Tak povedené prolnutí fantasy a sci-fi jako má Albion se jen tak nevidí. Navíc má v tom tkví ještě jedna výhoda oproti jiným hrám - ve fantasy světě jste zde cizincem, teprve ho poznáváte a oni vám ho ukazují. Ne jako jidne, kde jste někam vrženi a teprve poznáváte to, co by měl vlastně váš hrdina nebo parta už dávno vědět. A v kolika hrách najdete xenobiologa, který komentuje a vysvětluje fantasy svět? :)
V klasické fantasy hře máme gobliny, troly, draky, kostlivce, upíry. Jakto že v Albionu je to jinak a přesto to není na škodu? Albion má svá specifická monstra, jsou to především divoká zvířata, jsou součástí přírody a nenapadají vás proto, že jsou to zlá stvroření, pro ně představujete kořist a potravu. Nevznikly magickou cestou, ale Darwinovym přírodním výběrem.
Další plusy: boj řešený šachovnicí, množství atributů, které každý charakter má, rozdílná a propracovaná osobnost členů party, rozlehlé a přesto ne nudné dungeony, zajímavá a rozmanitá kouzla, která se zlepšují používáním, v inventáři se hraje jak na místo, tak na váhu, zlato je těžké a nelze ho nosit příliš mnoho, veliké množství skrytých spínačů a pokladů a především ohromné množství textu, což by správná rpg adventura měla mít.

Ne tak dobré mi připadaly zvuky, které na svoji dobu má Albion celkem na primitivní úrovni. Další zápor je závěrečné podzemí Toronta. Sci-fi toronto nevypadá ve 3D modelu již tak dobře jako předešlé fantasy dungeony. Boje jsou zde už jen o tom samém, jsou spíše otravné a ani tak těžké a kromě soubojů je to již jen nudné opakování toho, co bylo v úvodu hry a při první návštěvě Toronta v Umajo desert.
Trochu to vynahrazuje zavěrečné přemlouvání ochranky a samozřejmě záverečné video, které opravdu stojí za to dojet Albion do konce. Ale ještě jedna věc mě tady trochu zklamala - Ned je téměř nesmrtelný a zabíjí na jednu ránu, ve hře ho ani nemáte zabít, ale když se opravdu snažíte, tak po zdlouhavém boji ho porazit jde, jenže na hře se to nijak neprojeví, neškodila by nějaká odměna třeba v podobě skryté videosekvence.

Ikdyž znám Albion nazpamět i po zpátku a nemůže mě již nic překvapit, přesto mám čas od času nutkání si ho zase zahrát. Mé hodnocení je tedy 95%.

Na Dungeon Keeperu oceňuji především jeho originalitu a jedinečnost. Zlo zde nemá pouze formu boje proti dobru, keeper a monstra kobky jsou zlí ve své podstatě a podle toho se i chovají. Keeper musí hledat slabiny nepřátel, zákeřně je vyvražďovat, umisťovat pastě, mučit zajatce. to prostupuje celou hrou. Čím zákeřnější chování, tím větší úspěch. Monstra taktéž, oni jsou tady sami za sebe, mají svoje specifické chování a klidně se mohou obrátit proti ostatním a proti keeperovi, stačí aby byli nespokojení.
Každá místnost má svoji specifickou funkci a při absenci některých místeností se zcela mění styl hry. To samé platí o pastech, kouzlech a především o monstrech. Každý level je také koncipován jinak, ať už nepřáteli, nebo prostorem. S postupující levely to není jen o zvyšování obtížnosti, ale každý nový level je jiný než předchozí a na hráče čeká překvapení. Hráč se musí přizpůbosbit a využít prostředí ke svému prospěchu, když bude hnán pouze svou vizí perfektní kobky, se zlou potáže. Ale musí si i dávat pozor na to, co dělá. Chvíle nepozornosti a může prohrát. Velice kladně hodnotím možnost najet ukazatelem na neznámé místo a poslouchat. Takto se lze vyhnout mnoha nebezpečným soubojům, nebo naopak právě najít to, co je potřeba najít.
Není dán přesný postup na vítězství, existuje mnoho možností, jak lze každý level dohrát, závisí to na vaši fantasii. Fantasie, logické a tvůrčí myšlení, zákeřnost a ostražitost, to z vás dělá dobrého stratéga a dobrého keepera. Nutí to hráče přemýšlet.
Dále bych zmínil možnost převtělit se do jakéhokoliv monstra a plně ho ovládat. Kromě strategie má DK v sobě tedy i first-person akci. Rozmanitý repertoár kouzel a pastí, jedinečnost každého monstra. Hra exceluje i v hudbě, zvucích, namluvení mentora a grafice. Velice kvalitní temná hudba od Russella Shawa podtrhává vynikající atmosféru, kterou Dungeon Keeper rozhodně má.

Nenapadá mě jediná věc, kterou bych mohl DK vytknout. Takhle já si představuji kvalitní real-time strategii a nemohu dát ani o fous méně než 100%, zaslouží si to.

Zdařilá hra. Tvůrcům hry se především podařilo navodit temnou a strašidelnou atmosféru. Sci-fi příběh je velice zajímavý a skrytý - od začátku nevíte skoro nic a postupně na to přicházíte v průběhu hry a to nejdůležitější se dozvíte až po závěrečném souboji, přitom další děj zůstává otevřený. Účastníci jsou propracovaní, každý člen týmu má jinou osobnost a chová se jinak. Zajímavý je také leveling, dobře zvládnuté jak samotné rozdělování schopností, tak učení se ovládání zbraní, které závisí na četnosti používání a je tedy nutné si počlivě rozvrhnout komu jakou zbraň dát.

Mínus je převedším v délce hry a v její obtížnosti. Hra má celkově jen několik sekvencí, které jsou sice plné soubojů, ale i tak je to relativně krátké. Samotné souboje nejsou úplně lehké, je potřeba si dávat pozor, ale ve hře je naprostý nadbytek zbraní, střeliva a lékárniček, hráč tak může plýtvat a to hru kazí. Nepřátelé jsou většinou dobře graficky a pohybově zpracovaní, ale některá monstra, zejména bossové působí komicky a nezapadají do atmosféry hry, což je škoda.

Gorky 17 patří mezi mé oblíbené hry, rád si ji zahraji znovu, ale díky záporům, které jsem uvedl nahoře to nemůže být jedna z mých top her.