Nová MAFIA je pro mě neuvěřitelným překvapením.
Ruku na srdce, pokud by někdo chtěl srovnávat jednotlivé díly, tak po třetí Mafii nebyla laťka vysoko. Jenže nezapomenutelný zážitek z prvního dílu není otevřené město anebo desetihodinový gameplay. Jsou to hlavně dobře napsané postavy a děj. A na rozdíl od již zmiňovaného třetího dílu, kde si stěží vzpomenu na motivy hlavní postavy (mám problém si vybavit i jméno), vždy mi problesknou hlavou momenty, jako Tommyho jízda v Taxíku, omerta, Don Salieri, Vito a Joe na konci druhého dílu a taky to osudové spojení Vita a Tommyho. Na nic z toho se zkrátka nezapomíná. Nyní mohu s klidným srdcem přivítat Enza do rodiny, protože v Domovině je hned několik stěžejních momentů, které se mi vryli podobně do paměti.
Dialogy byly perfektně napsané. Když jsme jeli autem a já měl možnost přeskočit jízdu, ignoroval jsem tuto možnost. Naopak, jeli jsme společně a já měl tu čest poslouchat rozhovor ze zadní sedačky. Skutečně, byl jsem u toho s nimi po celou dobu. Dobře napsaným dialogům pomohl i skvělý dabing (!). Tak skvělý, že rozhodnutí nepromovat jej více před vydáním hry v Česku považuji za nejhorší marketingové rozhodnutí této značky. Dlouho se mi nestalo, abych se zamiloval do postavy jen díky zapůjčenému hlasu (Cesare a hlavně Don Torrisi). Vždyť jde o Mafii, probůh! S dabingem jde ruku v ruce od počátku.
Pokud někdo váhá s pořízením hry, tak zbytečně.
			Ruku na srdce, pokud by někdo chtěl srovnávat jednotlivé díly, tak po třetí Mafii nebyla laťka vysoko. Jenže nezapomenutelný zážitek z prvního dílu není otevřené město anebo desetihodinový gameplay. Jsou to hlavně dobře napsané postavy a děj. A na rozdíl od již zmiňovaného třetího dílu, kde si stěží vzpomenu na motivy hlavní postavy (mám problém si vybavit i jméno), vždy mi problesknou hlavou momenty, jako Tommyho jízda v Taxíku, omerta, Don Salieri, Vito a Joe na konci druhého dílu a taky to osudové spojení Vita a Tommyho. Na nic z toho se zkrátka nezapomíná. Nyní mohu s klidným srdcem přivítat Enza do rodiny, protože v Domovině je hned několik stěžejních momentů, které se mi vryli podobně do paměti.
Dialogy byly perfektně napsané. Když jsme jeli autem a já měl možnost přeskočit jízdu, ignoroval jsem tuto možnost. Naopak, jeli jsme společně a já měl tu čest poslouchat rozhovor ze zadní sedačky. Skutečně, byl jsem u toho s nimi po celou dobu. Dobře napsaným dialogům pomohl i skvělý dabing (!). Tak skvělý, že rozhodnutí nepromovat jej více před vydáním hry v Česku považuji za nejhorší marketingové rozhodnutí této značky. Dlouho se mi nestalo, abych se zamiloval do postavy jen díky zapůjčenému hlasu (Cesare a hlavně Don Torrisi). Vždyť jde o Mafii, probůh! S dabingem jde ruku v ruce od počátku.
Pokud někdo váhá s pořízením hry, tak zbytečně.
 
							 
						 
					 
			 
			 
			 
			 The Last of Us Part II
 The Last of Us Part II
Pro: Dabing; Děj, postavy a originální prostředí
Proti: Kratší stopáž hry