Po posledním updatu, který odstranil většinu bugů, upravil textury postav blíže k originálu a přidal atmosférické nasvícení jako z původních her (a který se objevil jako zjevení, který už nikdo nečekal) jsem se rozhodl zakoupit definitivní trilogii za 25€ během slevové akce na Steamu. Měl jsem v plánu hlavně zahrát Vice City a San Andreas, ale řekl jsem si, že když je v balíčku her i trojka, tak že bych mohl nejdříve prubnout ji.

Přiznám se, že ačkoliv mám městské akce velmi rád a GTA, Mafie, Sleeping Dogs ale i Yakuza i Judgment (které jsem jen nakousl a jejich dohrání mě teprve čeká) jsou moje velmi oblíbené herní série, tak jsem originál GTA III nikdy nedohrál, ba co víc, ani nikdy kloudně nerozehrál. Hrál jsem to jako malej kluk spolu s Vice City a jen blbnul ve městě s auty, přejížděl chodce a občas si i zastřílel. Moc mě to ale nebavilo, auta nic nevydržely a často explodovaly, do toho po mě pořád někdo střílel; takže na pouhý ježdění mi mnohem víc vyhovovala první Mafie, která měla naprosto nadčasové zpracování jízdního modelu vozů, neboť se jednalo de facto o simulátor řízení amerických veteránů. To mě naplňovalo víc a tak jsem GTA III odložil na neurčito.

O patnáct let později jsem přemýšlel, že bych si hru znova zahrál, ale velmi mě odpuzovala herní grafika, která už neskutečně zestárla. Navíc, jako bývalý fanoušek jednoho známého herního streamera jsem moc dobře viděl, jak hra vypadá, ale i jak zestárla v celkovém ovládání. Tak jsem si řekl, kdepak, do toho nejdu. O několik let později vyšel definitivní bundle, které upscaloval grafiku, modernizoval ovládání a gameplay prvky jako navigaci na minimapě a možnost volby opakovat jednoduše misi, když něco poděláte. To mě nahlodalo, že bych si remastery zakoupil a zahrál, ale odrazovala mě od toho jejich nedodělanost. Definitivka se tehdy vůbec nepovedla, byla vydána v rozpracované fázi a upřímně, v té Unreal realistické grafice to hrám opravdu neslušelo. Vytratila se z nich jasně rozpoznatelná atmosféra a co víc, hry potřebovaly dodělat a opravit.

A to se od půlky letošního listopadu konečně povedlo. Jasně, ještě sem tam člověk na nějaké drobné bugy narazí, ale nic už není "game breaker", který by vás přesvědčil o tom, že máte hru vzít a zahodit do koše. Takže po nakoukání několika videí, kde byla celá trilogie rozebrána, jsem si řekl, že si počkám na akci a definitivku zakoupím.

Jak bych tedy ohodnotil třetí díl této série? Příběhově je to průměr. První třetina hry v Portlandu byla připomínka starejch dobrejch časů a rychle si vybavil rozložení ulic, ale příběhově to byla víceméně nuda. Až do chvíle, kdy na váš pager (taková ta věc na přijímání zpráv před příchodem SMS do mobilů, co se u nás v devadesátkách moc nechytla) přijde zpráva o náhlé změně a jste seznámeni s Asukou z Yakuzy. V tu chvíli začíná opravdová zábava, kdy se poprvé dostávám na Staunton Island a později i Shoreside Vale. Rád bych ale zmínil, že právě Asuka je váš nejlepší spojenec za celý průchod hrou, nikdy vás nepodrazí ani nepodezřívá a její osobnost a vystupování je vysoké úrovni. Nějaká Maria se může jít bodnout, nesahá ji ani po kotníky. Tak proč ji musím na konci hry zachraňovat? A proč mi Catarina musela odkrouhnout v předposlední misi právě Asuku a nemohla prostě zabít Mariu, jejíž osobnost je plytká a nicneříkající? Ani za ukápnutí slzy by nestála... Aspoň, že ta bláznivá Catalina už leží na dně spolu s vrtulníkem.

Co se týká gameplaye, tak hra mě mile překvapila. Na to, že jde pořád znát, že jde jen o reskin původní hry běžící na RenderWaru (tímto zdravím kluky z Criterionu) a Unreal Engine je jen grafická nadstavba, tak hra se hraje i vypadá velmi dobře. Hrál jsem ji jen na klávesnici s myší v ruce a i na počítač je takto hra dobře optimalizována. Gameplay vytahuje celou hru i celkový zážitek na nadprůměr. Zamrzí jen chybějící skrčení za objekty, ale to neměla ani původní hra, takže jsou přestřelky o to více náročnější, ale dají se v klidu odehrát. Gunplay je ale vylepšený a vy můžete konečně se zbraněmi běhat jak je libo. Ovladatelnost vozů je typicky arkádová a velmi příjemná. Hra běží bez problému jak na 60 FPS, ale i více, záleží jen na výkonu vašeho počítače a obnovovací frekvenci vašeho monitoru. Já jsem tedy hru odehrál na 75 snímků za sekundu a byla to paráda. Potěšilo i moc pěkné nasvícení okolí, kdy už hra nevypadá tak přehnaně realistycky a konečně dostává stylistický nádech. Dále potěší, že se mapa načítá jako celek a tak z jednoho ostrova vidíte na protilehlý ostrov, nicméně mlha pěkně rozmaže detaily. Plus odpadly načítací obrazovky během přejezdu mezi ostrovy.

Za mě můžu první díl trilogie tedy jen doporučit. V některých aspektech hra jde s dobou, v jiných zase otevřeně přiznává, že je prostě přes dvacet let stará - tedy horší scénář příběhu, hlavní hrdina Claude nemluví a neumí plavat ani v jezírku. Hru tedy doporučím především mladší generaci hráčů; ale i těm starším, co hráli před dvaceti lety originál, dokáže hra vykouzlit nostalgický úsměv na tváři, kdy si řeknete "takhle si tu hru pamatuju!"