyl, hlavní postava chce jen zabíjet a zabíjet a vůbec jí nezajímá co dělá, zkrátka chce jen zabíjet každého a hned a nejlépe všechny postřílet, může to vypadat jako by chtěla dělat něco jiného a mohla by se zdát sympaticky ale tak to opravdu není. Většinou když něco promluvila tak jsem myslel, že padnu a teď cituji jeden z dialogu. „Tak zaprvý, my mluvíme pořád sprostě. Zadruhý to nikdo nepoužívá. „Kravsky“ Vždyť kurevsky zní skoro stejně a líp se to vyslovuje“. Kevin, co nechce nosit tričko chce zase navazovat vztah s každým i s obyčejnou kočkou a pokud to měl být vtip tak nezafungoval stejně jako u většiny momentů. Kevin stejně jako hlavní hrdinka chce zabíjet, ale s tím rozdílem, že v sobě vidí spasitele, takže i když někoho zabije tak se nevidí jako zločinec, a to je v mnoha dialozích problém, protože ta banda si myslí, že nikdo nemá rodiny (ani děti), takže opět to je v rozporu se scénářem a jejich myšlením co že to vlastně dělají. Mohl bych napsat o zbývajících postavách, ale na to nemám dostatek sil hledat tam jejich personalitu nebo co že to jsou za postavy. Většina cutscén probíhá nějak takhle: Parta se sejde, vyserou na sebe dialogy. Upozorní, jak kapitalismus stojí za hovno a manažeři a všichni jsou sráčové a ty máš být svůj „šéf“ no a pak začnou zabíjet a takhle se to děje dokola. K postávám přijde právník a je ihned chladnokrevně zabitý a po pár minutách si parta užívá a má párty. Tohle jsou zkrátka věci, kde si jen řekne člověk WTF a takových momentů hra sází celou dobu.

Takže si to shrňme, předchozí díly si nehrály na nějaký oscarový příběh, ale většinou postavy fungovaly, to že tyhle jsou nové nemění nic na tom, že jsou stupidně napsány a jejich kecy a činy neodpovídají celkovému dění. Hratelnost hry je na sponge a pocit ze střílení není ideální a po několika hodinách začne být až nudný a únavný i s prstem v nose na větší obtížnost, protože nepřátele se moc nekryjí, jdou jen na vás a stačí si z dálky si počkat a oni jdou do řady a jen pálíte. Ano ve hře se odemykají schopnosti, které nejsou nejmarnější, ale pak jsou zbytečné kde i na vyšší obtížnost stačí se základní pistolkou někoho postřílet nebo se základním samopalem. Motivace používat odemknuté schopnosti jako ohnivou pěst nebo speciální zbraně jako bramborový kanón postrádají smysl. Protože hratelnost k tomu ani nevyžaduje a většinou si povedete lépe s pistolkou. V předešlých dílech byla radost kombinovat různé praktiky a šíleně to kombinovat a skákat na nepřátele a dělat šílenosti, zkrátka arkáda, kde nepřítel padne po hlavě a penetratorem ho proženete. Aktivity se vrací z původních dílů, ale jsou stejné, jak si je pamatujete, tvůrci se ani nesnažily je nějak vylepšit nebo pozměnit, prostě by se dalo říct, že je jen převedly, stejně tak většina animací je snad totožných z předešlých dílu (skákání do aut atp.). Vlastně by se dalo říct, že všechno je horší než předešlé díly a lepší je o trochu grafická stránka hry, jako třeba lepší částicové efekty nebo pěkné scenérie ale zbytek se někde zasekl.

Asi si pokládáte otázku, proč nic nepíšu o příběhu a já na to mám úplně jednoduchou odpověď. Příběh v té hře snad neexistuje a jedná se o poskládané cutscény a stereotypní mise, kde musíte jen někoho zabíjet a zabíjet stejně jako v předešlých dílech, jen je to hůře na designované. Nebudu lhát, dvě tři mise z celkových desítek mě i bavily díky použitému soundtracku z předešlých dílů. Jinak nemohu nic pochválit, co se týče příběhu nebo designu misí. Příběh je prostě jednoduše ráj sprostých cutscén a debilního myšlení s nějakým cílem, který většinou popírá sám sebe. Mise jsou prošpikovány cringe dialogama kde jen zabíjíte, přehnané množství nepřátel které jsou jak na porážku nebo postava z vaší party má svojí náladu a chce něco udělat a vliv na příběh to nemá. Občas jsem se i ztrácel, jestli v příběhu pokračuju a jestli jsem se nezasekl a pak to přišlo. Hra mě nutila dělat nezábavné aktivity, které jsou stereotypní, abych mohl dohrát hru a dát mi poslední misi. Pokud si dobře pamatuji, tohle předešlé díly neměli a pokud se jedná o „dobrovolné“ aktivity, tak to nemají mixovat s hlavní linkou, stejně to nedávalo smysl a hlavní příběh to nijak nepodpořilo.

Takže tu máme reboot Saints Row, který vyšel v roce 2022, má AAA cenovku a autoři to považují za AAA produkt. V rámci open world her to selhává všude a GTA V z roku 2013 je stále někde jinde svojí propracovaností. Selhává to tak moc, že i předchůdci jsou propracovanější, ale hlavně zábavnější, třetí díl stále zůstává dle mě nepřekonán. Ano, i aktivity u těch předešlých dílu nebyli nějak propracované a taky se opakovaly ale Saints Row 2022 toho nabízí mnohem více a ten obsah je více stereotypnější díky novým aktivitám kde musíte někam z místa na místo až to začne být opravdu už únavné.

Důvod proč dávám „jen“ 5/10 je jednoduchý. Postavy nejsou dobře napsány, hratelnost je mizerná, díky čemuž většina aktivit je utrpení, protože to je utrpení dělat. Nové aktivity jsou sice fajn ale nebavily mě svojí stereotypností. Schopnosti či perky ujdou ale měl jsem rád předešlý styl, kde za herní měnu se dokupovaly jednotlivé vylepšení. Animace a Grafická stránka hry jsou na rok 2022 otřesné, sice někde nějaký západ slunce je pěkný ale většinou polygony postav jsou mizerné. Prázdný a nudný svět, kde se nic moc neděje, protože NPC jen do sebe naráží jak tupci ale chodci nebo někdo v restauraci po cestě moc života nepobraly. Vylepšení aut je určitě dost propracované, ale když už samotný základ otevřeného světa nefunguje tak to je problém. Takhle jsem si reboot značky Saints Row nepředstavoval. Když je základ zkažený a to myslím hratelnost, tak k čemu mám dělat aktivity, které jsou stereotypní nebo nefungující kvůli blbé hratelnosti? Je to snad kvůli postavám nebo příběhu? Misím? Je mi jasné, že každý člověk je jiný a někomu ta hratelnost, aktivity, postavy můžou sednout a vlastně proč ne, každý jsme jiný a každý si v tom něco najde ale to co mě v Saints Row sérii naplňovalo, tu já nemohu najít.

Saints Row 2022 nedělá ani jeden základ dobře, není to zábava hrát. Tohle se nepovedlo a tvůrci budou muset přejít znovu k rýsovacímu stolu a přehodnotit kde udělaly chybu. Nepůsobí to hra jako z roku 2022, není to zábavné a oproti předešlým dílu všechno dělá hůře.