Skvělá hra, nemám jí co vytknout, zábavy je do sytosti, časy mého opětovného hraní RPG her jménem Gothic stále v nedohlednu. Jestli máte také rádi (singleplayer) hry z první poloviny devadesátých let (spíše až zpět do let osmdesátých) po hratelnostní stránce a dnešní pohodlné uživatelsky příjemné ovládání (+jemnou grafiku), tak většina současných indie her vás myslim obojím na příliš dlouho neudrží (a to třeba proto, že se pouze omezeně přidržuje nějakého překonaného konceptu, vyjímkou bylo pro mne FTL). Za to tenhle mix v Don´t Starve je chytře zpracovaný a tvůrci předvedli dokonalou schopnost uchopení survive tématu! Chytlavé a dost obtížné. Terraria? Velmi mi to připomnělo znatelněji béčkové Stranded, ale to znovuhratelnostně trpělo - asi zbytečnost 3D (jako méně stylového, přehledného než tady zvolené 2D neochuzené o ty pravé animace).
V D.S. vás nečeká mohutný příběh, dialogy, žádné RPG vybíjení všeho živého v dohledu a levelování nebo quest fantazírování, ani logicko příběhové adventurní rébusy. Žádné pumpování prostředků do nekonečných armád v RTS, žádná jednorázová 5 hodinová střílečka, ale jen nekonečný zálesácký domorodý boj o holý život a případné učení se receptům (jak osvěžující).

Pamětihodné momenty ze hry? Na začátku máte chlapíka Wilsona, zapomeňte, že si první dva dny budete stavět nějaké obydlí, stan, než se rozkoukáte máte hlad a je večer.
S Wilsonem jsem se jako se svou první postavou vydal na králíky a krocany apod.
Nemaje ale grif ostříleného veterána, můj přístup brzy narazil. Například i jen hloupě zvoleným způsobem lovení králíka jste v mínusu. Králík je samá kost a kůže. Vyhladovělý Wilson si už na poslední chvíli fakt nestíhá najít aspoň ještě keř bobulí,
protože jako na potvoru vše sesbírané nebo ožrané. Navíc jeden pohled a vidim, že neni v inventáři dost dřeva. A ke všemu zimou umrznete, to když se do vás dřív nepustí třeba zástup kanců nebo jaké to příšery.
Ale dobrá, pořád jsem byl proti systematickému myšlení krůček dopředu a chtěl jsem jen nenáročnou zábavu. Navečer nového startu hry následovalo rychlé založení táboráku u malebného lesíka s potřebným dostatkem polen ...ale také co čert nechtěl o půlnoci nechtěným "lechtáním" místní populací pavouků, které skončilo mým
ožebračením o polovinu zásob a zbídačeným počtem HP.
Proto později s druhou adeptkou Willow jsem volil už systematické (náročné) zabydlování konkrétního pečlivě vybraného místa. Rekordní přežití 14 dní bylo dosaženo hravě. Sláva! A když si vzpomenete, jak jste dříve neúsporně nakládali s věcmi, de facto míjeli pravé zlaté doly opodál....
Vše klapalo, až toho následujícího osudného večera, kdy mne snášená pyrománie mé nervózní nové svěřenkyně dovedla až k nepříčetnosti, zoufalá Save pozice.....
Přemýšlel jsem totiž co dál a tradičně se probíral dlouhým seznamem všemožného sestavitelného náčiní ke snadnější existenci, na co mám asi tak být specialista....
Oheň pěkně hořel, batoh naditý jídlem, v rukou oštěp na obranu, co víc si přát.
Ano, měl jsem dokonce poblíž sebe i drahej (přitroublej) bleskosvod (~za 4 hroudy zlata).
Ale co platno, začátečnicky mi uhasl oheň, v takových chvílích panikařím.
Vím, že tmu postavy nemají rády. Willow se nedočkala pohotové pochodně a tak si pod sebou příčinlivě (mentálně) zapálila plamínek.
Kruci sveřepě a všežravě jí začal pohlcovat nejdříve na severu vysazený dorostlý les, na východě keře bobulí, trávu, roští. Nevim co nelehlo popelem..
Save pozici jsem i bez herní smrti opustil. Willow, kde jsem k tobě přišel!

Velmi vtipná je možnost, že natvrdo zešílíte (po muchomůrce, ze tmy,...). Grafické efekty jsou v ní na 2D mimořádně vkusné. Vidíte to co nemáte, to co není, ale přitom to setsakra jistě existuje. I pouzí neviní králíci přestanou být tím za co je máme (a přitom je to vkomponováno tak nenásilně, jako místní bumerang, objev takovýchto reálií potěší, nechybí ani možnost naklonit si vybrané místní tvory na svou stranu... a o to mi vlastně jde, aby se na monitoru odehrávalo zjednodušeně a rychle široké spektrum nečekaných událostí, které vás zaskočí, ale respektují váš vývoj, ne se jaksi babrat hodiny ve společenské hře Fable, co více tam možná vysokorozpočtově včleněno snaživě reálněji o to míň hratelněji).
V okamžiku kdy byla má psychika u nuly jsem byl samozřejmě i nadále nucen
se o sebe postarat: jídlo, dřevo, atd. asi to nebyla náhoda - aniž bych spoileroval - že věřte nebo ne jsem uzřel s mými činy nesouhlasící velmi konkrétní naturalistické zlé pohádkové oživlé bytosti, předtím než jsem skončil pod drnem. Ono servítky si s vámi nebere dokonce ani duch vaší vlastní sestry.

Hrou jsem ještě neprošel skrz naskrz. Ale jestli náhodou taky hrajete současné hry minimálně a sáhnete zde hlavně po "starém" zlatém 2D sprite-like (shader) zpracování, potom doporučuji nejen ji, ale zahrát si i například takový tower defense titul Harvest: Massive encounter.

Pusťme si nejlepší mix akčně-strategické multiplayer hry....
Seriózností zůstal se svým Source eng. zařaditelný po bok Counter-Strike(až na neviditelnost).
Nuclear Dawn je o taktizování a spolupráci, ale neni ochuzen ani o frenetický boj. Škoda, že počet běžících serverů neni dvojciferný a sama hra malinko zapadla, proto tu asi chybí i komentář a vynasnažím se to napravit.

Hra nabízí tréninkový single s boty (ti se ale z vysoka vykašlou na velitelskou funkci, viz později). Pak to hlavní tozn. multiplayer bitvy a nebojte jsou dobře hratelné! V menu nechybí také položka s databází vašich uploadů na server(mapy), to neni ovšem moje parketa, takže již na samotnou hru a mód Skirmish. Tu se můžete procvičovat v prostém lovení fragů. Vyzkoušet si v něm dostatečně všechny třídy. Medik, nabušený tank, neviditelný assassin, sniper, voják. Máte mapu, smokebomb, můžete mít miny, ostré nože, brunátný plamenomet, gatling. Už tady jde hrát týmově a spoluhráče třeba léčit, boostovat HP nebo expovat, kdy hra počítá bonus za povedený squad kill. Pohybujete se převážně v městském a průmyslovém bohatě členitém prostředí, které je víc než pestře navrženo(vylezte na pavlač, "nepořežte" se při průchodu dveřmi s vystřískaným sklem, propadněte krátery do spodních pater).
Různorodé mapy podle mne nejsou odfláklé a mají svou osobitost, pěkně kolorováno je třeba vymodelované zatopené metro (s jedním z resource pointů). Klíčové pro váš úspěch bude naučit se krýt a umět obklíčit nepřítele ze stran. Mapy k tomu vybízejí, kdy většina obsahuje záludné uličky (kam později nelze umístit věže), kterými se dostanete jako zkratkou kamkoliv.

Ale to zatim nemáte prvek RTS, který v módu Warfare vykouzlí tak 75% úspěchu
za vás. Podívejme se tedy na skloubení akce se strategií a to co dělá Nuclear Dawn netuctovým. Posviťme si červenými proudy energie nad hlavami, které vykouzlí atmosféru Battle Isle 4 (nebo Perimeteru - ehm ten bych nezmiňoval). Má je na starost velitel frakce Empire. Nějaké velitelské posty máte už i jinde -Battlefield2-, ale tady je to rozvedeno. Jako velitel nejste na poli, ale v bunkru a stavíte jak v Command&Conquer3 elektrárny, obranné věže,... zkoumáte technologie a také navrhujete respawn body. O post velitele neni přehnaný zájem, takže se dostane na každého a zároveň nejste nervováni tim, že bunkr zůstane prázdný.
Role je to hergot zodpovědná a obecně asi zábavností zůstává jen o malý kousek za
přímou účastí v boji(i pokud jste krví RTSkař). Hlavní je, aby vám tým obsazoval resource pointy a hlídal si své území. Bez toho je velitel bezmocný. Vtipné je, když se někdo cizí dostane k bunkru kde sedíte a pohodlí u RTS obrazovky začne narušovat cuknutí obrazu (s patřičným zvukovým doprovodem rudé obrazovky) a bez kliku na screenexit se ani nepodíváte, kdo vás oddělal.
Živý velitel ale vojákům může dávat pokyny, souřadnice a celkově komunikace týmu (když se chce) neni špatná (v náhodných hrách poznáte že je mnohdy upozaděna).
Záhy po startu vám dojde o čem to RTS je, jen co se jednotky vydají ke středu mapy, zříte, že nepřítel se se zástavbou nesmlouvavě rozšiřuje jak mor v ikonicky lakonickém triumfu, zatimco vaše strana vypotila do koridoru mezi vybydlené mrakodrapy jen jedno nuzné souhvězdí, které vám jako (součást) HUD visí před očima zatimco přecházíte pod vašima nohama ležící skonalé chrabré druhy Alpha týmu...

Této RTSce dominuje snaha ovládnout infrastrukturou celou mapu a nastrkat artilérii nepříteli před velitelské stanoviště.
Hra je hodně rychlá a ještě víc dynamická, také snadno dojde k tomu že poměr sil je 4:1! Výsledek určuje dost jaký rank mají vaši lidi a jaký má druhá strana. A když se dočkáte náhodných posil 130ový-lvl náskok druhého týmu vyšumí do ztracena. Když neodpadnete během prvních her určitě si užijete i nějakou přetahovaně remízovou ('pamlskovou') hru.
Určitě by od programátorů neuškodilo zpomalení stavby určitých budov, ale zábava je zaručena i tak a prostě když dáte join k týmu, který ovládá posledních 10% území strávíte i tak čas v impozantně drastické obraně, ktará se protáhne na desítky minut.

Neubráním se vás (dál) zahltit nějakým tím postřehem takřka obecné mutliplayer povahy..
Ovšem třeba vojáci - tři vojáci spolu nemusí nutně znamenat více než tři jednotlivě.
Čim je vaše jednotka větší stádo, tim jako by ztrácela na jasnozřivosti a zužovalo se jí
zorné pole, s tim je podle mne moudré počítat.
Všechno je kované také pro největší spokojenost z hraní domluvených týmů, s cizími hráči
by vyhovoval víc setup rozdílného typu. Kde nehraje příliš roli jaký tým jste před startem
hry, ale hodilo by se naopak tlačítko, které z vaší aktuální skupinky (okruh 20 metrů...) vyrobí
(třeba jen pro vás) volný nový tým, pak dojde lépe na využití kláves komunikace apod.

Některé hry (Quake) jsou postavené na dokonalém sžití se s mapou a zbraněmi, kde lítáte skrz armor a munici a zasazujete nepřátelům po tuctech rockety, nebo
pozdravy smrtícím zeleným projektilem atd.(krom módu s plnou výzbrojí).
A pokud hrajete spíš CTF a myslíte si, že může existovat ještě něco o fous vzdálenějšího tomuto v podstatě stále nekoordinovanému do nedynamicky jednotvárných podmínek zasazenému (ač uhrančivému) deathmatchy, máte pravdu, Nuclear Dawnem budete lapeni a stanete se specialistou podle vašeho gusta, doporučuji tu se snažit pochopit členy svého týmu. Pořád chce mít na zřeteli aktuální situaci, abyste dospěli do stavu kde se bezvadně doplňujete. Teprve tady tato multiplayerová gamesa předvede potenciál myslícího člověka.
A neni pravda, že se ani jako velitel nezapojujete. Můžete se na chvíli vykašlat na pokrytí energií a instantně vyléčit jeden squad(jehož postavičky hezky vidíte), zbombit osamělého spy sabotéra, co se blíží z nečekané strany na nějakou strategickou pozici (díky radare!).
Na serverech trefíte i zenové mapy ruských týmů se sovětskými výkřiky o pogromu (doprovází: azbuka).

Tradičně máte nové upgrady(všech zbraní i výbavy) za expování (maximum lvl okolo 80) a Steam achievementy. Hru nesrovnávám s podobným počinem(Savage 2), neboť pustit si fantasy hru mne tolik neláká a hráč fantasy her asi také nenajde důvod teleportace do průmyslového prostředí (pamatuji leda Sacrifice).

Pravděpodobný můj král tohoto žánru her do doby, dokud někdo nevymyslí kompletní simulátor nějaké lodi s posádkou, kde bude funkčnost zařízení ještě komplexněji zachycena (a nebude tolik záležet na vyrovnanosti schopnosti velitelů).
Nuže ND [b]doporučuji[/b], protože zažijete na vlastní kůži kontrastní momenty, kdy desítky metrů vpředu zuří patově hlavní boje, k vaší základně záškodnicky pronikla menší sekundární linie plamenometčíků, a na místo se loadují obránci různých kategorií engineerem(-nasazuji život) konče.(to je tak když se -nejen- vymoženosti ládují moc k přední linii :)

Zvukově vás ohluší rychlopalné věže, dočkáte se efektu bušení srdce, prolne vás plechový dojem mocněji než z klonu Mechwarriora.
I s grafikou bez Cryenginu vystačíte, Source je dle mne adekvátní a pro multiplayer půvabný.

P.S. nezapomeňte chodit spát, ne jako ti zelenáči na levelu 0,1 - kdo má mít na to nervy - po rebornu je vždy vidim, jak hru prospí na své pozici a to i ve stoje!!

Hraní Half-Life 1 mne bavilo skoro jako v době obývání System Shocku 2, přitom jsem
po této FPS hře nijak nadšeně nešahal. Nakonec jsem přišel na to, že stačí sladěné poutavé hře i o mnoho méně operací než nabídl onen Sys.Shock.
Ten přesně stejný pocit jsem hodlal nalézt i u oceňovaného pokračování HL, ale tady už to zdaleka nefungovalo. Něco scházelo - co by mne odtrhlo z reálného
života. Tam kde jednička byla tísnivá a promyšlená je dvojka přehnaně komplexní a
katastroficky hloupě pompézní. Drásavě překvapivá jednička, morbidně krutý vřískot dvojky. Nekonečná nudná jízda plovoucího vozítka, která
byla setsakra ubíjející, to bych snad snesl víc i kdybych byl v nějaké
x-té kýčovitě nereálné hře alá James Bond. Vše semtam korunováno řekněme jakýms takýms prorážením vrat. Jenže já, potom na co jsem zvyklý z Black Mesa, nechci objíždět čtvrt zeměkoule. Boj s vojáky o poznání horší než dřív, jejich silnější chvilky jsem stačil zaznamenat jen kousek po začátku. Pak měli co dělat, abych si o nich nemyslel, že mi chtějí svým chováním kazit hru (ale to ne ve smyslu jejich tupé AI-myslí jim to obstojně). Hraní mi bylo od vodních chvilek nepříjemné
(až někde uvidim další hru s kanálem nebo řekou dávám ruce pryč
a pouštim si památné zatopené momenty z Von Brauna). Přesto nemůžu upřít
že design mne nutil skončit hraní ne hned, ale až vysloveně
po pěkně dopřáté dávce, konkrétně za objevujících se pocitů stereotypu. Nakonec
kvuli uchopení gravity gunu jsem hru nekupoval a znova ruce natahuji raději po jedničce...
Příklad poměrně zkažené doslovné hry, heroického simulátoru. Grafika pěkná, zvukově menší zklamání.

Přistupuji k tomu jako k malé zdařené casual jednohubce, u které jsem se skvěle pobavil. Královský vtip pro veterány zdarma. A doufám, že brzy narazím na něco ve stejném ražení snad jen šlechtěného do znatelně delšího opusu (s podobně humornou atmosférou, protože zarputile vážná snaha o střílení ať už na jakýkoliv bulletstormový způsob je pro mne po letech značně 'boring').