Svoji recenzi jsem se rozhodl rozdělit do několika segmentů postupuně rozpitvávavjící celí příběh. Jsou ve Spoilerech, odhalte co chcete.

První ovšem technická stránka:

A) Grafika: Stejně jako vše ostatní, není důležitá jen forma, ale i obsah. K čemu High res textury když je krajina nudná. ME3 jede opačným stylem. Grafika nic moc, ale scenérie úchvatné. Suma summárum: Na zadek z ní nepadnete, ale ani nebudete pohoršeni.

B) Zvuk a Hudba: Tady už je to horší. Člověk by řekl že tak zvučné jméno jako Clint Mansell, to nemůže dopadnout špatně. Může. Respektive, nemůže, protože kdo nic nedělá, nic nezkazí že? Nevybavuji si žádný pořádný hudební podkres, kromě hudby z minulých dílů a té pomalé piánové skladby co byla už v demu. Obzvlášť tristní to bylo v jedné scéně ke které se ještě vrátím. Jinak zvuky zbraní celkem ok, a dabing opět kvalitní.

C) Gameplay: Je opět víc střílečkovitý alá dvojka, ale s návratem některých prvků jedničky (neregenerující se životy, mody na zbraně, atd.) V jedničce byli tuny zbraní, ale lišily se jen statistikami. Ve dvojce jich bylo málo, ale byli diametrálně odlišné. Ve trojce jsou opět odlišné, ale jsou jich hromady. Tady naprostá spokojenost.

Příběh:

Prolog: Reapeři vthrnou ze vší parádou na Zemi. Okamžik kterého jsme se děsili od samého začátku...a je to pěkná nuda. Hudební podkres naprosto absentuje, město vypadá pusté. Bioware by si měli povině zhlédnout válku světů ať ví jak má vypadat děsivá invaze. A Clint Mansell by si měl povině pustit soundtrack výše zmíněného filmu aby věděl jak to má znít. Podle mě zkrátka propásnutá příležitost pro historický moment. Mise na Marsu tak žádná sláva. Ale budiž, Bioware nikdy nebyli experti na kulervoucí prology. 60%

Akt první - Maenae: Obrat o 180°. Perfektní prostředí měsíce jenž obýhá decimovanou planetu. Člověk si konečně uvědomí že Reapeři jsou tu. Začne chápat tu skázu. Mise jsou velice zábavné a surové. Konečně válka světů. Hra téměř z ničeho nic nabere brutální obrátky a nenechá vás vydechnout 100%

Akt druhý - Genophage: Mise na Sur'Keshi nic moc, ale potkáme opět Mordina a začne se rozvíjet zápletka s vyléčením Genofágu. Mise na Tuchance jsou pak opět brilantní. Ta s bombou mi spíš připomínala válečnou vřavu z nějaké FPS z dnešní doby. Vyléčení Genofágu je pak skutečně dojemné a dostal jsem přesně to na co jsem se těšil. Mordinova smrt byla "krásná". 90%

Akt třetí - Puč na Citadele: Tohle už mě tolik nenadchlo. Z Cerberu, který byl ve dvojce tajná organizace balancující na hranici dobra se zlem se stává ekvivalent Luthorcorpu, nebo jiné komixové zlé organizace. Zmutovaní super vojáci a Ninjové? Na jednu stranu kvituju Kai Lenga z knižek, na druhou stranu, udělali z něj Ninju. Duel s Thanem ovšem skvělí a jeho konec velmi dojemný. 70%

Akt čtvrtý - Rachni: To že se některá paragonská rozhodnutí vymstí jsem čekal. Ovšem hořká pachuť mi zůstala po tom, co jsem zjistil že i když královnu zabiju, stejně tam je. Ale vrátil se Grunt. A obětovat ho ve prospěch galaxie bylo těžké rozhodnutí. V jeho umírací scéně mi i slza ukápla. O to víc mě pak Bioware potěšili když vyšel ven. 75%

Akt pátý - Rannoch: To na co mnoho z nás čekalo jako na zlatý hřeb hry konečně přišlo. Vyvrcholení konfliktu mezi Gethy a Quariany. Situace je ještě méně černobílá než byla: Gethi se nechali ovládnout Reapery, ale jen proto aby přežili. Quariani zase do války ani nechcou a přinutily je do ní politické machinace admirálů. Mise na Rannochu nám poví víc o Gethech. A finále, stejně jako u Genophage, důstojně završuje příběh Gethsko-Quarianské války. Oběť Legiona opět dojemná, a sjednání míru bylo opravdu krásné. 100%

Akt šestý - Thessia: Trošku slabší, ale stále zábavná a s obrátkami. Spokojenost, ale nic užasného. 80%

Akt sedmý - Cerberus: Moje již nakousnuté rozčarování z Cerberu pokračuje. Zlá korporace co dělá pokusy na neviných civilistech už dneska nikoho nešokuje, spíš působí jako těžké klišé. Hlavní báze Cerberu je sice už lepší, ale stále nic moc. Souboj s Ninjou byl celkem směšný. Ale u opilé Tali jsem se skvěle pobavil 70%

Akt osmý - Take Earth Back: Opět začíná luxusní jízda. Sice jsem podle reklamní kampaně čekal MNOHEM víc misí na Zemi, ale budiž, stály za to. Atmosféra perfektní...Prostě perfektně vygradované finále 100%

Epilog: Ta skutečná hrůza ME3 pichází až na Citadele. Každý fanda by dokázal vymyslet lepší konec (důkazem budiž fanficy ktere se už rojí jako houby po dešti a jsou o dost lepší) PROSTĚ HRŮZA! Hra se tváří že má více konců, ale liší se akorát barvou paprsku. Pak je tu pitomá AI ketrá mele nesmysly, a konce které absolutně nezávisí na vašem stylu hraní a rozodnutích. A nejhorší je že se nedozvíme nic. Přežili to mí parťáci? Vždiť to zničilo Mass Relays! Obří multirasová flotila je tím pádem uvěžněná na Zemi a umřou hlady. A důvod proč Reapeři vznikly? Bože takový kec... Konec ME3 je jasná ukázka jak vám může desetiminutoví konec skazit zážitek z celé hry, ba dokonce z celé trilogie. Člověk tak už nějak nemá chuť jí znova hrát když ví že všechna ta "super důležitá" rozhodnutí nemají sebemneší význam a že se na konci stejně nic nedozvíme. 5% (Za Andersona)

ME3 je ukázka jak vám může stupidní konec skazit celí jinak úžasný zážitek. Po dohráti jsem měl sto chutí fláknout hře 0% a vyhodit ji z harddisku, ale po uklidnění jsem si uvědomil, že přece jen dobrých zážitků bylo opravdu hodně. Obecně bych hru asi aspíš doporučil, ale hořká pachuť zůstane...

První, ano, z Portalu 2 už možná lehce čouhá komerčnost. Jenže první portal byl skoro studentský projekt a všichni mu vytýkali jeho "délku". A když už má někdo vytvořit hru tak velkou aby jsme to ocenili musí do toho vrazit dost peněz a taky jich pár vydělat. Chtěli jsme víc, tu to máme. Jinak co říct o Portalu 2? Je větší. VĚTŠÍ ve všech ohledech. A je to fajn.

Všechny mechaniky z jedničky zůstaly(energo koule akorát nahrazeny lasery) a spousta jich přibyla. Novým mechanikám není vesměs co vytknout až na bílí gel který mě opravdu štval a nudil. Zajimalo by mě co se však stalo s pneumatic diversity vent protože ta byla akorát v trailerech ale ve hře ne. Oceňuji taktéž prostředí které se mění. A hlavně, příběh. Příběh je jedna z věcí co na jedničce všichni vychvalují, ale buďme upřimní jde spíš o jeho podání než kvalitu. Dvojka má opravdu příběhovou linku formátu Valve. První nosíte ukecanou kouli, pak vás GlaDOS testuje, pak děláte zase bordel s ukecanou koulí a nakonec se role obrátí a vy nosíte GlaDOS !!!přeměněnou na bramboru!!! napíchlou na ASHPD aby jste sesadili bordel dělající jádro Zrada. Ta je součásti dnes už snad každé příběhové linky. Tady byla však naprosto nečekaná a zabolela víc než Atlasův podraz v Bioshocku a to je co říct. Příběh celkem krátký ale stálo to za to, fakt že jo. A to finale...no k tomu se ještě dostanu. Grafika dobrá, fyzika perfektní(až na mizení gelu ale to je ospravedlnitelné, komu by se chtělo plavat v gelem polozatopené místnosti). Hudba je u Valve jako vždy, kdy u všech her(čestná vyjímka TF2) není nic moc sama o sobě ale účel plní skvěle. Samozřejmě pro "speciální kousky" jako Still Alive z jedničky to neplatí.

Než se dostanu ke konci hry tak ještě zápory. Za prvé, úkoly nejsou težší ale otravnější. Hledat v těch starých prostorách AS místo kam hodit portál jsou muka. Taky ubylo momentum skoků, a loading za loadingem.

No a už se pomalu dostáváme ke konci, jen ještě jedna zastávka: Humor a postavy. Lidi říkají že je to už ukecané až moc ale já si neztěžuju ani v nejmenším. Postavy jsou de facto jen dvě. Z toho hlavní záporák jedničky projde mnoha úhly pohledu a je super a Wheatley je jedna z něj postav vůbec. Valve říká že jejich charaktery nemluví aby si hráč za ně říkal co chce on. No Wheatley je první postava na kterou jsem se přistihl jak mluvím. A ještě oceňuji jak si valve hned v prvních pár minutách udělá asi třikrát srandu z toho že Chell nemluví. Laboratorní humor ja pořád super, jak v podání GlaDOS("Tuto komoru vymyslel laureát Nobelovy ceny. Nikdo už neví za co jí dostal. Vím jen to, že to určitě nebylo za odolnost vůči neurotoxinu...") tak v novém podaní Cave Johnsona(podívejte se na libovlný "Investment Opportunity" trailer a jste v obraze)

A teď finále. Celé je to spoiler a věřte mi že o tohle přijít nechcete. Úťek dobrý, souboj s Bossem velice dobrý, "zakončovací kombo" byla fakt jízda. Tady se me hodnocení z 85% zvedlo na 90%. No ale co přišlo potom... Opera věžiček!!! To mě totálně odrovnalo a hodnoceni vyskočilo na 100% jako divé. Scéna jak za vámi ještě vyhodí kostku by přidala tak 2% nebýt už za limitem. Opravdu tak krásný/dojemný ale přitom vtipný konec nepamatuju. Great job Valve! Na konci je samořejmě zase píseň od GlaDOS a rozhodně se kvalitou Still Alive vyrovná, ale už jsem to čekal. Ale na "to si dělaj prdel, tak to je boží" moment je zde situace popsaná ve spoileru výš. Co-op mě moc nebaví, ačkoliv Atlas a P-body jsou rozkošní ale protože jsem ho hrál jen chvíli nezapočítám ho do hodnocení.

Ještě takové dva detaily které nehrají vliv na hodnocení
1) část Apertue Science enrichment center kterou jsme viděli v jedničce byla ještě jakž takž reálná. Ale když si vybavím GIGANTICKE kaverny ve dvojce sahající kilometry pod zemí ketré byli vybudovány již v roce !1961! tak si říkam že bych chtěl vydět jak se něco takového staví. 2)Portal se odehrává v Half-Life universu a Portal dva několik staletí po Portalu, čili i několik staletí po HL2. Když se dostanete ven, je zde krásné zlaté pole a dýchatelný vzduch. A vzhledem k tomu jak Combine zemi zplundrovali za 20 let se dá usuzovat že Gordon Freeman zvítězil.

Tuto hru bych označil jakožto překvapení měsíce, možná i roku. Pátral sem po své srdcovce z dětství-Comanche 2.0, a zjistil sem že série měla ještě dvě pokračování, Řekl sem si že leteckých her není nikdy dost a za pokus to stojí. A stálo. První grafika. Je těžké hodnotit grafiku u takto staré hry. Textury jsou samozřejmě rozplzlé a celé je to takové...staré. Ale i přes své stáří má grafika silné stránky: Voda vypadá VELMI slušně, vojáci mají dokonce obličeje a pozemní vojenská technika je detailnější než v moderních hrách. Ale pokud jdete po grafice, jděte jinam, tahle hra je o zábavě a hratelnotsi.

Hlavně, tato hra NENI simulátor, je to arkáda jak řemen. Jenže NovaLogic ukázal, stejně jako v Delta Force: Black Hawk Down, že i arkáda muže mít realistický feeling. Proč? Protože nejste nezranitelní, a mise jsou vojenské, nikoliv záchrana světa jako např H.A.W.X. Ale pozor, to že je to arkáda neznamená že hra není obtížná naopak. jenom vašimi nepřáteli nebude ovládání ale teroristé a separatisté. Btížnost je velice dobrá, není to tolik těžké aby to nešlo hrát ale je to výzva jako bič. Ovládání helikoptéry je triviální, a přejde do krve téměř instantně. Ovšem když už umíte vrtulník řídit, musíte se s ním slušně ohánět aby jste přežily. celkově, hra vás nutí využívat dva styly boje: Záškodník a Rambo. Někdy jsou nepřátelé na volném prostranství a vy se musíte do útoku vrhnout po hlavě, měnit výšku, uhýbat raketám a zničit všecko než zničí vás. Poté je zde záškodničina, kdy je dost místa pro krytí mezi kopci, a vy taktizujete, přemýslite a jednou za čas vykounete a ukousnete si kousek. Nečekejte že si však budete moci vybrat, budete muset zvládat obé. A oba dva styly jsou zábava. Výzbroj vrtulníku je volitelná. Zajimavá je možnost EFAMS. To jsou externí nosníky na zbraně. Unesete mnohem více munice, ale ruší váš stealth profil a jste mnohem snadněji zaměřitelní raketami. Vaše volba, i když hra vám na začátku mise navolí doporučenou sestavu zbraní. A dostáváme se k misím.

Hra je založena na kratičkých misích. To zní sice z principu špatně jenže ne. Mise nejsou odfláklé, je jich spousta, jsou opravdu originální-žádný kopírák a díky formátu jsou i velice rozmanité. Autoři se opravdu neflákali a obsahu je dost. Jsou rozděleny do 8 kampaní každá po pěti misích, a přesto že mise jsou krátké, jejich obtížnost vám nedovolí projet je moc rychle. Jak sem již zmínil, mise jsou rozmanité. Jsou tu Stealth mise typu pronásledování letadla až do tajné základny, přímé forntální útoky, ale i escort mise atd. Opravdu se nudit nebudete. Prostředí je taktéž velice variabilní a vůbec, po obsahové stránce není skoro co vytknout. Jediné co bych vytkl, obtížnost je spíš plus, ale hra vás nevodí za ručičku, a to tak že vůbec. Mrzí mě hlavně to že když už máte třeba někoho eskortovat, není vůbec nijak označen. Musíte poslouchat rádio a myslet. A spousta misí skončila fiaskem jen proto že mi nikdo neřekl že tam to jsem měl ubránit.

Příběh jako takový neexistuje. Každá kapmpaň má svůj příběh, ale žádnou zápletku nečekejte mise jen logicky navazují(Když v jedné misi z přístavu uteče letadlová lod povstalců, v následujicí misi ji pronásledujete atd.) Ale aspoň to zachovává vojenský dojem, přece jenom teoristů co chcou ovládnout svět je dost.

Soundtrack je poměrně o ničem, zvuky jsou obstojné.

Obecně se jedná o hru velice přístunou a "user friendly" ale nabízí pořádnou výzvu. Užijete si jak akce, tak taktiky a přemýšlení. Takhle bych si představoval letecké hry. A to jsem si jí sehnal jen jako zabijáka nudy na netbook. Ve finále Mass Effect který sem měl v té době rozehraný na PC zůstaval vypnutý a aji na PC sem v jednom kuse hrál Comanche 4. WARNING: Vysoce návykové

Text komentáře: Přiznejme si, kdo z nás jednou nechtěl býti tím hrdinou na obrazovce? Kdo z nás nechtěl být aspoň jednou velitelem Shepardem na cestě za záchranou galaxie, nebo Eziem Auditore, skákajícím po střechách jako anděl smrti. A přesto že Shepard ztratil spousty svích blízkých a osud galaxie leží na jeho bedrech, a Ezio přišel o celou rodinu, chtěli jsme aspon chvíli být na jejich místě. Ale je jeden hrdina s nímž bych si to opravdu vyměnit nechtěl...Isaac Clarke
Isaac žije ve štastné budoucnosti. Krize s nedostatkem surovin byla zažehnána pomocí "Drcení planet"(vím že to není uplně perfetkní překlad "Planet Cracking" ale uznejme že "Louskání Planet" zní fakt blbě) Do vesmíru vyrážejí obři drtiče planet které drtí planety na kousky a berou všechen cený materiál zpět na zem. A na největším drtiči, USG Ishimuře, teď slouží i Nicole, Isaacova milá. A když se Ishimura jednoho krásného dne odmlčí, Isaac se jakožto zdatný Inženýr přihlásí na misi, jenž má opravit komunikační rozhraní Ishimury. Jenže potom co raketoplán Kellion žuchne do hangáru Ishimury, začne zjišťovat že komunikace bude ten nejmenší problém...Posádka je totiž z velké většiny mrtvá a z jejich mrtvol se stali Nekromorfové-rekombinantní organizmy a znovu rozpohybovavána mrtvá těla posádky. Isac uvězněný na Ishimure zničením Kellionu a hnán touhou zahránit Nicole se tak vydává do hlubin Ishimury. A boj o přěžití začíná...
K příběhu už toho moc nepovím, jen že vás čeká zrada, mimozemský artefakt, náboženská sekta atd. Rozhodně je na co se těšit.

Dead Space je Survival horor/Third Person Shooter. Narozdíl od většiny filmovích hororu nestaví na "lekačkách"(I když pár jich rozhdoně je...) ale spíše na depresivní hutné atmosféře. Velice dobré jsou okamžiky když např vypadne proud. Člověk sevře půlky páč tuší že to znamená útok...a ono nic. A jindy zase když si připadáte v bezpečí se v mžiku dostanete do takovích sraček že to svět neviděl. DS je moje první hra s označením "horor" a měl sem dost nahnáno když jsem jí instaloval. Ovšem ve finále mi děsivá nijak zvlášť nepřišla. Ovšem to může být subjektivní, protože můj bratr, který běžně hraje L4D2 a s násilnými hrami nemá problém, byl tak podělaný strachy že se nedostal přes první kapitolu. Asi záleží na tom jak reagujete na hororoví žánr.

Další prvek na kterém staví je kromě atmosféry také nechutnost a násilí. Né vážně, chlapci co tu hru programovali musí být ve skrytu duše naprosto uchýlní protože takové kreace na téma "lidský mutant" nikde jinde nenajdete a věřte mi že zombíci z half-lifu vám najednou přijdou roztomilí...Máme tu mimina skákajíci po stěnách, přichycená pomoci chapadel ze střev vycházející z jejich břich, pak člověka přilepeného ke stěně, z jehož rozpáraného hrudníku vylétávají "Pods" což jsou embrya s jedovímy bodci a pak ještě lahůdka Divider, což je zombie jehož končetiny jsou schopny fungovat i samostatně jeho na chapadlech pohybující se hlava má sto chutí nahradit tu vaši. Lahůdka co? Tyhle mrchy se musí navíc likvidovat jinak než otřepanými headshoty. Vlastní krví napsaný vzkaz nějakého chudáka co přišel na to co má dělat a stejně nepřežil vám říká "Cut off their limbs". A ono opravdu, sekáním nožiček a ručiček(případně hlaviček, ocásků a všemožných chapadel) napáchate v nekromorfívh řádách pěknou paseku a brutalita hry se tak posouvá na novou úrověň.

Když už jsem zmínil sekání, potřebujete k tomu zbraně. A Ishimura jakožto civilní loď nabízí akorát jeden druh útočné pušky která se stejně na "dekončetinování" moc nehodí. Ovšem jakožto loď těžařská nabízí spoustu laserovích sekáčků atd. se kterými si Isaac jakožto inženýr stejně rozumí nejlépe. Základní zbraní je Plasma Cutter, v podstatě obyčejná pistole, ale střílí pruh energie a to v režimu jak vertikálním tak horizontálním. Pak je tu Linegun, vetší verze cutteru a pár dalších kousků(včetně plamenometu a "brokovnice") Problém je že jak už psali mnozí, vůbec nevíte do čeho jdete a že je zbraň na prd, zistíte až jí za težké prachy koupíte. Ale zbraně jsou jinak velice originální a povedenou části hry.

Další věci která je povedená je HUD. Respektive, ve hře totiž absolutně žádné HUD není. Jako HUD slouží totiž RIG, oděv hlavního hrdiny, dávající mu jeho tak charakteristický vzhled. Životy jsou měřeny na páteřovém displeji, a inventář se promítá jako holografický displej před hrdinu.
RIG má 2 speciální schopnosti-Kinezi a Stázi. Kineze je v podstatě akorát Gravity Gun z half-life ale Stáze je něco nového, vytvoří bublinu ve které je dočasně spomalený čas. To vám pomůže proti nepřátelům ale i v logických hádánkách.


Ve hře jsou celkem silné RPG prvky a to upgradovaní zbraní a RIGu, a nakupování v obchodech. Navíc můžete hru po prvním dohrání projet znova s inventářem z prvního dohrání.

Prostředí není nudné, ale mohlo býti i lepší. Lepší nadprůměr. Přesto že úzké chodbičky Ishimury svojí atmosféru rozhodně mají, v polovině hry už začnou lehce nudit(vyjímkou je kolonie na planetě a USM Valor) Dobrým nápadem jsou prostory bez kyslíku a gravitace, v těch si užijete srandy a dají vám pocit kosmonauta-to považuji za velice obstojný nápad.

Hudba není nic moc, prostě strašidelná ale že bych si z toho zapamatoval jedinou skladbu to ne.

A teď k záporům. První z nich je že hrdina trpí Gordonovím syndromem. Jinými slovy nekvákne za celou hru ani ň. Jak poslušný pejsek plní co se mu řekne a nemluví. To nemám rád. A druhý největší Zápor jsou kapitoly 5 a 10. Proč? H-U-N-T-E-R! Hnusný nesmrtelný nekromorf!!! Možná mi řeknte že to patří k hororu, ale tohle teda fakt bylo hnusné a málem sek kvůli němu DS ani nedohrál.Tfuj!

Summa sumárum: Dead Space je hra s hustou atmosférou a skvělím akčním modelem, protože sekáni končetin je prostě něco nového. jediné dva nedostatky které mi hodně vadily, nemluvnost a slabší prostředí, jsou pak ve dvojce napraveny. Ale i jednička za to stojí. Tak vzhůru na Ishimuru, protže ve vesmíru, vás nikdo křičet neuslyší.

Když sem viděl trailer, měl sem smíšené pocity. Na jednu stranu jsem měl pocit že to bude taka řežba jakou svět neviděl, na druhou stranu sem se bál že tak užasné to bude akorát v traileru. Po tom co sem projel tutorial ve kterém až na jeden větší a ani né moc adrenalinoví boom nebylo o co zavadit sem byl lehce rozpačitý a rozjel sem první závod. No a i když už to bylo citelně lepší tak i po 2/3 závodu tam nebylo nic tak úžasného ačkoliv i tak to byla velice obstojná zábava. To se ale mělo brzo změnit. Měl sem nabitý plný počet power upů a čekal sem kdy tam střelím nějaky větší bum bum bum. Ale hra mi nabídla za plný počet možnost změnit trasu. Já to vzal. Chvíli se nic nedělo ale pak sem si uvědomil že od paty té obrovské rozhledny na pozadí se zvedlo pár obláčků dýmu. A pak sem si terpve pomalu začal uvědomovat že se rozhledna naklání a to přímo proti mě!!! Adrenalin vypumpovaný na maximu a čirý děs se mísily v jedno. Věž dopadla s obrovským otřesem kamery přímo předemě a ucpala celou trať. Když sem vjel do mraku sutě už sem jen čekal kdy uvidím rudý nápis "Wrecked". Jaký pak byl můj šok když sem si uvědomil že jedu dál a to dutým tubusem oné rozhledny! A než ztrávíte šok že žijete konec tunelu vás vymrští do vzduchu a vy přeletíte dobré dvě ulice na střechami domů a pak teprve dopadnete zpět na silnici... Nepamatuji že by někdy jakákoliv závodní hra ve mě udělal takový dojem a vyplavila takovou vlnu adrenalinu jako Split/Second. A nejlepší na tom je že na každé trati je takovýhle "srdce zastavující" moment minimálně jeden a spousta dalších menších které možná nejsou tak úžasné ale při správném načasovaní udělá taky pěkný adrenalin shock. Tratě jsou udělané perfektně, v působivých sceneriích a se spoustou různých pastí. Jenom je jich trošičku málo. Co se aut týče jsou velice pěkně udělané a každý si najde své. Závodní režimy jsou dobré všecky ale obzvlášť bych chtěl vypíchnout řežim survival, kdy jedete uzkým koridorem s kamionem jenž hází výbušné sudy a režim Challenge kdy jedete sice sám, ale na trati se automaticky aktivují všechny pasti. Tahle hra je čistá arkáda a je to vidět. Nenabízí profesionální jezdecký zážitek. ALe poskytuje tu nejvíc kulervoucí vlnu adrenalinu co sem v zavodních hrách kdy zažil, i trackamnia nebyla taký masakr jak tohle. Jestli z vás nějaká hra opravdu dokáže udělat epileptika tak Split/Second.

PS: Odky DISNEY produkuje vražedné demoliční závody?