Druhý Sigil překvapivě není novým obsahem pro Doom II, ale další epizodou pro první díl. Jde o pokračování ve stejném duchu jako byl původní Sigil. Obsahem je tedy nová epizoda, samozřejmě opět od Johna Romera, tentokrát už šestá. Tradičních osm levelů plus jeden tajný hezky navazují na první díl. Jsou, alespoň pocitově, o něco větší, ale nejde o žádné moderní extrémy. Obtížnost je o kus vyšší, takže jsem při původním i aktuálním dohrání raději vybral Hurt me plenty. I tak je rozhodně s čím bojovat a pár úseků dalo vážně zabrat. Levely jsou navrženy opět velmi dobře a výsledný dojem je tak vlastně hodně podobný jako u prvního Sigilu.

Za samostatnou zmínku rozhodně stojí i soundtrack. Jako posledně je k dispozici ve dvou verzích. Modernější podobu přinesl Thorr a ke hře se dobře hodí. Pro první hraní jsem ale volil klasičtější MIDI od Jamese Paddocka. Je skvělé, že volba technologie přináší naprosto odlišné hudební doprovody. První hraní proběhlo chvíli po vydání z klasické, ale moc pěkně zpracované, krabicové verze. Aktuálně jsem hrál v remasteru Doom + Doom II, kterého je konečně Sigil II už plnohodnotnou součástí obsaženou v hlavním menu. To si tento v podstatě oficiální projekt rozhodně zaslouží, stejně jako zahrání každým fanouškem Dooma.