Demo verze adventury of Lomax byla k mání ve Score (45). Jedná se o velmi zábavnou plošinovku (s prvky 3D). Hrdina za kterého hrajete vysvobozuje pomocí rychlé rotace vlastního těla své druhy. :) (nevím jak lépe to popsat). Demo verze ve Score (45) měla asi 20 levelů, takže troufám si říci, že plná verze musí mít aspon 60 levelů. Všeho všudy krásná hra.

Plná verze hry Rages of Mages byla součástí časopisu Gamestar (myslím unor 2000), šefredaktor byl tenkrát Karel Papík :) Po nakouknutí do časopisu jsem usoudil, že by ta hra mohla být dobrá. A bylo to tak. První mise mě sice hned nezaujala, ale nenechal jsem se odradit a po druhé misi, kdy jsem se dostal do města a mohl nakoupit vojáky a brnění mě hra velmi chytla. Můžu říct že se stala mou srdeční záležitostí. Pamatuju, že hned jak jsem přišel ze školy, hned jsem ji hrál... a že mi to zabralo pů roku :)...některé mise byly velmi těžké, některé jste prošli za 5 minut, záleželo na štěstí...Pro mě bylo osobně nejzábavnější prodávání ukořistěných zbraní a jejich nakupování, dále také vylepšování svých hrdinů ve městě :)

.Tuhle adventuru jsem dostal k Vánocům roku 1998 od svého bratránka, prý jí někde rozhazovaly s ostatníma hrama, tak mi ji ulovil :D. Vím ,že byla celá anglicky a vůbec jsem ji nerozuměl. Nicméně jsem cestou pokusu a omylu ve hře vždy po delší době postoupil, ale nikdy jsem neopustil město...grrr ten pilot mě ne a ne odvézt pryč! ¨Dodnes vzpomínam na zneškodnovaní bomby v bance nebo uplně nejlepší bylo, že jsem si mohl zahrát hru na počítači za Hopkinse v jeho kanceláři na jeho kompu :D. To jsem dělal vždy, kdy jsem si myslel, že už jsem vše proklikal, tohle jsem na té hře nenáviděl, neustálé klikání myší na vše a všemi způsoby, to bylo až k vzteku, naopak co na téhle hře bylo uplně nejlepší byla hudba, jenom kvůli ní stojí za to si ji zahrát:) Nicméně některé kroky ve hře které vedly k posunu v ději mi přišly někdy absolutně nelogické a tudíž postup v této hře je velmi pomalý až frustrující. Takže by mě zajímalo jestli dohrál někdo bez návodu? :)

Dark Colony je pro mě srdeční záležitost. Pamatuju si moc dobře, jak mi táta koupil mé první Score (45) rok 1997, ve kterém mě hned zaujala recenze s obrázky ufonů. To Score mám dodnes. Spolu s časopisem se prodávalo i CD s demo verzemi a mezi nimi i demo Dark Colony. Zrovna jsme měli nový počítač a já jsem si hned nainstaloval DC. Pamatuju si, že jsem vůbec nevěděl co mám dělat...:D bylo mi asi 11 let a byla to má první strategie. Asi První měsíc jsem jen tak chodil s kapitánem a pěšáky, protože jsem nemohl vůbec přijít na to jak zařídit rychlejší přítok "peněz" na výrobu lepších jednotek:) Myslel jsem si, že to nejde, protože je to demo...měl jsem za to, že ten těžební vůz je tank, který je uplně na prd a za boha jsem nechápal proč ho teda mám:)... Takže jsem se vždycky asi půl hodiny bránil s kapitánem a pěšáky najezdům ufonů, než začali chodit "sekáči", tak jsem si je pojmenoval. K tomu musím dodat, že jsem se za celou dobu hraní dema nedostal k základně nepřítele...ani k žádné těžební věži nepřítele. Takže po měsíci hraní jsem to vzdal a říkal si, že si musím koupit plnou verzi a bude to lepší :D, jenže rodiče mi takovou hru v plné verzi nechtěli koupit. Takže abych to zkrátil...až v roce 2000 jsem se dostal k plné verzi, mezitím jsem si zjistil, že ten "tank" je těžební stroj a musím s ním najet na tu sopku...:) Uff. No hle najednou to šlo a já té hře uplně propadl (sice trochu pozdě,ale přeci) za 2 měsíce jsem ji dohrál a pořád se k ní vracím :) je to krásná hra!

F29 Retaliator byla moje první hra vůbec. Byl jsem asi 9ti letý kluk a byl jsem z té hry uplně paff:) hrál jsem ji vždy když jsem měl povoleno být na počítači. Nejvíce mě bavilo lítat těsně nad zemí, kdy už se na zemi začal objevoval tečkovaný stín vlastního letadla. To byl vždycky velký adrenalin. Je pravda že jsem ale nikdy nedokázal přistát. Jen jednou se stal zázrak a do ted na to vzpomínám, jak se to mohlo stát...:) Když mě nepřátelské letouny poškodily, začal jsem jistě ale pomalu klesat. Byl jsem zrovna nad letištěm. Ze zadku mi čudilo, ale byl jsem schopen tak trochu plachtit. Vysunul jsem podvozek a chytnul idealní směr na nouzové přistání. Dodnes nevím jak jsem to dokázal, ale nouzově jsem přistál. Bylo to pro mě něco tak nového, že ještě asi 5 hodin po přistání jsem nechal běžet počítač a chodil se koukat v průběhu dne jak mi moje F29 stojí na letišti a čoudí se z ní :D Nikdy potom už jsem nepřistál...:D Nikdy jsem opravdu nepochopil jak přistát...ale vím, že to nějak a šlo a podle mě jen při nouzovém přistání, které se povede tak 1 z 1000 pokusů :D