Skvělá záležitost pro fanoušky starého Battletechu. Co je jinak je ze začátku nesmírně matoucí systém kde je oddělena akce "nohou" a akce "zbraní" a navíc není fixní délka tahu. Další akci zbraní/nohám můžete dát až skončí předchozí akce ( každá akce trvá jínou dobu ). V podstatě je to tedy automaticky pauzovaný realtime :-)

Potěší taky existence zkušeností a skillů pilotů. Postupně svůj tým zlepšujete, získáváte zkušenosti spolu s penězi a nakonec si i nakoupíte lepší mechy. Jako skill je tam kromě zbraní i samotné ovládání mecha podle typu. Přechod na lepší stroj tak může paradoxně provázet zhoršení výkonu v bitvě protože váš pilot má problém vůbec udržet nový stroj na nohou a při každém zásahu padá na zem.

Příznivci tahovek by to měli vyzkoušet už jen k rozšíření obzorů, fandové Battletechu v tom můžou vesele utopit mraky hodin.

Výborná věc zejména pro mladé hráčky.

Moje dcerka (4 roky) se do toho zamilovala, a poctivě jsme to odjezdili komplet. Skoro každej večer jsme kromě čištění zubů taky umývali koníka a čistili mu kopyta.

Spousta aktivit : jezdění, umývání, čištění kopyt, krmení, focení zvířat, obsahuje také kreslící nástroj na obarvení koně k obrazu svému, možnost vyzdobit kytičkama a podobnýma ozdobama.

Samotný ježdění je dostatečně jednoduchý i pro děti, navíc zpočátku se hraje coop - táta běhá a zatáčí, potomek skáče přes překážky. Všude se to tam hemží zviřátky a tudíž se pilně fotí.

Shrnutí - jedná se o dobře zpracovanou hru pro mladé hráče s velmi jednoduchým ovládáním a příjemnou atmosférou.

Tento skvost jsme hráli v coop multiplayeru -> každý měl jednu postavu a spolu jsme rozhodovali co se bude dělat a v boji hrál každý svoji postavu. Jakožto tlupa která hrála pravidelně Dračí doupě a jiné papírové rpg hry byl pro nás Star trail přirozeně prostředí.

Že je to první hra kde je nejen skupina postav, ale kde se tato skupina postav může dokonce i rozdělit jsme zjistili poměrně náhodou.

Po obtížném průběhu jednoho dungeonu jsme se sotva vyplazili ven a 2 dny cestovali zpět k civilizaci abychom se vyléčili, dobře najedli a možná nakoupili nějaké ty věci.

Jako vždy jsme došli na náměstí, a s vidinou snadno vydělaných peněz využitím schopností naší šikovné zlodějky si oddechli. S hláškou "Ať vyděláme aspoň na léčitele a nocleh" jsme přepnuli na náš zdroj obživy. Jaké bylo ale naše překvapení když se hra přepnula do pohledu v dungeonu. "Žeby nějakej bug?"

"Bohužel" ne. Naše zlodějka totiž ve finále toho dungeonu "našla" propadlo. Tím propadlem úspěšně propadla a my si nevšimli že už s námi nejde. Poslední 2 dny živořila na dně jámy kde se dělila o vodu se smečkou krys a jinou havětí. Už nevím kdo z nás ji hrál, nicméně měl samostatný quest dostat ji živou do města.

Nebylo to tak snadné jak se může zdát. Zlodějka se nejen musela nejdříve sama proplížit dungeonem aniž by ji někdo dorazil, ale mnohem horší pro ni byla samotná cesta hustým lesem. Byla specialistka na zámky, pasti, plížení a tichý útok, vůbec nebyla připravena na bažinu s komáry, divoké lesní včely a jednoho medvěda což ani není vše co po cestě potkala. Když se po třech dnech doklopýtala do města, byl docela zázrak že je ještě na živu a blekotala něco o tom že už hradby nikdy neopustí.

Hraní této hry byla prostě zábava!

Vezmu to jen stručně protože předchozí komentáře popisují víc než dost ze hry.
Jako fanoušek řecké mytologie ( Starořecké báje a pověsti bylo moje nejoblíbenější čtení asi od druhé třídy ) jsem se docela těšil že uvidím některé z bájných postav. Co ale americký mišmaš provedl s postavami a bájemi bylo dost drsné.

Nicméně hlavní výtku mám k samotnému hraní. Tutoriál byl ještě obstojný a potěšila grafika, jenže v dalších částech hry bylo snad méně boje než v tutoriálu. Jediná bojově zajímavá část tak byla gladiátorská aréna a finální boje v poslední úrovni. Zbytek bylo poměrně dost nudné pobíhání tam a zpět při řešení tradičních "rpg" questů velmi pochybné kvality.

Vyzdvihl bych snad jen řešení politického souboje, zbytek hry byla těžká nuda občas proložená minutou zajímavého souboje.

Geniální věc, kterou snad nikdo nezná dokud se trošku zviditelnili další dva díly které vyšly ve spolupráci se Shrapnel Games.

Jedna z mála her kde se samotná mapa mění během hraní. Země kde panuje bůh růstu obrůstají na globální mapě zelení, zato z území nemrtvých se šíří zima a záhuba. Z druhé strany zase putuje pásmo horka a lávových pramenů národu ohnivých monster.

Boje jsou úžasná záležitost kde mnoho času strávíte plánováním a simulací bitvy v simulátoru. Někdy rozhodne o boji jediné vhodně použité kouzlo, nebo pozdržený útok leteckých jednotek na velitele nepřítele. V boji často rozhoduje morálka a nebo výdrž vojsk. Je skvělé že máte neporazitelnou řadu plechových rytířů, škoda jen že po 10 kolech boje už žádný z nich neuzvedne meč a padají pod přívalem lehkých jednotek které se ještě neunavily.

Je tu také možnost používat vrahy k zabití velitelů kteří mohou mít na bitvu rozhodující vliv, takové vhodné zabití generála těsně před bitvou znamená že část nepřátel nebude mít žádné příkazy.

Velmi zábavná ( aspoň pro útočníka ) je taktika prokletí, kdy před nepřátelskou armádu přijde jediný čaroděj a na celou armádu nepřítele sešle prokletí hvězd, což má za následek že každá jednotka v nepřátelské armádě má šanci že si pro ni přijde "hrůza nebes" což je velmi vtipné monstrum které často opravdu dokáže pobít celou 500 hlavou armádu samo.

Zajímavé řešení problému jídla má národ nemrtvých kněží. Ti nepotřebují žádné jídlo a jsou imunní vůči chladu, proto většinou jejich hráči v území které ovládnou veškerou populaci pobijí, čímž se toto území stane bezcenné pro protivníka a navíc potom funguje jako nárazníkové pásmo. Porazit nemrtvého hráče je tak komplikovanější a často se na něj ostatní musí spojit. Výpravy do zemí chladu a smrti kde není jediného živáčka jsou závod s časem, nemocí a nekonečným přívalem chodících mrtvol.

Unikátní je i okruh krvavé magie, kde na zaplacení ceny kouzla se místo magických gemů používají mladé panny, které je nutno "chytat" jednotkami a které lze při bitvě cizímu čaroději pobít a připravit ho tak o možnost seslání náročnějších kouzel.

Snažili jsme se asi půl roku o vytvoření "Ultimátního válečníka" - hrdiny vybaveného mocnými magickými předměty, který by byl sám schopen porazit celé armády. Potom jsme objevili krásu kouzla na zvýšení inteligence jednotky, ze které se potom stane velitel a tudíž je možno ji vybavit předměty. Zkoušeli jsme tak skoro každou z 600ti jednotek s různými kombinacemi předmětů. Některé kombinace byly dost smrtící ale vždycky se našel nějaký ten protitah který dokázal i nejsilnější jednotku neutralizovat.

Tento skvost nás bavil ještě v roce 2006 kdy jsme si tím krátili chvíle na nudném školení.

Tak tohle byla moje srdcová záležitost na střední.
Hráli jsem to jednou u kamaráda celé odpoledne a pak jsem si odnesl originální diskety domů.
Měl jsem celej víkend abych si to zahrál !
Až doma sem zjistil že sem si nevzal manuál a tudíž neodpovím na kontrolní otázku při startu.

Od devíti večer do půl třetí do rána jsem zkoušel hesla...
Pak sem se trefil :-D
Dodnes vím že to bylo heslo "mouse"
Do nedělní půlnoci už jsem to nevypl, kdyby náhodou.

Každopádně kouzlo hry spočívalo nejvíce v multiplayeru s kamarádem u jednoho stroje a na svou dobu výborná grafika.